TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
penize-se-vydelavaji-penezi
Yan Pei-Ming. Pape François. 2015. Výřez. Würthova galerie (kunst.wuerth.com).

Peníze se vydělávají penězi?

Odmítám oddělování ekonomiky od rozvoje kultury, do níž patří.

Finanční a hospodářský deník Il Sole 24 ore publikoval 7. září rozhovor s papežem Františkem, který vedl Guido Gentili. Italský finanční deník, obdobný našim Hospodářským novinám, vychází ve více než sto třiceti tisícovém nákladu a v neděli vydává kvalitní kulturní přílohu. Interview s římským biskupem zveřejnil u příležitosti 44. Ekonomického fóra, které v severoitalském Cernobbiu na břehu Komského jezera.

Svatosti, staré africké přísloví praví: “Jestli chceš jít rychle, kráčej sám, ale chceš-li dojít daleko, běž s ostatními”. Dobře víme, jak závratnou rychlostí dnes můžeme běžet díky novým nástrojům technologické inovace, a to jak v komunikaci, včetně té mezilidské, tak v ekonomice. Nyní se však zdá, že nás hluboké a rychle po sobě následující krize spolu s přetrvávající a šířící se nejistotou odřízly od horizontu a zatemnily ho. Ve Velké Británii dokonce vzniklo ministerstvo, které se zabývá osamělostí. Ztotožnil byste se s oním příslovím?

Papež: To přísloví vyslovuje pravdu. Jedinec může být zdatný, avšak růst je pokaždé výsledkem úsilí, které každý člověk vyvíjí pro dobro společenství. Ani individuální schopnosti se nemohou uplatnit mimo příhodný komunitní rámec, vzhledem k tomu, že dosažený výsledek nelze považovat za součet jednotlivých dovedností. Neříkám to proto, abych pokořoval jedince a neuznával osobní nadání, nýbrž abych nám pomohl připomenout skutečnost, že nikdo nemůže žít izolovaně a nezávisle na druhých. Sociální život neustavuje součet individualit, nýbrž růst národa.

Jak je možné být „inkluzívní“?

Papež: Počátkem inkluze je pohlížet na lidstvo jako na jedinou rodinu. Jsme povoláni k tomu, abychom žili pospolitě a vytvářeli prostory k přijetí spolupráce každého člověka. Když se s otevřeným srdcem rozhlédneme kolem sebe, nemůže nám uniknout velké množství cenných příběhů o podpoře, blízkosti, pozornosti a nezištných gestech. Dotýkáme se tak rukama solidarity, která se stále více rozmáhá. Pokud společenství, ve kterém žijeme, považujeme za svou rodinu, bude jednodušší vyhnout se soutěživosti a přistoupit na vzájemnou pomoc. Jako se to děje v našich původních rodinách, kde pravý růst, který nevyřazuje a neodepisuje, je výsledkem vztahů založených na vzájemné laskavosti a milosrdenství, nikoli touze po úspěchu a a strategickém vylučováním osob žijících po našem boku. Věda, technika a technologický pokrok mohou urychlit činnost, ovšem srdce patří výhradně člověku, aby do něj vložil přídavek lásky ve vztazích a institucích.

Absence sdíleného projektu na umenšení nerovností může ve stále globalizovanějším systému předurčit to, co nazýváte „skartační ekonomií“, kde se oním skartovaným odpadem stávají sami lidé. Svatý stolec ve svém posledním dokumentu na toto téma (Oeconomicae et pecuniariae quaestiones“ – tedy Otázky ekonomiky a financí) prohlašuje, že „svět ke svému správnému fungování potřebuje etiku přátelskou vůči člověku“. Mohl byste to vysvětlit?

Papež: Především upřesněme to, co rozumím zmíněnou „skartací“. Jak jsem napsal v Evangelii gaudium, nejedná se jednoduše o jevy známé jako vykořisťování a útlak, nýbrž o zcela nový a svébytný fenomén. Odepsáním člověka totiž v samém kořeni přetínáme jeho vazby ke společnosti, protože už ho pouze nevykazujeme kamsi do existenčního sklepení či na periferie a nezbavujeme ho veškeré moci, nýbrž ho zkrátka vyhazujeme ven. Vyřazeného člověka jsme tak nevytěžili, nýbrž zcela odmítli; jinými slovy, považuje se za bezcenný odpad a vytěsňuje se ze společnosti pryč. Nelze opominout, že takto vystavená ekonomie zabíjí, protože se soustředí výlučně na peníze a poslušně se jim klaní. Pokud ve středu nestojí člověk a z výdělku se stává prvotní a jediný cíl, pohybujeme se mimo etiku a utváříme celky založené na chudobě, otroctví a odpadu.

Znamená to, že jsme se ocitli v hodnotovém kontextu, který je vůči člověku nepřátelský?

