TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
at-si-zije-barbarstvi
Sókratés. César, Socrate, Jésus, Néron. H. 15,4 ; L. 30,8. Besançon. 1893. výřez. Wikimedia Commons.

Ať si žije barbarství?

Nejen české prostředí je v posledních letech zasyceno moudrostmi jedinců, domáhajících se jakéhosi nezadatelného práva na „názor“. Poněkud záhadně, i když v zásadě nikoliv překvapivě, se z pravidla nejedná o nějaké bojovníky za práva v obecném smyslu, protože obecnina jako taková je věcí mimo jejich horizonty. Tito noví mudrcové, kteří z různých důvodů cítí vítr v zádech, ať už u nás díky Zemanovi nebo jinde díky různým velikánům formátu Trumpa a dalších, si berou do úst práva, svobody i demokracii samotnou s myšlenkou na „práva" - ale pouze svá vlastní.

Na právo nenávidět, na právo urážet, na právo ohrožovat práva a samotnou existenci jiných.

Taková práva neexistují, protože nejsou zobecnitelná. Pokud by se všichni mohli těchto „práv" ujmout, výsledkem by bylo naprosté bezpráví. To ale naše nové mudrce, tu bojující proti politické korektnosti či postmodernismu, ať už tím míní cokoliv, tu zase remcající břitké poznámky na adresu něčího vzhledu či sexuální preference, nezajímá. Nezájímá je totiž nic jiného, než oni sami, a řečněním o právech nemíní nic jiného, než že jsou to právě oni, kdo by měl mít veškerá „práva".

Jakmile se takovým myslitelům formátu Bouvarda a Pécucheta hodí konflikt, vyhlásí jej za esenci demokracie, hru s otevřenými kartami, zkoušku tolerance, čistotu jednání. Když se zdá, že v konfliktu zase dojde k nutnému rozuzlení, ukazujícímu jejich tragikomický charakter, začnou volat po scelování, svornosti, loajalitě a podobně. Pokud k jimi požadované diskusi tedy vůbec dojde, povětšinou nedopatřením toho, že v nějaké situaci nemůžou umlčet, vyhnat nebo zabít někoho, jehož názory, vizáž nebo jiné vlastnosti se jim nehodí do krámu.

Slabostí dnešní společnosti je v první řadě to, v čem je i její síla, totiž že ti, kteří představují a následují tradici myšlení a práva, která po tisíciletí utvářela civilizaci, se takového barbarství většinou spíše štítí a z povahy věci nebývají ochotni příslušnou úroveň „diskuse" vůbec přijmout. A nelze se jim divit.

S barbary se zkrátka nediskutuje. Ne proto, že by člověk nechtěl, ale proto, že to nejde. Oni prostě nerozumějí tomu, o čem je řeč. Postrádají schopnost nakládat s jazykem a s ní i rozum a soudnost. Jakmile některý z nich začne rozumět, přestane být barbarem. Dosáhnout toho ale má pedagogika, která je právě vlastním obsahem politiky jakožto správy obce.

Zároveň je třeba si přiznat, že pro některé je zkrátka vždy už pozdě. Pokušení dopřát jim tu jejich „zdravou" konfliktní diskusi může být téměř nepřekonatelné, ale naděje, že člověk něco získá, snad kromě vlastního zisku z uvolnění, je falešná. Ostatně, i sám Sókratés možná doplatil právě na takové pokušení.

Ale my jsme jeho chybou a na úkor jeho života získali něco, co je obtížné sdílet i sdělit, a to, že jsou tu i jedinci, kteří cítí životní potřebu nám sdělit, že vůbec nevědí o čem je řeč, je možná svým způsobem jedno.

 

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1