Hlavní informace
novy-zivot-nefungovat
Hercules Segers, Schedel. 1615. pinterest.com

Nový život = nefungovat!

Být vystaven negativnímu, vytvořit zvláštní rozvrh života, znamená v jistém smyslu úplně nový život. Zatímco běžný život je v domnělé samozřejmosti a bezpečí a směřuje k takovému bezpečí a přenáší se přes inkongruence a negativity, tak zde se žije naopak z nich. A to znamená, že všechno má jiné předznamenání, jinou hodnotu nežli v tom životě nezlomeném, přímočarém a naivním. Jmenoval jsem takové životní zkušenosti, kterým se nikdo nevyhne a které každý hledí zprvu nějak zamluvit; ale za zkušenostmi takového prvního sledu, abych tak řekl jsou potom zkušenosti v jistém smyslu hluboké. To jsou zkušenosti, které ukazují něco takového jako zvláštnost, divnost naší situace, toho, že vůbec jsme a že je svět; že to není samozřejmé, že to je něco jako úžasný div, že se nám ukazují věci a že my sami jsme mezi nimi. Tahle divnost! Je to „divné“: v tom slově je obsažen div. My se divíme: divit se znamená nepřijímat nic jako samozřejmost, zůstat stát, zastavit se, nejít dál svou cestou, nefungovat. Zarážka. Taková nesmírná zarážka, přes kterou můžeme klopýtnout tak, že se nikdy nevrátíme. A skutečně, klopýtnout o tuhle věc znamená nevrátit se nikdy.

Když se takhle divím – je to zvláštní, ne? Materiálně je svět přece úplně stejný jako předtím, jsou to tytéž věci, totéž okolí, tytéž židle a stoly, lidé a hvězdy, a přece je tady něco úplně změněno. Neobjevila se žádná nová věc, žádná nová skutečnost, ale objevilo se mi něco takového, co není žádná věc, žádná skutečnost, totiž že toto všechno jest. Ale tohle to jest není žádná věc.

Nový způsob života spočívá potom v tom, že můžeme žít tak, že nepřijímáme prostě život, nýbrž přijímáme jeho problematičnost. To je od té chvíle naše báze, to je to, v čem dýšeme a jsme. To také znamená, že nic nemůžeme přijmout od té chvíle jako hotovou a danou věc, na nic se nemůžeme spolehnout; všecko, co jsme přijímali za samozřejmé, není samozřejmé; všechno, co víme, je předsudek.

To je několik rysů, které jsem se pokusil vyhmátnout: to nepřehlížení negativních zkušeností, naopak usazení se v nich, zproblematizování běžného, vytvoření nové životní možnosti, která je z téhle otevřené sféry. Žít nikoli na pevné půdě, nýbrž v něčem, co se pohybuje; žít v nezakotvenosti. Vy mi řeknete: to, co ty tady vykládáš, se snad týče filosofie, ale to se přece netýče všeho toho, co nazýváme obyčejně duchovní život – do toho duchovního života přece počítáme umění a náboženství a také sem přece počítáme aktivní život, život – řekněme – oběti, oddanosti a zodpovědnosti a eventuálně něco takového jako vytváření jistých společenských institucí, jako právo atd. To všechno je přece duchovní život!

To je námitka, která má plné právo, ale ve všech těchto oblastech – to by se dalo dokázat, nemám v úmyslu to tady nějak zeširoka rozvádět – je tentýž rozdíl, rozdíl mezi určitou aktivitou, která se dá popsat zvenčí, která se dá konstatovat jako určité faktum, uvést do jiných faktických souvislostí, a tím, co lidé problematizující v těchto oblastech žijí a jakým způsobem si zde počínají.

Pro zkonkretizování bych poukázal třeba na poezii: pomysleme např. na poezii Homérovu, obyčejně považovanou za naivní, zdánlivě nezlomenou a podávající obraz života zdánlivě tak jasný a naivní. Ve skutečnosti však přece víme, že Homérova epika je ztělesněním toho obrovského zážitku pomykénské doby, která zažila zánik věku héroů, a že celá ta poezie je reflexí na zkušenost určitého zhroucení epochy. A komu z těch, kdo na Homéra myslí, netane na mysli to velké divadlo na konci Íliady, ta kolosální závěrečná téměř scéna, kde Achilles a Priamos stojí proti sobě – ti dva, kteří se dokonale navzájem zničili – a mluví spolu v takovém okamžiku lidské nezakotvenosti, kdy život je jakoby příměří mezi dvěma boji, a v téhle chvíli oba dva poznávají sebe jako to, co člověk ve skutečnosti je. Samotná postava Achillova – člověk, který si vybere právě ten krátký a slavný život! Něco takového, co jde proti směru běžného života, něco takového, co patří k základu řeckého politického citu.

Nebo Dante, který vidí život „zde“ skrze život „tam“ – život náš, zde, tento život, který žijeme v té nezlomenosti, skrze ten, život, který on poznává poutí do druhého světa.

Nebo Rilke, který žije v ustavičné výměně mezi tímto životem a druhým světem – tímto životem, který ustavičně kamsi mizí a ke kterému ustavičně promlouvá to, odkud přišel a kam zase odchází.

Celá filosofie v podstatě není nic jiného než rozvoj téhle problematičnosti, tak jak ji velcí myslitelé dovedli vyjádřit a zachytit. Boj o to vytěžit někde z té problematičnosti něco, co se z ní vynořuje; najít pevný břeh, ale zase zproblematizovat to, co se jako břeh vynořuje. To je ta prvotní řecká moudrost, vyjádřená slovy „všecko řídí blesk“… ten záblesk, který ukazuje v temnotě rozbřesk, ale zároveň temnotu – to vynoření veškerenstva, ale z temna, které k němu patří a které blesk jenom roztrhne, ale nepřemůže.

A pak, v klasice, tam, kde Sókratés je vzorem, to nesmírné úsilí Platónovo vyvodit z hledání samého to, co se našlo; v tom hledání najít pevný základ, najít v něm novou půdu pod nohama – v metafyzice. Nepevnost světa kolem nás, která je objevena, vede Platóna k nazření toho, na základě čeho se mi teprve otvírá ta nepevnost věcí kolem mne. Že tedy není nějakého měřítka: to měřítko je potom podle Platóna pravé jsoucno. A tenhle pokus vyskočit z hledání na novou pevnou půdu se pak stává po tisíciletí nesmírným vzorem a zároveň svodem.

To by znamenalo líčit celé dějiny filosofie, ba dokonce celé dějiny lidského myšlení. Ta cesta odrážení se od neproblematické skutečnosti, hledání, snaha v hledání samotném najít novou půdu; problematizováni toho nalezeného; cesta vždycky znovu obnovovaná; cesta, která nakonec vyústí v jisté nalezení, ale ne toho, co si filosofie od začátku slibovala. To, co nakonec filosofie našla, nebyla nová půda pod nohama, nýbrž jenom nový způsob, jaký zpracovávat starou půdu.

Pokračování brzy...

(Vyšlo pod názvem Duchovní člověk a intelektuál v revue Souvislosti)

 

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...