TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
rodna-rec
Carlos Merida, Diálogo Silente. 1966. výřez. wikiart.org

Rodná řeč

Řekli jsme (Sókratés provozuje) uvažování rozmluvou. Ta dialogická forma, to nebyla jenom vnější slovesná forma Platónových zápisů Sókratova působení. Vždyť se v této literární odrůdě, Platónem zjemnělé a prohloubené, jeví Sókratés ve svém nejvlastnějším způsobu projevu. Je významným poznatkem Stenzela, který napsal pro Pauly Wissowovu Encyklopedii vědy o starověku z tohoto hlediska hluboce založenou skicu o Sókratovi, že vlastním Sókratem je Sókratés rozmlouvající. Že je filosofem Sókratés mluvící, v tomto smyslu zcela Hellén, a že je hluboce vnitřně svázán s Logem, logem jako slovem, jako pojmem i řečí. Sókratés rozmlouvaje, rozvíjel hovorem svou hluboce odváženou, v tichu rozváženou a rozvažovanou myšlenku. Když přišel při životní příležitosti s živým člověkem na žitý problém, rozvinulo se ve slovech celé bohatství tichého Sókratova přemýšlení, tichých rozmluv s vlastní duší.

Tehdy, při příležitosti zahájil rozpravu. Byla to nejvyšší a nejkrásnější příležitostná filosofie v tom smyslu a výměře, jak nazval příležitostnou poesií Goethe poesii osobnostně nutnou a vznikající z duchovních příležitostí. Ovšem i v Sókratových rozmluvách byla vnitřní soustava a výběr. Řídily se vnitřní potřebou takové rozmluvy. Neztrácel zajisté času rozmluvou, za níž nebylo usilování o jasno. Leč uvědomíme-li si, že v každém člověku téměř denně vyvstává nějaká jeho otázka, která se chce narodit, že je i v malém podložena mravní problematikou, a že lidé nosí v sobě otázky vážné nutkavosti častěji, než vidí plochý styk, pak pochopíme, že nemusila být Sókratova pouť Athénami za výchovnou rozpravou ani jediný den marná a neplodná.

Rozmluva tedy byla, řekli jsme to již, vlastní hellénskou i sókratovskou formou filosofického styku člověka s člověkem.

Byla to však rodná řeč, kterou mluvil, řecká řeč, s níž byl Sókratés nejúže svázán: Z poznání, že se nedá Sókratés ani jako filosof odmyslit od rozmluvy a od vyjadřování v jazyku řeckém, překlenul Stenzel leckteré pochybnosti a rozpory odborných výkladů filosofických. Z fakta hovoru odkryl pak i nesnáze filologické. Odtud pochopil, že nechtěl Sókratés budovati definice, ale řeckou rozmluvou a v řečtině myšlenými odstíny tříbil pochody, aby získal věcný obsah a rozsah pojmů. Podle toho by bylo neústrojné příliš přísně určovati Sókratovy termíny ve smyslu logickém. Sókratés přesně užíval slov, avšak ve smyslu hovorové platnosti — a pak se psychologicky přizpůsoboval slovníku člověka, s nímž hovořil. — Tato podmíněnost mluvy i pojmoslovných představ je důležitým znakem, neboť dokládá i jeho národní podmíněnost. Mluvil k řeckým občanům — nepřednášel řeckou filosofii.

Tato souvislost s Hellénstvem v užití slova, vazeb i ve, způsobu projevu vysvětluje, že se právě v okruhu Sókratově, jak zachovává Platón v „Kratylovi“, mluví o řeči s filosofickým dosahem. Zejména o etymologii. Ovšem, že k filosofii řeči mnoho přispěly odborné studie sofistů. Učíce schopnosti mluvit, učili také podmínkám vzdělané a užitečné řeči, neboť věděli, že řečnicky působí ten, kdo má co říci, a říká to jasně, srozumitelně, uváženě ve stavbě a při tom v deklamaci krásně a účinně. Věděli, že musí být slovo, nástroj řečníkova působení, podloženo nejen věděním o pojmovém obsahu a rozsahu užitého slova, věděli, že musí být slovo i myšlenkově situováno ve vědomí řečníka, ale že také musí správně v duchu řecké řeči i mluvnicky zaznít a foneticky se rozezvučet. Leč sofisty zajímala kultura řeči jen se stanoviska její užitečnosti a formy. Sókratovi šlo o její myšlenkovou účelnost a o poddajnost ve vyjádření nejhlubšího. Proto se v „Kratylovi“ promýšlí řeč jako nástroj dorozumění, je nazírána ve svém vznikání a v původu slov z hloubek styku člověka s člověkem. Při tomto vysokém názoru na logos, na řeč rodného styku Helléna s Hellénem, pochopíme, že se musil Sókratés i zde utkat se sofisty, aby proti nim napojil slova zase ethickým smyslem. Byl to národní boj a nikterak plochý boj. Boj o mravní jistotu Athéňana jako občana a člena národního společenství, který mluvě řecky, pro taktické zneužívání řeči zapomínal na její rodný význam.

Pokračování ze zapomenutého spisku R.V., Sókratés, Vychovatel národa, Václav Petr, Praha 1939 přineseme brzy.

 

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1