Hlavní informace
nerozum-ohrozena-investigace
Banksy. Insane Clown. 2001. wikiart.org

Nerozum – ohrožená investigace

Obecně máme za to, že když investigativní novinář po něčem jde, tak se chce dostat k něčemu, co bylo veřejnosti dosud skryté. Máme za to, že je to schované tak dobře, že to nemůže odhalit ani policie.

Z odpovědí, které zazněly během diskusního večera, který spolu s Knihovnou Václava Havla pořádala Společnost Ferdinanda Peroutky, však vysvítá, že je to většinou jinak.

Investigativci nedělají víc, než že skládají dohromady informace ze všem dostupných – tedy otevřených – zdrojů. Vybírají si z těch, které jsou ověřitelné a doložitelné. Jejich metoda je tudíž velmi podobná první fázi té policejní, ale liší se ve druhé části. Novináři většinou nepronikají k citlivým informacím, zakopaným někde velmi hluboko v tajných soukromých archivech, jen dávají do souvislostí to, co měli všichni před očima, ale neviděli to nebo to vidět nechtěli.

Problém je, že policie a soudy nekonají a novinář zůstává se svým zjištěním po zveřejnění jako klaun, který pobavil, jak měl. Někoho rozplakal, někoho rozesmál a jede se dál, jako by se nic nestalo...

O problémech investigativních novinářů mluvili ti z veřejnoprávních médií: Jana Klímová a Jiří Kubík z Českého rozhlasu a Marek Wollner z České televize. Večerem provázel Jan Pokorný.

A protože přišla řeč i na to, co temného se momentálně vynořuje a proč a komu je to nebezpečné, přinášíme čtenářům shrnutí nejdůležitějších témat z této diskuse.

Níže uvedené otázky zazněly z publika. V odpovědích se J. Klímová, J. Kubík a M. Wollner střídali, shodovali nebo doplňovali, proto zde jejich sdělení nerozlišujeme, ale volně je shrnujeme.

Jaká omezení a jaké výhody nese práce investigativců? 

Možnosti investigativců jsou na rozdíl od policejních vyšetřovatelů v lecčems omezené. Nemohou vést výslechy, nemají přístup k bankovním účtům, k údajům tajných služeb nebo finančního úřadu. Na co tedy spoléhají? Obchází své zdroje, které považují za spolehlivé, své informace si ověřují z dalších zdrojů a následné zjištění pak popisují jako příběh.

I když se nedostanou k důkazům přímo (např. ke smlouvám), mohou čtenářům nebo divákům přinést příběh, který se udál a který je podložený výpověďmi aktérů. Policejní vyšetřovatelé naproti tomu nic nevyprávějí, a tak se někdy stane, že i když vědí, jak to bylo, kauza skončí pro nedostatek důkazů v propadlišti dějin. 

Při své práci musí investigativní novináři, jejichž zázemím jsou veřejnoprávní média, respektovat jistá pravidla, ověřovat si fakta, aby měli informace ze dvou nezávislých zdrojů, musí ctít kodexy České televize a Českého rozhlasu nebo se řídit zákonem o České televizi a o Českém rozhlasu. A musí mít odvahu postavit se mocným lidem (často čelí žalobám a tak se bez právní pomoci neobejdou). Jejich cílem není suplovat práci policie, více spoléhají na to, že trestní oznámení podá ten, koho zaujme odvysílaná reportáž. A někdy si jejich práce dokonce všimne i samotná policie.

Práce investigativců se rovněž neobejde bez důvěryhodnosti média, které výsledky jejich práce nakonec uveřejní. Z tohoto důvodu museli Jana Klímová a Jiří Kubík opustit svou práci pro MF DNES. Poté, co toto vydavatelství koupil Andrej Babiš, už nikdo jejich práci nevěřil, ať dělali, co dělali (kauza OKD). Dnes už v MF DNES čtenář žádnou investigativní žurnalistiku v pravém slova smyslu nenajde, snad jen tu, která slouží momentálnímu politickému cíli. 

Co představuje skutečné ohrožení investigativní žurnalistiky?

