TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tisic-slov-o-zivote-aneb-o-pritomnosti
Marc Chagall, Nad městem. 1918. výřez. wikiart.org

Tisíc slov o životě aneb o přítomnosti

Dnešní život je neslučitelný s přítomností. Jak praví známá píseň ze sovětských dob: „je jen okamžik mezi minulostí a budoucností,“ - hloupá hymna hloupé země, které se nedostává svobody. Ovšem pořád lepší než být otrokem cizí minulosti. Ne, vlastně ne, cokoliv je lepší, než takovéhle lepší. Proč bychom měli nechávat minulost a budoucnost na těch, si osobují kázat jménem nebožtíků: tady máš historické ideály a založ na nich život budoucnosti!

Minulost přítomnosti je obtěžkána nesmírným množstvím nejrůznějších ideálů. Miliardy lidí vymýšlely, vynalézaly a tvořily zcela protichůdné ideály. Minulost je obrovský zástup nebožtíků, který se tlačí u našeho lože a křičí: „Vyber si mě! – Ne, mě!“ Každý, ať chce, nebo ne, si musí z toho davu někoho vybrat, čímž se minulost stane historií. Dokonce i ten, kdo se bojí volit, nebo si zvolí cynismus – ve výsledku to vyjde nastejno – si také vybírá, jenže tím si vybere přítomnost odříznutou od minulosti. A ten, který odřízl minulost, má odříznutou i budoucnost.

Je třeba znát minulost a přetvořit ji na historii vlastního života, je to část poznání sebe sama. Samozřejmě to neznamená, že by historie byla něčím podmíněná nebo lživá, znamená to, že budoucnost je poznání minulosti plus tvořivost a svoboda. Lživá historie lže, ideologizovaná historie funguje jen za určitých podmínek, tak jděte a stvořte jinou historii, tu skutečnou.

Život se nerodí tam, kde se přítomnost zalívá do minulosti jako do betonu, ale tam, kde si ji každý pěstuje pěkně od semínka. Ať si profesionální demagogové říkají, co chtějí, pravdivá historie není pouze potřebná, nýbrž je pro život nezbytná, a ne jen jednomu člověku, ale všem. Historie není lež, je to odhalení lži a vítězství nad lží, násilím a zločiny minulosti.

Otřepané filosofické koncepty předpokládají, že nejtěžší je odlišit život od snu. Ani v nejmenším! Je to stejná úroveň myšlení jako adolescentní fantazie o spící krasavici. Ona mě nechce, no ale já si na ní počíhám až bude spát a zmocním se jí. Bude mě objímat a přitom neprocitne. V podstatě mě vlastně strašně touží sevřít v objetí. Jako by bylo možné se při sexu neprobudit!

O nic lepší nejsou ani filosofové, kteří definují život skrze smrt. Pracují akorát s laciným protikladem. Je to pokrytecké a licoměrné. Raduj se, že žiješ a nechtěj příliš mnoho. Memento mori je vydírání, ne filosofie. Peníze, nebo život. Lepší umřít, než aby člověk ze strachu přijal víru, v niž nevěří, zbohatl o třicet rublů a byl „spořádaným občanem“, jen aby se zachránil před smrtí.

Není třeba rozlišovat život od snu, sen je také život, a ne zrovna ta špatná část. Je třeba rozlišovat život od neživota, od tupé existence, aby člověk neklesl do nevolnictví k mrtvým duším, nebo – což by bylo teprve hrozné, aby se sám nestal takovou mrtvou duší.

Život je každodenní vzkříšení minulosti, kdy se ze zatuchlého nebytí stává plnohodnotná a moudrá historie, která je porodní bábou budoucnosti. A v tom to vězí, porodí bába pomáhá až při porodu, ale početí je jen a jen naše práce, a naprosto zásadní je, že jsme to „my“ a ne pouze „já“. Třešinka na dortu přítomnosti je příležitost zasadit se o zrození budoucnosti. Kolik hodujících si tento nejlepší kousek snaží urvat pro sebe, nebo jej dokonce vyfouknout druhým! To, co představuje historie pro minulost, je politika pro budoucnost. Každý z minulosti hněte historii a každý si sám osívá budoucnost ideály a idejemi, nadějemi a jistotami, vírou a důvěrou, tvořivostí a součinností, prací a spoluprací.

