Hlavní informace
svet-podle-putina
Camille Corot, Hlava vousatého muže. 1844-45. výřez. wikiart.org

Svět podle Putina

Televize Prima pořadem Svět podle Putina dokázala, že žijeme ve svobodné společnosti a nejsme zatím ovládnuti cenzurou, i když jsem slyšel mnoho hlasů proti odvysílání tohoto pořadu.

Kdo má vlastně pravdu? Má Putin pravdu? Na to je těžká odpověď. Každý svůj svět nějak interpretuje, povrchní účastník vidí protichůdné myšlenky, jenže pravda není relativní, pravdivé vidění světa existuje, ale je potřeba jej hledat. K tomu je zapotřebí čistá mysl, logika a hodnoty, kterými se člověk řídí. Metodou je diskuse a hledání pravdy. Pokud je hodnotou nenávist a snaha jednu ze stran pošpinit, nezjistí se pravda. Putin určitě říká svému národu mnoho dezinformací a my je dokonce ani neznáme. Ale naše sdělovací prostředky na tom nejsou lépe. Vycházím ovšem z toho, že pravda je jednak nejmocnější zbraň (pokud ji lze použít) a jednak je potřebná pro správná rozhodnutí.

Putinův svět a jeho mýty

Pořad byl celkem nudný, některé otázky pana Olivera Stonea ohledně Putinova života byly spíše pro bulvár. Putin neřekl nic víc, než už řekl dříve. Přesto to celé divadlo, někdy až pompézní, mělo význam, protože Putinovy názory byly shrnuty do jednoho cyklu. Trapný byl spíše Stone, který pietně navštívil Leninovu mrtvolu u kremelské zdi a Putina moc neprovokoval. Viděl bych spíše potřebnou diskusi o obsazení Krymu, které naštvalo celý svět.

Putinovo pokrytectví se týká také pozice na Kavkaze. Nedovolil osamostatnění Čečenska, ale velice hájí samostatnost Osetie a Abcházie, které se odtrhly od Gruzie. Situace na Krymu nebyla taková, jak tvrdí. Obyvatelstvo nebylo přímo ohroženo ukrajinskými nacionalisty z Majdamu. Kyjevská „pučistická“ vláda neudělala ani pokus o nějaký zásah na Krymu. Je sice pravda, že se mohlo ledasco připravovat, možná i vypovězení smlouvy o pronájmu základny v Sevastopolu, ale k tomu nedošlo a těžko se dokazuje, že k tomu mělo dojít. Pouhé přání obyvatelstva k zásahu neopravňuje. Pokud se přidržíme evropských hodnot a budeme je sledovat všude stejně, tedy v Kosovu stejně jako na Krymu, potom by mělo obyvatelstvo Krymu právo se rozhodnout o svém osudu bez zasahování zvenčí.

Putin nikdy nevysvětlil, a Stone se ho na to neptal, proč okolní národy Litevci, Lotyši, Estonci, Ukrajinci, Gruzínci mají z Ruska strach a raději hledají svoje místo pod křídly NATO. Vědí totiž, že NATO neohrožuje jejich nezávislost, kdežto Rusko se zatím nenaučilo žít v souladu s okolními národy, stále jsou živé obrazy někdejší ruské hegemonie. Putin místo, aby je uklidňoval, sází na silná slova a mluví o bezpečnostním koridoru okolo Ruska, tedy jen o svých zájmech. Myslím si, že nepravdivé je mínění, že rozhodující je zahraniční intervence. Toto mínění je vidět i u nás, kde je za vše vinen Putin, ale i v Rusku, kde za vším špatným stojí západní imperialisté a USA. Přece jen národy zatím rozhodují alespoň o základní orientaci.