Investigativci se při práci neobejdou ani bez internetu a sociálních sítí – a přitom paradoxně nejsilnější ohrožení jejich práce přichází právě odtud. Velkou změnu přinesl nástup informačních technologií. Jejich prostřednictvím jako by z hloubi země zazníval absolutně iracionální hlas, který chce nasytit. A potravu dostává od politiků, kteří si tímto způsobem budují své kariéry.

Politici a sociální sítě tak žijí ve zvláštní symbióze. Hlasy politiků jsou na sociálních sítích vidět a slyšet nejvíce. Propaganda, postavená na iracionalitě, není nic nového, měli ji nacisté i komunisté. Nový je však způsob, kterým se šíří – nyní ji šíří nezávislé zdroje.

Všechno je tak naráz vzhůru nohama. To, co se šíří nezávisle, je vnímáno jako alternativa a pravá svoboda, zatímco všichni ti, kteří pracují ve skutečných médiích, jsou najednou považováni za establishment, který podporuje nějakou formu vlády. Dokonce i ti, kteří onu vládu 20 let kritizovali za to, jaká je!

Stalo se, že zatímco profesionální média dávají fakta do souvislostí, nemají už u veřejnosti takovou váhu jakou má zaručená „pravda“, kterou nese milion emailů rozeslaných z dvaceti konspiračních webů. Nepravdivé zprávy se šířily i dřív, avšak nikdy neměly tak působivý dosah. Internet má moc neutralizovat zjištění investigativních novinářů, a i proto sociální sítě společnost ve svém důsledku ohrožují – společnost se stává manipulovatelnou.   

Například Sovětský svaz dokáže nové technologie využívat velmi sofistikovaně. Na první pohled vypadá jeho propaganda jako nezávislá, nikoli státní. Vždyť se dostala na weby a do blogů – a tak jí lidé postupně uvěří.

Lidé zaplnili Václavské náměstí i v roce 2001. Tehdy se tak stalo v souvislosti s fatální personální obměnou v České televizi. Většina lidí byla buď pro ODS, nebo pro ČSSD (řeklo by se „rozdělená společnost“). Je tato situace srovnatelná s tím, co se děje v naší společnosti dnes?

Dnes jsme podle investigativců v daleko jiné situaci: Nikdy předtím jsme tu neměli vládní stranu s představitelem, který je miliardář a který má obrovské ekonomické, mediální, výkonné a nyní i legislativní možnosti. V minulosti novinářům politici nadávali nebo na ně útočili. Nyní musíme čelit absolutní převaze jednoho člověka a jednoho hnutí, se kterým ještě navíc zištně spolupracují SPD a KSČM, což jsou velcí odpůrci svobody tisku. Podporují vládní hnutí, které má nebývalé prostředky. Pokud se toto hnutí ještě navíc zmocní veřejnoprávních institucí, pak bychom to měli brát velmi vážně.

Ani v roce 2001 nebyla situace dobrá. Dvě hlavní síly (resp. jejich pragmatické proudy) se domluvily, že zemi podřídí svým vlastním mocenským cílům. A že dostanou menší strany od kontrolních funkcí, které měly, a rozdělí si veřejnosprávní instituce a státní firmy. Celkově byla ale atmosféra plná naděje a víry v demokracii a v liberalismus. Nikdo v tom neviděl víc než místní úchylku, která zase přejde. Také se proti této koalici rychle vytvořila středopravicová koalice a ta vytvořila tak silný blok, že těmto dvěma subjektům mohla konkurovat a nahradit je pak u moci. Tehdy by nikoho nenapadlo, že by demokracie mohla skončit nebo že by mohlo přijít fatální ohrožení tisku. I kdyby skončila Česká televize, tak tady bylo dost jiných médií, která mohla fungovat.

Teď jsme se ale dostali do úplně jiné situace. Nemáme tady nikoho, kdo by mohl vládní roli převzít. Nemáme silnou opozici, máme spíš opoziční vakuum. Podmínky pro pokračování demokracie jsou proto velmi křehké. Potřebujeme, aby vznikly politické strany, které by měly takovou sílu, že by dokázaly lidi přesvědčit o tom, že těm silnějším stranám dovedou konkurovat.