I ti, kteří se rozhodli, že nebudou nic řešit, a že se všechno vyřeší za ně, se vlastně zabývají politikou, i když jen jako pouhopouzí konformisté. To je špatné osivo, jelikož takoví - řeklo by se apolitičtí lidé, jsou jako hnůj, ze kterého raší političtí prospěcháři, kteří akorát rozhodují o osudu druhých, aniž by se to vztahovalo i na ně.

Člověk nemůže předat druhému svoji historii nebo své politické názory. Pokud je předá, tak se rozplynou, ale pokud se v nich spojí s druhými, tak se teprve budou rozvíjet. Budoucnost jsou dnešní miliardy lidí pokřikující právě to „vyber si mě!“. A křičím já, křičí oni na mě, nebo šeptají, nebo jen prostě žijí.

Člověk se nemusí držet okamžiků mezi minulostí a budoucností, protože sama přítomnost drží nás, ne my ji. Jen je potřeba to mít na paměti, být přístupný a tvořivý. Nebojte se překroutit nostalgie nebo pustoprázdné výmysly. Pokud se vám bude zdát, že jste to již přehnali, tak vězte, že je lepší přehánět studium minulosti a plánování budoucnosti, než se zadrhnout v ničem nebo v nikom a bát se smrti. Protože takový život se opravdu změní na sen nebo spíše na noční můru, kdy není v našich schopnostech s hroznými událostmi nic udělat. Na moji milou padá dům, padá na ni pomalu a tiše a ona to nevidí, protože se dívá na mě, ale já se nemohu pohnout a nemohu jí ani pohledem, ba ani brvou naznačit, co se děje.

Sen je život, který ovládá ten nejstrašnější tyran ze všech – ten, který člověka připravil o jeho svobodnou vůli. V realitě bývá hrůzostrašný život často výsledkem něčí snahy pomoct druhému převrátit jeho život na šťastný a spokojený sen. A někdy se jednoduše uspává člověk sám. Nejhorší ale je, že do snu, do našeho snu, zatahujeme i ostatní. Většinou ze snahy o naše i cizí štěstí vzniká právě takový skutečný zlý sen. Co je vlastně štěstí? Štěstí je jenom vůně svobody, tvořivosti, lásky.

Sen se liší od skutečnosti stejně jako nesvoboda od svobody, jako láska od absence lásky. Chybí-li v životě svoboda a láska, pak to není život. Domnívat se, že může existovat tajná svoboda a tajná láska je pouhý sebeklam. Stejně jako skrytá skutečnost, nesvítící světlo nebo vzduch bez kyslíku. Avšak čím více je člověk přesvědčen, že je jeho život naplněn svobodou, tvořivostí, láskou a dalšími požitky, tím směšnější je myšlenka, že jich má v životě dostatek.

Před námi je toho vždy více než za námi. O tolik více, že přítomnost i minulost můžeme považovat jen za takovou rozcvičku. Proto je historie stejně jako politika jenom část života, a ne život celý. Nemusíme věřit na život věčný, ale je hanba nežít věčným životem. Otázka nakonec nezní, co je to život, ale čím se lidský život liší od opičího, liší-li se. Liší! Člověk se neliší od opice jen úchopovou schopností díky opozici palce vůči ostatním prstům, ale tím, že má schopnost držet se více než může, než musí a než chce. Na židli i na zemi, sám, ve dvou i v davu, v nemoci i v manželství, na mejdanu i v kocovině, na svatebním loži i na smrtelné posteli je člověk vždy schopen dávat více a brát méně, než by se normálně čekalo. Tohle je život! Můžeme kohokoli nazvat kancelářskou krysou, ale nikdy mu nezabráníme, aby nebyl humánní kancelářskou krysou. Vezměme si velryby, které vypouští vodotrysk. Jak směšně by působilo, kdyby to dělal člověk? Ale my to přece děláme! Jenže člověk může být ještě víc, může být právě tím vodotryskem, který znovu a znovu vylétá k radosti všech k nebesům a padá pouze proto, aby vylétl znovu.

Z ruštiny pro Přítomnost přeložila Tereza Soušková.

 

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1