Putinovy obavy ze Západu jsou nicméně oprávněné, NATO má vojenskou sílu (vyjma strategických zbraní) zhruba desetkrát větší. Přesto se Putin dělá silnější, mluví o rovnováze, snaží se zastrašovat, což je trochu trapné, když stav armád je všeobecně znám. Jeho budování strategických bodů (Krym, Sýrie, Podněsteří) ukazuje na viditelnou snahu o rovnováhu alespoň regionální. Sen o obnovení světové rovnováhy je ovšem při hospodářských možnostech Ruska neuskutečnitelný a jistě nedává Putinovi spát. Pozice slábnoucího medvěda není asi příliš příjemná a může vést i k nepříznivým reakcím. Má pravdu, že by se neměl zbytečně dráždit. Obkličování zeměmi NATO s vojenskými cvičeními na hranicích může opravdu přinést konflikt.

Putin vede mediální válku proti Západu, ale k disposici má jen Rusko, jen tam ji může plně uplatnit. Zatímco mediální možnosti Západu jsou mnohem větší a protiruská propaganda je opakována v celém světě a má obrovský dosah. Putin se snaží o propagandu svoji, kterou určitě uplatňuje i u nás metodami, které se nabízí. Je to dobře, je zapotřebí srovnávat a hledat pravdu, protože naše sdělovací prostředky bohužel pravdivě neinformují.

Mýty Západu a vědomé lži o Rusku

Je dobře, že sám Putin mluvil o lžích, které se o současném Rusku vypráví, a k těmto tématům právě by se měla vést mediální diskuse. Protože on uplatňuje svůj pohled, je zapotřebí jej komentovat.

Lži o Rusku staví na starším mytologickém základu, jinak by neměly žádaný účinek. Rusko totiž musí být už z principu nesympatické, aby se další odsudky mohly k tomu snadno dodávat. Jednak je to na Západě rozšířená mýtus o Rusku zaostalém a despotickém. Předkomunistické Rusko byl zaostalejší feudální stát v podstatě obdobný evropským monarchiím, pouze ve vývoji poněkud zpožděný. Češi žijící v tomto státě tam byli úspěšní, na cara si nestěžovali a šli rádi za něj bojovat v první světové válce. Ostatní Evropané tam také většinou zbohatli a nestěžovali si. Určitě to nebyl tak špatný stát, jak jej později komunistická propaganda líčila.

Myslím si, že člověk ze Západu, který se do Ruska dnes dostane, se diví, že je to normální vyspělá země pokud jde o města, tedy vyjma venkovských oblastí. Tisk je většinou kritický a není vidět cenzura (kterou ovšem nemusíme vidět). Kdo tu hledá klasický totalitní režim, nenajde jej. Západní mýty o Rusku jsou podpořeny izolací, většina Evropanů v Rusku nikdy nebyla, zatímco opačně je to úplně jinak. Evropské poměry zná v Rusku kdekdo, všichni se stále s Evropou srovnávají, mladí lidé v Evropě studují, všichni vědí, že to a to je v Evropě lepší nebo ne. Opačně tato znalost není. To podporuje falešnou mytologii Evropanů, zatímco Rusové si mýty o Evropě nevypráví a dokonce i státní propaganda má problém Evropu nějak pomlouvat a něco nepravdivě podávat. Opačně se dá o Rusku vymyslet téměř jakýkoliv nesmysl. Přesto je v Rusku režim, který bychom asi nechtěli, protože do demokracie, na kterou jsme si zvykli mnoho chybí.

V rámci západní mytologie se šíří historická lež - Rusko vždy ohrožovalo Evropu. Vyjma komunistického období na tom není nic pravdivého. Komunistické období ovšem bylo specifické, protože komunisté byli v každé zemi, někde k nim inklinovala polovina obyvatelstva a svalovat všechny špatnosti jen na Rusy (ještě z toho vyjímat ostatní národy SSSR) je neuvěřitelná hloupost. Typická je ukrajinská kampaň proti Rusku jako pachateli tzv. ukrajinského holocaustu, která nese všechny znaky manipulace. Ruský národ doplatil na komunistický režim možná nejvíce ze všech národů, když počítáme občanskou válku a skutečně všechny oběti. Také bolševická kolektivizace zemědělství přinesla ukrajinský holocaust v počtu tří milionů lidí, další tři miliony zahynuli ze stejných důvodů v jiných oblastech SSSR, takže ani Rusové toho nebyli ušetřeni (viz 1).

