TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
televize-jako-nastroj-sebevrahu
Maria Helena Vieira da Silva. La rue. 1956. Výřez. wikiart.org

Televize jako nástroj sebevrahů

„Na vlastní oči“ dnes znamená vidět očima kameramana, střihače, režiséra a producenta.

Rozhovor v tramvaji: „Už jsem měla těch blbostí dost a televizi jsem prostě vyhodila.“ – „To přece nemůžeš! Nemůžeš přece děti připravit o zdroj informací. Co by si bez ní chudáci počaly? Vždyť z nich děláš asociály!“

Knihtisk, rotačka, rozhlas, televize i osobní počítač jsou úžasné vynálezy, které by mohly významnou měrou přispět ke kultivaci prostředí a rozšiřování obzoru. Mohly a dokonce to i dokázaly. Jenže pouze v případě nemnoha jednotlivců.

Po vynálezu knihtisku došlo k náboženským válkám, jejichž krutost nevybledla ani po staletích. Noviny, dle Kanta ranní modlitba, se vzápětí staly prostředkem šíření drbů a dryáčnických zpráv. Kde by byli Hitler, Lenin, Mussolini, Stalin a Gottwald bez rozhlasu? Od vynálezu Johna Logie Bairda v roce 1926 se lidstvo zásadním způsobem změnilo. Televizní vysílání bylo ještě v plenkách a už ozvaly se hlasy bystře varující před zázrakem zvaným televize. Marshall McLuhan vyslal své varování v roce 1967. Jsou však i následky, s nimiž nemohli počítat ani jasnozřiví analytici. Jak hluboký je dopad tohoto nástroje, vyšlo najevo teprve po dlouhodobém působení na dobrovolníky, kteří se k tomuto experimentu propůjčili. Teprve když dospěly tři generace vyrostlé v mihotavém světle obrazovky, vyšlo najevo, jak televize změnila přístup k blízkému i vzdálenému okolí. Muselo uplynout půl století, aby bylo možné posoudit škody způsobené vítězstvím obrazu nad slovem. Hlavní rysy televizního vlivu máme doslova před očima: televize dokázala udělat prezidentem světové velmoci televizního tajtrlíka, který údajně v životě nepřečetl knihu, jehož den začíná zapnutím televize, a jenž komunikuje s okolím pomocí zpráv obsahujícími maximálně 280 znaků. Ani prezident největší země světa a bývalý člen organizace ve velké části světa považované za zločinnou, si už dnes nemůže dovolit odmítnout amerického novináře Olivera Stonea a musí s viditelným sebezapřením předstírat, že mu homosexuálové nevadí a tvrdit, že každý má právo si zvolit vlastní životní styl. Obsah jejich rozhovoru je podružný, výmluvné jsou pouze interiéry, v nichž se odehrává. Netřeba chodit tak daleko, stačí nahlédnout za humna. Za své ostudné místo v dějinách vděčí televizi i vtipálek a happeningář z Vysočiny.

