TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Jak držet svou duši alespoň jako krk nebo zadnici

Když jsem se svého času zabýval intenzívněji uměním, nechápal jsem, proč se mám stýkat s mnohými lidmi, o jejichž charakterových vlastnostech jsem měl vážné pochybnosti, byť i patřili mezi lidi tzv. významné. Stejně tak jsem dosud ve čtyřiačtyřiceti létech nepochopil, proč bych se měl stýkat s většinou příbuzných, na kterých mi stejně upřímně nezáleží, jako jim nezáleží na mně, a to jedině z toho důvodu, že jsou čirou náhodou mými příbuznými. Mým skutečným příbuzným je pouze ten, kdo má podobné závity v mozku i v srdci, jako mám sám, a takových lidí je bohužel nepatrně. Vypadá to trochu namyšleně, ba v dnešní době zmatení jazyků dokonce odchylkářsky; snadno bych mohl být osočen jako zavrženíhodný individualista, což není daleko kdysi smutně proslulého: kacíř! Z hlediska skutečnosti je to však holý a velmi snadno pochopitelný fakt. Ty, kteří mají neustále plnou hubu lidu, jsem nucen stejně důvodně podezírat z pranepatrné lásky k němu jako inkvizitory ze stejně nepatrné lásky k Bohu, protože v obou případech jde mnohem spíše o trápení lidí nežli o jakoukoliv víru v cokoliv vznešeného. Jak vidno, není právě nejsnadnější domluvit se lidskou řečí a nedělám si zbytečné iluse, že by se to právě mně podařilo tímto zmateným listem, který jsem ke všemu začal psát s naprosto odlišnou myšlénkou, nežli je ta, které jsem právě věnoval tolik místa. Je to však podstatná otázka lidského bytí vůbec a budu se k ní pravděpodobně neustále a neustále vracet, protože prostupuje všechny mé ostatní myšlénky jako ústřední nit a nemohu ani nechci se jí zbavit.

Ještě že píši jen pro vlastní potěšení, nikoliv pro peníze. To bych se jí musel zbavit a nahradit ji nějakou všeobecně schvalovanou, pokryteckou protézou vyznání, která by mne chránila nebezpečí výtek z anarchismu, kterého se nejvíce vždy bojí dočasní a pramálo ohleduplní držitelé teplých hnízd v každé epoše lidstva.

Anarchista – jak podivná nálepka! Stejně jako revolucionář. Anarchista i revolucionář v praxi je něco nesmírně bědného, nespravedlivého, zaslepeného, krvelačného. Pravý opak toho, čemu se nejvíce obdivuji: ,,Udatnější je zpozdilý k hněvu, nežli ten, který dobyl města!“ (Jeden z nejúžasnějších veršů Starého zákona.) (*Přísloví 16,32) Revoluci jako takovou, většinou zcela nekriticky opěvovanou, pokládám za naprostý protiklad skutečné revoluce. Skutečná revoluce je Kristus, nebo chcete-li Ghándí. Nikdy však Robespierre; to je jen vlk v beránčím rouše. Pro Boha, jak to, že něco tak samozřejmého a pochopitelného není už naprosto jasné lidstvu, chystajícímu se na dovolenou do vesmíru? Jak je možné, že lidi zajímá víc záhon okurek, střih saka, tvar kramflíků nebo výsledek utkání Slavoje Počernice s Tatranem Počáply, nežli jak dojít k snesitelnějším lidským vztahům a uspokojivějšímu stavu lidské společnosti? To ale není jen něco nesmyslného zaslechnout nebo si přečíst, a potom to připitoměle papouškovat, to znamená neustále sbírat do vetešnického rance vědomí a pocitů životní vjemy, vysypávat soustavně jejich obsah, vždy znovu se zamýšlet nad jejich významem, smyslem a posláním a zkoumat neustále vlastní činy a skutky rentgenovými paprsky svědomí, krátce držet svou duši alespoň v takové čistotě jako krk nebo zadnici. To není žádný ilusionismus ani utopie, ačkoliv to bohužel vypadá jako předpoklad přijetí do Bohnic nebo Kateřinek. Jak s klidem hovořit o drobných a dílčích životních událostech, když stojíme na tenounkém praskajícím ledu, který nás co chvíli slibuje seznámit s ledovou hlubinou pod ním?

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big