Hlavní informace

„Jak může vládnout, kdo nemá rád lidi!“

O rakouské císařovně Marii Terezii (1717–1780) bylo napsáno bezpočet odborných i populárně-naučných publikací. Přináší kniha o životě Marie Terezie od nakladatelství Vitalis něco, co by už čtenář býval nečetl?

Kniha sleduje dva záměry. Zaprvé chce ve čtenářích, kteří se s Marií Terezií teprve seznamují, probudit hlubší zájem o studium jejího života. Nepředkládá vyčerpávající informace o čtyřiceti letech její vlády, Marii Terezii ani nesoudí, ani nehodnotí, zato uceleně a chronologicky propojuje jednotlivé důležité momenty z jejího života tak, aby čtenář získal základní povědomí o radostech i starostech této vlivné císařovny. Autorka přitom čerpá z mnoha odborných pramenů, jejichž seznam je připojen na konci knihy (nechybí sebrané císařovniny dopisy či soubor anekdot, jež o císařovně ve své době kolovaly).

Druhou ambicí knihy je potěšit obrazem ty, kteří si už o Marii Terezii mnohé přečetli, ale s obrazy z jejího života či doby se setkávali sporadicky spíše v muzeích a zámcích než ve vlastních odborných publikacích. Vydavatel proto dbal především na co nejvěrnější rekonstrukci původní kvality originálu (resp. provedl časově i finančně nákladnou digitalizaci obrazů). Originální předlohy pro obrazový doprovod knihy čerpal jednak ze soukromých sbírek, jednak od galerií a muzeí (např. Galerie města Bratislavy, Státní umělecké sbírky Drážďany, Muzeum Říšského komorního soudu, Uměleckohistorické muzeum ve Vídni, zámek Schönbrunn, sběratelské pohlednice, Akademie výtvarných umění ve Vídni, Museum města Vídně, Musée Carnavalet v Paříži a další).

V knize najdeme přes 140 velmi kvalitních vyobrazení od dobových map a plánů měst, přes vyobrazení zámeckých rezidencí a portréty, až po velmi živé obrazy, které čtenáře provázejí příběhem Marie Terezie. Čteme-li např. o mravním založení Marie Terezie, pak text doprovází obraz Převoz prostitutek do nemocnice Salpêtrière. Čteme-li o setkání Marie Terezie s Mozartem, pak je po ruce obraz Mozart na klíně císařovny Marie Terezie. Ne vždy se jedná o díla dobových mistrů, někdy nakladatel zařadil i vyobrazení, která vznikla v době pozdější (například pohlednice z 19. století). Za zmínku stojí obraz Josef II. během hladomoru v Praze 1772 (s. 87) převzatý z pohlednice F. J. Jedličky, předního pražského vydavatele historických světlotiskových pohlednic (světlotisk byl vynalezen roku 1868).

Vyobrazení jsou tak četná, že poměr textu a obrazu na stránku vychází ve prospěch obrazu, v celé knize pak nenarazíme na stránku, která by neměla vůbec žádný obrázek. Výsledný efekt je ovšem velmi příjemný. Listujeme-li knihou, aniž bychom ji četli, před očima se nám odvíjejí jak zásadní události osmnáctého století, tak i výjevy z prostého života této doby. Obrazy jako by nás vyzývaly k dalšímu promýšlení osvícenství. 

Pro konkrétní představu zde citujeme část vyobrazení v chronologickém pořadí (pro snazší orientaci bez názvu autora a roku vzniku), nechť čtenář posoudí, jak vybrané obrazy život Marie Terezie doplňují: Marie Terezie jako arcivévodkyně – Marie Terezie jako uherská královna – Císař Karel VI. v brnění – Barcelona – Petrovaradín (součást Uherska, dnes Srbsko, pozn. aut.) – Evžen Savojský v bitvě u Bělehradu 1717 – Císařský letohrádek Hof – Pragmatická sankce z roku 1713 – Císařská rezidence ve Vídni –  Tříletá Marie Terezie v zahradách Hofburgu, 1720 – Pohled na císařský palác Favorita na předměstí Vídně – František Štěpán Lotrinský a Marie Terezie, 1736 – Korunovace Marie Terezie Rakouské, 1740 – Slavnostní průvod přes vídeňský Příkop při příležitosti dědičného holdu Marii Terezii (22. listopadu 1740) – mapa Slezska, 1561 – Hold slezských stavů Friedrichovi II. ve Vratislavi, 1741 – Arcivévoda Josef, pozdější císař Josef II. – Hold Uhrů před Marií Terezií – Marie Terezie jako uherská královna na korunovačním návrší v Prešpurku – Plán obléhání Prahy – Pohled na Staroměstskou radnici a Rybí trh na Starém Městě Pražském – Korunovace Marie Terezie v chrámu svatého Víta v Praze, 1743 – Podobizna císaře Františka I. Štěpána – Korunovace Františka I. římskoněmeckým císařem ve Frankfurtu nad Mohanem 4. října 1745 – Po bitvě u Hohenfriedbergu – Mikulášská nadílka (autorkou obrazu dcera Marie Terezie arcivévodkyně Marie Kristýna) – Císařovna Marie Terezie – Portrét hraběte Václava Antonína Kounice – Dámský karusel v zimní jezdecké škole – Tak se žije na Spitelbergu v extra pokoji – Ignaz Parhamer (1. předseda tereziánské mravnostní komise) – Převoz prostitutek do nemocnice Salpêtrière, 1745 – Portrét madame Pompadour, 1756 – První pruský prapor tělesné gardy v bitvě u Kolína – Fridrich II. v bitvě u Kunersdorfu – První propůjčení řádu svatého Štěpána – Propůjčení velkokříže řádu Marie Terezie založeného po bitvě u Kolína 18. června 1757 vítěznému hraběti Daunovi – Princezna Isabella Parmská (1741-1763), choť Josefa II. – Příjezd nevěsty, 1763, zámek Schönbrunn, Vídeň – Dvorní tabule v Redutním sále vídeňského Hofburgu při příležitosti svatby Josefa II. s Isabellou Parmskou v roce 1760 – Divadelní představení při příležitosti svatby Josefa II. s Isabellou Parmskou v Redutním sále vídeňského Hofburgu v roce 1760 – Mozart na klíně císařovny Marie Terezie – Císař František I. Štěpán Lotrinský, posmrtné lože v Obřím sále Hofburgu v Innsbrucku – Příjezd Josefa II. na korunovaci do Frankfurtu, 1764 – Gerard svobodný pán van Swieten – Josef II. během hladomoru v Praze 1772 – Císař Josef za pluhem – Setkání Friedricha II. s císařem Josefem II. v Nyse – Eduard Jenner očkuje proti neštovicím, 1796 – Starý Burgtheater na Michalském náměstí – Velkovévoda Leopold se svou rodinou – Císařský letohrádek Schönbrunn, strana s čestným nádvořím (1759/1761) – Podobizna Marie Terezie sedící ve vdovských šatech u psacího stolu – Arcivévodkyně Marie Antonie Rakouská, pozdější francouzská královna, 1769 – Josef II., Kateřina Veliká a Friedrich II. – Výuka v chlapecké obecné škole – Navrátilec z války– Císařovna Marie Terezie se sochou Míru, 1773 – Tereziin poslední den – Marie Terezie žehná na smrtelném loži svým dětem – Dvojitý sarkofág Marie Terezie a Františka Štěpána v kapucínské hrobce zhotovený 16 let před smrtí císařovny – Císařovniho hejno dětí – Pomník Marie Terezie ve Vídni. 

