TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Glosy

Smutný protest proti vyjádření B. Slámy na adresu pravice

Pan Bohumil Sláma ve své glose „Petr Fiala, fíkový list ODS, ale jaký?“[1] uveřejněné na Přítomnosti měl potřebu mj. sdělit, cituji: „(Předseda ODS Fiala) Sdílí osud všech pravičáků, opakující se od nepaměti: aby získali chudší voliče, musí je ohlupovat. Jen tak dokážou zastřít, že jim jde hlavně o jiné – o ty nejbohatší.“

Proti tomuto výroku se musím co nejostřeji ohradit, přičemž jsem smutný proto, že vyšel z pera právě pan Slámy.  Ten totiž jinak u mě má renomé vysoce kvalitního žurnalisty. Pravda, s jeho názory ne sice většinou, ale často nesouhlasím. Současně oceňuji jeho schopnost podložit svá tvrzení a názory velmi fundovanými a dobře volenými argumenty. O to je mé zklamání větší, když on je autorem takovéhoto výkřiku do tmy, který je simplifikující, nekorektní a nepravdivý.

Na půdorysu glosy není možné vystavět komplexní argumentaci, jíž bych obhájil politický proud, k němuž se hlásím. Ale mohu ukázat, jak by to vypadalo, kdybych já takto lacině napadl levici. Z mnoha možností bych mohl zvolit třeba tuto: „Levičáci odjakživa předstírají zájem o pracující třídu a nižší společenské vrstvy, přičemž jim ale jde jen a pouze o získání moci. Tu pak zneužívají ke zvyšování ingerence státu ve všech oblastech a k aplikaci svých sociálně-inženýrských fantasmagorií.“

V rámci takovýchto štěků přeci nemůže probíhat důstojná politická diskuse hodná toho jména mezi legitimními pravicovým a levicovým myšlenkovým proudy. A to zvláště v době, kdy k nekonečné škodě Západu mizí klasické pravolevé politické spektrum, jež je nahrazováno soubojem populismu a neomarxismu, když obě tyto alternativy jsou stejnou měrou zhoubné a odpudivé. (Autentická demokratická levice nemá s neomarxismem v principu naprosto nic společného).

Není náhodou, že tato neblahá tendence nachází svou nejvýraznější expresí v postkomunistických zemích, zatímco jedním z ostrůvků pozitivní deviace v tomto ohledu zůstává nejstarší demokracie světa, Velká Británie. Tam jde stále (hlavně) o soupeření těchto dvou politických entit, které se navzájem potřebují – přou se, inspirují se, korigují, střídají u moci, čímž se navzájem kultivují a zbavují extrémů i primitivních výpadů proti sobě navzájem (ačkoliv jistě ne vždy s absolutním úspěchem). Proto, ač pravičák, sleduji nikoliv s uspokojením, ale naopak s velkým znepokojením strmý pád sociální demokracie naší…


[1] Bohumil Sláma, 2018. Petr Fiala, fíkový list ODS, ale jaký?, 9. 10. 2018: přístupno na http://www.pritomnost.cz/cz/glosy/3317-petr-fiala-fikovy-list-ods-ale-jaky

Zimolovy nápady

Místopředseda ČSSD Jiří Zimola hýří nápady. V úterý 16. října uvedl, že by skomírající straně mohlo prospět vystřídání některých ministrů za ČSSD.

Současná česká vláda, v níž má jeho strana pět ministerstev, je v úřadě od 27. června a získala důvěru sněmovny 12. července. Už se stačilo změnit vedení ministerstva práce a sociálních věcí i ministerstva zahraničí, která patří této straně. A to se stále nacházíme v období tzv. „sto dnů hájení“, tj. v době, kdy až na plagiátorské či trestní kauzy v podstatě nemá smysl vládní politiku kritizovat – a to ani v personální rovině, neboť ještě nic výrazného prosadit ani zkazit nestačila.

Stěží v české politice hledat nějakou stopu veřejnosti zatím nepříliš známých ministrů Jany Maláčové, Tomáše Petříčka či Antonína Staňka. Nikoliv ale v pojetí místopředsedy Zimoly, který by vedle dvou vyměněných ministrů za ČSSD střídal rovnou i další.

