Hlavní informace
vite-jiste-ze-nejste-na-seznamu-zlocincu
Cy Twombly, Night Watch. 1966. výřez. wikiart.org

Víte jistě, že nejste na seznamu zločinců?

V tomto článku Vám představíme studii Andrewa Higginse o zneužívání pravomocí a informačních zdrojů Interpolu ze strany Ruské federace za účelem pronásledování jejích vnitřních nepřátel v zahraničí. Text je součástí širšího souboru analýz o projekci moci Ruska v mezinárodním prostoru, které získaly Pulitzerovu cenu v kategorii International Reporting za rok 2016 a byly otištěny v deníku New York Times. Úběžníkem článku je ilustrovat, jak Rusko využívá zahraniční justici s cílem potrestat domácí nepřátele, kteří emigrují ze země a také neruské občany, kterým chtějí komplikovat životy. Tato taktika rovněž funguje jako výstraha pro jednotlivce, kteří chtějí opustit Rusko, že nikde nebudou v bezpečí.

Higgins otevírá svůj článek příběhem Nikity Kulačenkova – forenzního účetního a antikorupčního aktivisty, který je v Rusku obžalován z krádeže street artového obrazu v hodnotě 1,55 dolarů. Kresba, kterou Kulačenkov ukradl, byla vytvořena Sergejem Sotovem, který svá díla zavěsil na zábradlí po celém městě Vladimir. Sotov nepodal kvůli odcizení malby žádné oznámení na policii, dle vlastních slov byl rád, že se „…někomu líbí jeho práce.“ Kulačenkov se na základě nafouklé obžaloby proti své osobě rozhodl uprchnout do Litvy. Moc Ruska v současnosti ale není limitována vlastními hranicemi: Kulačnekov v lednu 2016 navštívil svou matku na Kypru, na letišti byl ovšem zadržen a odveden do vazby. Kulačenkov byl totiž v kyperském systému veden jako „… hledaný zločinec, který má být okamžitě zatčen.“ Oznámení bylo do systému Kypru a dalších 50 zemí nahráno Ruskem prostřednictvím Interpolu, navzdory stanovám Interpolu, vymezující striktní zákaz jakýchkoliv stíhání na základě „politických důvodů“. Ruské úřady se dle Higginse pokoušejí získat prostor pro své vlastní případy v databázích Interpolu také proto, aby dodaly legitimitu vlastním trestním stíháním.

Interpol je organizace zahrnující 190 států, která umožňuje policejním složkám sdílet informace a data o stíhaných zločincích a zajistit tak jejich zatčení. Ovšem některé členské státy – jako Írán, Rusko či Zimbabwe – svého členství zneužívají k pronásledování vlastních politických nepřátel. Komise pro lidská práva v rámci Interpolu je proto pod neustálou kritikou ze strany expertů a obětí „červených oznámení“ Interpolu (tzn. mezinárodního zatykače). Interpol nezveřejňuje množství vydaných červených oznámení nebo jiných zatykačů, ale Higgins upozorňuje, že počet stíhaných se v posledních letech dramaticky zvýšil. V roce 2004 Interpol vydal 1 924 červených oznámení na základě žádosti členských států. V roce 2015 již 11 492 a 22 753 oznámení, kvůli němuž byl na například tři týdny zadržen Kulačenkov.

Kypr se nakonec rozhodl nevydat Kulčenkova, poté co litevské úřady informovaly, že nemá žádný trestní záznam a že je mu udělen politický azyl, kvůli jeho spolupráci s Alexejem Navalným (v současnosti neoficiální vůdce opozice v Rusku vedoucí rozsáhlou anti-korupční kampaň). Kulačenkovo jméno bylo následně z databází Interpolu vymazáno. Kulačenkov reflektuje výše popsané události jako výstrahu ze strany ruských autorit, že bude-li spolupracovat s Navalným, budou mu dělat problémy, i když bude žít mimo Ruskou federaci.

V reakci na kritiku, že se Interpol nechává zneužívat represivními režimy, se pokouší posílit ochranu proti tomuto typu strategií, zvláště po jmenování nového generálního tajemníka Jürgena Stocka v roce 2014. Interpol například prohlásil, že nebude vydávat oznámení k zatčení proti lidem, kteří získali politický azyl či jinou formu uprchlického statusu. Avšak i přes tyto deklarace byl Kulačenkov kyperskými úřady zadržen. Dle vyjádření mluvčího Generálního sekretariátu v Lyonu, totiž mohou výše popsané závazky fungovat jedině tehdy, zveřejňují-li členské státy informace o poskytnutých azylových statusech. Tvrdí, že ve většině případů, kdy je vydáváno červené oznámení, nejsou tyto informace Generálnímu sekretariátu dostupné.

Dalším příkladem, který referuje k využívání Interpolu Ruskou federací, je případ Petra Silajeva. Silajev se v roce 2010 zúčastnil protestů proti vykácení lesů v oblasti Chimki, nedaleko Moskvy. Po surovém zmlácení mnoha účastníků protestu a mediálnímu rámování demonstrace jako „ozbrojeného nepokoje“ se Silajev uchýlil do Bruselu. Později mu byl udělen politický azyl ve Finsku. Pocit bezpečí však Silajeva opustil při návštěvě přátel ve Španělsku. Dva dny po jeho příjezdu, byl hostel, kde byl ubytován, obsazen antiteroristickými jednotkami a Silajev zatčen kvůli červenému oznámení, vydaném Interpolem na žádost Moskvy.

Soud v Madridu následně rozhodl o vydání Silajeva do Ruska. Pouze díky apelu německého europoslance a kampani organizovanou Fair Trials International, byl Silajev propuštěn. I přesto se ale musel každý týden hlásit španělskými úřadům. Po šesti měsících, na začátku roku 2013, zrušila španělská judikatura Silajevovo vydání a umožnila mu návrat do Finska, kde Silajev následně ještě celý rok jednal s Interpolem, aby byl vyřazen z databáze. „Interpol je sovětským typem organizace…“ tvrdí Silajev, je „…absolutně netransparentní a jednoduše manipulovatelná.“

Higgins jmenuje ještě několik dalších případů zneužívání Interpolu Ruskem pro politické účely a uzavírá, že „…většinou jsou jedinými vítězi těchto případů velmi drazí právníci, pro něž je pronásledování ruských nepřátel u zahraničních soudů velmi lukrativním podnikem.”

 

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...