Hlavní informace
ukrajina
Výřez z obrazu Jiřího Balcara Krajina klidu. Zdroj: www.galerie09.cz

Ukrajina

Celá Česká republika teď žije Ukrajinou. Je těžké se tomu divit, ostatně je to dobře. Ukrajinské opozici, opřené o vlnu lidové nespokojenosti, se podařilo ovládnout centrum země a hlavní město. Ukrajinci dokázali, že dovedou za svou svobodu a národní suverenitu jak se patří bojovat. A exprezident Janukovič předvedl na závěr svého úřadování podivuhodnou směs brutality a neschopnosti. U nás to cítí snad každý, s výjimkou Václava Klause a JUDr. Stanislava Křečka, a jejich názory se v tomto kontextu vyjímají poněkud strašidelně: Rusko má prý na Ukrajinu nezadatelné historické právo, je třeba bránit lidská práva vlády proti nespokojené veřejnosti. Oba pánové jsou zhruba moji vrstevníci a zažili srpen 1968 i to, co následovalo. Zdá se, že to dodnes nedokázali vzít dost vážně.

V souvislosti s vítězstvím opozice na Ukrajině by člověk mohl cítit cosi jako úlevu: konečně událost, která se vymyká poměrně bezútěšnému plynutí politického dění ve světě i u nás. V českých novinách se zároveň mluví o tom, že není dobré podléhat euforii. To je pravda vždycky a dnes v souvislosti s Ukrajinou dvojnásob.

Především, není ještě ani náhodou dobojováno. Každá analogie má jistě své meze, ale ta s maďarskou revolucí v roce 1956 je mimořádně poučná. Na přelomu října a listopadu toho roku se zdálo, že je vyhráno: situace v zemi se jakž takž stabilizovala, ruské jednotky se začaly stahovat, Chruščov se nechal slyšet, že by Maďarsko mohlo dostat podobný statut jako rok předtím Rakousko. Stačily však dva dny a všechno bylo úplně jinak.

Ukrajinci už jednou dokázali vyhrát revoluci (tehdy sametovou), ale prohráli následující mírové roky. Je přitom otázka, zda se na jejich prohře výraznou měrou nepodílela i sama povaha jejich státu. Na Západě i u nás politici zdůrazňují, že je především třeba zachovat jednotu země. To je jistě správné v tom smyslu, že pokud by se Ukrajina měla rozpadnout, mělo by se tak stát z iniciativy Janukoviče a jeho ruských protektorů. Zároveň je však dobré mít na paměti dva historické příklady z poměrně nedávné doby: tvrdošíjné lpění Západu na jednotě bývalé Jugoslávie po roce 1990 vedlo k dlouholetému krvavému konfliktu, přičemž jednotu se stejně zachránit nepodařilo. Naopak rozdělení Československa v roce 1992 názorně předvedlo, že včasný a klidný rozchod nevede osudově k zafixování politického napětí, které k rozdělení vedlo, ale naopak je odbourá.

Velkou odpovědnost nesou politici EU, kteří se v ukrajinském konfliktu angažovali. Snad si nezastírají, že to, čeho dosáhli, není spravedlivé vyrovnání mezi opozicí a Janukovičem, ale řízené sesazení Janukoviče. Je to dobře, zasloužil si to. Ale je to tak. Problém je, že to zároveň znamená velký neúspěch Putinova Ruska ve velmi citlivé oblasti. Vědí na Západě, a především v EU, že kromě exportu lidských práv a Pravdy a Lásky by měli taky dělat to, čemu se říká politika v tradičním slova smyslu – a že by to přitom samozřejmě měla být jiná politika než ta, kterou dělali v roce 1938, když prodali Československo Hitlerovi? Zatím se jim podařilo holýma rukama (skoro se mi chce říci holou hubou) zahnat ruského tygra do slepé uličky. Aby se to dalo udržet, na to nebudou stačit diplomatická jednání a hraběcí rady na všechny strany, budou zapotřebí peníze a účinný politický tlak.

Předběžné závěry z „událostí na Ukrajině“, aspoň pro mne, jsou dva: za prvé, bojím se o Ukrajinu. Nejen kvůli přirozené lidské solidaritě, kterou člověk s Ukrajinci cítí, ale i z pragmatických, chcete-li sobeckých důvodů: kdyby padla, jsme jako další na ruském talíři i my. S jídlem roste chuť. A za druhé: mediální pozornost věnovaná ukrajinské revoluci má i svůj rub. Přečetl jsem si, že v souvislosti s rozkladem Strany regionů jednají teď ukrajinští oligarchové o tom, kdo by měl být jejím novým lídrem. Chtěl bych upozornit na to, že teprve až se dohodnou a až prosadí, aby to byl přímo ten nejmocnější z nich a aby se stal přinejmenším taky ukrajinským ministrem financí, octne se Ukrajina tak daleko (přesněji řečeno tak hluboko), jak jsme se už v posledním roce a něco ocitli z vůle lidu my. Pro samý zájem o Ukrajinu (není náhoda, že ho horlivě projevují především Babišovy listy) bychom tedy neměli zapomínat také na to, že jsme v rejži, že je to naše rejže a že bychom proto především s ní měli něco dělat.

Uveřejněno na stránkách Události dne 23. února 2014.

 

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big