TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kam-se-mam-jako-liberalni-demokrat-vrtnout-ii
Odd Nerdrum. Wanderers by the Sea. 2001. Výřez. wikiart.org

Kam se mám jako liberální demokrat vrtnout? II.

Liberální demokracie pod útoky neomarxistů, populistů a … liberálních demokratů.

„Svobodná společnost je taková společnost, kde je bezpečné být nepopulární“.

Adlai Stevenson II

V polovině října se ze sociálních sítí snesla kritika na produkt společnosti Waitrose, která vyrábějící produkt s názvem „Gentlemen’s Role“. Název se stal předmětem odmítavé kampaně, takže společnost přišla s omluvou, že nikoho nechtěla urazit, a že název brzy změní. Ten samý osud postihl stírací utěrky na prach Kleenex Mansize, když se výrobce omluvil, že nechtěl naznačit, že vlastnosti jemný a silný jsou v kombinaci možné jen u mužů. Mimo to své politování po bouřlivých reakcích ve virtuálním prostoru vyjádřil své politování viceguvernér britské centrální banky nad tím, že řekl, že se současná ekonomika nachází v jakési menopauze.[1] Absurdní, že? Nebo ne? A takové případy jdou do desítek, stovek. Pořád se někdo cítí něčím uražen a neváhá zorganizovat nátlakové kampaně různě definovaných skupin, operujících ovšem bez jakéhokoliv širšího politického či společenského mandátu. Došlo to tak daleko, že britští organizátoři ruší některé přednášky a diskuse Steva Bannona, Trumpova Mefistofela, jak ho někdo takto nazval, pro nátlakové akce ze strany ze strany hysterických krajních levičáků.[2] Což je, ostatně jen voda na mlýn pana Bannona, který byl architektem Trumpovy kampaně, a nyní po světě propaguje „populistickou revoluci“. Viděl jsem s p. Bannonem rozhovor, nemohu s ním souhlasit v téměř ničem, ovšem že by proto neměl hovořit, mě nikdy nenapadlo.

Toto vše je vrcholek ledovce fenoménu označovaného jako politická korektnost. Věřím, že mohu tvrdit, že západní společenský diskurs sleduji dost podrobně. A vidím, že ve značné míře je tato dříve posvátná kráva Západu již pod značnou dobu pod palbou kritiky a principiálního odporu.

Politická korektnost – neomarxistický nástroj politického boje

Politická korektnost (dále i mezinárodní zkratkou PC) je donucovacím prostředkem, který si pro své mocenské ambice uzurpovali neomarxisté. Dávno již nejde jen o způsob mluvy, PC postupně v sobě zahrnula aktivity, postoje a názory, které z PC vyrostly nebo se s ní posléze organicky spojily. Typicky genderová studia a aktivismus všeho druhu, rasová a třídní studia, koncept „historické viny bílého muže“, problematika menšin, migrační dění, tyranská povaha jakékoliv hierarchie apod.

Jsem dalek toho tvrzení, že by mi ideál obecné rovnosti všech lidí byl cizí. Naopak, považuji jej základní atribut svobodné společnosti. V daném ohledu pak nemohu neocenit typický příklad hnutí za práva černošské menšiny v USA vrcholící v 60. letech minulého století, které se stalo jakýmsi vodítkem k úspěšným snahám o zrovnoprávnění minorit jiných.

Postupně ale hnutí opanovala neomarxistická levice, již se PC podařilo transformovat v agresivní formaci, které vtiskli starou marxistickou taktiku rozdělit společnost na skupiny, jimž se podařilo vtisknout identitu, ke které byl přiřazen statut utlačovatele nebo utlačovaného. K tomu využívají z podstaty stále stejné schéma, jen dělnickou třídu v roli utlačovaných nahradili jiní – vládnoucí patriarchální (pochopitelně) bílá privilegovaná mocenská hierarchie utlačuje všechny. Bílí barevné, muži ženy, heterosexuálové LGBTQ komunitu, privilegované třídy ty neprivilegované etc. etc.

Každý, kdo tuto koncepci zpochybní, je denuncován jako sexista, rasista, homofob, islámofob, suprematista a na tisíc dalších způsobů. To je ovšem přímý útok na svobodu slova, takto jeden z fundamentů liberální demokracie a současně pokus realizovat věčný sen marxistů všech dob – zavřít „nepřátelům pokroku“ hubu. Když to nešlo přes mrtvoly, půjdeme na to holt jinak… To by ovšem nebylo možné v takovém rozsahu uplatnit, pokud by tuto – jinak to nazvat nelze – antidemokratickou ideologii nevzaly za své elity a skrze ně politické strany. A mj. zde začal problém populismu.

