TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
do-jake-evropy-patrime
Pieter Bruegel st., Velké ryby požírají malé ryby. 1556. výřez. Albertina, Vídeň. wikiart.org

Do jaké Evropy patříme?

Podle premiéra Sobotky země, které nejsou členy eurozóny, mají mít pozorovatelský status při jednání států tvrdého eurojádra. Jaký to geniální nápad v předvolební kampani, nepopudit 39% českých antievropanů a dát jim zdání, že česká vláda našla řešení, jak se vlk nažere a koza zůstane celá. Přenecháme politické formování našeho kontinentu jiným. Budeme stát za bukem a přihlížet, jak tvrdé jádro Evropské unie rozhoduje a jedná o nás bez nás. V Čechách je to osvědčená bolestínská písnička - svádíme vlastní politickou nerozhodnost a neschopnost na někoho jiného. Úkolem politiky je přeci účinně zasahovat do společenských vztahů, politiku aktivně vytvářet a nikoliv se této úloze vyčůraně vyhýbat a pak za plotem kritizovat.

Po cinkání klíči se většina české společnosti třásla, jak se co nejrychleji dostat mezi vyspělé evropské národy a jak co nejefektivněji překlenout půl stoleté zaostávání pod ztuhlými křídly byzantinského politického systému, vylučujícího konkurenci, kreativitu, pluralitu názorů, svobodu pohybu a slova, který se udržoval u moci tupou silou.

Žijeme ve Střední Evropě (Europe intermédiare), což je politický pojem, patrně poprvé použitý po napoleonských válkách na vídeňském mírovém kongresu 1814-1815. Střední Evropa byla chápána jako kulturně politický prostor mezi liberální Francií, Anglií a despotickým Ruskem, osídlený menšími národy, formovanými staletým soužitím i střety pod střechou Habsburské monarchie. Ta dodnes zanechala přes různost třinácti jazyků stále ještě patrnou hlubokou kulturní jednotící brázdu, zejména v architektuře, a snad i v mentalitě obyvatel.

Versailleský mír po první světové válce v roce 1919 změnil politickou mapu Střední Evropy a po té druhé válce Střední Evropa politicky úplně zmizela. Stala se (až na Rakousko) na půl století válečnou kořistí Sovětského svazu. Společná neblahá minulost středoevropských zemí a nově otevřené cíle inspirovaly v roce 1991 maďarského prezidenta Jozsefa Antalla, Václava Havla a polského prezidenta Lecha Walesu pospolu koordinovat cestu k evropské integraci. Tak vznikla Visegrátská trojka, pozdějším osamocením Slovenska Visegrátská čtyřka (V4).

Stojí zato připomenout, že Visegrádská trojka měla středověkou předehru v setkání tří středoevropských králů – Jana Lucemburského, uherského krále Karla I. Roberta a polského krále Kazimíra III. v uherském městě Visegrád v roce 1335. Dohodli se tam na spolupráci v obchodních a politických záležitostech. Novodobá V4 měla obdobný úkol, zejména připravit zapojení postkomunistických zemí do projektu Evropské unie.

Do které Evropy nás současná česká vládnoucí garnitura zařadí je snad nejosudovější politická otázka nastávajících voleb. Oskar Halecki, polský mediavelista, který 1940 před nacisty emigroval do USA zavedl do politologické terminologie nové definice kulturně-politického rozvrstvení Evropy. Mezi dva makroregiony západní a východní Evropy vsunul oblasti tzv. západní a východní střední Evropy, aby tak zpřesnil postupný přechod mezi evropským západem a východem. Do západní střední Evropy přiřadil Německo, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Československo, Polsko, Maďarsko a Slovinsko. Zdůrazňoval však časovou podmíněnost a relativnost takovýchto vymezování, odvislých od aktuální geopolitické situace. Protože v  době sovětské nadvlády pojem Střední Evropa zmizel, Československo se octlo v Evropě východní.(1)

U vědomí přináležitosti ke středoevropskému kulturnímu okruhu byly vychovávány prvorepublikánské generace a TG Masaryk byl přesvědčen, že československý stát patří k Západu. Napsal. : „Za své politické osamostatnění děkujeme v hlavní míře Francii, Anglii, Americe a Itálii - Západu (2). I Edvard Beneš se ve své zahraniční politice až do mnichovského zklamání orientoval na Francii. Je pravda, že Velká Británie, Francie a Itálie podepsaly mnichovský verdikt, ale Francouzi a Britové nikdy neztvrdili pakt o neútočení podobný smlouvě Ribbentropa s Molotovem, po kterém bylo 1939 zavřeno české velvyslanectví v Moskvě. Tím byl potvrzen odmítavý postoj Sovětského svazu k obnovení Československa. To vyvrací mýtus o ochotě Sovětského svazu přijít na pomoc ohroženému Československu.

