TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
turnaj-kouzelniku
Alexander Calder, Devil Fish. 1937. výřez. wikiart.org

Turnaj kouzelníků

Představte si turnaj kouzelníků. Vystoupí první, mávne rukou a hoří Lubjanka, sídlo KGB, dnes FSB. Vystoupí druhý proti němu, i on mávne rukou a syrská města vzplanou ohněm. Další mávnutí a v centru imperátorského hlavního města se zvedne most a obrovský falus. Mávnutí a v srdci kavkazských hor s pohádkovou rychlostí vyrostou celá olympijská městečka a ve Vladivostoku je zázračně postaven několikakilometrový most, který nikam nevede. Autoři takových akcí se cítí jako všemohoucí lidé, titáni - vystupují na pódiu světové šou, kam lidstvo vzhlíží. Souboj politika a akcionisty v měřítku titánů-šoumenů v pevné formě virtuální opozice vlády a umění je pro Rusko tak příznačné. Jejich postavení zcela jistě není rovné, neboť represivní aparát státu je vždy připraven umělce udolat. Ovšem čím silnější je pronásledování, tím více se režim i jeho vůdce diskreditují. Proto se metody fyzických trestů doplňují o obrazy a představení symbolického soutěžení. Za takových podmínek je dovoleno použít jakékoliv prostředky, jen aby podívaná neměla obdoby. Vandalismus, bezpráví, posunování hranic možného, porušování pravidel, norem a tabu se nehodnotí z humanitárního nebo morálního hlediska. Všechny předměty, výdobytky či artefakty, které vzniknou v procesu přípravy a samotného představení, nemají hodnotu samy o sobě. Z této logiky tedy olympijské vesničky u Soči, jejichž opuštěnost a nevyužitelnost teď plní stránky mnohých novin, nikdy nebyla problém. Stejně tak i Doněcké letiště. Jsou to pouhé doplňky, dekorace a stopy po divadelním představení.

Performance vlastně vznikla jako takové podružné cvičení, které nedělal každý, a když už tak pouze v úzkém kruhu přátel a známých a jen v malých výstavních sálech. To však umělci nebránilo, aby byl radikální, nebalancoval na hranici života a smrti, na prahu bolesti či se nepouštěl za hranice slušnosti a norem společenského chování. V jistý moment performeři přešli práh výstavních sálů a jejich publikum se začalo rozrůstat. Ovšem na Západě se nikdy performace nestala dlouho očekávanou masovou mediální záležitostí, tak jako v Rusku. Můžeme krásně vidět genezi performera jakožto unikátní osobnosti, od které všichni očekávají zázraky, skrz skandály, jež někdy přerostly až v lokální občanské války mezi fanoušky a odpůrci.

Zakladatel „strany zvířat“ Oleg Kulik byl první, kdo prošel podobnou proměnou ze skoro neznámého umělce soukromých galerií na člověka-zvíře, člověka-ptáka, člověka-obojživelníka, jurodivého a herce, který dokáže nadchnout davy. Vedle zakomplexované a neohrabané ruské honorace, která rozhodně neovládá umění rétoriky a věčného divadýlka zamračených politiků ani nemluvě o nudných protáhlých obličejích kléru, vypadal performer jako ztělesnění nietzscheovského nadčlověka, který se vyžívá ve všemožných extrémních projevech života. Není proto vyloučené, že Kulikova představení (potápění se, přelety, hry s nejrůznějšími šelmami a dravci atd.) inspirovaly kremelské píáristy, aby podobné kousky přidali i do repertoáru image „lídra národa“, kterou zatím velmi úspěšně zkonstruovali pro prezidenta.

Za Kulikem následovala celá kohorta akcionistů (od Brenera a Osmolovského po Pavlenského). I když se každý z nich zabýval svou vlastní činností, můžeme od nich vyfiltrovat obecnou představu, co je to radikální performace. Je to alternativa ke zdravému rozumu. Odpor k normálnímu člověku a běžnému životu, odvržení Západu a jeho demokracie, pořádku a zákonů. Je to nedůvěra k textu, slovní reflexi a chápání živé reality na emočně intimní rovině. Zdá se, že tento trend, který částečně koinciduje s vnitřními tužbami představitelů ruské vlády, posílil zájem různých politických činitelů o obraty a plastický jazyk radikální performance. Pro mnohé se performer stal vzorem pro jejich vlastní chování.

Během 20. století všechny vlády – a dokonce i ty nejdemokratičtější, šly vždy proti avantgardě. Aby vyvážily umělecké novátorství, vymyslely si vlastní, státní estetiku. V různých zemích jinou. Někde podporovali archaizující neoklasicismus, jinde folklor a někde umírněný modernismus. Ovšem nikde jinde nezavírali avantgardisty do psychiatrických léčeben, jen u nás v SSSR. A i tak se nikde jinde avantgardní styl a jeho bujný umělecký jazyk neztotožnil s vládním diskurzem a nestal se modelem vládního stylu jednání. V naší době se to stalo. Jedno ze základních specifik života a kultury dnešního Ruska je v tom, že političtí představitelé přijali a adaptovali na svoje cíle poetiku a estetiku současného radikálního umění.

Nejdříve se u byrokracie ujala myšlenka založit vlasteneckou alternativu současného umění z absolventů početných designových a polygrafických škol. Na náměstí našich měst byli tedy vypuštěni rekruti vlasteneckého graffiti a street-artu, vlastenečtí performeři a rapeři. Ubohé chudokrevné napodobeniny skutečných umělců se neujaly. Úspěšnější se ukázala druhá varianta, nevychovávat vlastní umělce, ale převzít populární umělecké chování. Po lídru a jeho nejbližším okolí celý vládní establišment začal přejímat performativní formy radikálního bláznivého chování a myšlení.

Naučili se technice travestie, jak hrát různé charaktery, strategii uměleckého idiotství. Rozpracovali scénáře karnevalů a bufonád na vojenská a geopolitická témata, která svým rozsahem a speciálními efekty ničení a krveprolití několikrát převýšila všechno, co si kdy mohli radikální performeři vůbec představit. „Stát si chtěl zahrát na punkera,“ komentovala tento nový kurz v politice Naděžda Tolokonnikovová, když mi vysvětlovala, proč skupina Pussy Riot odmítla akcionismus. Radikální performance byla zdiskreditována svojí blízkostí ke stylu lidí jako Vladimir Žirinovskij, Motorola, Alexandr Borodaj, Strelkov a dalšími adepty „ruského světa“. Našim akcionistům se ani nesnilo o takovém příbuzenství. V podstatě reálně k sobě ani blízko nemají, ale z formálního hlediska, čistě stylisticky, takové podobnosti si prostě nejde nevšimnout. A smýt ze sebe takovou špínu nebude jednoduché.

 

(Pro Přítomnost přeložila Tereza Soušková.)

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big