TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tomas-halik-diskutuje-s-ateisty
Grandma Moses. Waiting for Christmas. 1960. wikiart.org

Tomáš Halík „diskutuje“ s ateisty

Když byla Tomášovi Halíkovi udělena Templetonova cena, jíž byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“, přislíbil část takto získaného finančního obnosu věnovat na diskusi s ateisty. S odstupem času se stále více ukazuje, jak si Tomáš Halík onu diskusi představuje, a přiznejme si, není to dialog a často to přesahuje hranice dobrého vkusu i chování.

Už jedno z videí (Jak mohou věřící obejmout ateisty?[1]), které při příležitosti převzetí Templetonovy ceny Tomáš Halík natočil, napovídá, jak si své diskuse s ateisty představuje.[2]

Halík v něm odmítá ty ateisty, s nimiž by bylo možné vést dialog, a ty, kteří vlastně ani nejsou ateisty, ale jakýmisi zklamanými věřícími, chce objímat se zaťatými pěstmi (posunek „nedovolené bránění“). Těžko říci, jestli to video působí víc děsivě nebo komicky.

Podrobněji se na stejné téma rozepsal ve svém eseji Není ateista jako ateista (listopad 2015).[3] V něm ukazuje další podstatný rys svých představ o „dialogu“ s ateisty – cenný je pro něj jen takový ateismus, který nakonec prospívá náboženství. Zároveň nám dává nahlédnout, že lustruje důvody, proč je kdo ateistou. V reálném světě tedy nejprve musí odhadovat, jaké má kdo motivace a teprve podle toho se rozhoduje, zda se s ním vlastně bude bavit nebo ne. Každého ateistu tedy podrobí bleskovému dálkovému psychologickému vyšetření a přidělí mu diagnózu.

Stejně tak bych já mohl říkat, že Halík je ve skutečnosti nucen ke svým mlhavým projevům („radikální tajemství“, „hora boží skrytosti“) vlastní nejistotou, protože v hloubi duše ví, že je jeho Bůh jen amorfní zbytečná idea, ale obrana vlastního ega, touha po moci a iluze utopených nákladů mu nedovolí, aby to sám sobě přiznal. V této amatérské dálkové psychoanalýze bych mohl pokračovat až tak daleko, že bych označil Tomáše Halíka za pokrytce a podvodníka, který obelhává sebe i všechny okolo a nakonec bych mu třeba navrhl, aby provedl ateistický comig out, který by mu velmi ulevil, osvobodil jej od sebeobelhávání a zbavil ho břemene pokrytectví.

Ve skutečnosti samozřejmě do Tomáše Halíka nevidím a jeho motivace mohu pouze hádat. On sám se staví ale do pozice člověka, pro kterého jsou ostatní lidé průhlední a jejich motivace naprosto zřejmé. Předpokládám, že se svým odhadem může být od reality ještě dál než já, protože lidi často posuzuje podle jediného dopisu nebo prohlášení.

Typicky nevěnuje pozornost argumentům, jejichž závažnost se vůbec nemusí odvíjet od původního prvotního impulsu, který k nim vedl. Ano, pro spoustu dekonvertitů začal příběh jejich nově objeveného ateismu tím, že si všimli rozporu mezi tím, co jim bylo tvrzeno, a skutečností (například tím, že je náboženství zdrojem morálky). Mnoho lidí ale také prostě nemělo vůbec žádný důvod na jakéhokoli boha věřit, zato měli dost důvodů věřit výzkumům a statistikám, ve kterých náboženství vůbec nevypadá nijak pozitivně. Noví ateisté mají poměrně pádný důvod říkat, že člověk nemusí být specialista na oděvní materiály, aby mohl tvrdit, že císař je nahý.

