TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
krev-neni-voda-zivotni-pribeh-i-s-1-cast
Moise Kisling, The boy, 1948, výřez, wikiart.org

Krev není voda. Životní příběh I. S. (1. část)

Mládí: Od posledních válečných dnů po nátlak StB ke spolupráci.

Byl den letního slunovratu, rok po válce, která si říkala světová, den nultý našeho příběhu.

Rodičce, která již moc nedoufala, se hodinu po půlnoci narodil syn. Neměl to s příchodem na svět jednoduché, k události došlo ve skromném rodinném domku na Kladensku. Matkou byla 30letá žena, povoláním kadeřnice na Florenci v Praze. V průběhu války prožívala nejen strach z válečných událostí a Heydrichiády, ale i z činnosti svého tehdejšího partnera, který byl konstruktérem v pražské Avii, kde probíhala řada projektů na dracích německých letadel. Ve spojení s britskou odbojovou skupinou zanášeli čeští konstruktéři záměrně chyby do sestav draků, což se provalilo v roce 1944. Celá skupina byla tehdy internována na Pankrác do řečené „kachlíkárny“. Po vynuceném přiznání a bez podstatné části zubů byl uvedený nebožák převezen do Drážďan. Po roce bylo toto vězení zničeno při kobercovém náletu spojenců a on, přiotráven fosforem, utíkal po nocích pěšky až do Prahy, aby se ukryl u své milé, která měla strach zavolat lékaře. Lékař by totiž byl v nebezpečí prozrazení. Pokud by neudal, že ošetřil běžence, riskoval by zastřelení, včetně své rodiny. V prvních květnových dnech utečenec zemřel a jeho milá utrpěla těžký duševní šok.

Ale život šel dál a bylo nutné se za pomoci rodičů a blízkých přátel nějak orientovat v nově vzniklé situaci. Zavládla všeobecná euforie z konce války, oslavoval se ruský osvoboditel včetně velkého koryfeje, maršála Stalina. Začala se zavádět „jednoduchá“ řešení: za květnového pražského povstání věšeli někteří bývalí čeští udavači své hitlerovské svědky na lucerny a vstupovali do rodné komunistické strany. Ve vichřici dějů našla žena ve svém žalu utěšitele a pod tlakem událostí, které převrátily osudy tolika lidí, se vdala, a jak již bylo řečeno, porodila.

Manželé pod vlivem všeobecného nadšení vstoupili do komunistické strany. Novomanžel pracoval v administrativě v redakci Rudého práva. Realita oba dohonila po únorovém puči 1948, kdy naivní představy mladých manželů vzaly za své. Byli vyloučeni nejen z rodné strany, ale i ze zaměstnání. Vystěhovali je do ratejny ve Vokovicích, což bylo tehdy na okraji Prahy. Otec chlapce začal pracovat na státním statku jako podruh a kočí u koní. Otřes a útisk špatně snášel, dožadoval se řešení situace, kterou považoval za nedorozumění. Manželé se několikrát stěhovali, dítě bylo stále nemocné a nebyly peníze na zajištění normálního života. Nakonec rodina skončila v Sudetech, v pohraničním městě, kde otec začal pracovat jako topič parní lokomotivy, sledován státní bezpečností. Bydlení měli v budově zastrčeného seřaďovacího nádraží, bez jakékoliv naděje na změnu. Málokdo by tuto situaci zvládl; hádky mezi manžely byly na denním pořádku, narodilo se jim druhé dítě.

Osud chlapce, který se narodil jako prvý a byl pokřtěn v kostele Petra a Pavla na staroslavné Budči v den svátku těchto světců a za přítomnosti celého procesí, které si každoročně připomínalo slavné výročí, nebyl jednoduchý.