Papež: Naše etika se nestaví k člověku přátelsky, jestliže jsme téměř lhostejní k bolestnému nářku druhých lidí, nejsme schopni mu naslouchat, zakoušet soucit, plakat nad životními dramaty svých bratrů, ani o ně pečovat, jako by to snad nebyla také naše odpovědnost, jako by nám to nepříslušelo. Etika, která si hledí člověka, silně podněcuje konverzi, a té máme zapotřebí. Chybí nám vědomí společného původu, příslušnosti ke společným kořenům lidstva a společně utvářené budoucnosti. Toto základní vědomí by umožnilo rozvoj nového přesvědčení, postojů a životního stylu. Lidsky příznivá etika se snaží překonat strohé rozlišování mezi realitou zaměřenou na zisk a tou, která se nevyznačuje výhradně výdělečnými mechanismy, nýbrž ponechává rozsáhlý prostor činnostem, které utvářejí a rozšiřují takzvaný terciární sektor. Tyto služby, aniž by cokoli odnímaly ekonomické i sociální důležitosti dějinně prověřených forem podnikání, přispívají k vývoji systému ke zřetelnějšímu a celistvějšímu přijetí odpovědnosti ze strany hospodářských subjektů. Sama různorodost institucionálních forem podnikání totiž vede k tvorbě civilnějšího a zároveň konkurenceschopnějšího trhu.

V témže dokumentu Svatého stolce, který výslovně požaduje, aby finančnictví sloužilo reálné ekonomice a nikoli naopak, překvapuje výzva školám, formujícím budoucí manažery a průmyslové lídry. Měly by si uvědomit, čteme v textu, že ekonomické vzorce sledující výlučně kvantitativní výsledky dlouhodobě nebudou schopny zaručit rozvoj a mír. Znamená to, že by manažeři měli být školeni a později posuzování na základě jiných měřítek, než jsou ta současná? Podle jakých?

Papež: Považuji za důležité upřesnit, že žádná činnost neprobíhá náhodně a nezávisle. Může si zachovat anonymitu, ovšem neexistuje činnost, která by neměla původ v člověku. Současné ústřední postavení finanční aktivity na úkor reálné ekonomiky není náhodné. V pozadí za ním stojí rozhodnutí kohosi, kdo se mylně domnívá, že peníze se vydělávají penězi. Skutečné peníze se ovšem vydělávají prací. Nezaměstnanost, která postihla různé evropské země, je důsledkem ekonomického systému neschopného vytvářet práci, protože ve svém středu vyvýšil modlu, zvanou peníze. Se vzpomínkou na pracující, které jsem potkal na Sardinii, bych dodal, že naděje se podobá řeřavým uhlíkům, doutnajícím pod popelem. Pomáhejme si vzájemnou solidaritou a rozfoukávejme ten popel. Naděje, která není pouhý optimismus, nás vede dál, všichni ji máme podporovat, protože je naše a je věcí náš všech. Proto často říkám také mladým lidem, aby se nedali obrat o naději. Máme být chytří, neboť Pán nás učí, že modly jsou lstivější než my, a vyzývá nás, abychom byli „opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice”.

Bezelstnost a opatrnost v zápase s finanční modlou? Jak na to?

Papež: V tuto chvíli stojí v centru našeho ekonomického systému modla, což není dobré. Bojujme všichni společně za to, aby středem byla spíše rodina a lidé a aby se mohlo žít dál bez ztráty naděje. Distribuce vyprodukovaného bohatství a účast na něm, začlenění podniku do okolního územního celku, sociální odpovědnost, podnikové sociální služby, mzdová rovnost pro muže a ženy, sladění pracovní doby s životním tempem, úcta k životnímu prostředí, uznání faktu, že člověk je důležitější než stroj, mzdová spravedlnost či schopnost inovace – to všechno jsou důležité prvky, které udržují při životě komunitní rozměr určitého podniku. Integrální rozvoj vyžaduje pozornost vůči tématům, která jsem právě vyjmenoval.

Co podniku prospívá?

Papež: To, jak smýšlíme o podniku, se silně podepisuje na rozhodování o jeho organizaci, produkci a distribuci. Je možné říci, že dobré jednání v úctě k lidské důstojnosti a obecnému dobru, je dobré také pro podnik. Existuje souvztažnost mezi člověkem a podnikem, činností člověka a budoucností podnikání. Přichází mi na mysl blahoslavený Pavel VI., kterého s radostí 14. října prohlásím za svatého, který v encyklice Populorum progressio 14) napsal: „Rozvoj, o kterém mluvíme, se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový, musí být všestranný, to jest musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva. Tak to správně zdůraznil jeden vynikající odborník: ,Odmítáme oddělování ekonomiky od humánní stránky, od rozvoje kultury, do níž patří. Jsme toho názoru, že člověka je nutno cenit vysoko – kteréhokoli člověka, jakoukoli lidskou pospolitost, a také lidstvo jako celek.‘ (L.-J. Lebret, OP, Dynamique concrete du développment, Paris, Economie et Humanisme, Les Editions Ouvrières, 1961, s. 28)“.

Pro Radio vaticana přeložila Jana Gruberová.

12 9 2018 obr2

Yan Pei-Ming. Pape François. 2015. Würthova galerie (kunst.wuerth.com).

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1