Hlavní informace
zvenku-huj-zevnitr-fuj
Giuseppe Arcimboldo. Autumn. 1573. wikiart.org

Zvenku huj, zevnitř fuj

Proč číst knihu, která už před sedmdesáti lety promluvila jen k několika málo lidem? Ocení ji jenom ti, kteří chtějí věci promýšlet pomalu, snesou a pochopí při tom promýšlení i smysl přeskakování mezi řečí básnickou a badatelskou. Dnes má cenu číst Šafaříkových Sedm listů Melinovi, protože je v nich z různých stran dobře charakterizováno, nač si má člověk tehdy jako dnes dát největší pozor. Co mu nejvíc může uškodit, když zůstane žít v tomto světě a nestáhne se mimo něj do samoty a samostatného odstupu. Se zvláštní péčí je tu pojmenováno to, co dnešní papež František ukazuje ve svých projevech jako nejodpudivější špatnost – slovem „mondénnost“, tedy zesvětštění. „Mondénou“ se nestává burzián, celebrita nebo vekslák všeho druhu, ti už tím jsou a nedělají, že ne. Mondénnost hrozí elitám, vzdělancům a duchovním lidem i lidem ducha, intelektuálům (viz Patočkův programatický i prorocký text Duchovní člověk a intelektuál a celý spor o něj vedený Havlem i Rezkem a až dodnes i Zemanem). Mondénnost je jako plíseň, jako siréna, kterou se nechávají svést nadaní a k moudrosti mířící lidé. V touze po štěstí jako úspěchu dosaženého zkratkami v myšlení se nechají svést k efektním manýrám a špatnému vkusu. 

Zdeněk Vašíček charakterizoval sedm obručí, které obemkly myslitele Šafaříka tak, že se k němu skoro nikdo nedostal. Většinu z nich bychom právem měli za pouta, řečeno v jazyce scholastiků, „ukutá tímto světem“. Z tradiční trojice nepřátel duše člověka (tělo, svět a ďábel) stojí před Šafaříkem svět jako nepřítel hlavní, možná jediný. Tento svět upadající do stále silnějšího opojení jedem hlouposti, která se projevuje jako mašinérie. Tělo a Mefisto jako by nebyli, už nejsou zapotřebí k výkladu samému.

Proti neosobní mašinérii pěstuje Šafařík osobní důvěrnost – nepíše lidem, ale jednomu člověku, důvěrně a krásně jej pojmenovává Melin (to zní libozvučně a ethymologicky blízko starořeckému slovu pro sladkost). Mondénní trend zkratkovitých drbů o bolestech celebrit ignoruje. Do hloubky a diskrétně probírá sebevraždu mladého umělce Roberta – přítele svého i adresátova. Dnešní manýru dokola vracet do úst ze žaludku špatně strávené – nepromyšlené – historky ruší Šafařík soustavným výkladem o možných příčinách Robertovy volby. To, co se dnes vydává za příběhy, totiž nemá s příběhy starých Biblí a Odysseí nic společného – nemá to totiž základ ve smyslu vyprávění, kterým je zjednání vhledu, nikoli pobavení nebo analýza. Šafaříkovi už také nejde při psaní o mrtvého Roberta a už vůbec mu neběží o to pofoukat si svoje vlastní svědomíčko – jde mu o čtenáře – čím dále více se stávajícího Melinem, jde mu o jeho spásu.

Dnešní Melin je stejný v proměněném sice světě, ale ohrožen velice podobně: společenský tlak hýbe každým, aby hrál, co má a co se po něm zvenku chce – každou vteřinu tím jsme, vědouce nevědouce, vedeni. Kantovo „smysl života je v naplnění povinnosti (Pflicht) vůči Bohu, státu, rodině“ se jen trochu modifikované zadřelo do duše a člověk je tu, aby...   Jakékoli zúčelnění člověčího života Šafařík, stejně jako Bible a filosofové, odmítá. Ani člověk sám si nevystačí – nenajde smysl života v uspokojování vlastních potřeb, ani v udržování své existence na zemi. Pokud neporozumí a dobře nepromyslí, co opravdu potřebuje, zůstává nešťastný. Šafařík míří k mystice, ale poskoky jednoduchého uvažování, jakoby chlapeckého rozumu, aby čtenáře neztratil. Mnoho cizích slov raději vynechá, aby neodrazoval zdáním učenosti.