Paradoxní vývoj tehdejšího státu tomu chtěl, že část jeho početných příbuzných byla společensky lépe postavena. Ti pod vlivem (snad) lítosti ukrajovali ze svého času a peněz a pomáhali s jeho výchovou. Byl šťastný, když mohl trávit prázdniny na vsích u svých příbuzných nebo v pražském bytě své tety. Toulky Prahou v letním čase mu přinášely pocit štěstí a strach, který prožíval ve svém neradostném domově, během nich zmizel.

Protože byl levoruký a slabé tělesné konstrukce, měl problém už na základní škole, kde se leváctví netrpělo. Byl fyzicky trestán otcem, který trpěl vlastní neschopností vyrovnat se s osudem a řešení nalézal v zatrpklosti a v občasných alkoholických excesech. Základní školní docházku prožíval ve stálém strachu o zítřek. Sbíral odpad pro sběrny kovů nebo roznášel noviny o nedělích za 10 korun výdělku. Byl hlad, ale dítě ulice si poradilo. Třeba našel sladké zbytky v odpadových obalech z místní čokoládovny nebo mu cukrárna prodala za 1 korunu drť z rozbitých cucavých bonbónů. Nebyl jediný s tímto osudem a považoval jej za určitou normu.

V jeho 12 letech se rodiče konečně rozvedli a on se svojí sestrou dále žili jen s matkou, která měla sice práci, nicméně realita a praktičnost jí byly značně vzdáleny. Mohl si ale oddechnout, aspoň mu už nehrozil výprask s modřinami. Předčasně dospělý byl ve svých 14 letech odložen do internátního zařízení tehdejších Stalinových závodů v Záluží u Mostu, kde se během 3 let za podmínek tehdejších 60. let, opět často hladový, vyučil provozním elektrikářem. Internátní poměry provázelo pubertální násilí a slabší jedinci bývali často cílem agrese silnějších jedinců. Učňové byli běžně využíváni pro těžké práce v chemičce, kdy v podzemí karbonových věží v gumových botách po kotníky v dehtu natahovali kabely vysokého napětí, nebo s kladivem a sekáčem prováděli instalaci lávek v kabelových tunelech. Letní prázdniny byly pouhým snem; nárok byl 3 týdny dovolené ročně, po vyučení 10 pracovních dnů.

Mládí má ohromnou výhodu. Je schopné snášet utrpení a najít si únikové aktivity tam, kde lze proniknout k předmětům možných zájmů. Chlapec se toulal krajinami W. Scotta, R. L. Stevensona, Zlomených šípů, Mayovek či pod mořskou hladinou Verneovek. Internátní knihovna mu byla skrýší, a když ho vychovatel, proklínajíc toho knihomola, hledal, knihovnice jej schovala a zapřela. Byla to hodná starší dáma s porozuměním pro jeho zájmy. Tak prošel celým výučním obdobím a měl za to, že dál už bude nezávislý.

Touha studovat ho po vyučení přivedla na vojenské učiliště, protože armáda požadovala dělnické kádry. Neznaje poměry v tomto světě zelených uniforem, ve svých 17 letech odešel do maturitního kurzu daleko od domova, až do slovenského Nového Mesta nad Váhom. Nezávislost okamžitě vzala za své: světnice s 20 lůžky, kovové palandy se slamníkem, pod hlavou sláma, na těle kousavá deka a prostěradlo. Topení nebylo, v noci 2x týdně poplach. Teplá voda 1x týdně, jídlo v poklusu v polní jídelně do ešusu. Pořadová cvičení, nedostatek spánku. Dopoledne škola, kde usínal únavou. V případě horšího prospěchu postihy, což se ho netýkalo, nicméně všeobecný dril. Po několika měsících srdeční arytmie, vojenská nemocnice a návrat domů.

Návrat byl útěšný v tom, že mohl spát, mohl se volně pohybovat, mohl se dokonce přihlásit do večerní školy na 5leté další studium a koupit si vysněný motocykl. Směl pracovat jako vyučenec, co má nárok na kvalifikované dělnické povolání. Pro chlapce vyrůstajícího na ulici to nebylo málo. Otec byl kdesi a matka, pokud dostala jeho výplatu, mu i uvařila. Dost štěstí v 18 letech pro člověka, který nic jiného ani lepšího nezažil.