Politické hříčky, která by byla ještě průhlednější než tento „vážně míněný návrh“, se už Zimola skutečně nemohl dopustit.

Idealisté.cz, co děláte?

Parafrázuji lidovou píseň: „Muzikanti co děláte, máte husličky a nehráte?!“ Když jsem, stejně jako mnoho jiných, přemýšlel o nynější situaci v ČSSD, vzpomněl jsem si na Idealisty.cz, a protože jsem o nich toho moc nevěděl, našel jsem si je na Wikipedii:

„Idealisté.cz, z. s. je samostatný spolek sociálně demokratické orientace. Spolek oficiálně vznikl dne 2. ledna 2015, ale organizace má za sebou už delší historii. Původně Idealisté byli pouze součástí mládežnické organizace ČSSD… Dnes je nezávislou organizací, tudíž nemá formální vazby na Českou stranu sociálně demokratickou... Idealisté se dostali do povědomí široké veřejnosti, když iniciovali demonstrace na podporu Bohuslava Sobotky po takzvaném Lánském puči podzim 2013… Spolek se hlásí k sociálně demokratickým hodnotám svobody, solidarity a spravedlnosti a hájí ideu sociálního státu. Idealisté kladou důraz na veřejné investice, především do rozvoje infrastruktury, vzniku pracovních míst, zdravého životního prostředí či vzdělávání. Ekonomicky lze tedy jejich názory klasifikovat jako keynesiánské či post-keynesiánské. Kriticky se staví ke globalizaci… V sociálních otázkách se identifikují s progresivismem a mají blízko ke kulturnímu liberalismu. V otázce fungování veřejných institucí podporují opatření zvyšující transparentní financování. Mnoho členů je také nestraníků či lidí sympatizujících i se Stranou zelených… Členem spolku je i bývalý ministr Jiří Dienstbier… Na prvním setkání všech členů a členek v listopadu 2016 v Praze bylo zvoleno nové vedení. Post předsedy spolku obhájil Radim Hejduk. Dalšími členy vedení se stali Andrea Suzović, Stijn Croes, Michaela Hadravová a Eva Vergosová… Občasníkem Idealistů je časopis Idea, jehož tisk a publikaci si financují sami.”

Husličky tedy nějaké mají, ale buď na ně nehrají nebo hrají tak málo, že mezi falešně hrajícími sociálními demokraty, kterých je dnes bohužel většina, je téměř není slyšet. Především však: Uvědomují si dostatečně, že ČSSD je ideově a morálně vyprázdněná, že se už zajímá víceméně jen o technologii moci, že je prolezlá klientelismem a korupcí a chronicky neboli neléčitelně rozpolcená, tedy nereformovatelná?

Že je proto jediným řešením založení nové strany nebo hnutí?

A že je třeba vrátit se nejen k Masarykovu „nekrást“, ale v daném případě hlavně k „nebát se“. A dávat si pak velký pozor, aby nedopadli jako svého času Unie svobody, když se oddělila od podobně upadlé ODS, a nalezli do ní noví kariéristé.

Písnička pokračuje: „Zahrajte nám na tu basu a rozveselte našu chasu!“

Nepřijímat ani děti uprchlíků je skandální

Za skandální považuje předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker skutečnost, že některé unijní země, mezi nimi i Česko, naprosto odmítají přijímat uprchlíky a odmítly dokonce přijmout děti bez doprovodu.

Dovolím si malý komentář: Pokud se dnes bojíme různých hoaxů a zkreslených informací přicházejících k nám zvenčí (zejména z Ruska), rádi zapomínáme na ty, které produkujeme sami, resp. které produkují naši politici. Nejočividnější je to na psychóze, kterou vyvolali za migrační krize, a která českou politiku dovedla do řady absurdit. Vrcholem bylo prohlášení tehdejšího (sociálně demokratického!) ministra Chovance, že Česká republika v dohledné době nepřijme nejen ani jednoho migranta, ale ani jednoho uprchlíka. Bylo to projevem naší ubohosti a silně nás to poškodilo v očích vyspělého světa. V zemi nebyli (a ani o to nestáli) skoro žádní uprchlíci, ČR však proti nim aktivovala stovky policistů. Hlavně to ovšem zahýbalo s celou naší politickou scénou, nešlo o nic jiného než krajně vystupňovanou hysterii, krajní bezcitnost a krajní sobectví.

