TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

I stromy mají vztahy

Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni místních lesů a pumpují do svých dvacet, třicet metrů vzdálených korun ze země vodu. Uvnitř kmenů přitom nejsou žádné k tomuto účelu připravené kanálky a voda by měla postupovat od buňky k buňce. Čím to, že ale slyšíme souvislý tok jako v potrubí vodovodu, jímž po havárii začne opět protékat voda?

Mnoho otázek o tajemství lesa zůstává nezodpovězených. Naopak nové a doslova revoluční poznatky o komunikaci mezi stromy, o jejich vnímání, citu i paměti, v poslední době přinesly dvě práce. Tou první je fascinující kniha německého lesníka Petera Wohllebena Tajný život stromů (Nakladatelství Kazda, 2016), založená na dlouhodobém pozorování přírody ale i nových vědeckých poznatcích. Wohlleben v ní jednoduchou formou a na nesčetných příkladech dokazuje, že stromy mezi sebou díky pro člověka neviditelného spojení v podzemí komunikují, láskyplně se starají o své potomstvo a pečují o staré nemocné sousedy. Tyto vztahy začal sledovat, když ve svém revíru před lety narazil na obrovský prastarý pařez.

Zatímco vnitřek dávno shnil a proměnil se v humus – jasná známka toho, že kmen museli porazit před čtyřmi či pěti sty lety – základní okraj se částečně zachoval. Avšak jak se mohly živé pozůstatky tak dlouho udržet? Buňky přece potřebují výživu v podobě cukru, musí dýchat a alespoň trochu růst. Bez listů, tudíž bez fotosyntézy je to nicméně nemožné. Jak by mohl zbytek stromu, zvláště pak pařez, přežít několikasetletou hladovku? Dostávalo se mu podpory od sousedních stromů, a sice přes kořeny. /…/ okolní buky do něj pumpovaly cukrový roztok, aby jej udržely při životě.

Čtenáře jistě napadnou otázky, proč to dělají, jaký to má smysl, udržovat při životě zdánlivě nepotřebné torzo? Německý lesák na ně odpovídá a současně tím nastiňuje fantaskní obraz jiného, avšak v mnohém blízkého světa. Při čtení této knížky se tak nelze vyhnout myšlenkám o tom, jak dnešní fyzici, matematici i astronomové neustále hledají důkazy o paralelních vesmírech, a přitom jeden z nich leží hned za našimi humny.

K podobným poznatkům, navíc rozšířeným o sféru vědomí, dospěla i kanadská bioložka Suzanne Simard. „Všichni milujeme své děti a víme, že to platí i o zvířatech. Položila jsem si proto otázku, zda může své potomky milovat i Douglasova jedle? Abych se dozvěděla odpověď, začala jsem před dlouhými léty experimentovat.“ Což znamenalo vysadit pokusný lesík z několika desítek stromů, převážně zmíněných Douglasových jedlí, které promíchala jedinci z dalších druhů, ale i Douglaskami z jiného lesa. „Mateřské stromy své ,děti̒ poznaly a obklopily je hustší a bohatší mykorhizní sítí (soužití kořenových vláken a hub), jejímž prostřednictvím svým semenáčkům dodávaly více uhlíku, a dokonce i za cenu omezení vlastního růstu, aby semenáčkům zajistily více prostoru k jejich růstu.“ Říká Kanaďanka ve své přednášce na konferenci iniciativy TED v kalifornském Long Beach, která je opatřena i českými titulky a lze ji vyslechnout po zadání do Googlu (Suzanne Simard: Jak si povídají stromy/TED Talk).

Obě díla doporučujeme jako velmi inspirující k procházkám po jarním lese, anebo při pozorování chlapíků s motorovými pilami, kteří se v tyto dny pravidelně pouštějí do mrzačení různých alejí. Takto „pán přírody“ například v obci Dymokury na Nymbursku proměnil před měsícem dvacet mladých a krásně rostlých lip, jež nikomu nepřekážely, v tristní pahýly bez větví.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big