TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
obtize-s-pravdou-a-iluze-novinarske-objektivity
Salvador Dali. The Pearl. 1981. wikiart.org

Obtíže s pravdou a iluze novinářské objektivity

Koncem října 2008 se v Paříži uskutečnila schůzka mezi tehdejším českým premiérem Mirkem Topolánkem a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Francie zrovna předsedala Evropské unii a po Novém roce ji v této funkci mělo nahradit Česko. Oba politici tak domlouvali současnou i budoucí spolupráci. Na veřejnost tenkrát unikl jejich soukromý rozhovor, jehož přepis zveřejnil týdeník Reflex. Sarkozy v něm mimo jiné Topolánkovi familiárně říká i tato slova: „Víš, co je to být sám proti Arabům? Mít je na telefonu? Jsou hrozní, přísahám. (…) Alžírský prezident Buteflika, Tunisan, marocký král, Libye, Izrael, šílená práce.“

Proč do tohoto společenství někdejší pařížský advokát započítal i Izrael, těžko říct? Možná kvůli Palestincům. Každopádně se „hrozní Arabi“ Sarkozymu opět připomněli. Ale ne po telefonu. V den jarní rovnodennosti na něj byla uvalena vyšetřovací vazba a jako první bývalý francouzský prezident v historii skončil za mřížemi. Výslechy se týkají financování jeho vítězné prezidentské kampaně v roce 2007, kterou měl štědrou částkou v hodnotě 50 milionů eur podpořit vůdce libyjské revoluce Muammar Kaddáfí.

Naplno tehdy aféra vypukla týden před druhým kolem francouzských prezidentských voleb v roce 2012, jež nakonec vyhrál Sarkozyho vyzyvatel, socialista François Hollande. Webové noviny Mediapart tenkrát zveřejnily šest let starý dokument, podle něhož šéf libyjské rozvědky a Kaddáfího blízký spolupracovník Moussa Koussa v roce 2006 bere na vědomí poskytnutí této sumy na Sarkozyho kampaň. Dokument už neuvádí, zda transakce skutečně proběhla.

Od roku 2013 se tak nelegální financování prezidentských voleb oficiálně vyšetřuje a objevují se svědectví různé kvality. Například výpověď Kaddáfího premiéra Al Mahmoudiho, jenž v tuniském exilu prohlásil, že převod této částky do Francie údajně kontroloval. Naopak libanonský lobbista Zaid Takieddine, pohybující se v kuloárech francouzských vládních kabinetů už dvě desetiletí, nejprve tvrdil, že peníze do Paříže postupně převážel v kufrech. Co kufr, to 5 milionů. Později ale vše popřel. Usínající aféra tak možná opět ožije, jako tento týden. Jestliže exprezidenta odvezli do vazby, pak asi vyšetřovatelé narazili na něco důležitého.

Sarkozy byl minimálně od doby, kdy zastával funkci ministra vnitra (2005–2007), přítelem libyjského diktátora a několikrát ho navštívil. Do Libye poté zavítal ihned po svém zvolení i jako hlava státu a s velkou pompou přijal vůdce „arabské lidové socialistické džamáhíríje“ i v Paříži. O to větší bylo překvapení, když v březnu 2011 patřil k hlavním iniciátorům vojenské intervence proti Libyi, jež v konečném důsledku vedla i k pádu Kaddáfího režimu. To všechno ve francouzském tisku samozřejmě vyvolává otázky. Proč se libyjský diktátor, který byl povstalci dopaden a zabit až koncem října 2011, svému proradnému příteli nepomstil? Třeba osobním prohlášením nebo věrohodnějším důkazem o financování jeho volební kampaně, než jaký představuje ona listina zveřejněná Mediapartem.

Dokument totiž zásadně zpochybnil dlouholetý nejbližší spolupracovník Kaddáfího a šéf libyjských speciálních finančních fondů určených k investicím do zahraničí Béchir Saleh. Nejenže o této částce údajně vůbec nic neví, ale v rozhovoru pro francouzský časopis Vanity Fair ze svého jihoafrického exilu v roce 2014 řekl: „Jde o jednoznačný falzifikát. Hlavička dokumentu i použitý jazyk neodpovídají dobovým vládním listinám ani zvyklostem. Především by tehdy bylo naprosto nemyslitelné, aby se taková rozhodnutí psala na oficiální dokument. A i kdyby se to stalo, Moussa Koussa by nikdy nic takového nepodepsal.“ Otazníků se nad celým případem zkrátka vznáší více než dost a bývalý prezident samozřejmě veškerá podezření rezolutně odmítá.

Nicolas Sarkozy jistě není svatoušek a soudně vyšetřován je i v dalších případech souvisejících s nelegálním financováním své politické strany UMP nebo své prezidentské kampaně. Ve Francii jsou ty kauzy známy pod jmény aféra Bygmalion, respektive aféra Bettencourt. Přesto celá záležitost s libyjskými penězi silně připomíná aféru s diamanty, na kterou před 40 lety doplatil tehdejší prezident Valéry Giscard d´Estaing. Ten zastával nejvyšší funkci v letech 1974–1981.

