TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
zpatky-do-capkovy-ery-i
Theo van Rysselberghe. Garden with Villa and Fountain. 1924. Výřez. wikiart.org

Zpátky do Čapkovy éry (I.)

S Tomášem Pekem o rekonstrukci Čapkovy vily.

Vila Karla Čapka z roku 1924 prochází rekonstrukcí (dědicové Josefa obývají druhou, veřejnosti nepřístupnou část). V létě a na podzim tohoto roku otevřela městská část Prahy 10 Čapkovu vilu veřejnosti, a pokud jste komentovanou prohlídku nestihli, Přítomnost Vám nyní přináší exkluzivní „virtuální prohlídku“ s hlavním strůjcem rekonstrukce, Ing. Tomášem Pekem (býv. místostarosta Prahy 10). Pro něj je obnova památek srdcovou záležitostí – sám je majitelem tvrze z 15. století. Rozhovoru byl účasten i Ing. arch. Jan Vašek z městské části.

Pane místostarosto, jak se městská část dostala ke správě vily?

Město odkoupilo Čapkovu vilu v roce 2013 přibližně za 40 milionů. V podstatě to byla záchranná akce. Nebylo to původně naším záměrem, ale na odkup nesehnaly jiné kulturní instituce prostředky (Ministerstvo kultury, Národní památkový ústav, Památník národního písemnictví). Hrozilo rozdělení mobiliáře, tedy sbírek z interiéru domu, takže se městská část rozhodla vilu odkoupit sama, přestože je to pro ni velký závazek. To byl první krok. Mým úkolem je postupná rekonstrukce a zároveň inventarizace, aby se vše zvládlo procesně a legislativně správně. Se všemi institucemi, které jsem jmenoval, spolupracujeme velmi dobře, udělali jsme si i výjezdní zasedání do Rothmayerovy vily, která je i jedním ze vzorů, jak taková obnova může probíhat. 

Co by se stalo v případě, že by městská část Karlovu vilu neodkoupila? 

Kdyby objekt neukrýval pozůstalost po Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové, byl by to jen obyčejný prvorepublikový domek, který by běžný kupec chtěl vyžívat k bydlení. Je otázkou, co by se stalo se sbírkami, jak by se rozpustily, zda by to nový majitel prodával, nebo zda by si to ponechal. Pochybuji však, že by z toho někdo chtěl na vlastní náklady udělat Čapkovo muzeum.

Jak je naplánována rekonstrukce vily a do jakého bodu v čase ji budete vracet?

Mělo to určitý vývoj. Nejdříve se po koupi myslelo, že to bude didaktická expozice, že v suterénu i v prvním patře by byly panely, stoly, židle, zázemí pro vědeckou práci a studium pro větší počet návštěvníků. Nakonec jsme koncept změnili. Chceme, aby dům po obnově vypadal tak, jako kdyby se Karel s Olgou vzdálili někam na procházku a návštěvník měl možnost projít domem tak, jak vypadal tehdy. V tomto smyslu je to spíše stavební restaurování a pietní navrácení prostoru do autentické doby zhruba v letech 1935 až 1937. Samozřejmě s limity, které máme v tom, kolik máme k dispozici nábytku, jaké máme zařizovací předměty atd. 

Jak velké náklady na rekonstrukci odhadujete? A jak dlouho bude probíhat?

Vzhledem k tomu, že máme zatím jen studii, je těžké náklady specifikovat. Ty budou specifikovány v projektu, na kterém se nyní pracuje. Projekt by měl být hotový během příštího roku, poté budeme soutěžit dodavatele. 

Mohou komunální volby a změna politické garnitury ohrozit proces rekonstrukce?

Máme připraven hrubý návrh rozpočtu na další rok a s těmi penězi je v něm počítáno. Možná, že se nezmění vůbec nic a bude to pokračovat jako dosud. Samozřejmě byl bych rád, kdybych u toho byl (Ing. Pek je nyní řadovým zastupitelem, nicméně projektování samozřejmě pokračuje a na uzavřené smluvní vztahy neměla politická výměna vliv - pozn. red.). Zřídil jsem po svém příchodu oddělení památkové péče, a máme tak odborný orgán vedený inženýrem architektem, který se v problematice památek vyzná. Perfektně se všechno zinventarizovalo, sbírky jsou uloženy v depozitech, něco se restauruje, něco se očistilo, připravují se archivní pomůcky, aby se ve fondu lépe orientovali odborníci. Samozřejmě nemohu nic predikovat. Když někdo řekne, že vilu prodá a získá k tomu dostatečný počet hlasů, stát se to může, ale myslím, že by to způsobilo takový povyk, že to nikdo neudělá. 

