TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kurapaty
Výšivka s běloruským lidovým vzorem je dnes znakem opozice. Foto: Tereza Soušková

Kurapaty

Sluneční paprsky šikmo dopadají na lesní cestu, která je po obou stranách lemována kříži. Kříže velikosti člověka se tyčí i mezi vzrostlými borovicemi až kam oko dohlédne: kovové, dřevěné pokryté lišejníkem, některé s červeno-bílým nátěrem. Tu na nich visí bílý šátek s vyšitým běloruským lidovým vzorem, tu zrezlý ostnatý drát ve tvaru trnové koruny. Oficiální státní vlajku není vidět nikde. Místo má zvláštní charakter. Čas od času tu člověku přejde mráz po zádech, když si uvědomí, že tam, kde je půda mezi stromy a kříži propadlá, se nachází masové hroby. Mylně by se ovšem čtenář domníval, že se nad tímto místem rozprostírá nábožný klid, jaký by si pietní místo zasloužilo. Autoritářský režim běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka má na smutnou kapitolu dějin své země jiný názor, a tak rozjímání nad nejzákladnější otázkou, která člověka bez ohledu na politiku nebo ideologii na místě jakékoliv lidské tragédie nutně napadá, tady ruší hluk projíždějících kamionů po dálnici, která se nachází sotva pár desítek metrů od lesní cesty.

Místo, o kterém je řeč, dlouho nemělo oficiální název. Dnes se mu říká Kurapaty (pokud přepisujeme z běloruštiny) nebo Kuropaty (pokud z ruštiny), zřejmě podle ruského slova pro křepelky, které dlouho byly jedinými živými obyvateli oblasti. Nachází se na okraji hlavního města Běloruska Minsku. Z centra je to asi hodinová cesta trolejbusem na konečnou, pak pár minut pěšky bludištěm sovětských paneláků a už se člověk ocitne daleko za městem, kde byla ve 30. a 40. letech pustá pláň. Sovětská tajná policie NKVD sem odvezla a postřílela desítky až stovky tisíc příslušníků běloruské inteligence, opozice nebo jakkoli nepohodlných osob. Z přeplněných věznic v centru města v noci vozili plné náklaďáky lidí, vykopali jámu, a když se naplnila, pokryli ji hlínou a vysadili stromek. Tak vznikl les o celkové ploše zhruba 25–30 hektarů. Když o desítky let později v oblasti postavili paneláky, mohli se noví nájemci kochat výhledem na vzrostlý borový háj. Po někdejších obětech zůstaly jen neurčité zvěsti.

Podle historika a objevitele Kurapat Zjanona Pazňaka se zde nachází 220–250 tisíc obětí. Oficiální komise státu, kterou pod mezinárodním tlakem Bělorusko ustanovilo ještě na přelomu 80. a 90. let, snížila počet na 30 tisíc. Pozdější historici a výzkumníci uvádí 30–100 tisíc pohřbených. Jejich propočty se zakládají na součtu propadlin půdy, které vznikly sesuvem navršené země, když se těla rozložila. Na jednu jámu v průměru připadá 60 obětí, ale byla odkryta prohlubeň, kde se našlo 372 koster. Přesný počet se již nedá zjistit, jelikož od tragédie uplynulo přes 70 let, a navíc provádět zde archeologické vykopávky není vítané.

Největší překážku představuje nevůle Lukašenkova režimu vytahovat na světlo zločiny státního útvaru, k němuž se hlásí. Nynější prezident byl proti rozpadu Sovětského svazu a snaha potlačit informace o kurapatském krveprolití byla ještě vedena touhou být zadobře s Ruskem, které samo nerado slyší o zločinech stalinismu. Období sovětského Běloruska v současné státní ideologii je zobrazováno jako doba sociálních jistot a stability, kam masakry obyvatelstva rozhodně nepatří.

Bělorusové se mohou stejně jako Češi vztahovat i k jiné státnosti než komunistické. Běloruská „první republika“ byla vyhlášena 25. března 1918, což je mimochodem doteď největší svátek běloruské opozice a také den, na který probíhají největší protivládní demonstrace. Běloruská národní republika, jak se nezávislý stát jmenoval, neměla dlouhého trvání, neboť již v roce 1919 byla obsazena Sověty. Vláda uprchla do exilu a v meziválečné době sídlila i v Praze. I když stát de facto zanikl, exilová vláda funguje dodnes a jedná se o nejdéle trvající exilovou vládu na světě. Symboly tohoto státu se staly i symboly opozice: vlajka se třemi podélnými pruhy: bílý, červený a bílý a státní znak s bílým jezdcem na červeném pozadí. Právě tyto barvy lze vidět na kurapatských křížích. Současná oficiální červeno-zelená vlajka odkazuje ke státním symbolům za dob sovětského Běloruska a Lukašenko změnu státních symbolů z bílo-červených na současné prosadil nedlouho po svém zvolení do prezidentské funkce v roce 1994. 