I drobné detaily zmíněné v publikaci jen tak na okraj mohou ale čtenáře zavést k dalším souvislostem. Mne například zmínka o prapředkovi Žofie Chotkové, Rudolfu hraběti Chotkovi, který na dvoře Marie Terezie působil jako výběrčí nepřímých daní, zavedla v mysli až na Konopiště. I tady lze z úcty k rodové linii nalézt mnoho obrazů z Tereziiny doby: dva velké obrazy Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského ve slavnostní jídelně, dále obrazy Josefa II a Leopolda II v hostinském pokoji, obraz prince Evžena Savojského ve Vilémově ložnici nebo obraz Marie Terezie se třinácti dětmi (další tři jako andělíčci v rohu obrazu) v dámském salónku. Morganatický sňatek následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda D´Este s hraběnkou Chotkovou vzdáleně připomíná i Tereziinu situaci, kdy se jako žena nesměla stát císařovnou – stala se však císařovou chotí. Podobně jako Tereziin otec Karel VI., tak i František Ferdinand D´Este se o 160 let později zaobíral smluvním zajištěním vlády pro své děti, které se narodily do nerovného svazku (Žofie Chotková by se císařovnou stát nesměla). Snil o mírovém soužití národů v jednom multietnickém rakouském státě. Netušil, že jeho smrtí a první světovou válkou se svět převrátí naruby.

Může nás v dnešní době oslovovat absolutistický způsob vlády této velké panovnice? Politický komentátor Roman Joch uvádí, že dnes existují dva přístupy, jak docílit spravedlivějšího uspořádání společnosti. Vedle liberalismu, jehož zakladateli jsou J. Locke, A. Smith a J. S. Mill a pro nějž je nejvyšší hodnotou svoboda individua a jeho kreativita, stojí druhý přístup, a tím je centralismus, státní přerozdělování a státní regulace. Představa liberalismu, že svobodné rozvíjení hospodářského egoismu slouží blahu všech a že zákon nabídky a poptávky uspořádá vše optimálním způsobem, však zapomíná na zásadní: solidaritu se slabšími. Ani dnes tedy, zdá se, nemáme jasnou představu o spravedlivém uspořádání společnosti, ani dnes se bez státního přerozdělování neobejdeme. Občanskému humanismu, spojujícímu vzdělávání a politickou angažovanost, jsme zatím vzdáleni.

Bez zajímavosti není ani zmínka o tom, že krásná literatura líčí Marii Terezii jako lidovou matku vlasti. (s. 99) V posledních letech svého panování, kdy se o vládu dělí s Josefem II., je Marie Terezie ze syna velmi rozčarovaná. Ve většině svých názorů se rozchází s tímto umíněným a tvrdohlavým byrokratem, syn se jí jeví jako chladný technokrat. „Jak může jako panovník obstát někdo, kdo nemá rád lidi!“, ptá se. (s. 91) Za jejího života byla lidovost bez vřelosti nemyslitelná.

Lidovostí se ohánějí i mnozí současní vládnoucí představitelé. Jako by chtěli navázat na tradici, která má u nás kořeny snad zrovna u Marie Terezie? Povšimněme si ovšem, že zcela postrádají to základní, co lidové činí lidovým: obyčejnou lidskou vřelost. I proto má smysl si Marii Terezii, tři sta let od jejího narození, připomínat.

Juliana Weitlanerová: Marie Terezie, Život císařovny slovem i obrazem, přel. P. Cink, 120 s., Vitalis, 2017.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...