Mělo a má to i ovšem závažné ekonomické důsledky, neboť na naše lidi včetně podnikatelů se „venku“ dívají s despektem a naše výrobky nemají dobré jméno nebo nemají žádné. Nemluvě o tom, že nám EU hodlá, pochopitelně a oprávněně, omezit dotace. Oko za oko, nesolidarita za nesolidaritu.

A poškodilo to i nás samotné. Komplex méněcennosti, o kterém všichni dobře víme ale nemluvíme o něm a který jsme částečně překonali za 1. republiky a krátce po Listopadu, v nás tropí nová zla. Jedním z nich bylo Babišovo prohlášení, že ani žádné sirotky…

Třeba Benešov NE

Pod dekou, jíž hnutí ANO přikrylo většinu krajských měst, by nemělo zaniknout, že se ke slovu hlásí a do komunální politiky dokážou dostat místní uskupení, jejichž představitelé jsou zvoleni leckdy po téměř neviditelné kampani – prostě proto, že lidé znají jejich práci a důvěřují jim. Např. v Benešově voliči vymetli z radnice koalici ANO + ČSSD + Topky, která se jí zmocnila pučem před téměř třemi roky a legitimizovala se tehdy manipulační kampaní proti údajnému umístění azylového zařízení na území města. V sedmnáctitícovém Benešově podepsalo tehdy v rámci protiuprchlické hysterie petici 18 000 lidí. Nicméně letos 36 % voličů (2 259 lidí při účasti 47,51 %) poslalo na radnici osobnosti z uskupení Volba pro město (11 mandátů), zatímco ANO skončilo s třemi a ČSSD dosavadního starosty s jedním mandátem.

 

Zdroj: Protestant.

Plesl slouží, až se kouří

Pražské výsledky a „hrozící koalici“ bez ANO a ODS zas začali pilně pomlouvat a okopávat publicisté z okruhu dosavadních držitelů moci. Takový Jaroslav Plesl z Babišovy fronty dnes si 11. 10. vzal na pomoc dokonce šest let starý rozhovor „malého internetového měsíčníku“ (sic!) Protestant s Pavlem Čižinským (viz 6/2012), aby pražským voličům vysvětlil, koho to s Prahou sobě v osobě bratrů Čižinských poslali na radnici: „Nový Karel Marx má však neodolatelné kouzlo. Jezdí na kole jako Jan Čižinský, má na hlavě zacuchané copánky jako Ivan Bartoš a svůj bicykl v neděli odkládá u kostela, aby si tu vyslechl kázání tu Sváti Karáska, tu Tomáše Halíka.“

Zdroj: Protestant.

Komu a kdy přijdou vhod Romové?

Dovoluji si uvést pár vysvětlujících poznámek ke glose M. Záhorského[1]:

Už od raného dětství jsou děti majority upozorňovány na „cikány“ jako na něco negativního. Často se s tím setkávám, a to nejenom na základních školách, ale i na vyšších stupních a VŠ. Právě v tomto bych hledal zásadní kámen úrazu. Pokud budou mladí od malička vychováváni a vedeni k nenávisti vůči komukoliv jenom pro jeho odlišnost, nečekejme zdravou a prospěšnou společnost.

Je ostudné, že prezident republiky se k nám chová, tak jak se chová, a rozeštvává obyvatele. Romové jsou velice rozmanití. Zároveň prožívají naprosto všední a každodenní věci, vstávají, pracují, radují se nebo jsou smutní, zamilovávají se (do lidí opačného či stejného pohlaví), mají své blízké, chodí volit. Podílejí se na chodu společnosti, i když jsou stále dehonestovaní a označovaní za „špatné“.