Podobně jako Sarkozy nebyl ke konci svého prvního mandátu moc populární. Ostatně jako všichni francouzští prezidenti. Levicově orientovaný tisk, především deník Le Monde, ale Giscarda doslova nenáviděl, a to kvůli aristokratickým manýrům i opulentnímu stylu života. Holdování bohatství, za něž se nestyděl, patří ve Francii k neodpustitelným hříchům.

Giscard byl vášnivým lovcem a už jako ministr financí jezdíval na začátku 70. let na soukromá safari do Středoafrické republiky, kde tenkrát vládl prezident Jean-Bedel Bokassa, později samozvaný císař Bokassa I. S diktátorem se spřátelil, avšak v roce 1979 po nepokojích v hlavním městě Bangui, během nichž na Bokassův příkaz zahynuly i desítky dětí, Francie nekompromisně zasáhla. A to prezidentem Giscardem schválenou vojenskou operací Caban, která Bokassu odstranila od moci.

Zapuzený císař nechal ve svém exilu na Pobřeží slonoviny vyrobit falzifikát, v němž vlastnoručním podpisem stvrzuje, že Giscard při každé návštěvě jeho země obdržel jako dar diamanty nesmírné ceny. Giscard od Bokassy opravdu dostával dárky ze slonoviny, ebenu i menší diamanty, ale nikdy v hodnotě milionu franků, jak tehdy zuřivě hlásal výše zmíněný francouzský tisk, když tučnými titulky typu „Jak si Giscard cpal kapsy Bokassovými diamanty“ cíleně mířil na primitivní pudy svých čtenářů.

Pravdou je, že po vypuknutí aféry nechal prezident všechny císařovy dárky znalecky ohodnotit a formou dražby prodat. Utržilo se 111 547 franků, což tehdy odpovídalo několikaměsíčnímu průměrnému výdělku. Výtěžek Giscard věnoval na charitu. Otázkou ovšem je, zda by to udělal, pokud by se o dárcích nevědělo?

Vraťme se však ke kauze. Prošetřovala ji francouzská rozvědka, která zjistila, že inkriminovaný dokument redigoval novinář Roger Delpey a pařížskému tisku jej nepředal vysoký funkcionář francouzského ministerstva spolupráce, ale Bokassův poradce Maurice Espinasse. Nic to ale nezměnilo na faktu, že prezident byl vláčen mediálním bahnem. Z této záležitosti se Giscard už taky nikdy nevzpamatoval, neobhájil druhý prezidentský mandát a táhne se s ním dodnes. I přesto, že v roce 2014 učinil Le Monde doznání v článku pojmenovaném Den, kdy se Le Monde rozhodl potopit Giscarda, v němž přiznává svou manipulaci s veřejností i záměrně zvolenou strategií vůči nepopulárnímu prezidentovi.

Právě tady lze navázat na Sarkozyho „libyjskou aféru“. Jak bylo řečeno, inkriminovaný dokument, obviňující Sarkozyho, zveřejnil webový deník Mediapart týden před druhým kolem prezidentských voleb.

Tento fakt volební klání silně ovlivnil, poněvadž vypukl skandál a už tak nepopulární prezident dostával od svých levicových soupeřů co proto. Spoluvlastníkem zmíněného Mediapartu je známý francouzský novinář Edwy Plenel, tedy někdejší zarytý trockista a člen Ligy revolučních komunistů. Redaktorem Le Monde se stal v roce 1980 a vypracoval se až na ředitele redakce. V roce 2004 – po publikování knihy La face cachée du Monde (Odvrácená tvář Mondu) od autorů Piérre Pean a Philippe Cohen – z funkce odešel. Publikace odkrývá Plenelovy machinace a ovlivňování redakce vůči některým politikům a osobnostem veřejného života. Ostatně o deset let později šéfredaktor deníku Jean-Marie Colombani odsoudil Plenelovy chyby i chuť po moci s tím, že souvisejí s jeho „hlubokými trockistickými kořeny“.

Plenel se také nikdy netajil záští vůči Sarkozymu, takže se závěr z aféry s Bokassovými diamanty může klidně opakovat. Anebo vyšetřování a soud dospějí k závěru, že kandidáta na prezidentský úřad v roce 2007 skutečně finančně podpořil libyjský diktátor.

Oba případy každopádně ukazují, jak je hledání pravdy svízelné i v zaběhlých západních demokraciích a novinářská objektivita často jen iluzí, neboť ji z podstaty lidské povahy zákonitě ovlivňují subjektivní emoce a nepřátelství, nehledě na různé více či méně pomatené ideologie.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1