Předkomunistické Rusko bylo více ohroženo z Evropy než opačně (Švédové, Poláci, Napoleon). Daleko častější bylo spojenectví evropských monarchií s Ruskem třeba proti Turkům. Dnes se také účelově zapomíná, že československé legie vznikly v Rusku a dokonce za Rusko bojovaly u Zborova a Bachmače než přišla bolševická revoluce, která legionáře postupně přivedla k vystoupení proti jejich vládě. Součástí současné protiruské kampaně je předstírání, že Rusko je bytostně komunistické nebo alespoň totalitní, že takové bylo a je a že komunistická totalita byla jakási bytostně ruská totalita.

Do větší šíře se rozbíhají dezinformace o dnešním dění. Na neznalostech kavkazských událostí se rozvíjí propaganda hlásající, že Rusko obsadilo jakési území Gruzie. Myslím si, že ani Putin toto nedokázal vysvětlit, protože je to složité. Po pádu Sovětského svazu vzplála na Kavkaze válka nikoliv proti Rusku, ale jednotlivých národů proti sobě. Šlo o vytýčení hranic mezi národy a vznik států, protože komunističtí zločinní vládci v rámci politiky „rozděl a panuj“ hranice založily tak, aby se národy dostávaly do sporů. V Azerbejdžánu zůstala celá obrovská oblast Arménů, v Gruzii dva národy nepřející si žít s Gruzínci v jednom státě. Na severním Kavkaze se chtělo osamostatnit Čečensko. Etnické hranice se tedy stanovily a samostatné státy vznikly. Čečensko bylo využito k muslimskému extremismu a Rusové nakonec jeho samostatnost zrušili, ostatní národy si samostatnost udržely víceméně s ruskou pomocí.

Ohledně Krymu se někdy šíří lži, že obyvatelstvo Krymu ruskou nadvládu nechce a referendum bylo zfalšované, ale tomu snad nevěří ani malé děti.

Události ukrajinské krize by se daly, s použitím zpráv z obou táborů, popsat i takto:

Ukrajinci ve valné většině opravdu do Evropy chtěli. Opravdu se chtěli zbavit vládce, který utahoval šrouby a byl obviňován z korupce. Chtěli se zbavit ruského poručníkování vedeného metodou cukru a biče, levnou naftou a plynem, obchodní závislostí východní Ukrajiny na Rusku. Puč byl ovšem proti legitimně zvolenému prezidentovi a byl proveden nátlakem na poslance v parlamentu pomocí ozbrojenců, jak jsme to viděli i v naší televizi. Vlády se zmocnili nacionalisté, kteří chtějí „jednotnou Ukrajinu“, zrušili regiony zavedené Janukovičem, které měly velkou samostatnost i v oblasti školství a jazyka, což znamenalo dominanci ruštiny v mnoha oblastech. Na východě Ukrajiny tím tedy nacionalisté vyprovokovali odpor proti poukrajinštění, zbavení se ruské kultury a jazyka. Obyvatelé východu povstali v antimajdamech a zvolili si svoje vlády. Ty se ovšem mohou udržet jen s pomocí Ruska. Vliv zahraničí na rozpoutání konfliktu se přehání. Je sice pravda, že ukrajinští nacionalisté byli vycvičeni a vyzbrojeni v Polsku a bůhvíkde na Západě, ale bez vůle lidu by Majdam neuskutečnili. Také Rusové měli jistě vliv na východní Ukrajinu, ale rozhodující je vůle místního obyvatelstva. Na neřešení situace má vinu i Ukrajinská nacionalistická vláda - neudělala potřebnou změnu ústavy a nevytvořila na východě Ukrajiny autonomní oblasti.