Nebudeme-li vnímáni jako rovnoprávní občané, pak kdokoli může navrhnout jakýkoliv nesmysl a nazývat nás jak chce, aniž by se nás zeptal, co si myslíme; což se tady děje už 100 let (nejsme přizváni k jednacím stolům). Druhou stránkou věci je, že jsme občany této krásné země, aniž bychom byli bráni v potaz, ovšem v časech voleb a politických klání přijdeme vždycky vhod.

A nejsme prosím cikáni! Jsme Romové, a to oficiálně od 1. mezinárodního sjezdu IRU v Londýně v roce 1971, kde jsme toto označení vzali za své. Vychází z našeho romského jazyka: Rom – muž, Romni – žena. Lze si i dohledat, jaké národní symboly máme. Označení je odvozeno od domnělé země našeho původu, Egypta (v řečtině γύφτος, v angličtině „gypsy“, ve španělštině „gitano“, ve francouzštině „gitan“ – pro skupiny přicházející ze Španělska). Další zemí jsou Čechy (la Bohème) a od ní odvozený francouzský výraz. Ačkoliv ne všechny skupiny Romů označují sami sebe Rom, ke společnému původu se hlásí všichni, hlavně jde-li o dichotomii Rom–gádžo (nerom).

K jiným používaným endonymům patří:

  • prapůvod v řeckém Atsinganoi (Atzinganoi), jak toto etnikum nazývali v byzantské říši. Výraz zřejmě souvisí se záměnou Romů se sektou athinganů (athinganoi) (v 8. století ve Frýgii).
  • Sintové, žijící převážně v Německu. Sintové o sobě nemluví jako o Romech, ale svůj jazyk označují „romanes“ („mluvit romsky“).
  • Manušové, zastoupeni převážně ve Francii. Manušové jsou podskupinou Sintů. Výraz „manuš“ znamená v sanskrtu, novoindických jazycích a romštině „člověk“, „manuša“ znamená „lidé“.
  • Calé (či Kale), žijící ve Španělsku a Portugalsku. Kale znamená v romštině „černý“. Pro svůj jazyk používají slovo „kale“ a jedná se o pararomštinu.
  • Kalé, žijící ve Finsku; stejné endonymum se španělskými Calé pravděpodobně vzniklo náhodně.
  • Kalé, žijící ve Walesu, původem ze Španělska.
  • Romanichalové (čteno „Romaničelové"), žijící převážně ve Spojeném království.

Výše uvedené skupiny se dělí do ještě menších podskupin a rodů; například Olašští Romové představují asi 10 % romské populace v České republice a dále se dělí na Lováry (původně konští handlíři) a Kalderaše (původně výrobci kotlů). Všechny uvedené skupiny si ale v rámci základní dichotomie vůči neromům (gádžům) říkají Romové.

Romové, kteří se narodili v Čechách, by měli být právoplatnými občany tohoto státu, ne jeho hračkou k dehonestaci a politickým čachrům, jak se tu už dlouho děje.

My jsme Češi, stejně tak i ostatní, jako např. Moravané, Slezané. Jen máme rozdílnou kulturu, zvyky a hodnoty. Naši lidé tady bojovali za svobodu a trpěli tyranií tohoto státu (Lety u Písku, Hodonín u Kunštátu atd.). Kdy to skončí?


[1] Reakce na glosu Past práce na černo.

Co brání tomu, aby čínští křesťané dostali u nás azyl?

V neděli 14. října 2018 odpoledne se na Václavském náměstí v Praze uskutečnilo modlitební shromáždění na podporu čínských křesťanů, kteří v České republice již druhým rokem žádají o azyl z důvodu svého pronásledování.

Na akci u sochy sv. Václava vystoupil emeritní předseda Ekumenické rady církví a Rady Církve bratrské Daniel Fajfr a pražský pomocný biskup Václav Malý. Součástí setkání byla i modlitba a čtení z Písma, na které navazovalo zapálení svíček jako projev podpory těmto věřícím v obtížné životní situaci.

