TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
vypocitavost-neni-pragmaticka
Rene Magritte. The human condition. 1935. wikiart.org

Vypočítavost není pragmatická

Jak jinak než se vlastně ustavičně nad svým životem zamýšlet? Řekl bych, že ti, kteří z mé generace ještě zůstali (a zároveň nepatřili mezi utilitaristy, kteří především uvrhli tento národ do „normalizace“ let 1969–1989, ze které se, jak vidno, zatím nevzpamatoval), těch pár, kteří zbyli, jsou zvláště alergičtí na jakoukoli manipulaci a velmi bedlivě zvažují, co vlastně činit (veřejně), a co nikoli. Můj případ je to velmi ostře. Netušil jsem, že někdy budu muset čelit frázi a plochosti, které z velké části tvoří milieu veřejného působení. Nechci svůj život měnit! Nechci se zařazovat do nějakých front a spolků a sešlostí, kam jsem nikdy nepatřil, a patřit nemohu. Vždy jsem žil jinak. Nikdy jsem nehleděl na oficialitu, na „hlas veřejnosti“ či jakýkoli názor společnosti jako takové. Takový se mě nikdy netýkal, tak proč by se mne měl týkat teď? Když vím, že časy se sice mění, ale lidé nikoli. Stále jsou obtíženi týmž strachem a zbabělostí, jako tomu bylo v dobách dřívějších. Nevyléčitelným sklonem k utilitarismu a vypočítavosti, která je vydávána za pragmatismus. Pragmatismus je pojem přece jen ještě jakési úrovně a hodnoty. Ale hmotná a čistě a pustě hmotná užitkovost je ve srovnání se skutečným pragmatismem neuvěřitelně nízká a při jakémkoli přece jen trochu duchovnějším pohledu bezmezně bezvýchodná.

*

Nemám rád řeči o „dnešní hektické době“ a podobné fráze. Tu „dobu“ bychom mohli od základu změnit k nepoznání. Ale neměníme ji. Ani dobu, ani sebe. Dál ležíme na břiše, obloženi hračkami nedůstojnými zralého člověka, a hekáme, jaká že ta doba je. Ta doba je jednoduše taková, jací jsme. Měli bychom s ní být spokojeni. Anebo ihned jednat, aby byla jiná.

*

Jsem velmi zklamán z počínání volební většiny tohoto národa (nutno podotknout, že téměř čtyřiceti procent dospělého obyvatelstva se to netýká, protože se demokratických voleb neúčastní, tj. nechá za sebe rozhodovat někoho jiného), kterého se dopouští z důvodu velmi špatného rozlišení, co je faleš, co pravda a jaký je základní důvod vůbec pobytu člověka na zemi. A zahrává-li si nejvyšší ústavní činitel dlouhodobě právě s těmi pudy nejnižšími (zřejmě těmi se rozhodl národ „spojovat“, kdežto já to pokládám za zvrhlost proti mravnosti a za další z projevů úpadku v naší národní historii), pak zde platí jediné vysvětlující, staročeské a smutné: „Kdyby opat kostek u sebe nenosil, mniši by v ně nehráli.“

*

Jednou jsem přistihl Ivana Martina Jirouse vulgo Magora, jak v jednom menším českém městě, v jakémsi kulturním domě, v sále při zdi, škrtí místního novináře. Hned jsem přispěchal, abych situaci uklidnil (vystupovali jsme tam tehdy s několika muzikanty a Filipem Topolem). Rozčilený Magor mi vysvětluje: „Víš, na co se mě ten idiot ptal? Jakej je největší českej básník!! – Kdyby se aspoň, kretén, zeptal, kdo je nejtěžší, na to už se dá odpovědět!“ Raději jsem ho odlákal k baru.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big