V duchu své postmoderní „argumentace“, Halík útočí namísto na argumenty přímo na osobnost diskutujícího a interpretuje ji tak, že buď kdokoli pocítí soucit s tím zhrzeným a možná i mentálně postiženým ubožákem, který se odvážil vznést proti panu profesorovi nějakou námitku, nebo naopak pocítíme vlnu zhnusení nad tou nízkou podlidskou kreaturou, která se jistě neštítí vůbec ničeho, včetně kritiky náboženství. Kdo by si pak pamatoval ještě logiku nějakých námitek.

Za ještě větší problém ale považuji to, že se tak pan Halík projevuje i ve chvílích, kdy s ním dotyčný ani nediskutuje, totiž ve chvílích, kdy se sám staví do role „ochránce víry“. V tomto stylu komentoval vraždu režiséra Theo van Gogha v pořadu ČRo Jak to vidí Tomáš Halík (20. ledna 2010):

A schválně provokují ten islám, urážejí ho a tím provokují prostě ty islámské odezvy. Takže těhle těch věcí, také ten zavražděný Theo van Gogh si myslím, nebyl žádný propagandista náboženské svobody, ale víte, tito lidé, kteří záměrně urážejí a provokují islám, tak to jsou často zklamaní levičáci, to jsou lidé, kteří kdysi od svého náboženství, ke kterému byli třeba jako děti vychováváni, odpadli, byli jím zklamáni, odpadli k té levici, často marxistické a pak je ta levice zklamala, teďka propadli takovému nihilismu a zaměřují se vlastně na takové nenávistné karikování a provokování islámu, ten Theo van Gogh byl toho jasným příkladem a já mám dojem, že tito lidé, kteří sami jsou mravně často velmi rozvrácení, tak že v podstatě trošku závidějí tomu islámu, že to jsou lidé, kteří něčemu věří a mají nějakou jistotu. Takže já bych rozhodně nesázel na to provokování islámu, ale vědět o něm něco a být jeho partnerem a jeho partnerem těžko může být nějaký takový neurčitý ateismus.[4]

Kdo by si také pamatoval, že Theo van Gogh byl zavražděn kvůli filmu Submission, kritizujícímu násilí na ženách v islámské společnosti. Kdo by si ještě vzpomněl, že mu vrah přibodl na hruď dopis pro autorku scénáře Ayaan Hirsi Ali se slibem, že je další na řadě?

Má po tomhle ještě vůbec Halík právo prohlásit, že není Charlie, protože:

Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým – hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.[5]

Asi máte pocit, že šlo o možná o nějaký emotivní výbuch, že to byla výjimka. Ne nebyla. Je možné, že jste někdy něco napsali nebo řekli a že právě v této době právě na vás Tomáš Halík provádí svůj dálkový diletantský psychologický rozbor, tak jako se to stalo Lukášovi Balabánovi:

………………………………………………….
Dne 13. ledna 2017 3:06 Jaroslav Pokorný <@> napsal(a):

Dobry den, pane profesore,

znate Lukase Balabana? Ma celkem zajimave nazory. Myslim, ze jako vzdelany teolog nebudete mit problem je vyvratit, nebo alespon korigovat.

Podobna tvrzeni zpracoval i Petr Tomek.

Srdecne zdravim, Pokorny Jaroslav, Ceska Rybna.

https://www.youtube.com/watch?v=DAHF_4juGl0
https://www.youtube.com/watch?v=TVWmVZDZztY
http://www.osacr.cz/2017/01/10/video-adventni-zamysleni-neposkvrnene-poceti/

………………………………………………….
Od: Tomas Halik <@>
Komu: Jaroslav Pokorný <@>
Datum: 13.01.2017 09:01
Předmět: Re: Ad: Ateismus

To je spíš psychologický, než intelektuální problém – roztomilá ukázka „Oidipovského komplexu“, pubertální vzpoury synka z farářského rodu proti otci a strýci. Podívejte se pozorně na křečovitou zaujatost ve tváři (i když vypnete zvuk, vidíte, co jím cloumá). Snad z těch svých primitivních jistot chlapec zas jednou vyroste. Názorově to zajímavé vůbec není – staré příručky předválečné „Volné myšlenky“...
TH
………………………………………………….