Bylo by dobré, kdyby si této situace všimlo více lidí a kdyby pozvedli svůj hlas. Nejsem s to předpovědět, jak se příslušné orgány rozhodnou, ale myslím, že nic nepřekáží tomu, aby se tito příchozí integrovali do naší společnosti,“ řekl k situaci čínských žadatelů o azyl biskup Václav Malý.

Účastníci dnešního modlitebního zastavení pod sochou sv. Václava se shodli na tom, že je třeba se modlit za celou situaci a věřit v nezávislé rozhodování soudů v této záležitosti. Řečníci též připomněli, že jsou známy příběhy konkrétních žadatelů a je zjevné, že v jejich zemi jim hrozí reálné nebezpečí.

Je dobré si uvědomit, jakou máme výsadu, že žijeme ve svobodné zemi, kde můžeme svobodně vyznávat svoji víru. Přáli bychom to stejné těmto bratřím a sestrám, kteří jsou pro svoji víru pronásledování, a proto v naší zemi požádali o azyl,“ dodal ještě připomínku ke smyslu celé akce Jan Jackanič z pracovní skupiny Ekumenické rady církví pro čínské křesťany.

Převzato ze serveru azylprocinskekrestany.cz.

Spratek ministr z kabinetu slovenského estébáka

Ministerstvo zdravotnictví – nejfrekventovaněji střídané – obsadil expert. A soudruh ministr nám oznámil v červenci v Medical Tribune, že současná psychiatrie je na úrovni rakouské monarchie. Zřejmě s úmyslem ji konečně povznést. Prohlášení hodné arogantního neinformovaného spratka, který neví, o čem mluví, však pronesl člen kabinetu slovenského spolupracovníka StB. Kolegové, volte proto tyhle odborníky.

Byl jsem na oslavách kulatého výročí svého „rodného blázince“ v Kosmonosích, kde to znám, ale kde jsem od své poslední návštěvy před rokem shledal další mohutná vylepšení. Výročí jsou časem ke vzpomínkám, a když docent Hynek, docent Bojar a PhDr. Jelínková otevřeli jen část příběhů z dob před půl stoletím, ti mladí poslouchali s otevřenými ústy. Taktéž jsem zíral já, když jsem viděl „své“ oddělení s tehdejšími 117 a dnešními 40 lůžky – personál naopak přirostl přibližně ve stejném poměru.

Pan ministr nám slíbil, jak se opře do reformy psychiatrie. Nesporně zhovadile, když o stavu současné péče ví to, co hlásá.

Za svůj krátký leč bohatý život jsem zažil už nejméně čtyři reformy, jednu jsem dokonce jako člen výboru Psychiatrické společnosti spoluplánoval. Aby se reforma uskutečnila, je zapotřebí několika věcí:

  • daleko většího objemu peněz – vezměte v úvahu jen to, že tu je 1 % = 100 000 nemocných trpících schizofrenií, kteří dosáhli na nejnižší důchod, a pokud je nebude někdo (KDO?) ekonomicky podporovat, skončí v naprosté bídě a z ní vyplývající situace.

  • všechny dosavadní úseky psychiatrie (lůžková, ambulantní, komunitní centra) si budou – a vědí proč – usilovně držet svůj ekonomický tok. Proč by měly nemocnice a léčebny propouštět pacienty, když jsou – jak v socialismu – placeny za „obložnost“, tedy, že jsou zaplněné až po střechu. Proč by si měl ambulantní sektor kazit příjmy, tím, že někoho „vyléčí“, když ho může až do Alelujá „léčit“. Proč by měly farmaceutické firmy chtít více psychoterapie, kdyby to vedlo k poklesu prodeje léků?

Ano, to co platí jako za Rakouska, je vyčerpávající pracovní doba, nízké sociální ocenění, ale také to, co jsem dnes znovu v Kosmonosích viděl a denně vídám v Bohnicích: nadšení těch lidí, kteří v téhle oblasti pracují, hrdost na to, co dokázali a oddanost pacientům.