O tom, co se skrývá pod zemí na okraji panelákové výstavby se dlouho nevědělo. Mezi lidmi kolovaly zvěsti, že se tam cosi stalo, ale nikdo nevěděl nic určitě. V 70. letech se o celou záležitost začal zajímat běloruský historik a pozdější lídr opozice Zjanon Pazňak, který sám bydlel nedaleko, a proto to vzbudilo jeho pozornost. Za časů Brežněva bylo nemyslitelné zkoumat místo sovětských zvěrstev, avšak to se změnilo s nástupem Gorbačova.

Zjanon Pazňak na vlastní pěst začal s výzkumem. Nejdříve vyzpovídal pamětníky, pak začal kopat v lese. O objevech sepsal text, který se mu po velkém boji se sovětskými úřady podařilo vydat. Přelomový článek vyvolal vlnu reakce ve společnosti. Spolu s uvolněním do té doby pevného sovětského režimu se v Bělorusku stejně jako v celém východním bloku začaly šířit demonstrace. Kurapaty se staly jedním ze základních kamenů protestů. Bělorusové požadovali vyšetřování a chtěli vědět, co se přesně na místě odehrálo. Zvěst o masové tragédii národa dostala do ulic i ty, kteří se o politiku dříve nezajímali.

V kurapatském lese dobrovolníci odkryli několik masových hrobů. O totožnosti obětí se lze jen dohadovat, neboť oficiální záznamy se spíše nevedly a pokud náhodou ano, tak se již dávno ztratily. Mezi oběťmi byli kromě Bělorusů i Poláci nebo obyvatelé pobaltských států, což se zjistilo z osobních předmětů jako dopisy, zápisníky nebo knihy, které byly spolu s jejich majiteli pohřbeny v jámách.

Nálezy vyvolaly masové demonstrace, lidé spontánně vztyčovali kříže a připomínali si minulost své země. Začalo se otevřeně mluvit o Běloruské národní republice, zavlály vlajky s bílo-červeno-bílými pruhy. Na podporu boje za pravdivé informace vznikla hnutí, především organizace Běloruská národní fronta, jež hrála klíčovou úlohu při osvobozování země ze Sovětského svazu.

Po vyhlášení nezávislosti Běloruska se Kurapaty staly národní přírodní rezervací, dobrovolníci vystavěli křížovou cestu a upravily místo po vykopávkách ve velmi pietním charakteru.

Po nástupu Lukašenka se informace o Kurapatech a zločinech minulého režimu začaly pomalu vytrácet z veřejného prostoru a učebnic. Mluví-li se o masakru v Kurapatech, pak jako o zločinu německých okupantů za války. Ale spíš se o něm mlčí. Sama jsem mluvila s obyvateli Minsku, kteří o tom nikdy neslyšeli. Vlastně se není čemu divit, protože třeba v minském hlavním knihkupectví o něm nenajdete ani jednu knihu. A k dovršení všeho vláda povolila stavbu dálnice přímo přes masové hroby. Proti rozhodnutí se zvedla vlna protestů. Demonstrující postavili stanové městečko a osm měsíců v letech 2001–2002 vzdorovali státním buldozerům. Zatýkání a zastrašování se neslo ruku v ruce se solidaritou, jelikož přicházeli další lidé, někdo přinesl čaj, někdo jídlo, jiný dřevo na ohřátí, což se hodilo zvláště za sněhových vánic v zimních měsících. V červnu 2002 byli demonstranti definitivně rozehnáni policií a dálnice rozetnula vedví památný les, avšak větší část hrobů se podařilo zachránit.

Dnes tak návštěvníka, který musí projít podchodem pod dálnicí, uvítá na začátku křížové cesty dřevěná tabule nesoucí krátký popis v běloruštině. Holé kříže a propadlá zem mluví za vše. Projde tu člověk se psem, babička s vnukem a někdy i turista, kterého nezajímá jen levná vodka a sovětská brutalistní architektura. I ti, kteří tu evidentně chodí denně, spočinou delším pohledem na jednom z mnoha křížů, jichž chtěli aktivisté vztyčit každý za jednu oběť, ale jak sami říkají, obětí je tolik, že to není v lidských silách. A všem při tom zní v uších hluk dálničního provozu.

Picture01

Cesta lesem. Foto: Tereza Soušková

Picture22

Kříže, kam až oko dohlédne. Foto: Tereza Soušková

Picture33

Místo připomínající zabité Poláky. Foto: Tereza Soušková

Picture4

U vstupu je krátký popisek tragédie v běloruštině. Foto: Tereza Soušková

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1