Hlavní informace

Být či nebýt k dispozici?

Svět rozdělují konflikty a války, k nimž dochází proto, že my lidé „jsme z různých epoch,“ říká Jakov Krotov v rozhovoru (viz odkaz níže). Podle Krotova nežijeme všichni v 21. století.

Pravdivost této myšlenky si nejčastěji uvědomuji při vyřizování běžné pracovní korespondence. Také jste si všimli, že než vám o generaci mladší kolega nebo kolegyně popřeje hezký zbytek dne, často vás v závěru emailu ještě ujistí, že je vám v případě vaší další potřeby „k dispozici“?

Co by to ještě nedávno znamenalo?

Francouzský orientalista Jacques Rossi (1909–2004) ve svých vzpomínkách na dvacet let strávených v gulagu píše o tom, co v padesátých letech znamenalo být „k dispozici“ pro něj:

(...) Sotva jsem zavřel oči, už se dveře znovu otvírají. Bachař mě vyvedl na chodbu a předal vodiči, dozorci pověřenému eskortováním odsouzených uvnitř věznice. Popravdě řečeno je nijak nevodí, nutí je chodit před ním a pouze vykřikuje rozkazy: „Vpravo“ – „Vlevo“ – „Kupředu“ atd. Prošel se mnou několik chodeb, vystoupal několik schodišť. Tu cestu dobře znám. Stejně dobře jako polstrované dveře, před nimiž mi přikázal zastavit.

„Stát“ Čelem ke zdi!“

Zaklepal, počkal na odpověď a ohlásil: „Zadržený je k vaší dispozici, soudruhu kapitáne.“

Vyšetřovatel Arseněv usazený u svého stolu podepsal lístek, který mu vodič podal. Předtím ještě mrkl na zápěstí, protože musí uvést i přesnou hodinu. (...) Chvíli mlčí s bradou opřenou o pravou ruku, oči upřené do prázdna. Znenadání mu prsty povolily a uvolnila se z nich cigareta. (...) Nadskočil, jako by se právě probudil, a řekl:

„Muselo to být pro vás těžké, zůstat jedenáct měsíců na cele sám. Teď máte společnost.“

(...)

Bylo to tvrdé. Velmi tvrdé. A dlouhé. Konečně někdo zaklepal na dveře: vodič. Jaká úleva! Vyšetřovatel pohlédl na hodinky, podepsal lístek a podal ho vodiči. Ten mi jen suše poručil:

„Ruce za záda! Pochodem v chod!“ (...) (J. Rossi: Útržky životů. Paseka, 1999, s. 86–87.)

Z mailu, v němž se mi někdo nabízí k dispozici, mě v první chvíli vždycky zamrazí. Je důvod ke klidu, když žijeme v jednadvacátém století a brzy budeme slavit třicetileté výročí od listopadových událostí? Většina společnosti jako by už neměla osobní zkušenost se životem v nesvobodě, takže je souvislost s praktikami tehdejších vyšetřovatelů ani nemůže napadnout. Negativní konotace se z kolektivního vědomí pomalu vytrácí.

Ale komu a čemu chtějí být dnešní mladí k dispozici? Ten, kdo sám sebe, dokonce vědomě a dobrovolně, vydává všanc libovůli druhého, jako by dával najevo, že mu nevadí, bude-li s ním naloženo jako se snadno vyměnitelnou a rychle nahraditelnou součástkou, kterou dnes napasují sem, jindy zase tam!

V takových chvílích pociťuji, že jsem asi opravdu z jiné doby a své současnosti úplně nerozumím.

Nejsme-li ve vězení, proč se raději nepovažujeme za výjimečné a nenahraditelné bytosti? Rossi to dokázal.

PS: Říkáte si, že vám se dosud nikdo k dispozici nenabízel? Pak je to jednoduché: musíte být ještě z jiné doby, než jsem já. 

Rozhovor s Jakovem Krotovem zde: Buď mír, nebo bezpečnost

Svět rozdělují konflikty a války, k nimž dochází proto, že my lidé „jsme z různých epoch,“ říká Jakov Krotov v rozhovoru (viz zdezde). Podle Krotova nenežijeme všichni nutně žijeme ve 20v 21. století.