Přijali ho do večerního (dálkového) studia na vysněné škole z hlediska oboru – měřící a řídící technika. Po 5 letech na ní maturoval s průměrem 1,0. Z perspektivy životního období to byla velmi dlouhá perioda. A také nerozumné mládí. První opožděné lásky mladíka z postižené rodiny. Rodiče protějšku na něj hleděli s nedůvěrou, s kým si to jejich dcera pocházející ze středostavovské rodiny začala. Revolta 60. let, dlouhovlasí čtenáři prokletých básníků, odmítání pokryteckých projevů, výsměch projevům rodné strany v duchu socialistického realismu. Touha po změně, po lásce, po uznání. Život ubíhal pod Stalinovým pomníkem, který postavili v 50. letech v Praze na Letné a kterému se říkalo „fronta na maso“, i po jeho tichém rozebrání, kdy jeho původní podzemní prostory nadále sloužily jako sklad zeleniny.

Revolta mu dlouho nevydržela. Zklamán prvními milostnými zkušenostmi a rodinným zázemím, které žádným zázemím vlastně ani nebylo, vstoupil do manželství jak do záchranného kruhu trosečník. Toužil po něčem, co se musí umět, ale kurzy na to nejsou. Vlastní zkušenost nemaje, řekl by snad i básník, vše ve věku 20 let se zdá tak prosté. Prstýnky měli na úvěr, lepší by byly ty z trávy. A přišel rok 1968 a okupace.

Rodiče lze určitým způsobem negovat nebo dokonce zatratit, ale krev není voda, takže se zapojil do protestních hnutí. Také se stal voleným nejmladším členem závodní rady firmy vyrábějící vagony, kde pracoval jako elektrikář a ještě dálkově studoval. Přišlo to, co přijít muselo. Navrátili se pravověrní a rozehnali závodní radu coby spolek „pravicových oportunistů“. Byl předvolán a jako pomýlenému mladíkovi mu nabídli spolupráci se Státní bezpečností. Odmítl.

Domníval se, že když odejde do jiného kraje, tak s jinými lidmi najde práci v oboru, který konečně středoškolsky dostudoval. Opět se mýlil, soudruzi si ho jenom předali. Komplikace nastala narozením prvního dítěte, dcery. V novém, náročném místě projektanta byl opět kontaktován šíbry státní moci. Noví spolupracovníci ho měli za nasazeného donašeče, se kterým je lépe se nestýkat, ačkoliv odolával tlaku ke spolupráci.

Nastaly noční děsy, pocity osamělosti přespolního běžce, deprese. Po řadě měsíců v tomto nervovém vypětí následovalo totální zhroucení, váhový úbytek a těžký neurotický atak. Psychiatrické ambulance byly plné podobně postižených lidí, v tomto případě ale následovala hospitalizace v délce několika měsíců. Následovala naprostá deziluze o socialistickém zřízení.

Manželka, jejíž rodiče vítali okupanty jako zachránce před pravicovými elementy, nerozuměla tomuto průběhu věcí. V tomto podivném světě vydržel podivným způsobem ještě několik let, ale když si manželka našla nový protějšek, tak došlo k rozvodu.

Dávno tomu, co neviděl tváře, které měl zafixované z dětství. Pocit bezpečí se ztratil, i když si ho trýznivě pamatoval. I v těch podivných 50. letech jeho dětství si pamatoval večerní klekání na vsi u babičky, kde věřící měli svůj kostel, objetí tety a společné radosti z drobných, ale důvěrně známých věcí. To všechno bylo pryč, smazáno normalizační realitou.

Dokončení příští týden.

Více o Ivanu Stránském viz Paměť národa.

 9 2 2019 obr2

Moise Kisling, The boy, 1948, wikiart.org

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1