Hlavní informace
sametova-mana
Dirk Bouts. The Gathering of the Manna. c.1465. wikiart.org

Sametová mana

K listopadovému výročí změny režimu v roce 1989 se v médiích pravidelně objevují různé komentáře, analýzy nebo názory, v nichž se dnes často tvrdí, že změna byla nevyhnutelná a její blízkost zřejmá. Nic přitom není vzdálenější pravdě než toto tvrzení. Vyjma „Palachova týdne" v lednu 1989, kdy na Václavském náměstí proběhly brutálně rozehnané protirežimní demonstrace, Československo roku 1989 budilo dojem spící lhostejné země. Myšleno vzhledem k tomu, co se dělo v blízkém i vzdáleném světě.

Připomeňme nejprve události u našich sousedů. Annus mirabilis razantně ohlásily první svobodné volby v socialistickém táboře, které na sklonku jara toho roku v Polsku suverénně vyhrála Solidarita. Tím pádem se zrodila i první demokratická vláda v komunistické zemi. Následovalo uvolnění v Maďarsku, jenž vedlo k odstranění ostnatých drátů na maďarsko-rakouské hranici. Neboli ke vzniku díry jako vrata v dosud neprostupné železné oponě. Okamžitě ji začali využívat východní Němci a skrze Československo na sklonku léta davově prchali ke svým někdejším západním spoluobčanům. Když při podzimních oslavách vzniku NDR sovětský generální tajemník Michail Gorbačov v Berlíně naznačil, že jde o vnitřní německý problém, do něhož Moskva zasahovat nebude, zraky východních Němců nespokojených s režimem se zcela logicky obrátili k berlínské zdi. Symbol rozdělení Německa i Evropy na dva nesmiřitelné bloky padl za pár dnů.

Co revolučního se ve stejné době dělo v Československu? Podepisovala se opatrně protirežimní petice Několik vět, kolovaly samizdatové Lidovky i Videožurnál, do společenské rubriky přílohy Rudého práva se za veselí národa podařilo umístit blahopřání jistému Ferdinandu Vaňkovi alias Václavu Havlovi, a všichni se za břicha popadali při poslechu projevu Milouše Jakeše z Červeného Hrádku. Jinak se dál chodilo do práce, jezdilo na chaty, nadávalo na režim, a zase chodilo do práce, jezdilo na chaty a tak pořád dokola. V Praze tuto zaběhlou rutinu aspoň zpestřovaly kolony opuštěných východoněmeckých trabantů, z nichž bylo možné si něco užitečného přivlastnit.

Československými milníky na cestě k listopadu 1989 tak nejsou občanská odvaha a neposlušnost projevená alespoň v průběhu onoho Annus mirabilis. Natož důsledné a dlouhodobé nepřijetí normalizačních podmínek majoritní částí společnosti. Ani zásadní odmítnutí skryté či veřejné kolaborace s režimem. Na cestě občanů do ulic s rozcinkanými klíči v rukou se podepsaly především dvě události vnější. Stojí za to si je připomenout a trochu tím korigovat vzpomínky na úžasné vzepětí národa, jak popisuje listopad 89 Erik Tabery ve své knížce Opuštěná společnost Česká cesta od Masaryka po Babiše.  

Tou první byla skutečnost, že na začátku 80. let na Západě vznikla významná ekonomicko-duchovní síla, která se rozešla s komunistům dosud naprosto vyhovující mezinárodní politikou détente, uvolňování. Přesněji řečeno s nekonečným diskutováním o odzbrojení, spolupráci a tudíž zmírnění napětí. Aniž by přitom kdokoliv z jednajících jasně pojmenoval příčinu onoho napětí a zbrojení – agresivní komunistické režimy. Všechno se změnilo s příchodem britské premiérky Margaret Thatcherové, amerického prezidenta Ronalda Reagana a papeže Jana Pavla II. Co tato trojice znamenala oproti létům předešlým a jak zatřásla především se Sovětským svazem, skvěle popsal v knize Prezident, papež a premiérka britský novinář a spisovatel John O´Sullivan.

S tehdejším Sovětským svazem současně otřásaly obrovské ekonomické problémy. Údajný obr stál skutečně na hliněných nohách, neboť další cíleně promyšlené kolo zbrojení nastartované Američany již nezvládnul. Sklerotické nemocné starce v čele politbyra tak nahradil mladý a přívětivě vypadající vůdce Michail Gorbačov, který měl venku působit moderně, žoviálně se bratříčkovat, ale hlavně se pokusit, znovu rozdrnkat falešně znějící nástroj détente. Jinými slovy získat čas. Jeho domácí úkol totiž zněl daleko jednodušeji, provést nezbytné ekonomické reformy, aby režim jedné strany mohl pokračovat dál. Dopadl přesně jako Alexander Dubček. Z nutnosti probudit společnost a taky v domnění, že strana má nadále všechno pod kontrolou, uvolnil ideologické šrouby. Dosud majestátní a na pohled rádoby věčná ocelová citadela se začala hroutit jako domeček z karet. Problémy Centra v první řadě využili jeho nejvzdálenější vazalové z periferie říše. A to ve výše citovaném pořadí, neboli jak kdo z nich nejvíce inklinoval ke svobodě.

Obě popsané události, lépe řečeno souhrn příznivých i negativních příčin v mezinárodní politice, v Československu otřásly hlavně s tehdejším vedením strany. Místním satrapům, jež k moci přivezly pásy tanků východní velmoci, musel zejména Gorbačov se svou perestrojkou a glasností, připadat jako zlý sen o roce 1968. Přesto se v rámci svých možností snažili. O co? Zůstat u moci. Mělo jim k tomu pomoci částečné uvolnění v cestování na Západ, byrokracií omezené ale po čtyřiceti letech přece jen povolené soukromé podnikání v malém. A taky soudružská kritika po určitou mez v některých a náhle jakoby odvážných médiích typu časopisů Kmen, Mladý svět, ale i zastavení rušiček rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Nebyl to zkrátka narůstající tlak nespokojených občanů, jenž by tyto změny inicioval a železné sevření jediné pravdy pozvolna uvolňoval. Satrapy donutily k ústupkům pouze a jedině problémy Centra. Sametová revoluce proto není než darem dějin, který nám spadl do klína jako božská mana. Navzdory všemu hektickému dění, jenž poté, co komunisti vhodili ručník do ringu, vypuklo.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...