Také zhloupnutí lidí dříve zvídavých, kteří se třeba z důvodu nemoci nebo odchodu do důchodu usadili před televizní obrazovkou, je nápadné. Je třeba velká dávka kultivovanosti a duševní síly, aby člověk nepodlehl zhoubnému vlivu dlouhodobého ozařování obrazovkou. Lítost se ztracenci je na místě, ale neméně důležité je nepřeceňovat vlastní síly. A nejde pouze o riziko závislosti, které je srovnatelné s drogovou náruživostí. O tom, že pouze bytost imunizovaná četbou a cestováním je schopná odolat, je snadné se přesvědčit. Dopad je ještě horší v mimoevropských civilizacích než v Evropě, ačkoli i zde pro mnohé začíná den zapnutím přístroje, lidé z obrazovky se stali součástí rodiny, zprávy jsou vydávány za projev zájmu o svět, večery utracené před kysnou neodmyslitelnou součástí životů, stále zde vykonávají omezený vliv jedinci schopní soustředěné práce, kteří čerpají vědomosti i z tištěných zdrojů. „Nemyslete si, že když k Dajákům po dlouhé cestě dorazíte, že je to důvod k vypnutí televize,“ stojí psáno v průvodci po Borneu. Obdobnou zkušenost jsem udělal s indiány Haida na ostrovech Haida Gwaii v dobách, kdy se ještě jmenovaly Queen Charlotte Islands. V africké vesnici, kam ještě nebyl zaveden elektrický proud, se obyvatelé složili, aby měli ve společném domě určeném k povídání alespoň bednu. Archaická zkušenost, že to, co jsem viděl na vlastní oči, má větší váhu než to, co jsem slyšel, nepozbyla platnosti. O tom, co jsme viděli, pochybujeme podstatně méně než o tom, co jsme slyšeli nebo četli. Divák si zpravidla neuvědomuje, jak snadné je pomocí střihu, volby záběru a jeho uspořádání falšovat a podvádět. Vidět na vlastní oči ve skutečnosti znamená vidět očima kameramana, střihače, režiséra a producenta. Není radno podceňovat odborníky na komunikaci, není náhoda, že ti, kdo milují moc, usilují o nadvládu především nad tímto zdrojem. Televizní pracovníci se stali stejnou autoritou, jakou bývali novináři a před nimi kněží. Říkal to pan farář, četl jsem to v novinách, viděl jsem to v televizi, mělo v každé epoše obdobnou váhu. Kasta televizních zaměstnanců považuje vlastní měřítka za jediná správná a možná.

Dlouhodobé působení tohoto vynálezu, který je pro většinu ze sedmi miliard obyvatel planety hlavním zdrojem zábavy a poučení, napáchalo nevratné škody. Stačí postavit kameru na chodník a okamžitě se vynoří bytosti, které se začnou pitvořit do objektivu. Duševní porucha zvaná narcismus přestala být odsouzeníhodná. Dokonce i překládat současnou literaturu je čím dál obtížnější, protože autoři považují za samozřejmost, že čtenář bude rozumět narážkám na televizní pořady. Jakmile člověku tento referenční systém chybí, knihy se stávají nesrozumitelnými.

A nejde zdaleka pouze o obsah. Neméně záludný je třeba rytmus, v němž jsou divákům obrazy předkládány. Když jsem se po deseti letech abstinence náhodou ocitl před obrazovkou, vyděsil mne posun, k němuž mezitím došlo. Dikce, způsob nazírání, formulování otázek i odpovědí, neponechávají místo k oddechu. Čím více programů, tím větší těkavost a neschopnost soustředění.

Televize, která díky své pohodlnosti zasadila tvrdou ránu biografům, z nichž se často staly obchody, herny nebo tělocvičny, proměnila celou mentalitu a zavedla pojmy dříve neznámé jako je třeba sledovanost. Protože televizní provoz je finančně náročný, kruh se uzavřel a učitel se stal nevolníkem žáka. Ne autoři, ale zájem co možná největšího počtu diváků určují obsah. Soap opery, reality show, entertainement, zpěvácké a jiné soutěže. Hvězdy, zpěváci, sportovci a komentátoři defilující dvacet čtyři hodin denně stanoví normy chování. V zábavu se proměnily zprávy, debaty, reportáže i dokumenty, hranice mezi žánry byly setřeny. V močálu veselí zmizela vážnost. Bez diváků totiž není reklamy a bez reklamy hrozí smrt na úbytě. Past sklapla zhruba před třiceti lety. Úctyhodné řemeslo novináře usilujícího o nápravu křivd nebo odhalování porušování zákona dnes vykonává jen zlomek zaměstnanců těchto mamutích podniků. Zákon nabídky a poptávky nezklamal ani v tomto případě, činí se zejména v oblastech, kde je jeho škodlivost nesporná. Každá doba má své nedostatkové zboží. Jednou jsou to punčocháče a toaletní papír, jindy soudnost a odstup. A je otázkou, jestli nemateriální ztráty nejsou horší než materiální nedostatek. Kdo tráví víc jak hodinu denně před obrazovkou, přichází o právo si stěžovat na nedostatek času. Není přehnané považovat televizi za nástroj duševní sebevraždy.

31 7 2018

Maria Helena Vieira da Silva. La rue. 1956. wikiart.org

 

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big