TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
nekdy-v-cervnu-1945
Carlos Schwabe. Death and the Grave Digger. 1895. wikiart.org

Někdy v červnu 1945

Ze zápisků o dítěti a smrti, Mnichovu a republice.

Přikvačil rok 2001, letos v červnu mi bude devětapadesát let! Nemůžu tomu uvěřit! Čas od času se náhodně protrhne blanka paměti a na mě se vyřítí jako divá zvěř podivuhodně jasné vzpomínky. Například tahle: byly mi asi čtyři, možná pět let, určitě jsem ještě nechodil do školy, a nesmírně jsem se tehdy před usnutím trápil smrtí. Je překvapující, že jsem v těch letech dokázal přesně pochopit stav věcí a nesnažil se jej nějak zmírnit nebo oslabit. Klamné naděje jsem si začal dělat mnohem později. Tu černou, nevyslovitelnou díru nicoty, to nikdy a nijak, jsem měl každou noc před sebou jako hrůzyplný fakt a nedokázal jsem s ní pohnout ani o milimetr. Trvalo to dlouho a sám nevím, kdy se ta hrůza, ten děs přelily do pochopení, že tomu tak je a nedá se proti tomu nic dělat.

Nevím, do jaké míry v tom sehrál roli hrob (zřejmě jedné z obětí Pražského povstání) o kousek výš od nás, v Kubišově ulici. My se na Rokosku přistěhovali někdy v červnu 1945, takže ten hrob, ale to si uvědomuju až teď, musel být nový a hlína na něm dosud čerstvá. A představa, že se pod ním biologicky rozkládá – tak mi to totiž bylo řečeno – před měsícem ještě živé tělo, jako mám já, mě naplňovala nevýslovným zděšením. Jinak jsem měl ovšem velké štěstí, že se smrtí, konkrétní, viditelnou smrtí jsem se nesetkal, toho jsem byl ušetřen. Pamatuju se však, a zase hodně podrobně, jak se dole na hlavní u stanice tramvaje srazilo auto s motocyklem. Osobní auto jelo nahoru směrem k Bulovce a odbočilo vlevo do Valčíkové, aniž by dalo směrovku (blinkr byl tehdy vrcholem techniky, mělo ho jen pár aut, takže šofér z okna často vysunoval ruku, instalované šipky mu totiž mohly zamrznout). Jenomže v tu chvíli ho začal zleva předjíždět motocykl a skončilo to, jak to skončit muselo. Motocyklista ležící v bezvědomí v krvi, žena, která seděla za ním, hystericky kvílící a nešťastný viník, šofér automobilu, rozpačitě stojící u svého stroje. Nikdy jsem se nedozvěděl, jak to s tím motocyklistou dopadlo, a tak jen doufám, že se jeho život skončil (pokud?) sešlostí věkem.

V té době jsem také docházel ke Slavíkům. Nějak jsem k nim lnul. Starý pan Slavík byl pánský krejčí, prostý, veselý pán, který myslel, že se dětem nejvíc přiblíží, bude-li dělat šprťouchlata. Od určité doby však ležel v posteli a umíral. Na podlaze ležely halabala nitě bez patřičného určení, podšívka, křída, u okna stál jako sirotek šicí stroj, volně se to pohybovali členové rodiny, protože měli jen tuto jedinou místnost (jak se těch pět dětí učilo do školy, si raději ani nepředstavuju), a na posteli hubnul, špičatěl a prosvítal pan Slavík. Připadalo mi, že to vím jen já a že ostatní členové rodiny to ani vzdáleně netuší, protože to by se, k čertu, chovali jinak. Myslel jsem si.

Tak tyhlety odstavce by klidně mohly dostat název Dítě a smrt.

Přečetl několikrát za sebou Mnichovský mýtus Jana tesaře. Autor, vojenský historik, emigroval po Chartě 77, předtím byl několik let zavřený. Kniha-objev odmytizovává iluze o první republice a Mnichově zvlášť až drastickým způsobem. Bolí, co říká!

Vznik republiky v roce 1918: jen díky souhře mimořádných okolností a působení Masaryka s Benešem. I za tu cenu, že spojenci nebyli pravdivě informováni o celkovém národnostním složení. Mnichov – jak to, že po ultimátu nebyl svolán parlament? Výzbroj: 400 tanků proti 3.000 německých, motorizace minimální, letectvo slabé, a přitom jsme vyváželi jako diví! Absolutní závislost na Francii, téměř patolízalská. Na straně agrárníků a Henleina byla více než polovina voličů. Republika se nepostavila za německé demokraty a antifašisty, přijala zásadu, že Henlein je jediným mluvčím českých Němců. Nezveřejněný Benešův předválečný nápad vysídlit sudetské Němce i s územím  jako ústupek Hitlerovi. Výhrady mám jako nepamětník a nehistorik k Tesařovu tvrzení, že po 15. březnu Němci nešli jako kladivo, nebyl to prý vše semílající fanatismus, to až po atentátu – vždyť ale hned druhý den chtělo Gestapo zatknout Karla Čapka a v prvé řadě zničit českou inteligenci! Ponurá četba!       

Vzdálená souvislost – holokaust. A osudy židovských navrátilců, kteří se sami zabili čtyřicet, padesát let poté? Kteří se nedokázali vyrovnat s tím, že sami žijí, když se s tím žít nedá. Život takovou tíhu neunese. Že pracují, jedí, čistí si zuby, čtou, spí, zatímco každý okamžik, každou vteřinu by měli myslet na to, čím prošli a odkud se naprostá většina jejich kamarádů nevrátila. Nedokázali držet stráž. Typický případ: Primo Levi. Vydal svědectví a dvaačtyřicet let po návratu z koncentračního tábora život dobrovolně skončil. A nebyl sám.

Zápisky grafomanovy vydalo nakladatelství Pulchra (http://www.pulchra.cz/zapisky-grafomanovy-203.html)

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1