Pozitivní společenská reakce – spontánní odpor

Při hlubším zkoumání fenoménu PC dospěl jsem k potěšujícímu zjištění, že se proti němu zdvihá vlna odporu. Horší je to, že má podobu Kaina i Ábela. Nejprve k té potěšitelné straně mince. Na obranu proti diktátu zvedly své hlasy mnohé západní intelektuální špičky, a to včetně vysokoškolských pedagogů. Někteří z nich se rázem stali globálními miláčky desetitisíců studentů. Další potěšitelným faktem je to, že rostoucí část demokraticky zakotvené západní společnosti už toho všeho má plné zuby a o problém politické korektnosti se živě zajímá. Prestižní diskusní platforma nadace manželů Munkových uspořádala debatu na téma PC, které na YouTube shlédlo na 2,5 mil. lidí (pro srovnání hit Start me up od Rolling Stones jen 10krát více). Přitom tzv. podcast (audio přenos či záznam) měl mít podle některých odhadů přes 10 mil. posluchačů. A to jde prosím o intelektuální debaty na špičkové a velmi náročné úrovni, takže sumární číslo publika někde kolem 12 miliónu mě prostě ohromilo.

Nebezpečná reakce politická – populismus

Mnohem horší však je neomarxistická tematická dominance ve společenských elitách, politicky absorbovaná stranami uspořádanými v pravolevém demokratickém spektru ztratila kontakt s voličskou základnou. Tento jev neušel pozornosti mnohých politických outsiderů či nepolitických subjektů a/nebo silných vůdců, kteří vstoupili do politické arény. Populismus se dá definovat na desítky způsobů, ale jedním z jeho základních definičních znaků je politické poselství, že stávající establishment se odtrhl od problémů běžné populace a že je z toho důvodu třeba jej nahradit „novou krví“. A značná část společnosti na toto sdělení reagovala velmi pozitivně (viz například Berlusconiho dočasný úspěch v Itálii). Hotové kataklyzma v daném ohledu pak znamenala přistěhovalecká vlna do Evropy, kterou populisté zneužili k již skutečnému převrácením tradičních politických schémat. Populisté jsou zatím na konstantním vzestupu, takže v nejbližší době se s nimi v rozsahu minimálně dvou dekád počítat prostě musí a těžko nyní odhadovat, zda jde o vývojový trend ireverzibilní.

Jistěže si nelze nevšimnout toho, že většina populistických stran tíhne k pravé části politického spektra, až někdy z demokratické stupnice trochu vypadávají (ne vždy). Tragikomické ovšem je, že to, co se vytýká těmto tzv. nesystémovým stranám, tedy dělení společnosti na obecně řečeno „my“ a „oni“, tak to na (krajní) levici všem přijde normální. Jaký je rozdíl mezi dělením a antagonizací skupin vlevo a vpravo? Z pravice se všichni mohou zbláznit, když politiku identit aplikují – elita vs. lid, Evropani vs. přistěhovalci, křesťané vs. muslimové apod., ale rozdíl oproti levicovému schématu utlačovatelé vs. utlačovaní nelze v principiální rovině nalézt prostě proto, že neexistuje.

Kam se mám jako liberální demokrat vrtnout?

Jakožto přesvědčený liberální demokrat, nechci mít v principu s oběma nic společného. Věřím, že nikoliv nějaká skupina, ale jen a pouze svobodou a právy obdařený i pravidly vázaný jedinec je svébytným a svrchovaným nositelem klenby svobodné společnosti uspořádané na základě principů liberální demokracie.

To jsou hezká slova, co se lehko řeknou, nicméně dennodenní realita společenského života přináší bezpočet momentů, v nichž je momentálně zaujetí stanoviska nesmírně obtížné. V politice nade vše ctím liberální demokracii včetně její inherentní součásti, kterými jsou svoboda slova a projevu, ovšem jako takový se ocitám v mlýnici mezi neomarxismem a populismem, u nichž je ještě jeden důvod jejich společenské nebezpečnosti. Jde o jejich polarizační imperativ – žádají si „ano či ne“, což ovšem nebezpečně připomíná, „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Pak snadno vznikají situace, když se souhlasem či naopak opozicí vůči jednomu z nich nechtěně a zdánlivě ocitám v principiálním souhlasu s těmi, se kterými jsem jinak v zásadním rozporu taktéž.

