TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kozel-premierem
Bart van der Leck. Billy-Goat. Výřez. wikiart.org

Kozel premiérem

Česká společnost zůstává pro mě záhadou, protože přes hlásanou otevřenost, pragmatismus a racionální víru v sebe má utajenou touhu po něčem, co je s touto utajenou touhou v příkrém rozporu: po jednoduché víře. Možná právě tato touha je zdrojem úspěchu Slováka Andreje Babiše, který od českých voličů žádá jen jednu věc, aby mu jednoduše věřili. Všechno ostatní prý zařídí.

Na tuto úvahu lze narazit v nové esejistické knize Martina M. Šimečky Medzi Slovákmi – Stručné dějiny lhostejnosti od Dubčeka k Ficovi alebo ako som sa stal vlastencom.

Nejprve si neodpustím krátkou poznámku k poněkud nesrozumitelné slovní konstrukci, o níž se citovaná úvaha opírá. Jestliže je totiž zmíněná utajená touha autorem vskutku zatajená, nemůže pak čtenář posoudit, zda je v přímém rozporu s avízovanou jednoduchou vírou. Zkrátka to drhne. Ale zpět k meritu věci. Milana, jak se Martin Šimečka jmenuje dalším jménem, znám velmi dobře a nejeden večer jsme spolu o daném tématu prodiskutovali. Obyčejně tu debatu končíval slovy: „Je to Slovák a ojebe vás!“

To se dělo ještě v dobách, kdy politická hvězda Andreje Babiše teprve začala vycházet. Letošního svatého Mikuláše tento vzestup skončil a rozzářila se v tom nejjasnějším zenitu. Funkce předsedy vlády je v české ústavě přece funkcí nejdůležitější a s největšími pravomocemi. Mimo to jde o historický okamžik, neboť poprvé v českých dějinách máme za premiéra nerodilého Čecha. Precedens tu ovšem existuje v postavě Mariána Čalfy. Jenže po listopadu 1989, kdy Čalfu jmenoval do funkce prezident Václav Havel, ještě existovalo Československo. Přesněji řečeno byl tady společný stát, kde měl Slovák stejná práva na nejvyšší vládní posty jako Čech. Precedens se proto týká něčeho jiného.

Oba pánové, Čalfa i Babiš, pravidelně platívali členské příspěvky do pokladny KSČ. Příběh posledních osmadvaceti let svobody se tak symbolicky uzavřel. Neboť na jeho začátku stál soudruh Čalfa, jenž zrovna zahodil stranickou legitimaci vystavenou v roce 1964. A na konci stojí taktéž bývalý soudruh Babiš, který po deseti letech věrného členství přestal platit příspěvky rovněž v roce 1990. Taková problematická minulost však zdejší elektorát dávno nezajímá. Nechme ji pro jednou být a podívejme se na nečeskost českého premiéra. Což zní jako z Alenky v říši divů, kde vystupují i takové postavy jako Hupity-Dupity, Paželv nebo Tidliti.

V jednom listopadovém čísle z roku 2014 se úspěšnými Slováky v Česku (politici Babiš, Krnáčová, finančníci Tkáč i lidé okolo Penty) zabýval časopis Echo. Z dlouhého článku i tématického rozhovoru v rubrice Salon vyšlo zhruba následující: Česko je pro Slováky atraktivní zemí a česká vstřícnost vůči Slovákům angažujícím se v místní politice je evropským unikátem. Přinejmenším druhé tvrzení nebude nepravdivé. Stačí se rozhlédnout po Evropě. Představa Angličana coby primátora Paříže neprojde ani v případě, že by před Francouzskou akademií bezchybně odcitoval nejen celé Voltairovo dílo, ale i jména všech milenek tamních králů. Stejně tak by Němci neskousli kancléře italského původu, i kdyby pumpky s bílými punčochami a bavorský klobouček používal i jako pyžamo. Španělé by ze stejných důvodů určitě brojili proti Portugalci, byť by byl králem koridy. A přesvědčovat Švédy, že premiér s řeckými kořeny bude to nejlepší ořechové, by porozumění asi nepřineslo.