Pane ministře, vy jste v Kosmonosích byl a práci a výsledky tam viděl. Vaše prohlášení tedy svědčí o vašich kvalitách! Mentálních i morálních. Nechcete raději mezi finančníky? Mezi námi jaksi nemáte zřejmě co dělat. My pracujem a vy si vymejšlíte zhovadilosti.

Blog R. Honzáka.

Veřejné setkání na podporu čínských křesťanů

Milí bratři, milé sestry, milí přátelé,

posíláme vám pozvání na Veřejné setkání na podporu čínských křesťanů, kteří v České republice již druhým rokem žádají o azyl z důvodu svého pronásledování. Akci pořádá Ekumenická rada církví a Česká biskupská konference. Uskuteční se v neděli 14. října 2018 od 17:00 hodin v horní části Václavského náměstí.

Na akci promluví Daniel Fajfr, emeritní předseda Ekumenické rady církví a Rady Církve bratrské a biskup Václav Malý, pomocný biskup pražský. Součástí bude společná modlitba a čtení z Písma. Po skončení bude možnost vyjádřit podporu těmto věřícím zapálením vaší svíčky na znamení toho, že nám jejich situace není lhostejná a jako křesťané v České republice se za ně modlíme a jsem ochotni jim pomoci, jak bude potřeba.

Před veřejným shromážděním proběhne od 16:00 hodin tisková konference na ústředí Synodní rady Českobratrské církve evangelické (Jungmannova 9, Praha 1), na které chceme informovat media i veřejnost o aktuální situaci žadatelů v otázce odvolání proti neudělení azylu. Podrobnější informace k tiskové konferenci zašleme na vyžádání.

Modlíme se za celou situaci a věříme v nezávislé rozhodování soudů v této záležitosti. Známe příběhy konkrétních žadatelů a jsme přesvědčeni o tom, že v jejich zemi jim hrozí reálné nebezpečí, a že v případě jejich návratu budou stíháni už za samotný fakt, že podali žádost o azyl.

Jsme si vědomi toho, že není jednoduché rozlišovat, kdo naši pomoc opravdu potřebuje, ale víme o tom, že tito lidé jsou pro svoji víru pronásledováni a ohroženi na životě. Pojďme jim pomoct v tom, aby mohli svobodně vyznávat svoji víru a buďme vděčni za to, že můžeme žít v zemi, kde je to možné.

Za pracovní skupinu ERC pro čínské křesťany

Jan Jackanič

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

www.azylprocinskekrestany.cz

www.facebook.com/azylprocinskekrestany

Zdroj: Revue Babylon.

Pojítkem veškerého zla, páchaného ve světě, je pohrdání životem.

Život napadají války, organizace těžící z člověka, spekulace se stvořením a skartační kultura a vůbec všechny systémy, které podrobují lidskou existenci prospěchářským kalkulům, zatímco ostudný počet lidí žije v podmínkách nehodných člověka. O tom všem čteme v novinách a slyšíme v televizi. Jedná se o pohrdání životem, tedy určitým způsobem o jeho zabíjení. (…)

Odkud toto všechno pochází? Z hloubi čeho se rodí násilí a odmítání života? Ze strachu. Přijetím druhého totiž vzdorujeme individualismu. Pomysleme například na situace, kdy vyjde najevo, že rodící se život je nositelem postižení, třeba i vážného. V takových dramatických případech potřebují rodiče skutečnou blízkost a solidaritu, aby se vyrovnali s touto realitou a překonali pochopitelné obavy. Namísto toho se jim často dostává unáhlených rad k přerušení těhotenství, což je slovní obrat pro to, jak s někým přímo skoncovat.

Nemocné dítě, které se jeví jako problém, je ve skutečnosti darem, jímž mne Bůh vymaňuje z egocentrismu a dopřává mi růst v lásce. Totéž platí o každém potřebném člověku na této zemi, senioru vyžadujícím péči anebo mnoha chudých, kterým se stěží daří jít životem dál. Zranitelný život nám ukazuje východisko, cestu k záchraně z existence zaměřené jen na sebe, a odkrývá nám radost z lásky. