TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
ucni-carodeje-svatopluka-potace-na-bilych-konich
Balthus. Girl on a white horse. 1941. Výřez. wikiart.org

Učni čaroděje Svatopluka Potáče na bílých koních

 

Jakýpak převrat? Jakápak revoluce?

Jeden domácí deník přinesl v polovině září 2014 pár fotografií a zprávu z pohřbu Svatopluka Potáče. Ve strašnickém krematoriu se sešla opravdu vybraná společnost. Bývalý prezident Václav Klaus, jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač, bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, bývalý šéf Konsolidační agentury a člen bankovní rady ČNB Pavel Řežábek, poslední předseda ÚV SSM Martin Ulčák (dnes podnikatel a miliardář) a další.

Setkání prominentů předlistopadové a polistopadové éry mělo výraznou symboliku. Ilustrovalo zásadní skutečnost, že v období po listopadu 89 došlo spíše k formálnímu předání moci a zároveň k zachování ekonomického vlivu. Lépe orientovaní soudruzi z vyšších nomenklaturních pater a zkušení hráči z podniků zahraničního obchodu věděli, anebo alespoň tušili, že přichází jejich chvíle. Své party si sehráli i příslušníci a spolupracovníci StB, případně KGB. Nemohli mnohdy nastrčit své poněkud profláknuté tváře, a tak vystrčili nahoru novou garnituru a mladé neotřelé kádry. Nezřídka v pozici noblesních, leč bílých koňů.

Jedním z režisérů této hry na svobodu, rovné šance, na demokracii, na právní stát, na levici a pravici čili kapitalismus v českém posttotalitním provedení, byl bezesporu Svatopluk Potáč. Právě proto se s ním někteří jeho žáci přišli rozloučit na jeho poslední cestě. Kdo to byl Svatopluk Potáč? Narodil se v roce 1925. Vyučil se elektromechanikem ve firmě Baťa ve Zlíně (stejně jako pozdější kolegové z ÚV KSČ Jakeš nebo Lenárt). V roce 1951 absolvoval Ústřední dělnickou školu Státní banky československé (SBČS). Od r. 1952 v této bance pracoval a zastával různé vedoucí posty. V letech 1964–1969 působil jako náměstek generálního ředitele. V letech 1969–1971 byl generálním ředitelem a po té předsedou Státní banky československé. V období let 1981–1988 byl místopředsedou Federální vlády a zároveň zastával post předsedy Státní plánovací komise. Od r. 1948 byl členem KSČ. Na XVI. a XVII. sjezdu KSČ byl zvolen za člena Ústředního výboru KSČ. Od r. 1981 do r. 1990 byl poslancem Federálního shromáždění. Do Státní banky československé se vrátil ještě jednou a byl jejím předsedou v letech 1988–1989, těsně před pádem železné opony, …

Právě Státní banka československá propojuje příběhy Václava Klause a Svatopluka Potáče. Znali se velmi dobře. Václav Klaus ve SBČS strávil podstatnou část své pracovní kariéry v době normalizace. Působil zde v letech 1971 až 1987, kdy přešel do Prognostického ústavu, jakési laboratoře pozdější tzv. revoluce, jak svou instituci nazýval její šéf Valtr Komárek. Historie Prognostického ústavu by jistě také stála za samostatnou analýzu, včetně zrodu myšlenky v hlavě bývalého náčelníka KGB a poté sovětského generálního tajemníka Jurije Andropova, který byl vnímán jako nejlépe informovaný muž celého východního bloku. Začala tím de facto příprava na řízené postsovětské období a možnou budoucí kontrolovanou oligarchizaci zemí sféry vlivu Ruska, respektive tehdy Sovětského svazu. Andropov dobře tušil, že budoucí kumulace ekonomické moci bude zaručovat i budoucí dominantní politický vliv. Lidé z těchto ekonomických laboratoří blížící se změny režimu pak obsadili klíčové posty v nových vládách a státních institucích, nejen u nás, ale i v dalších zemích východního bloku, kde na Andropovův impulz vznikly také. Andropov zemřel v roce 1984, a po krátké epizodě s Černěnkem pak přišla éra perestrojky Gorbačova. Tomuto trendu se dokázal Potáč velmi dobře přizpůsobit.

Svatopluk Potáč byl ve SBČS nejen šéfem, ale i učitelem Klause, který pracoval v odboru ekonomicko-matematických výpočtů v ústředí státní banky a podléhal přímo Potáčovi. V té době byl ve SBČS Klaus také funkcionářem ROH a Československé vědeckotechnické společnosti. Ve stejném období na něj StB vedla signální svazky.

Na konci roku 1989 oznámil odcházející šéf SBČS Potáč, že jeho nástupcem bude Josef Tošovský. Mnohé to tehdy překvapilo. Tošovský působil v letech 1984–1985 jako zástupce Živnostenské banky v Londýně. V osmdesátých letech byl poradcem vedení SBČS. Věrohodné zdroje uvádějí, že byl v této době spolupracovníkem StB. Josef Tošovský byl členem KSČ v letech 1976–1989. 1. ledna 1990 byl jmenován předsedou SBČS a po zániku Československa se stal prvním guvernérem České národní banky a zůstal jím až do listopadu 2000, kdy jej vystřídal Zdeněk Tůma z Patria Finance Zdeňka Bakaly. Potáč, podle znalců poměrů ve státní bance, v prosinci 1989 doslova řekl, že nominace Tošovského je domluvena s Občanským fórem Václava Havla a s Mariánem Čalfou. Tošovský se ve SBČS (později ČNB) obklopil několika lidmi, kteří spolupracovali s StB a zastávali významné posty v KSČ. Ještě v roce 1997 dělal Tošovskému poradce Jiří Bruk, evidovaný jako agent StB s krycím jménem Kubr. Šéfkou personálního odboru ČNB byla do roku 2001 vysoce postavená funkcionářka KSČ Věra Nepimachová. Místopředsedou SBČS byl do roku 1992 Jaromír Zahradník, který pak neprošel lustracemi. Josef Tošovský se možná překvapivě stal v prosinci 1997 předsedou vlády a tuto funkci vykonával do července 1998. V srpnu 2007 Ruská federace nominovala Tošovského do funkce ředitele Mezinárodního měnového fondu proti navrženému kandidátovi EU
Strauss-Kahnovi. Tošovský prohlásil, že je návrhem Kremlu poctěn a kandidaturu přijal, ale česká vláda vydala komuniké, že stojí za evropským kandidátem a pro návrh Moskvy nebude hlasovat.

Řada polistopadových bank, které pak zkrachovaly, využívala kontaktů z minulosti. Třeba s pádem Kreditní banky Plzeň a Agrobanky je spojována skupina Motoinvest, jejímuž šéfovi Pavlu Tykačovi dělal v devadesátých letech poradce sám Svatopluk Potáč, který znal poměry ve státní bance ze všech nejlépe. U zrodu Motoinvestu Pavla Tykače stál i bratr hlavního autora kupónové privatizace Dušana Tříšky – Aleš Tříska. Také Dušan Tříska musel opustit post náměstka ministra financí Klause kvůli lustračnímu zákonu.

V devadesátých letech udělila ČNB desítky bankovních licencí poněkud svérázným způsobem. Byl to případ mimo jiné i Banky Bohemia, kterou vedl důstojník StB Jiří Čadek, a působil zde i syn bývalého předsedy vlády Ladislava Adamce. Další příběh z mnoha později zkrachovalých bank je historie České banky, kterou řídil Ivan Fišer, syn někdejšího vysoce postaveného pracovníka SBČS Františka Fišera, dlouholetého spolupracovníka Svatopluka Potáče. V této bance působil i Zdeněk Jirků, blízký přítel Lubomíra Štrougala, ale mimo jiné také občan Ruské federace Leonid Viktorovič Sidorov.

V tomto zlomovém období české transformace zcela selhal bankovní dohled ČNB. A to nejen vůči novým bankám, což by vydalo na samostatnou a důkladnou analýzu, ale i vůči zavedeným kamenným bankám tzv. velké čtyřky tohoto období – České spořitelny, Komerční banky, IPB a Živnostenské banky. Šéfy těchto bank lze také zařadit v přeneseném slova smyslu mezi žáky Svatopluka Potáče. Pravidelně se s nimi scházel (nejen pracovně) tehdejší předseda vlády Václav Klaus. Někteří hodnotitelé nazývali tuto etapu české transformace termínem bankovní socialismus, ten skončil až jejich sanací a následným prodejem v éře opoziční smlouvy, po dohodě pánů Zemana a Klause.

Celkové náklady na stabilizaci bankovního sektoru pak byly v řádech stovek miliard Kč. Čili, k pádu mnoha nových bank je třeba připočíst pumpování tehdy státních bank a jejich propojení s největšími privatizačními a investičními fondy, které se díky úmyslně špatné legislativě nechovaly jen jako správci držitelů investičních kuponů, ale jako jejich vlastníci. Teprve v roce 1998 byla zřízena Komise pro cenné papíry a začalo první vyčíslování škod vzniklých právním vakuem. Jinými slovy – tunelovalo se legálně. Nedobytné úvěry a pohledávky pak končily v bermudském trojúhelníku české ekonomiky – Konsolidační agentuře. Té velel další účastník Potáčova pohřbu Pavel Řežábek.

Ti, kteří často špatné úvěry způsobili, anebo u nich přímo či nepřímo asistovali, si je pak za zlomek ceny koupili od Konsolidační agentury zpět. Největší objem pohledávek získal od české Konsolidační agentury Pavel Tykač v roce 2002. Provedl to přes krycí firmu EC Group a šlo o pohledávky ve výši 38 miliard korun. Po celou dobu nad ním bděl jeho učitel Svatopluk Potáč. Není však jediný z prominentů minulého režimu, který pomohl na svět mladým žralokům rodícího se byznysu. Celá plejáda českých oligarchů měla za sebou zkušené rádce. Byl mezi nimi i poslední náčelník StB generál Alojz Lorenc, který ihned po listopadu 89 nařídil skartaci mnoha dokumentů z archivu StB. Poté působil jako bezpečnostní expert ve vedení jedné z největších česko-slovenských finančních a investičních skupin, která dnes čile kooperuje se současným českým premiérem, podobně jako s minulým slovenským.

Na pohřbu Svatopluka Potáče byl pochopitelně i jeho syn Robert Potáč. Ekonom Robert Potáč po absolvování VŠE působil od r. 1985 do r. 1990 v ČSOB. V roce 1990 vystřídal Josefa Tošovského v centrále Živnostenské banky v Londýně, kde strávil 9 let. V roce 2000 byl poradcem člena bankovní rady ČNB pro oblast bankovního dohledu. O rok později nastoupil do vrcholového managementu PPF. Byl finančním ředitelem společnosti Home Credit International a poté ředitelem divize financování skupiny PPF, a to až do roku 2010. Některé zdroje uvádějí, že jeho otec Svatopluk Potáč byl také u zrodu impéria Petra Kellnera.

I náklonnost ke skupině PPF spojovala Svatopluka Potáče a Václava Klause. Oba si byli dobře vědomi, že kumulace ekonomického vlivu znamená i kumulaci politické moci. Ovládnout jeviště a zákulisí zároveň znamenalo dokonalou symbiózu. Naivní nadšenci jenom posloužili jako užitečný kompars. Je zajímavé sledovat, jak se z okázalého (leč jen verbálního) obdivovatele Reagana a Thatcherové „evolučním vývojem“ stává parťák staré gardy a horlivý obdivovatel východoevropského chaosu v režii mocných oligarchů, s hlubokými kořeny v minulé éře.

Připadá vám to vše jako dávná historie? To je ale velký omyl. Podívejte se kolem sebe. To, co uvidíte, to jsou do značné míry důsledky tzv. české cesty privatizace Potáčových žáků. A vstali noví, či spíše staronoví bojovníci. Již se neschovávají za nastrčené figury. Kupují si média, řídí politiku a stát (včetně státních a polostátních firem) a vytvářejí obraz dnešní i budoucí společnosti na půdorysu normalizační mentality. Po spirále času se vracíme zpět a už se tomu ani nedivíme. Komunisti sestavují vládu, prezident zcela otevřeně kope za ruské a čínské zájmy, a jeho předchůdce se svým synem rozpouštějí EU a adorují Putina. Nemluvě o tom, že bývalé členství v KSČ a případná spolupráce se StB se stávají spíše konkurenční výhodou. A to bohužel neznáme ta klíčová jména z agenturní sítě KGB v ČSSR ze sedmdesátých a osmdesátých let. Můžeme se pouze důvodně domýšlet.

Účastníci pohřbu Svatopluka Potáče nám v září 2014 připomněli zákulisí událostí, od nichž uplynulo již bezmála 30 let, a také nám připomněli následné dobývání posttotalitního území. Více naleznete na http://www.mapovani.cz//.

 

27 6 2018 obr2

Balthus. Girl on a white horse. 1941. wikiart.org

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big