Na druhou stranu není tento český unikát universální ale omezený pouze na Slováky. Rodilý Němec, ucházející se o největší kancelář ve Strakově akademii, by zajisté musel noc co noc trpně naslouchat slavnému husitskému chorálu pod svými okny. A Rakušana, evokujícího už jen tím označením návrat Habsburků, by chrabrý lid možná nepustil ani přes státní hranici. Přes prsty by se našinci jistě dívali i polského přivandrovalce a navzdory hradní výhybce přehozené na východ by možná stále ještě neprošel ani premiér Ivánek z Mrazíka. Nemluvě o pozdvižení, které by podle všeho vyvolal romský předseda vlády, byť by se narodil třeba na jevišti Národního divadla.

Slovák je zkrátka něco jiného. Dlouholeté spolužití v jednom státě a infantilní pohádka o slovenských mladších bratrech udělaly s českými hlavami své. Sice to spolužití nebylo vždycky růžové, ale kdo si dnes klade otázky, proč se mladší bratr od toho staršího vždy s radostí trhnul, pokud tomu okolnosti jen trochu přály?

Otevřenost jsme tedy probrali, takže se vraťme k dalším postulátům z Šimečkovy úvahy: k českému pragmatismu, racionální víře v sebe a k jednoduché víře, že Babiš všechno zařídí. Už při prvním pohledu na takto seřazené charakteristiky ihned bije do očí zřejmá nesrovnalost. Jednoduše řečeno buď platí A nebo B. Jestliže by Češi byli stále pragmatičtí a věřící si sami sobě, nemohli by v tak velkém počtu naskočit do Babišovy vlajkové lodě. Do onoho podivného plavidla, které už spustili na vodu z dnešního pohledu užiteční idioti jako Zaorálek, Hašek, Tejc, Chovanec a Sobotka. Neboli posádka údajně hrdinně bojující s maelströmem korupce, klientelismu a jiných finančních podvodů, než je všechny nový kapitán oportunisticky hodil přes palubu.

Být proto český volič pragmatický a racionálně uvažující, nemohl by kvůli nápravě věcí veřejných podpořit kozla, aby se stal hlavním zahradníkem. V tomto smyslu je opravdu velmi poučná kniha novináře Jaroslava Kmenty Boss Babiš. To, co v ní Kmenta shrnul o zrodu a fungování Babišova impéria a v mnohém ještě prohloubil, přitom nejsou a dlouho před volbami nebyly věci a fakta neznámá. Mimochodem kniha už je dva a půl měsíce na trhu a žádná žaloba na autora se zatím nekonala.

Co se tedy stalo s pragmatickým a racionálním českým voličem, jestliže připustíme hypotézu, že existoval? Ve veřejném životě propadl hysterii. Tedy té nafouklé levicové hysterii o spálené a rozkradené zemi. Ale i nemenší pravicové hysterii z Německa, z bruselského diktátu. A taky všeobecné paranoidní hysterii z uprchlíků, z imigrantů. Proto je od svatého Mikuláše Andrej Babiš českým premiérem. Ne kvůli tomu že je mladší bratr Slovák, úspěšný podnikatel, miliardář. Ostatně za normálních okolností by ho rovnostářští a zhusta závistiví Češi kvůli posledním dvěma vlastnostem odmítli. Směrodatným ukazatelem této v tuzemsku neobvyklé sociálně třídní tolerance je faktor Paloma. Tak se jmenuje nedávno otevřená nejdražší restaurace v České republice. Patří novému premiérovi a jen za předkrm tam účtují částky okolo 3 500 Kč. Čtenář si jistě dokáže představit, jaký tartas by se spustil od odborů přes parlamentní levicovou opozici až po třeba antikapitalistický plátek A2larm, kdyby obdobnou restauraci vlastnil premiér Topolánek nebo Nečas. Nic se však neděje, neboť Babiš i navzdory osobní problematické minulosti český hysterický dav i media skutečně uhranul. A dokázal mu vsugerovat v úvodu zmíněné, věřte mně, všechno ostatní zařídím. Tím pádem se nabízí parafráze jiného Šimečkova výroku, kterým končíval naše debaty o úspěšném Slovákovi. „Kozel je zahradníkem a ojebe vás!“

Už to začalo na nejvyšší úrovni.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1