TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
studenti-nejsou-pacienti-skola-neni-ustav
Banksy. Laugh Now. 2002. Výřez. wikiart.org

Studenti nejsou pacienti, škola není ústav

Asi není třeba zdůrazňovat propast, která vzniká mezi světem ve školách a světem mimo ně. Technologie, služby a zaměstnání[1] se mění enormním tempem každý rok. Školy zůstávají v podstatě stejné už desetiletí či století – nepočítáme-li, že černé tabule a bílé křídy nahradily bílé tabule a černé fixy.

Většina vzdělávacích systémů ve světě je dnes zpolitizovaná a fungují v rámci veřejného sektoru. Česká ani Slovenská republika nejsou výjimkou. Takové fungování vzdělávání v rámci veřejného sektoru však s sebou přináší určité systémové nedostatky, které se projevují především při snaze o jeho reformování. Výsledkem jsou problémy, kterých jsme svědky v Česku i na Slovensku.

Centrum pedagogického výzkumu Pedagogické fakulty Univerzity Komenského[2] zveřejnilo výzkum, podle kterého má jen 6,8% dětí na slovenských školách radost z učení. Zbytek se učí, aby se vyhnul trestu, nebo kvůli slíbené odměně. Tyto výsledky přicházejí v době, kdy několik organizací, slovenské ministerstvo školství a politické strany zveřejnily své představy o tom, co a jak by se měly děti učit. V České republice v současné době probíhá podobný proces reformy tzv. Rámcových vzdělávacích programů[3], které jsou závaznými dokumenty pro všechny školy a stanoví se v nich obecné cíle vzdělávání a klíčové kompetence, ke kterým má vzdělávání směřovat. Jeden pedagog chce v rámci revizí Rámcových vzdělávacích programů více dějepisu, branné výchovy, další více angličtiny/ruštiny a jiný zase více měkkých nebo digitálních dovedností. Zástupci pedagogů, rodičů ani laické veřejnosti se logicky nejsou schopni shodnout na ničem kromě navyšování požadavků, každý samozřejmě především ve své oblasti[4]. Dětí se pro jistotu raději nikdo neptá.

Tématu obsahové reformy školství se věnuje i nová publikace Svobodnější školy: Odluka vzdělávání od politiky (prezentace)[5]. V ní autoři ze slovenského Institutu ekonomických a společenských analýz (INESS) přiznávají, že nemají odpovědi na to, co a jak by se měly učit děti ve školách. Namísto definování preferovaného obsahu však představují principy a změny v systému vzdělávání, které pomohou generovat tento obsah zdola. Namísto politiků a ministrů budou za formování obsahu vzdělávání zodpovědné školy a učitelé. Obsah tak již nebude výsledkem volebního boje o hlasy voličů, ale soutěžení škol o důvěru rodičů a jejich děti. Dle Daniela Greenberga, školního filozofa z demokratické školy Sudbury Valley School v USA, by se tak význam školy přiblížil k „volnému trhu s myšlenkami.“

picture1

Tento decentralizovaný způsob reformování školství má mnohem lepší předpoklady přizpůsobit se měnícímu prostředí a „držet krok s dobou“ dle teorie antifragility[6]. Na rozdíl od centralizované reformy, která má tendenci zachovávat status quo a rozevírat tak propast mezi potřebami rychle se měnícího světa a zaostávajícím obsahem vzdělávání.

V publikaci autoři navrhují institucionální změny, které by měly být přijaty, aby se vzdělávání přiblížilo k fungování decentralizovaného systému.

Slovenské a české školství potřebují:

  • Svobodnější prostředí pro školy a zrušení centralizované tvorby obsahu a formy vzdělávání (v ČR tzv. Rámcové vzdělávací programy). To však neznamená, že by se všechny povinnosti definující dnešní centralizovaný přístup v zákonech měly ze dne na den zrušit. Preferujeme, aby přestaly být povinné a staly se doporučeními, jimiž se každá škola může řídit jako doposud, ale též se může rozhodnout od nich více či méně odchýlit.

  • Pokud chce stát vytvořit nějaký rámec základních požadavků pro vzdělávání, nemělo by se tak dít ex ante detailním nadiktováním školních osnov, ale dobrovolným ex post testováním minimálních standardů (např. po vzoru výstupní zkoušky „Mittlere Reife“ po ukončení desetileté školní docházky v Německu nebo volitelné středoškolské zkoušky GCSE ve Velké Británii).

  • Rovněž je třeba zvýšit motivaci rodičů a dětí uváženě přistupovat k výběru školy. Kompromisní variantou může být například zavedení vzdělávacích poukázek, přes které by byly školy financovány. Rodiče (a děti) by se tak dostali z pozice pasivních účastníků do aktivnější role spotřebitelů vyhledávajících pro své děti nejlepší vzdělání.

Iniciativa SvobodaUčení.cz, která požaduje úplnou odluku školství od státu včetně dobrovolné školní docházky, považuje za finančně více motivující a k větší odpovědnosti vedoucí alternativu daňové odpisy pro uznatelné náklady přímo spojené s domácím vzděláváním včetně plateb za soukromé učitele a průvodce, kurzy či jiné volnočasové aktivity vedoucí k neformálnímu i informálnímu učení. Takové řešení by podle zástupců Svobody učení vedlo k možnosti většího převzetí odpovědnosti za vzdělávání svých dětí a narovnání tržních principů ve vzdělávání lépe, než uvedené poukázky.

Tyto změny je třeba zavést společně. Jejich vzájemná kombinace vytvoří institucionální prostředí, které zajistí správné fungování decentralizované reformy.

„Školy, stejně jako všechny ostatní instituce, se stanou morálními pouze tehdy, pokud přestanou na lidi, kterým slouží, pohlížet jako na pacienty. V případě, že mají studenti svobodu se školou skoncovat, jim bude škola muset zajistit i ostatní základní lidská práva, jako je právo uplatnit svůj hlas v přijímání rozhodnutí, které na ně mají dopad, svobodu slova a shromažďování nebo právo následovat své vlastní cesty ke štěstí. Takové školy nebudou ani v nejmenším podobném těm ponurým institucím, které dnes nazýváme „školami“.” – Peter Gray[7]

picture2

Převzato ze serveru SvobodaUčení.cz. 
Více o něm zde.


TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big