Hlas z ještě čerstvého politického záhrobí.

Z rakve, do níž ještě nejsou ani zatlučeny všechny hřebíky, se ozývá nešťastný expremiér Sobotka. „Přeji nové vládě, aby byla stejně tak úspěšná, jako byla naše vláda v uplynulých čtyřech letech a aby předávala ČR v lepším stavu, než jak ji v tuto chvíli přebírá.“ Je mi trochu obtížné vozit se po nešťastném nebožtíkovi, ale pan Sobotka mi připomíná starého Goethova Fausta, který slyší zvenku něco, co považuje za budovatelský šrumec - jenže ve skutečnosti je to jen rámus, který působí Lemurové, když mu kopou hrob. Sobotkova vláda je a bude symbolem pomalé, potupné kapitulace nedokonalé polistopadové demokracie před autokracií, oligarchií a buranokracií. Na to poslední dávám důraz. Celkově by se to dalo charakterizovat jako triumf prasáctví. A je přitom třeba zdůraznit, že se to vše stalo demokratickou cestou. Nebyla k tomu zapotřebí žádná revoluce ani zásah zvnějšku. „Udělali jsme si to sami.“

Psáno pro Události.