Asi bych se mohl na tomto místě škodolibě zeptat, které konkrétní myšlenky z příruček Volné myšlenky dokázali mezitím teologové, nebo sám pan Halík, vyvrátit, ale pokračování této kauzy směřovalo poněkud jinam. V krátké době se totiž objevila kopie korespondence jak na stránkách Ateisté ČR[6], tak i na několika dalších místech včetně komentářů pod videem na kanálu Lukáše Balabána.[7]

Dialog nevyžaduje žádnou úctu k názorům oponenta, ale zato vyžaduje úctu k oponentovi jako k osobě. Halík vyžaduje úctu ke svým názorům, ale nemá žádnou úctu k osobě oponenta. Slušnost vyžaduje nechovat se nadřazeně a nevyjadřovat se pohrdavě o lidech, které ani neznám, zvláště pokud ani nevím o tom, že by někomu způsobili újmu.

Ve svém videu si Halík vlastně klade špatnou otázku. Otázkou není: „Jak by mohli věřící objímat ateisty?“ To kupodivu zvládají obě strany vcelku dobře, jak je vidět z přátelství a romantických vztahů mezi věřícími a ateisty. Biologická podstata je v tomto naštěstí zatím ještě silnější, než všechny proklamované světonázory. Profesionální love bombing tu opravdu není třeba.

A pokud jde o ony „zklamané ateisty“ (ať už skutečnými ateisty jsou nebo ne), jejich zklamání většinou pramení právě z toho, jak rychle je dřívější „bratři ve víře“ dokázali zatratit, jakmile začali pochybovat. Pokud se na ně v tu chvíli vrhne teolog s pokusem je obejmout a vrátit do „lůna církve“, budou se samozřejmě bránit, protože je to pro ně něco jako znásilnění.

Lidé mohou a nemusí zastávat názor, že některý, anebo také žádný z počtu bohů, které lidstvo za svou existenci uctívalo, je ten skutečný. Všichni, včetně věřících jakéhokoli náboženství, si ale při vzájemném rozhovoru (pokud se jej chtějí účastnit) musí být jisti tím, že se mohou mýlit a také přiznávat ostatním i sobě právo se mýlit.

Ateisté nejsou na světě proto, aby si na nich věřící zlepšovali neprůstřelnost svých argumentů nebo řečnické schopnosti a nejsou tu ani proto, aby měl pan Halík koho dálkově analyzovat. Jsme tu kvůli sobě a vzájemnou komunikaci potřebujeme prostě proto, že žijeme ve stejném prostoru a musíme občas rozhodovat o společných věcech, jako jsou například zákony.

Skutečně podstatná otázka tedy je: Jak se spolu domluvit?

Tomáš Halík nám zatím ukázal způsob, jak se nedopracovat ani k dialogu. Jestli někdo jiný z našich současných mediálních autorit dokázal vybudovat větší stěnu v komunikaci mezi věřícími a ateisty, tak o něm nevím.

Příště zkusím nastínit způsob, jak by spolu mohli ateisté a různí věřící mluvit i o poměrně konfliktních otázkách a snad se občas dopracovat i k nějaké shodě.

Publikováno se svolením autora z: www.osacr.cz

O autorovi:

Neúnavný komentátor společenského dění (především na svém blogu[8]), propagátor a popularizátor kosmonautiky, bývalý redaktor časopisu VTM Science a v současnosti též již bývalý šéfredaktor elektronického literárního časopisu Lemurie, člen Kosmo Klubu, sdružení UnderFilm a autor knihy Ztracený Měsíc, o tom, proč nebyli lidé čtyřicet let na Měsíci, populárně-vědecké miniatury Láska, sex a vesmír a sbírky esejů Ateista. Zkrátka člověk s nepředstavitelnou schopností zaměstnávat sám sebe, případně i všechny ostatní. Na internetu vystupuje jako militantní ateista, ač v životě razí heslo: „Nejdůležitější je, abychom se všichni navzájem nezabili.“

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big