Komunikace duchů dvojího druhu

Duchovní komunikace je „obcování svatých“, je komunikace, jejíž dráhy jdou jakýmsi duchovním éterem, spojujícím lidi i přes dálavy tisíců mil společným duchem Dobra a Slávy Boží na zemi, je komunikace, která rozváží a zvšudypřítomňuje neviditelně a nehmotně, ale zato tím rychleji a jistěji nejvlastnější reality: myšlenky, duchovní síly a která nepotřebuje drah, silnic a drátů...

A hmotné komunikace, dráhy, telegrafy atd. se svými stroji a dráty, všecko co se s třeskotem, vrčením, pískáním a prskáním, s ohlušujícím hlomozem řítí krajinami země dříve tak tichými? To je obcování ďáblů a otroků; tu hmota vrhá se z jednoho chaosu do druhého; tu služebníci hmoty se rozvážejí, aby utvrzovali a množili říši ďáblovu na zemi: říši procent, falitur, rubrik – „obchodu“ a násilí.

(Poznámky o technické kultuře.)