Příkladů je bezpočet. Mužské násilí na ženách mám za odporné a trestuhodné, ale kampaň #MeToo považuji za více než nešťastný, velmi snadno zneužitelný cirkus postavený na presumpci viny. Americký prezident Trump chce oprávněně po svých spojencích, které USA chrání, aby platili do rozpočtu NATO dle svých závazků, či drží Rusko pod tlakem sankcí. Na druhé straně kvůli prezidentu Putinovi svou zemi ponížil na příšerné helsinské tiskovce a celkově vzato ho považuji za reprezentanta toho nejhoršího, co tak rozmanitá a úžasná země jako Spojené státy v sobě nese. K EU mám výhrady zásadně principiální i dílčí exekutivní, nicméně celkově ji (zdaleka ne pouze z hospodářského hlediska) považuji za unikátní projekt nesmírného významu. Jsem zastáncem rovnoprávného postavení menšin, ovšem pozitivní diskriminaci považuji nejen za neúčinnou, ale za přímo kontraproduktivní politiku. Není možné trhat bílé politiky na kusy za sebenepatrnější útoky na islám a muslimy, a bez kritiky ponechat muslimské kazatele za nenávistné projevy, tzv. hate speech, přirozeně vůči Západu, který je hostí. Už jen z bezpečnostních důvodů by měli být v izolaci, pokud ne odpykávat trest za výroky, z nichž jde strach. Je správné na sebe klást vysoké nároky, co se týká – řekněme – humanistických ideálů. Ty je ale potřeba aplikovat na všechny členy obce. Pokud existuje dvojí standard, pak to celou společnost irituje a polarizuje, čímž akcie populistů pochopitelně rostou.

A tak by se dalo pokračovat dlouho, ovšem zvláštní pozornost si zaslouží univerzity. Ty by měly mít klíčové společenské místo pro svobodnou a otevřenou diskusi zbavené veškeré ideologizace. Ale tak tomu ve znepokojující míře není, což se děje skrze indoktrinací postmodernistických levicových myšlenek, které zejména v humanitních studiích nabralo rozměru epidemie. Již před časem ke mně dolehla zpráva, že leckde úplně zpitomělí studenti žádali, aby z univerzitních knihoven byla vyřazena některá díla. Týkalo se to mj. Kiplingovy skvělé poémy „Břímě bílého muže“, která bylo shledána za nemístnou adoraci nadsazenosti bílé rasy. Malí inkvizitoři nejenže nebrali v potaz dobový kontext vzniku díla, ale ani nepochopili smysl básně. Univerzity je třeba udržet jako ochránkyně nesmírně bohatého myšlenkového odkazu, které nám předci zanechali. Věřím, že se to podaří – první vlny signifikantního i dostatečného odporu vůči neomarxistické manipulaci přišly ještě včas.

Nejhorší útok? Z vlastních řad

Alexandria Ocasio-Cortezová je novou vycházející hvězdičkou americké Demokratické strany nyní bojuje o přízeň voličů v jednom z newyorských obvodů při kampani o senátorské křeslo. Při mítinku o prvním říjnovém víkendu tato 28letá absolventa Bostonské univerzity prohlásila: „Je nejvyšší čas, abychom zrušili systém sboru volitelů, stín otrokářské moci v dnešní Americe, který podkopává naši národní povahu demokratického národa.“[3] No, to je všechno pěkné. Jenže za prvé to je lež nejhrubšího kalibru a za druhé je to tak politicky průhledné, až to bučí.

Jak známo, americký prezidentský volební akt se nejprve odehrává v jednotlivých státech unie, kteréžto výsledky jsou pak reprezentovány skrze tzv. sbory volitelů (Electoral College), kteří ve vlastní prezidentské volbě hlasují pro toho kandidáta, který v jejich státě vyhrál. Dlužno ještě dodat, že počty volitelů jednotlivých amerických států odrážejí počet obyvatel, kteří v něm žijí.

Sbor volitelů byl jako princip zaveden r. 1787 jako pojistka politicky roztříštěných severních států oproti hlasovací mašině Jihu, jehož voliči přirozeně prosazovali své zájmy, tedy zájmy bílých včetně zachování otroctví.[4] Je to tedy přesně naopak, než je to podáno – jde o pozůstatek sebeobrany abolicionistických států. Za druhé je potřeba si uvědomit, že pouhé všelidové hlasování by obrovské státy s nízkou hustotou obyvatel zcela vyšachovalo ze hry při volbě hlavy státu – jenom stát New York má tolik obyvatel jako mají dohromady 23. – 26. unijní stát v pořadí dle počtu obyvatel.[5] Nakonec je známo, že strana Demokratů by v současné době v běžném hlasování vyhrála snad všechny prezidentské volby, jelikož má na své straně velkou většinu voličů nejlidnatějších států při obou pobřežích. Sumárně řečeno současný volební systém jistě není ideální, ale rozhodně demokratický, a jeho náhrada ve všelidovém hlasování by byla pro americké podmínky mnohem méně spravedlivá.

