TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
proc-mladi-americane-nevoli
Salvador Dali. The Surrealist Mystery of New York. 1935.wikiart.org

Proč mladí Američané nevolí?

To je otázka, kterou si kladu už od doby, kdy jsem se stala občankou Spojených států. Postupně jsem si sama utvářela názor na zdejší dění: četbou, poslechem, pozorováním. Přispívala jsem také do Amerických listů (týdeník vydávaný v USA exulantem Františkem Švehlou – pozn. red.). Byla jsem „rebel“ už v Čechách a ani v Americe jsem si příliš nerozuměla s českými krajany. Ti mě považovali za nenapravitelného „liberála“, zatímco většina z nich se řadila k „republikánům“.

Když mí synové začali chodit do školy, začala jsem se zajímat o americkou mládež o to víc. Chodit k volbám jsem považovala za svou občanskou povinnost. Starší syn proto, mnou poučen, neúnavně obcházel své spolužáky, aby je přesvědčil, že volit je důležité. Oni ale k volbám nešli. Zajímalo mne, proč je tomu tak?

Studenti ve školách denně skládají přísahu k vlajce. Jsou hrdí na svou zemi, kte­rou považují za „number one” neboli „jedničku“, aniž kdy opustili hranice svého okresu. Vím, že 80 % Ame­ričanů nemá cestovní pas. Slaví mnoho státních svátků, takže vědí, kdo je Kolumbus, neb mají ten den „volno“. Dle mého vlastního průzkumu už ale nevědí, proč se Amerika jmenuje Ame­rika. Jméno Amerigo Vespucci jim nic neříkalo. Sotva věděli, kdo je jejich prezident, natož viceprezident. Zeměpis ve škole moc neprobírali. Nevěděli, kde leží Afghánistán nebo Irák a Krym hledali někde v Arizoně. Usmívají se, krčí rameny. Proč je to nezajímá? Vždyť se jedná o jejich budoucnost!

Amerika se demograficky proměnila. Není již tak „bílá“, ač ve vládě stále převládá dojem, že právě bílí Američané mohou jako jediní zemi řídit. Žádná vize, žádné progresiv­ní myšlenky. Zastaralé myšlení starců. Je to jakýsi doznívají­cí dekadentní kapitalismus v čele s panem Trumpem. Čeká se, až doroste nová generace.

Za poslední léta jsem přece jen vypozorovala změnu. Zvláště během předchozí volby prezidenta Obamy se mladí začali více angažovat. Velkou zásluhou na tom měla Obamova charismatická osobnost (ve srovnání s Trumpem, který žádnou osobnost nemá). Obama dostal od mladých lidí téměř 60 % hlasů. V posledních prezidentských volbách zase překvapivě nejvíc oslovil mladé Bernie Sanders. Mluvil o levnějším vzdělání a dokonce o státní zdravotní péči pro všechny, což sice vyděsilo „pravičáky“, ale mladí lidé měli pocit, že se o ně a jejich agendu konečně někdo zajímá. Bohužel paní Clintonová byla příliš zaujata sama sebou a nebyla natolik prozíravá, aby si Bernieho přibrala do své kampaně a o hlasy mladých přišla. Ti, rozčaro­vaní a nespokojení, se pak volby vzdali. Po šoku ze zvolení prezidenta Trumpa se sice ještě ozvali v demonstracích, kde prohlašovali, že Trump není „jejich“ prezident, nicméně už bylo pozdě. Prostě nevolili.

Dalším problémem je, že jsou tu dvě sil­né strany a mladí by raději volili stranu „třetí“. Jenže změnit status quo je obtížné, stejně jako sehnat astronomické finanční prostředky na kampaň. Rovněž jsem během volební kampaně žasla, jakým primitivním způsobem se zde dělají propagační volební „šoty“. Matka s dítětem v kuchyni, rolník na poli a dělník v helmě na stavbě žadonící slabým hlasem o lepší budoucnost – to vše připomíná statické zábě­ry z dob komunismu. Kde jsou nadaní umělci s videy, která mají vtip a nápad? Jak tohle může mladé zaujmout?

Dalším důvodem, proč mladí lidé nechodí k volbám, je obecně „ztížená“ možnost vo­lit. Spousta lidí nemá řidičský průkaz, často se přemisťují z místa na místo, což rovněž znesnadňuje vyřízení volebních lejster, takže mladí se na to prostě vykašlou. V roce 2012 se 50 miliónů obyvatel ani neregistrovalo. Komplikovaný systém registrací vedl k nezájmu a únavě.

Svou roli hraje i míra vzdělání; vysokoškol­ští studenti se snaží a volí, neboť jim jde o dobré zaměst­nání a platy. Kdyby volilo namísto současných 30 % mládeže např. 75 % z nich, mohli by mladí svoje zájmy snadněji prosadit. Jak je probudit? MichelleObamová se snažila přesvědčit mladé dvojice, že volit je „sexy“. Jinde zase sváželi mládež k volebním urnám autobusy plné dobrého jídla…

Mladí by si měli uvědomit, že mají velkou výhodu v přístupu k informacím, o kterém se naší generaci mohlo jen zdát. Otázka je, zda si v informacích umějí vybírat? Co se nehodí panu prezidentovi, bagatelizuje se dnes ča­rovným „fake news“ neboli „falešnou zprávou“. Nedůvěra v tisk a vůbec ve vše, co se ve veřejném prostoru objeví, roste. Kde mají mladí lidé získat zkušenosti a umět rozlišit pravdu od manipulace?

Moje rada zní: cestovat, poznávat, pozorovat, srovná­vat, číst a debatovat. Odhodit svá digitální „fidlátka“ a rozhléd­nout se kolem. Tento rok, již po volbách, se mi zdá – a doufám, že to není jen „zdání“ –, že se mládež na příští kampaň více připravuje. Přeji si, aby měla možnost zvolit si lídry z vlastních řad.

Psáno v New Yorku, leden 2018.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big