Hlavní informace
zit-nebo-spat
Edvard Munch. Four Ages in Life. 1902. wikiart.org

Žít nebo spát

Žít, to je přece jediná věc, na které skutečně záleží. Čím více přemýšlím nad tím, co nás všechny opravdu zajímá, tím zřetelněji chápu, že jsme svými myšlenkami, touhami a pocity vedeni k jedinému – žít. Chceme žít, všechno ostatní je na druhém místě. Jenže já už přece žiji! To ale znamená, že tím nejdůležitějším je, abych žil dál, aby můj život pokračoval, a je-li to jen trochu možné, aby nikdy neskončil. Vždyť jakou hodnotu by pro mě měl život, kdybych věděl, že mne na konci čeká jen dva metry hluboká jáma?

Všechny mé myšlenky, touhy i pocity se bouří proti tomu, že by má existence měla jednou definitivně skončit. Bytost, která za svého života poznala pravdu a krásu, která milovala a byla milována, která se upřímně oddala tomu, v co věřila – ta že nesměřuje nikam? Pozvednout se k pravdě a lásce, bezezbytku přilnout k tomu, v co věřím, to jsou přece hodnoty, které nesmí zaniknout spolu s rozpadající se hmotou.

Na rozdíl od hmoty, která se opotřebovává, rozpadá a snaží se do svého zániku strhnout vše s sebou, míří věci ducha vzhůru, tam, kde už zákony času neplatí. Myslet, milovat, oddat se tomu, v co věřím, tyto duchovní činnosti jsou jako plameny. Pokud alespoň jednou vzplály, nesmí nikdy přestat hořet. Nikdy také nesmí zaniknout duše, v níž byly zažehnuty. Touha, která nám nedává spát, naše největší touha tedy je, aby náš život nikdy neskončil. Jak ale zvítězit nad smrtí? Existuje činnost, která mi to umožní? Moje profese, věda, umění, sport, kultura? Pokud ano, oddám se jí celým srdcem.

Odněkud z veliké výše zazněl hlas a ten dává odpověď na mou otázku: „Bůh… dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Slova stojící na počátku nového náboženství. Vyslovil je věčně živý Bůh. Je tu tedy někdo, komu záleží na naší touze po nekončícím životě. Je to Bůh všech křesťanů. A křesťanské náboženství říká: „Bůh nám dal věčný život.“ Tím nám odhaluje poslední smysl naší existence.

Křesťanství je zde proto, aby každému člověku nabídlo možnost života bez konce. Znáte evangelia a modlitby církve. Pokuste se spočítat všechna místa, kde se hovoří o věčném životě. Nebo ještě lépe – představte si, že všechna tato místa vystřihnete. Stránky budete mít samou díru. Výraz „věčný život“ není možné z křesťanského náboženství odstranit. Bez skutečnosti, kterou tato slova vyjadřují, by se křesťanství stalo nepochopitelným. Jiné hluboce křesťanské pojmy jako milost a láska by bez vztahu k věčnému životu ztratily své opodstatnění.

Nemůžeme se sice vymanit z proudu času, naše náboženství nám však říká, že tento proud nás nese k životu, jenž je označován jako blažený a věčný. Kdyby se vám náhodou zdálo, že váš život postrádá smysl, pak křesťanské náboženství učí, že smysl má, a za svůj hlavní úkol si klade vás o tom přesvědčit.

Podívejme se na celou věc ještě jinak. Když chce velký myslitel jediným pohledem uchopit vše, co se teď a po všechny časy děje v celém vesmíru, má jeho pohled nutně náboženský charakter. Svatý Tomáš Akvinský dospívá k této formulaci: všechny bytosti vycházejí od Boha, všechny bytosti se skrze Krista, Božího Syna, zase k Bohu vracejí. Na jedné straně je to cesta sestupná, po níž kráčejí všechna jsoucna při svém stvoření. Na straně druhé cesta vzestupná, proměněná vykoupením. Na počátku sestupné cesty stojí láska Boží; všemohoucnost Boha je tou silou, která ji uvádí ve skutek. Na počátku cesty vzestupné stojí láska k Bohu; ve skutek ji uvádí naše vlastní úsilí a milost, která je nám dána skrze Ježíše Krista.

V takové situaci se tedy my lidé nacházíme zde na zemi. Náš život je návratem k prameni života. Křesťanství nám ukazuje cíl a poskytuje prostředky. Už na první pohled jde o mnohem přitažlivější cestu než všechny výpravy za objevy a dobrodružstvím.

Není sám život tou nejdelší cestou, jakou vůbec můžeme podniknout? Náboženské pravdy se podobají krajinám, jimiž projíždíme. Činí naše putování bohatším. Stejně jako pohled na krásnou přírodu prospívá našim očím, raduje se rozum z poznání pravdy. Kdyby nebylo náboženských pravd, které povznášejí ducha, jak omezené by byly naše obzory.

Některé lidi však nezaujme vůbec nic. Vlak může projíždět tou nejpůvabnější krajinou, a přece se vždy najde v kupé člověk, který ani nezvedne hlavu. Proč? Protože tu jezdí denně? Ne, spíš proto, že v jeho duši není pro krásu krajiny místa.

Vzpomínám si na jednu cestu. Jeli jsme tehdy na prohlídku našich lesů v bourbonských horách. Při návratu jsem místo vedle řidiče přenechal jednomu ze spolucestujících, aby si mohl dopřát pohledu na krajinu, na kterou se snášel průzračný jarní večer. Co se nestalo! Neuplynulo ani pět minut a on usnul. Sjížděli jsme ze Saint-Nicolas-des-Biefs a pokračovali přes Arfenilles a Lapalisse v čase, kdy večerní světlo něžně zvýrazňuje každý detail krajiny. Nebe bylo modravý závoj, na svazích zlátlo listí stromů, z kopců se do daleka rozbíhaly pásy lesů. A náš spolucestující? Spal. Každý zákrut silnice odhaloval nový pohled a já se ze zadního sedadla dodávky marně snažil zachytit alespoň něco z ubíhající krajiny. Taková škoda!

Jako lidé podnikáme všichni stejnou cestu. Máme možnost se o ni zajímat – a je to velká milost darovaná Bohem. Právě v tom je třeba spatřovat důvod, proč se lidstvo dělí do dvou kvalitativně rozdílných skupin. Jedni během cesty spí. Druzí zůstávají bdělí, protože jim v srdci hoří plamen; se zájmem pozorují, co se v nich a kolem nich děje. Podobná situace, dva zásadně odlišné způsoby chování. Tento kvalitativní rozdíl mezi lidmi by nebyl tak zřejmý, kdybychom nepodnikali stejnou cestu.

(…)

Vyšlo v nakladatelství Triáda - http://www.i-triada.net/index.php?str=detail.php&id=232

 

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...