Vy sám máte k restaurování nějaký vztah?

Jsem stavař, přednáším na restaurátorské fakultě v Litomyšli, předtím jsem přednášel o památkové péči na VŠE, takže k tomu mám blízko. Sám vlastním objekt z 15. století, který je kulturní památkou, tvrz Cukenštejn u Nových Hradů, dole na hranicích s Rakouskem, takže mě to baví. Zajímám se hlavně o stavební technologie, a jak to fungovalo dříve.

Co se během přípravy rekonstrukce děje s předměty z Čapkovy vily?

V tomto neleníme – předměty z Čapkovy vily jsou umísťovány na výstavách. Zmínil bych například expozici „Ty děti si pořád hrají“ ve Středočeské galerii v Kutné Hoře, kterou viděla i japonská kurátorka, která má vztah k Evropě, a několik výtvarných děl vystavila v Japonsku. V Japonsku se doprovodné akce k výstavě zúčastnila i sama císařovna. Ta vzpomínala, že když byla malá – bylo to za druhé světové války, když bylo Tokio bombardováno Američany –, musela být císařská rodina narychlo evakuována, a jedinou knížku, kterou si mohla vzít s sebou, byly právě Čapkovy pohádky. Nedávno jsme zahájili další výstavu v Národní galerii s názvem „Záhada Čapkova koberce“, kam jsme zapůjčili několik již zrestaurovaných koberců; dále jsme zapůjčili několik fotografií do Strže do Památníku Karla Čapka; a chystáme výstavu v Brně – „Okouzleni Afrikou“. Čapek byl sběratelem všeho možného, mimo jiné afrického umění.

Je možné, že nás čeká ještě nějaké odhalení, až se proberete vším, co je v inventáři?

První předávka byla v roce 2013, pak to šlo do depozitu a archivu, takže je šance, že se najde nějaká část rukopisu či se něco nového o Čapkovi dozvíme. V roce 2015 se mimo jiné našly nové fotografie i soukromé kresby. Je toho obrovské množství, je to ve fázi zpracování, nevíme, kolik bude finálně položek. Pro zajímavost, když se odvážel stůl Olgy Scheinpflugové na restaurování, vysunuly se šuplíky, ve kterých byly její strojopisy, o kterých předtím nikdo nevěděl, že existují.

Jak zajistíte, aby rekonstrukce proběhla citlivě?

Tím, že spolupracujeme s experty, jako je paní Váňová z Památníku ze Strže, která má mimořádné znalosti a je osobou nejpovolanější, jsem přesvědčen, že zařízení nábytkem a převedení do odpovídající podoby bude kvalitní. Máme fotografie, kresby, jsme v kontaktu s pamětníky a experty. Neztratí se patina ani duch doby, bude to uděláno pietně. Proto raději mluvím o restaurování než o rekonstrukci. Díky průzkumům víme, kde byla původní koupelna, jak byla vybavená, proto sháníme (i mezi veřejností) dobové zařizovací předměty jako jsou záchody, umyvadla, vany, přikládací kamna koupelnová, sporák do kuchyně, aby to bylo autentické. Podotýkám, že u těchto předmětů nepotřebujeme, aby byly zcela funkční.

Pojďme si vilu prohlédnout zvenčí. Jak vypadala zahrada kolem domu?

Až do svatby Karla Čapka s Olgou Scheinpflugovou měli oba bratři jednotlivé poloviny domu uvnitř spojené dveřmi, takže i zahrada neměla žádné viditelné oddělení obou polovic. Čapkové byli relativně mladí, psal se rok 1924, takže si myslím, že to byla pro ně i nutnost stavět vilu dohromady. Těžko spekuluji, ale myslím si, že na zahradě nacházeli klid a odpočinek. Je to patrné z fotografií rostlin a zvířat, brali to jako rozptýlení od své práce. Projekt obnovy zahrady se připravuje samostatně – to znamená, že dům i zahrada budou mít vlastního architekta.

(Na tutéž otázku nyní odpovídá architekt Vašek) Horní část zahrady víceméně respektuje vzhled za Čapkova života, ale zahrada se samozřejmě měnila, přesazovalo se atd. Tam, co je dnes kalina, tak se údajně dřív plazil po zemi břečťan a z něj prorůstaly břízky, které sem sázeli i Pátečníci.

Pane architekte, ten popínavý přísavník na fasádě domu tam byl odjakživa?