Od založení V4 uplynulo čtvrt století a jak se zdá, společným cílům dochází dech. Atraktivita Evropské unie se vystrácí pod přebujelou byrokracií, ale hlavně v důsledku historické amnézie přicházejících generací, které nezažily hřmění děl a výbuchy bomb. Nechápou hlavní etický základ ideje spojené Evropy, který se zrodil po dvou zničujících světových válkách, vedených ve jménu imperiálních, nacionalistických, rasistických a totalitních ideologií. Homo homini lupus, národ národu vlkem, všichni proti všem, to byl obraz Evropy mezi dvěma světovými válkami. Střední Evropa, podminována etnickými a ideologickými sváry se stala rozbuškou druhé světové války.

Byl to francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, který formuloval 9. května 1950 své představy v ovzduší studené války o založení společenství evropských národů a v obavě z vypuknutí třetího světového střetu. Mělo to být remedium proti novým konfliktům a garant zachování tradičních proudů evropských hodnot a kultury.

Pro Františka Palackého bylo multietnické Rakousko-Uhersko zárukou pro vývoj středoevropských národů a štítem proti východním i západním hegemonům. Později uznal, že se mýlil. Jak by se vyvíjela Střední Evropa pod vládou Karla I. (posledního) nevíme. V současnosti ochranou úlohu před imperiálními snahami dnes přebírá Evropská unie. České politice však chybí silné osobnosti, které by se s projektem Evropské unie ztotožnily a které by byly odhodlány tuto ideu jako bezalternativní v globalizovaném a digitalizovaném světě propagovat a českému občanu vysvětlovat. Naopak, po Václavu Havlovi nastoupili prezidenti, kteří nelení českým občanům Evropskou unii znechucovat a dokonce doporučovat czechxit, jako Václav Klaus, který otevřeně podporuje německou extrémě pravicovou stranu AfD, a dokonce se zúčastňuje jejich meetingů. Připomíná mi svými politickými názory – i fušováním do klimatologie - Dona Quichota v negativním vydání. Bohužel ho žádný český klimatolog ani politolog nevyzval k odbornému duelu. Tak si mohl Klaus vypěstovat nejednoho epigona se stádem oddaných ovcí.

Ve zmutované Vyšegrádské čtyřce se Česká republika opět blíží východní Evropě tím, že se hlásí do party s dvěma členy – Polskem a Maďarskem – kterým zásady západní liberální demokracie začínají vadit a kteří vedou slovní válku s Evropskou unií. Ale ani ve vztahu k těmto dvěma potížistickým partnerům česká vláda nepřiznává barvu. Je nečitelná, ani ryba ani rak.

Česká politická garnitura ve vleku provincionálních nálad obyvatelstva se k  příslušnosti České republiky do evropského jádra první rychlosti v předvolebních programech raději nevyjadřuje. Otázka časové podmíněnosti geopolitické přináležitosti České republiky do evropských makroregionů ( západního či východního ) se opět vrací. Balancujeme na vážkách. Sofistikovaná a sebepřecenující představa Edvarda Beneše, že Československo bude mostem mezi Západem a Východem a bude hrát významnou konvergenční roli ve sbližování Západu a Východu už jednou nevyšla. Žít v politickém vzduchoprázdnu se nevyplácí. „Tvoje řeč budiž ano,ano a ne,ne“ stojí v Matoušově evangeliu v 5. kapitole.

Vyhýbat se osudovému rozhodování do jakých evropských struktur český stát patří a nahrazovat ho v předvolebním boji druhořadými vnitropolitickými fraškami svědčí o nízké kultuře politického myšlení vládnoucích garnitur. Výkřik současného prezidenta, že raději oželíme evropské dotace, než splňovat závazek příjímání uprchlíků redukuje ideu evropského společenství na materiální výhody a jen dokládá úpadek českého politického myšlení: Věčné lavírování. Ani ryba ani rak. Jak to půjde dál?

Závěrem:

Po staletých zkušenostech násilného hájení partikulárních zájmů, po expanzonistických choutkách, po etnických přesunech obyvatelstva a po jejich dělení na panské a služebné národy, je Evropská unie svým duchovním, hospodářským a vojenským propojením zátkou, která má udržovat zlé a svéhlavé džíny pevně uzavřené v nepropustné láhvi.

Poznámky:

  1. Václav Chyský: Po stopách konceptů Střední Evropy 19. a počátku 20. století se zaměřením na „Mittelevropu“ Friedricha Naumanna, Střední Evropa, Revue pro středoevropskou kulturu a politiku, Ročník 28, leden 2012, číslo 136, s.116-163

  2. TG Masaryk: Světová revoluce


TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big