Svět honí člověka nástrojem jeho vlastního programu v mysli a člověk se tím nechává dohnat k „zajištěnosti života zvenčí“, zevnitř je zhroucen a bez opory. Skeptický ke všemu, jen ne ke své skepsi. Hlasatelé skepse z nahodilosti lidské existence a bezvýznamnosti jednotlivce (manipulátoři, vědci, média, politika...) sami netíhnou k přijetí vlastní bezvýznamnosti, ale k moci nad druhými. Život stabilizovaný institucemi a komfortem zvenčí odumírá a člověk je přitom o to hemživěji živ. „Nestíhá“ a chlubí se tím.

Jednání z důvodů výhradně vnitřních je pro Šafaříka programem pro každého – protože Operari sequitur esse.

Moravský filosof a básník (životopis podle Erika Friče)

1907 - narozen 11. 2. v Prostějově v rodině řemeslníka a malého podnikatele, vyrůstá v Líšni u Brna; od jinošských let se věnuje umění a filosofii

1931 - získává titul inženýra vodních staveb od 1938 - ve svobodném povolání; celé své dílo tvoří nepoznán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu v ilegalitě, pak ve vynuceném ústraní

1945 - svatba s Annou Rybákovou (známost od 1925);

1948 - jeho debut, kniha filosofických esejů Sedm listů Melinovi vyhrává soutěž nakladatelství Družstevní práce o nejlepší esej; polovina nákladu knihy končí ve stoupě;

za komunistické totality je duchovním otcem několika generacím umělců: Václavu Havlovi, Josefu Topolovi, Jiřímu Kuběnovi, později zejména okruhu kolem samizdatových Textů přátel

1991 - udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Masarykův řád III. stupně

1992 - umírá 23. 4., tři dny po vydání své knihy, na níž pracoval mnoho let, Cesty k poslednímu

Vydané publikace:

- Květiny všech barev (verše), 1923-1924

- Na počátku bylo slovo, 1942 (jako rozhlasová hra - Brno 1945)

- Průkaz totožnosti (povídka), asi 1944

- Sedm listů Melinovi (kniha filosof. Esejů), Družstevní práce, Praha, srpen 1948

- Řecký paradox (esej), rukopis, 50. léta

- Noční můra (dramatická rozprava), rukopis, 1963-1964

- O rubatu čili vyznání (esej z roku 1961), Podoby II, Čs. spisovatel, Praha 1969

- Člověk ve věku stroje (esej), Severočeské nakladatelství, Liberec 1969

- Loutky boží nebo čí? (esej), Host do domu č. 7, Brno 1969

- Hrady skutečné či povětrné? (esej), rukopis, 1969 (v Hostu do domu již nevyšlo)

- Mefistův monolog (esej), prosloveno na V. večeru Šlépěje v okně, Brno 1974

- Sedm esejů v revui Proglas, Brno 1990, č. 4, 5/6, 7, 9, 10; 1991, č. 2

- Člověk ve věku stroje (esej), 2. knižní vydání, Atlantis, edice 99, Brno 1991

- Řecký paradox (esej), revue BOX č. 2, tam i biografie, bibliografie ad., Brno 1992

- Cestou k poslednímu (rozsáhlý esej), Atlantis, Brno 1992

- Mefistův monolog (esej),1. samostatné knižní vydání, Votobia, edice Šlépěj v okně, sv. 1, 1992

- Noční můra (Kurs pro utopisty), Vetus Via, Vranov nad Dyjí 1993

Ineditně:

- Texty přátel, Olomouc - Brno 1975

- Pohledy (sborník, redigoval V. Havel), Edice Expedice, Praha 1976

(Bibliografie podle nakladatelství Vetus via a Votobia)

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...