TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Mladým Čechoslovákům se Sovětský svaz líbil (nejen náckům, komoušům a fašistům)!

V době oslav masarykovské, demokratické První republiky je dobře si připomenout, jak velká část naší mladé společnosti obdivovala na na konci 30tých let stát, ve kterém Stalin a jeho soudruzi právě vraždili milióny svých nepřátel i přátel. Co mohlo našim předkům imponovat natolik, že neviděli hladomory, lágry, procesy? Takto komentovala tehdejší „nálady“ zpitomělé mládeže Přítomnost:

„V kruhu studentů a mladé inteligence se rozvinula debata o politické situaci, která záhy se specialisovala na vášnivou rozpravu o tom, jedná-li Sovětský svaz správně. Nasloucháme-li rozohněným mladým hlasům, zdá se vám protiklad mezi tímto mikrokosmem dvacetiletých a čtyřiadvacetiletých a mezi gigantickou otázkou, o níž se tu zápolí, trochu humorný. Přesvědčili jsme se však, že právě tato debata a právě tyto výsledky, které jsme se pak v klidu pokusili zachytit, jsou něčím pro naše prostředí a naše datum neobyčejně symptomatickým. Odpověď na otázku, je-li třeba s dnešní zahraniční i vnitřní politikou Sovětského svazu souhlasiti, je pro mladé lidi první v pořadí důležitosti. Podle toho, jak se na ni odpoví, utvoří se pak celý ostatní světový názor těchto mladých lidí, žíznících po nějaké víře.

Poměr mladých lidí k Sovětskému svazu je u nás skoro bez výjimky kladný. To platí i o radikálních příslušnících pra­vých a krajně nacionálně orientovaných politických směrů. Mluvil jsem před nedávném se studentem, vášnivým přísluš­níkem Národního sjednocení, jenž mi dokonce sám přišel s příkladem Sovětského svazu jakožto státu uvědoměle ná­rodně orientovaného, jakožto státu provozujícího nejdůmysl­nějším způsobem nacionální ruskou politiku, jakožto útvaru, jenž s neobyčejně rafinovanou a důmyslnou diplomacii vodí za nos západní demokracie domnělým přátelstvím, zatím co sle­duje vždycky a všude pouze nacionální zájmy své. Dovolil jsem si mu položiti otázku, vyskytuje-li se ještě někdo mezi jeho přáteli, kdo by soudil podobně interesantním způsobem. Dostalo se mi bez váhání energické odpovědi, že tak soudí všichni stoprocentně nacionální mladí lidé u nás a že ruská národní hrdost a bezohledná energie je jim všem nesrovna­telně milejší než kompromisnická, bezmocná a prohnilá naše politika, která se ještě kompromituje pod slovem „demokra­cie“. Pokud tento energický mladý muž, jehož jméno čítám i v různých těch „národně“ orientovaných novinách, které se dočkají někdy jen jednoho, jindy však i dvou nebo dokonce i tří čísel, než opět zaniknou. Mám však i jej i jeho přátele v podezření, že jejich politický úsudek je v tomto případě poněkud zakalen onou bezmocností, kterou projevují, kdykoliv před sebou vidí něco, co je kolosální, obrovské nebo silné. Myslím, že ostatně i mezi příslušníky levice je mnoho tako­vých mladých lidí, kteří sympatisují s demokracií pouze po­tud, pokud zaručeně vyhrává, kteří nejsou ničím pojištěni proti tomu, aby se neobdivovali, kde které politické prosperitě, fašistické nebo sovětské. Na tenhle motiv obdivu k So­větskému svazu nesmíte zapomenout, ať už máte před sebou radikální mladé nacionály nebo vlažné a přizpůsobivé demo­kraty: v obou případech je založen na tom, že určitý druh mladých lidí nevydrží kritický poměr proti něčemu, co prosperuje. (…)

Jenom málokterý z nich je ochoten viděti pokrok právě v těchto ústupcích od papírové neústupnosti, od dogmaticky revolucionářského lpění na teorii bez ohledu na neúspěch v ži­votní praksi. Neboť toto uznání by musilo vésti pak logickým závěrem k upřímnému ocenění demokratické skutečnosti, jak k tomu dospěl velice poctivým způsobem Upton Sin­clair, když napsal před nedávnem:

Nečetl jsem jen Karla Marxe, nýbrž i Abrahama Lincolna . . . Lincoln ukázal, že naprosto zákonnými metodami na základě ústavy je možno provésti tak radikální sociální reformu, jakou bylo od­stranění otroctví. Když pak majitelé otroků odpověděli vzpourou, měl Lincoln na své straně celou morální sílu své země a měl možnost přivésti občanskou válku k vítěznému konci.“

Stejným způsobem je možno i dnes odstraniti mzdové otroctví. Chceme-li nahraditi toto mzdové otroctví moderními metodami vý­roby a distribuce, máme k tomu otevřeno dostatečně ústavních cest. Kapitalistická soustava může se rychle zhroutiti pod údery vládního kladiva, jež si vzalo za program nahraditi dnešní systém zisků sys­témem spolupráce. (…)“

Celý článek naleznete v archivu Přítomnosti na odkazu zde (ročník XIV., č. 1. ze dne 6.1.1937)

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big