Pravdivost této myšlenky si nejčastěji uvědomuji při vyřizování běžné pracovní korespondence. Také jste si všimli, že dříve než vám o generaci mladší kolega nebo kolegyně popřeje hezký zbytek dne, velmi často vás v závěru emailu ještě ujistí, že je vám v případě vaší další potřeby „k dispozici“?

Není tomu tak dávno, kdy tento výraz vyvolával velmi silné emoce.Co by to ještě nedávno znamenalo?

Francouzský orientalista Jacques Rossi (1909–2004) ve svých vzpomínkách na dvacet let strávených v gulagu píše o tom, co v padesátých letech znamenalo být „k dispozici“ pro něj:

(...) Sotva jsem zavřel oči, už se dveře znovu otvírají. Bachař mě vyvedl na chodbu a předal vodiči, dozorci pověřenému eskortováním odsouzených uvnitř věznice. Popravdě řečeno je nijak nevodí, nutí je chodit před ním a pouze vykřikuje rozkazy: „Vpravo“ – „Vlevo“ – „Kupředu“ atd. Prošel se mnou několik chodeb, vystoupal několik schodišť. Tu cestu dobře znám. Stejně dobře jako polstrované dveře, před nimiž mi přikázal zastavit.

„Stát“ Čelem ke zdi!“

Zaklepal, počkal na odpověď a ohlásil: „Zadržený je k vaší dispozici, soudruhu kapitáne.“

Vyšetřovatel Arseněv usazený u svého stolu podepsal lístek, který mu vodič podal. Předtím ještě mrkl na zápěstí, protože musí uvést i přesnou hodinu. (...) Chvíli mlčí s bradou opřenou o pravou ruku, oči upřené do prázdna. Znenadání mu prsty povolily a uvolnila se z nich cigareta. (...) Nadskočil, jako by se právě probudil, a řekl:

„Muselo to být pro vás těžké, zůstat jedenáct měsíců na cele sám. Teď máte společnost.“

(...)

Bylo to tvrdé. Velmi tvrdé. A dlouhé. Konečně někdo zaklepal na dveře: vodič. Jaká úleva! Vyšetřovatel pohlédl na hodinky, podepsal lístek a podal ho vodiči. Ten mi jen suše poručil:

„Ruce za záda! Pochodem v chod!“ (...) (J. R.:Rossi: Útržky životů. Paseka, 1999, s. 86–87.)

 

Čtu-li proto emailZ mailu, v němž se mi někdo nabízí k dispozici, vždycky mne z toho v první chvíli vždycky zamrazí. Pak se ale rychle uklidním. VždyťJe důvod ke klidu, když žijeme v jednadvacátém století, a brzy budeme slavit třicetileté výročí od listopadových událostí. Dnešní mladí lidé? Většina společnosti jako bynemajíneměla osobní zkušenost sse životem v nesvobodě, takže je souvislost s praktikami tehdejších vyšetřovatelů ani nemůže napadnout. Díkybohu, že se negativníNegativní konotace se z kolektivního vědomí pomalu vytrácí.

Můj problém ovšem trvá, zeptám-li se,Ale komu a čemu chtějí být dnešní mladí k dispozici? Vždyť tenTen, kdo sám sebe, dokonce vědomě a dobrovolně, vydává všanc libovůli druhého, jako by dával najevo, že mu nevadí, bude-li s ním naloženo jako se snadno vyměnitelnou a rychle nahraditelnou součástkou, kterou dnes napasují sem, jindy zase tam!

V takových chvílích pociťuji, že jsem asi opravdu z jiné doby a své současnosti úplně nerozumím.

Nejsme-li ve vězení, proč se raději nepovažujeme za výjimečné a nenahraditelné bytosti? Rossi to dokázal.

PS: Říkáte si, že vám se dosud nikdo k dispozici nenabízel? Pak je to jednoduché: musíte být ještě z jiné doby, než jsem já. 

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...