TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
ci-jsou-hory-kavci
Antoni Tapies. Roba interior. 1972. Výřez. wikiart.org

Čí jsou hory Kavčí?

Naše! Naše! Chtělo by se říct, když člověk pozoruje rozzářené a rozesmáté tváře z dnes už kultovního pořadu Československé televize Silvestr na přání, aneb Čí jsou hory Kavčí? Kultovního ve smyslu divácké oblíbenosti a častého televizního opakovaní jednotlivých písniček, scének, skečů.

Přesně před 40 lety, kdy se tato gala show reálného socialismu poprvé objevila na obrazovkách, tam byli všichni, kdo tehdy přináleželi k takzvaným elitám společenského a kulturně zábavního života. Neboli špičky normalizační televize v čele s jejím ústředním ředitelem, nositelem Řádu práce a kandidátem ÚV KSČ soudruhem Janem Zelenkou. Ale i hlasatelé zpráv, moderátoři, sportovní redaktoři, a především populární herci a zpěváci, muzikanti, tanečníci. Inu miláčci národa, kteří se předváděli na jevišti, ale i v amfiteátru největšího televizního studia. Neboť na povely režiséra pořadu Jána Roháče hráli role i jako diváci. Smíchy se proto zalykali, plácali se do kolen, popadali se za břicha, radostně slzeli. Byla to přece zasloužená taškařice, švanda, psina, prča, tak proč si ji neužít? Vždyť i pracující u televizních obrazovek se zajisté bavili od Aše až do Košic.

Mimo plnění tvůrčích a dramatických úkolů, jak se tenkrát oficiálně nazývalo hopsání před kamerami s mikrofonem, anebo jako major Zeman s pistolí či jako prodavačka Anna Holubová s tácem chlebíčků v ruce, si vstupenku na tuto show zasloužili i něčím jiným. Jako jeden muž i žena v tom důležitém roce 1977, kdy opět vystrčila drápky zákeřná reakce, totiž rezolutně podepsali v Národním divadle i v Divadle hudby tzv. Antichartu.

Ano, soudruzi, Kavčí hory jsou naše, nebojte se! Zněl tehdejší vzkaz z této estrády k napjatě vystrčeným uším na pražském nábřeží Ludvíka Svobody, kde sídlilo ÚV KSČ. Nešlo jen o Chartu 77, nastával přece i rok s osmičkou na konci. Neboli nevyzpytatelné kulaté výročí internacionální pomoci spřátelených armád klepalo na dveře. I proto letělo éterem neméně důležité a nepřeslechnutelné poselství pracujícímu lidu ČSSR: Vidíte, i vaši miláčci a oblíbenci jdou s námi, republiku si ruku v ruce s kulturní frontou rozvracet nedáme!

To všechno je naštěstí minulostí. I když na jak dlouho? Česká televize leží v žaludku současných mocipánů už delší dobu. Přesněji řečeno dnešní Kavčí hory stále nejsou jejich. A přitom by to mohlo být velice jednoduché. V posledním pořadu pseudonovináře Jaromíra Soukupa Týden s prezidentem, vysílaném na TV Barrandov 21. 12. 2017, chasník z Hradu popsal návod jak na to, jasně a srozumitelně. Stačí, když Sněmovna dvakrát nepřijme výroční zprávu ČT, prohlásil ten lišák mazaný a významně se usmál. Což při aktuálním složení dolní komory s neoficiální, ale funkční, hlasovací koalicí ANO, SPD a KSČM, by měla být hračka. Tak jako následné jmenování nové Rady i vedení ČT.

Co by nastalo potom? Lze si to živě představit při pohledu na devótně rozesmáté obličeje hostů i zaměstnanců Československé televize během pořadu Silvestr na přání, anebo Čí jsou hory Kavčí. Takoví šéfové, novináři i umělci nevymřeli, nepatřili pouze k období reálného socialismu. Jsou pořád tady a čekají na svou šanci. Co třeba Jiří Ovčáček, není to ten pravý na funkci vedoucího zpravodajství? Má přece novinářskou praxi z Haló novin a myslí správným směrem. Televize, kterou si sami platíme, by tak nabízela politicky bezproblémové programy. Samozřejmě čas od času okořeněné taškařicí, švandou, psinou a prčou. A pěkně všechno na povel jako za starých dobrých časů, kdy jsme si republiku rozvracet nedali a byl klid na práci.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big