Hybridní válka

Když už se neudržel mýtus ruského vojenského nebezpečí a informace, že Rusko je mnohem slabší než NATO, pronikla k lidem, kteří samozřejmě pochopili, že podstatně slabší protivník asi tak nebezpečný nebude, zavedl se pojem hybridní války. To je využití nějaké skupiny obyvatel k rozvratu státu. Především na východní Ukrajině vidíme, co je to hybridní válka. Vidíme, že musí být nespokojené obyvatelstvo, které má skutečné problémy, to potom povstane a ze zahraničí se mu pomáhá. Také v Sýrii je hybridní válka, ale uvědomme si, že kdyby nebyly velké části obyvatel nespokojené nebo nějak zfanatizované, ani zahraniční intervence by neuspěla. Něco takového u nás opravdu nehrozí a domnívám se, že nikde v Evropě. Pokud Putin podporuje nacionalisty v Evropě, je to politika mající mnoho forem a snaží se o ni všichni. Západ podporuje v Rusku opoziční síly a proniká tam pomocí neziskových organizací. Protože v rámci protiruské kampaně za všechno může Putin, jsem velice skeptický ohledně prokázání ovlivňování amerických voleb. Takovou podvratnou činnost je v kompetenci států zarazit, dnes jsou přece účinné ochranné programy.

Ve studené válce zvítězila pravda a otevřenost západních zemí. Lidé totiž vždy nakonec zjistí pravdu a přestanou věřit tomu, kdo lže, i kdyby měl náhodou v něčem podružném pravdu. Současné lživé kampaně se proto komunistickým velmi podobají.

Současná protiruská kampaň je založena propagandisticky. Jestliže tato propaganda využívá mýtů, nedokonalých a skreslených informací, případně vyložených lží, dává se protivníkovi do rukou strašlivá zbraň - pravda. Putin měl ve svém rozhovoru s Oliverem Stonem v odpovědích na otázky současné situace většinou pravdu. Třeba když řekl, že hackerské útoky lze dělat z notebooku z kterékoliv země světa. Jestliže z těchto útoků obviňují Rusko, je to nesmysl, i kdyby se hacker náhodou nalézal na ruském území. Jak se dokáže, že ho úkoloval Putin a nebyl to nějaký cizí agent?

Jestliže se pravda zakáže a pronásleduje, znamená to opuštění demokracie a lidských práv. Opustíme evropské hodnoty a dostaneme se do jakéhosi relativizačního stavu, kde už hodnoty neplatí. Nepravda zničí především nás.

Proč se vede pomlouvačná kampaň proti Rusku a vytváří se pocit ohrožení, když je vojensky podstatně slabší něž NATO a je jasné, že v obsazení Krymu nebyl začátek „pochodu na Evropu“, ale jen etnický hraniční spor spojený s resentimentem a strategickým postavením? Je tato kampaň proto, že se chtějí mezinárodní monopoly zmocnit ruského přírodního bohatství? Je proto, že chtějí americké a jiné monopoly zisky ze zbrojení? Je pravda, že evropští neomarxisté vedou ideologickou válku proti konzervativnímu Putinovi, který nechce genderový feminismus, homosexualismus, multikulturalismus apod. a může tím nebezpečně inspirovat evropské národy? Nebo je nebezpečné samostatné nezávislé Rusku jako vzor evropským národům, které vidí v EU omezení své suverenity? Je to vzbouřený historický resentiment některých východoevropských národů (Poláků apod.) proti Rusku? Je to opravdu zastydlý antikomunismus, který se neměl příležitost pomstít a tak se snaží zlost vybít na Putinovi? Nebo je to slepé následování mýtů? Nakonec to také může být jen vytváření nepřítele, aby se na něj sváděly všechny nedostatky a neúspěchy (za všechno může Putin)? Měli bychom dokázat na tyto otázky pravdivě odpovědět.

 

Literatura: Timothy Snyder, Krvavé země,Prostor, Praha 2013.

 

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...