Nad slovy paní Ocasio-Cortezové nejde jen tak mávnout rukou jako nad předvolební rétorikou. V pár větách se dopustila přesně toho, co její strana vytýká D. Trumpovi. Za prvé použila zásadní lži. Za druhé napadla volební model, který USA slouží dobře. Za třetí ukázala dětinsky průhlednou účelovou podporu změny, která by zajistila Demokratům Bílý dům de facto na požádání. Shrnuto, podtrženo – liberální demokratka, která místo toho, aby zavedené a funkční principy liberální demokracie bránila do krve, tyto lživě a utilitárně napadá. Není to bohužel laciná uštěpačnost se zeptat, jestli to nebude tím, že pí Ocasio-Cortezová je příslušnice nejlevější frakce levicové platformy Demokratů…

Co my s tím vším tady?

Velkým obloukem se vracím domů. Po celém tom virtuálním vandru západním světem bych jako první položil důraz na to, že je potřeba přestat lámat hůl nad vlastní zemí, jak by byla na věky ztracená. Celý Západ je v krizi, zdaleka v tom nejsme sami a to, že je to horší než v zemích s nepřerušeným demokratickým vývojem, je přirozené. Vůbec nepodceňuji zjevná společenská nebezpečí, jako jsou mnohé otlemené úsměvy na Východ a řada dalších a ze stavu dnešních věcí veřejných jsem znepokojen i znechucen, ovšem srovnávání současné doby s 2. republikou a či normalizací mi přijde exaltované, věcně nesprávné a demotivující.

Těžko měřit úroveň společenského marasmu, ale pokud si k tomu účelu vezmeme volební preference jakožto jediné dostupné, byť mnoha vadami zatížené kvantifikační hledisko, tak podle říjnových volebních průzkumů STEM[6], by ani ne polovina voličů volila nedemokratické strany ANO, KSČM a SPD, přičemž ústavní většinu by tyto tři subjekty neposkládaly. Nadto pro změny ústavy je potřeba i senát, který je zcela mimo jejich kontrolu. Co by za to dali svobodomyslní lidé z Maďarska či Polska, s jejichž zeměmi si pánové Orbán, resp. Kaczyński dělají, co se jim zlíbí?! Jakkoliv je p. Babiš obecně naprosto nepřijatelný, média neruší či neomezuje, kupuje si jiná, například. A všechna si je nekoupí, ani se nerýsuje, že by dosáhl té moci, aby veřejnoprávní ČT proměnil v televizi státní. Pan Klaus se v dumě miliskuje s ruskými poslanci, ale to nás z EU a NATO těžko vyrve. Apod. atd. Přesto i právě proto chci varovat před vyháněním populistického čerta pomocí neomarxistického ďábla.

Jakkoliv v současnosti liberální demokracie u nás generuje – alespoň pro mě osobně – zoufale nepříznivé výsledky, o to větší potřebu vidím na ní úzkostlivě lpět. A čím více se ocitá pod tlakem, o to houževnatěji a vášnivěji je třeba ji chránit. Doba bolševismem nezatížených mileniálů je již na nedalekém obzoru, a pro ně je třeba liberálně-demokratické principy a způsob myšlení uchovat nezdeformované tlakem z krajních poloh politického spektra. To je pro mě zásadní imperativ doby.

První část zde: Kam se má vrtnout liberální demokrat? I.

10 12 2018 obr1

Odd Nerdrum. Wanderers by the Sea. 2001. wikiart.org


[1] Clare Foges, 2018. It’s time to show snowflakes some sympathy. The Times, 22. 10. 2018: přístupno na https://www.thetimes.co.uk/edition/comment/it-s-time-to-show-snowflakes-some-sympathy-fwcn9s225

[2] David Aaronovitch, 2018. Illiberal left plays into hands of the far right. The Times, 25.- 10. 2018: přístupno na https://www.thetimes.co.uk/article/illiberal-left-plays-into-hands-of-the-far-right-qwwcwvrmd

[3] Jessica Chasmar, 2018. Alexandria Ocasio-Cortez: We must 'eliminate the Electoral College'. The Wasingtom Times, 8. 10. 2018: přístupno na https://www.washingtontimes.com/news/2018/oct/8/alexandria-ocasio-cortez-we-must-eliminate-the-ele/

[4] Wikipedia, 2018. United States Electoral College: přístupno na https://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Electoral_College

[5] Wikipedia, 2018. List of states and territories of the United States by population: přístupno na https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_states_and_territories_of_the_United_States_by_population

[6] Parlamentní listy, 2018. STEM: Volební preference – říjen 2018. Parlamentní listy, 26.10.2018: přístupno na https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/STEM-Volebni-preference-rijen-2018-556953

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1