TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

To necítí dnes skoro nikdo

Pro mne poezie má smysl pouze jako (ustavičná) tvorba, způsob života, existence. Slova čtená z knížky jsou pro mne nesnesitelným estetismem, který mě nudí a obtěžuje. Já jsem povinen vytvořit poezii! Znovu ta slova před posluchačem stvořit! Ta, která padají na zem z (mrtvé, pro mne už cizí!) knížky, mě nezajímají. Nejsem dítě, abych naslouchal pohádkám. Jen syrové slovo, znova a znova vytvářené (vlastně jakýmsi Božím spolutvůrcem, kterým jedině básník je, či by měl být! – protože kdo nám dal Slovo?) mě může získat k vnímání. Ostatní je prefabrikace, nuda, marnost, kýč. Nedivím se, že to necítíš. Dnes to necítí skoro nikdo. – A nejvyšší tvorba je spolu-tvorba! Tu nezažijeme sami ve svých autíčkách, tu neprožijeme přissáti vytřeštění do displejů svých telefónků či tabletů nebo jak se všechna ta chladná, vražedná šidítka jmenují. Tu nemůžeme zažít v brněních strachu a zbabělosti vůči samotné existenci, která ne jinak, než že nás na svět musela vůbec poslat. A poslat znamená vyslat. S posláním, s žádostí či prosbou, jak už se nám to líbí či hodí – o svědectví. Lidské, hluboké, upřímné, vážné, niterně možná i drásavé – ale vždy řádné a snesitelné a spravedlivé, protože jak jinak by s námi mělo či mohlo být naloženo? Co se mi (špatného) může stát, když sloužím? A co naopak, když zrazuji svou předěšeností ze života – Život sám?

Uši a vítr.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1