Hlavní informace
chovejte-se-tak-jak-si-to-preje-nas-pracujici-lid
Josef Šíma, Les ombres, 1960. výřez. artplus.cz

Chovejte se tak, jak si to přeje náš pracující lid!

Sobotnímu Právu poskytl rozhovor politolog Petr Robejšek. Politolog Petr Robejšek vystupuje ve všech českých novinách jako reprezentant jednoho myšlenkového proudu, totiž toho „pravicového“ nebo chcete-li „konzervativního“. Když čtu jeho úvahy, vždycky si vzpomenu na Václava Klause, když mluvil o svých ideových „protějšcích“. Každý člověk tohoto typu uvažování si dělí svět na dva tábory, na dva sportovní týmy, „pravičáky“ a „levičáky“, hlasatele Pravdy a Lásky a stoupence lži a nenávisti a naopak, atp. Když se Václav Klaus dostal do kontaktu s někým, kdo neodpovídal jeho představě ideového nepřítele, propadal zmatku. Ale Jiří Pehe např., toho bral, byl pro něj „čitelný“, jak říkával, jako jeden z těch, s nimiž je třeba bojovat. Když někdo do této „čitelné“ kategorie v tom či onom nezapadal, nabýval přesvědčení, že ten člověk fixluje.

Petr Robejšek odpovídá Klausově představě „čitelného autora“ ve všem všudy. Dbá o čistotu svých ideových stanovisek natolik, že se nezdržuje zbytečným přemýšlením, které všechno jen komplikuje. Uvedu pár příkladů zcela namátkou.

Za prvé: Nevyváženost kancléřky Merkelové „se projevila tehdy, když se turecký prezident urazil kvůli kabaretistovi Böhmermannovi a trval na jeho potrestání. Nejmocnější žena světa, které je připisována strategická prozíravost, se mocenskopoliticky dostala do závislosti na tom, že nějaký kabaretista napíše rýmovačku o tureckém prezidentovi.“ To je nepřesný popis situace, Erdoganovi nevadila (jen) nějaká rýmovačka, ale svoboda projevu v Německu a Merkelová nebyla schopná se jí zastat. Musela by se totiž zároveň zastat i Böhmermanna - totiž nevyužít možnosti, kterou ji skýtaly stupidní paragrafy německého trestního zákoníku, a nevydat ho trestnímu stíhání. Nešlo tedy jen o nějakého zanedbatelného kabaretistu (když se kácí les, létají třísky, že?), ale o základní otázku svobody projevu jako „evropské hodnoty“. Pan Robejšek je úplně mimo, a zda je mimo zleva či zprava, považuji za pseudootázku. Prostě je mimo.

Za druhé: případ Ukrajiny. „Chování Evropské komise je opravdu pozoruhodné. Chová se totiž tak, jako by Unie byla ve skvělé formě a neměla dost svých vlastních problémů. EU si přece vůbec nemůže dovolit připojovat k sobě stále těsněji zemi zatíženou tolika vlastními problémy; korupce je jenom jeden z nich. A především: je přece nepochybné, že nezávisle na tom, kdo je v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem v právu, povede prohlubování spolupráce s Ukrajinou ke zvyšování rizika, že do něj bude Evropa stále víc a v konečném efektu možná i vojensky zatažena. Evropská komise by se měla raději plně soustředit na to, aby se EU nerozpadla, a odložit velmocenské sny.“ Věta o „zemi zatížené tolika vlastními problémy“ je prostě neuvěřitelná. ČR byla taky zatížená vlastními problémy, když se drala do EU. Je to stanovisko lidí, zvyklých mluvit o „vzdálených zemích kdesi na východě“, to přece známe. Novinka je, když to papouškuje někdo, kdo sám z nějaké země daleko na východě zatížených problémy pochází. Je to mnichovanství na druhou.

Za třetí: laciné recepty typu „státy musí za všech okolností i za použití násilí kontrolovat svoje hranice“. Nechápu, proč bychom měli kontrolovat za použití síly naše hranice se Slovenskem nebo Rakouskem. Výhoda EU a Schengenu je a má být, že nemusíme kontrolovat za použití síly všechny naše hranice. A cítím jakousi úlevu aspoň v tom, že pan Robejšek nemluví o potřebě nasadit při hájení hranic nukleární zbraně.

Za čtvrté: úvaha závěrečná, filosofická. „Řeč tu není od toho, abychom její pomocí hlásali nějakou „zjevnou“ pravdu, nýbrž od toho, abychom pravdu hledali. Všechny naše poznatky o společnosti jsou totiž pravdivé jenom dočasně. A řeč je nástroj k tomu, abychom dialogicky tyto dočasné pravdy hledali. Přiměřené by tedy bylo, aby každý směl říci cokoliv a jeho odpůrce by to mohl po svém zpochybnit anebo vyvrátit. O fungování společnosti víme tak málo, že je pro nás životně důležité, abychom si zachovali co nejvíce prostoru pro svobodnou soutěž myšlenek. Společnost, která soutěž myšlenek zakazuje, se zbavuje významného a pravděpodobně vůbec nejefektivnějšího zdroje poznání.“ Jistě, každý smí říci cokoli a každý odpůrce to smí vyvrátit. To je stanovisko svobodomyslného státu. Stanovisko každého účastníka diskuse by mělo být, že nikdo nesmí plácat nesmysly a každý má povinnost tomu, aby jeho oponent plácal nesmysly, ze všech sil a s plným nasazením čelit. Pravda není „zjevná“, dá práci ji najít a nikdy se to nepovede úplně. Ale nehledáme žádné „dočasné pravdy“, ale jednu věčnou pravdu, která tu je od počátků světa a bude tu i poté, až svět vezme na své. Tu je třeba bránit: a bránit ji nemá žádná „společnost“, ale já, ty, on, zodpovědný lidský jedinec. Tady není žádné místo pro relativismus a naši předkové to věděli. Např. František Palacký kdysi napsal: „Stáří pravdy sahá nad stáří všehomíra; jen lež zjevuje se vždy nová, jelikož umírá pokaždé v okamžení, jakmile poznána bývá.“

Proto mám taky děsivý a zásadní problém s tím, co pan Robejšek řekl podle titulku článku: „Doufám, že se Sobotkova vláda bude chovat tak, jak si přejde většina české veřejnosti.“ Sobotkova vláda se musí chovat správně a politicky přiměřeně. A to i v situaci, kdy si to třeba většina české společnosti nepřeje (většinou je to tak, že si to veřejnost zčásti přeje, zčásti ne, a politik správné a politicky přiměřené chování nečte veřejnosti ze rtů, ale teprve je tvoří). To, co místo toho žádá a hlásá pan Robejšek, je vlastně staré známé: chovejte se tak, jak si to přeje náš pracující lid! Z poměrně vzdáleného Hamburku to navíc nezní úplně přesvědčivě.

 

Další informace

Glosy

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big