Ten tady byl od počátku užívání objektu, nicméně máme fotky, kdy byl v určitých obdobích dost radikálně sestříhán. V době, kdy tu bydlel Čapek, to byla malá rostlinka, která sahala do úrovně prvního podlaží, a i když je to velice ochotně rostoucí plodina, tak se Čapek nedožil tohoto stavu. Má funkci estetickou, ale pomáhá nám v jiné věci. Funguje jako hydroizolace, protože voda, která by nám degradovala spodní stavbu v této části domu, je zachycena kořenovým systémem přísavníku, který jí účinně odsává a odpařuje skrz listy do prostoru.

A co bazének, jaké pro něj měl Čapek využití?

On nikdy nebyl na koupání, on byl vždycky jenom na rostliny, na lekníny. Možná do něj někdy vlezl, ale nemáme pro to žádný důkaz (se smíchem).

Pane architekte, z Vašeho pohledu, jak hodnotíte kvalitu samotné stavby?

Přes všechny stavební kvality má dům i určité nešvary a dokazuje nám to, že to svého druhu developerská výstavba – používá sériové prvky, standardní stavební postupy, obvyklé velikosti. Žádný materiálový nadstandard, často i nedbalost provedení (například špatně osazené dveře). Ale to k tomu patří a my to zachováme. Dochované účty ukazují, že se do domu investovalo průběžně, zejména v době, kdy do domu přichází Olga Scheinpflugová, tedy na přelomu let 1935 a 1936.  Nicméně nebránilo to býti úspornými; ukazuje se to i na pódiu, kde měl Čapek psací stůl. Při průzkumu se například zjistilo, že jsou tam druhotně použité trámy a dřevěné prvky z krovu atd.

(Odpověď doplňuje místostarosta Pek) Recyklace materiálů bývala běžná věc. Vezměte si rozebrání oken v gotické fázi, kamenné prvky jsou tam někde zazděné do nároží, které se přezdívalo, a tyto prvky se využily. Vybíralo se i z popela, když něco shořelo. Vždyť se narovnávaly i hřebíky, ještě když jsem byl malý! Až moderní doba přinesla, že se věci vyhazují. Jak jsem na začátku řekl, pokud by tu nebyl Čapek, vila by pravděpodobně nebyla vyhlášena kulturní památkou. Je to standardní produkce své doby.

Pane architekte, kdo dům projektoval a vyznačuje se nějakými architektonickými zvláštnostmi?

Osoba architekta Machoně je pro znalce architektury dobře známá. Velký architekt dělá velké věci, ale pak i tyto „chlebárny“, aby se uživil. Což neznamená, že by stavba byla špatná, ovšem není ani špičková. Nicméně i zde se dají vypozorovat zajímavosti. Jednak kotěrovské užívání materiálu, který nechává promluvit – je to místy opravdu zemité, režné. Možná byl ve své době vnímán jako lehce historizující. Je to velice tradiční dům, jaksi archetypální, s podstavcem, na který dosedají podlaží, má to své piano nobile, římsu, podkroví. Lehce to anglicizující styl, žádná experimentální stavba. Její hlavní kvalita je podle mého ve výborném zvládnutí domovní tradičnosti a rezignaci na snahu diváka nějak ohromit.

Jednalo se na svou dobu o velký, honosný dům?

Já si myslím, že je ohromný. Když si vezmete dělnický byt 20. let, mnohdy jen o jedné místnosti, v lepším případě o dvou, z nichž jedna ústí na pavlač, tak toto muselo působit velmi honosně. Když to srovnáte, který spisovatel dnes by si mohl dovolit postavit si takovouto vilu? Žádný mě nenapadá.

Je tu ještě jedna zajímavá stránka, řekl bych „sociálně-funkční“. Ten dům, přes všechnu Čapkovu zamilovanost do obyčejnosti, prostého člověka a všedního dne, zůstává svou sociální funkcí někde na konci 19. století. Čapek je zde pánem domu a odděluje místa, kde se vyskytuje služebnictvo a pán domu. Už jen fakt, že měl služebnictvo, o něčem vypovídá. Není ale možné na něj za to hledět skrz prsty, respektuje tím sociální vzorec své doby. Nebyl to žádný despota, na základě mnoha svědectví měl ke svému služebnictvu velmi vstřícný a vřelý vztah.

(Konec 1. části)

8 12 2018 obr08

Ing. Tomáš Pek ve vile u Čapkova telefonu. (Foto: Jana Plavec)

8 12 2018 obr09

Olga Scheinpflugová ve vile (zdroj: Archiv fotografií z Čapkovy vily, MČ P10)

8 12 2018 obr10

Karlova strana domu, která je předmětem památkové péče, je na obrázku vlevo (Foto: Jana Plavec) 

8 12 2018 obr11

Pohled do společné zahrady bratří Čapků (Foto: Jana Plavec)

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1