Investigativci se dotkli i nebezpečí plíživé normalizace: Tu se někdo vyhodí, tu se někdo vymění – a až se zpožděním si lidé najednou uvědomí, že jsou v úplně jiném kině. Lidé jsou víc než kdy dřív ohroženější ze strany manipulace nevyrovnaných médií, která jsou v rukou soukromých vlastníků.

Konečně, v  roce 2001 nebylo tolik webů, které by šířily propagandu a nepravdivé názory (nebyly např. Parlamentní listy, AC24, Svobodný vysílač nebo TV Barrandov).

Veřejnoprávní média kontrolují rady ČRo nebo ČT. Je možné, že by se tyto rady zrušily a současná vláda by si do nich dosadila své lidi?

K tomu, aby byly rady zrušeny, stačí, aby Parlament neschválil dvě výroční zprávy ČRo a ČT. Investigativci potvrdili, že taková situace může docela snadno nastat. Měl by Andrej Babiš v tom případě od novinářů konečně klid? Ten, kdo by chtěl potlačit základní svobody, tak to s novináři mít lehké nebude nikdy, ať už se jmenuje jakkoliv. Vždyť po 29 letech nelze liberální demokracii jen tak jednoduše udusit, shodli se investigativci.

Ovlivní nějak práci českých novinářů smrt slovenského novináře Kuciaka?

Novináře, který myslí svou práci vážně, tento případ spíš jen popudí k tomu, aby ve své práci pokračoval, už jenom ze solidarity k této profesi.

Dopad na práci českých novinářů je těžké předjímat, protože slovenská kauza je jedinečná v tom, že stopy vedou výlučně do slovenské politiky. Nikdo nečeká, že by se ukázal přesah do české politiky.

Co se dá udělat pro to, aby si lidé začali investigativní žurnalistiky vážit? 

Jediná cesta obecně vede přes zvyšování vzdělanosti ve společnosti. Na příkladu západoevropských zemí, kde je vzdělanost vyšší, vidíme, že taková společnost pak není snadno manipulovatelná.

Na druhou stranu, dokud budeme mít v naší zemi elity, které budou lidem říkat, že mají číst Parlamentní listy a dívat se na TV Barrandov, tak bude tento boj ještě dlouho marný.

Je to stejné jako se vztahem k EU a k euru. Měli jsme tu 20 let politiky, kteří říkali, že EU je špatná a euro že je zkrachovalý projekt. A výsledkem je, že si to 80 procent národa myslí. Zato na Slovensku si to 80 procent lidí nemyslí – tak čím to je?

Všichni jsme se ještě nedávno shodli na tom, že svoboda, respekt a pravda jsou hodnoty. Najednou po těchto hodnotách není poptávka, proč?

Asi lidi někdo přesvědčil o tom, že mají vyznávat jiné hodnoty. Někdo jim nabídl jinou verzi a té lidé rozumějí víc?

Investigativní novináři nemohou dělat víc než dál dělat svou práci. Jejich povinností je psát, točit a pravdivě informovat. A jestli to někdo považuje za zbytečnost nebo rozeštvávání? Lidstvo holt dělá někdy blbosti a ty jsou teď asi před námi. Asi se blíží horší doba. A možná se blíží proto, abychom si ty hodnoty znovu uvědomili?

***

Když diskuse skončila, nikdo v sále se nepodivoval nad tím, proč mediální domy tolik přitahují kupce. Kupcům se tento způsob, jak si podmanit novináře ve svůj prospěch, zatím bohužel velmi dobře osvědčuje.

Té investigativní žurnalistice, která ctí pravidla, ať už je veřejnoprávní nebo nezávislá, přejeme hodně štěstí!

Diskusní večer Ohrožená investigace? uspořádala dne 6. 3. 2018 Knihovna Václava Havla se Společností Ferdinanda Peroutky. Fotografie z této akce najdete zde.

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big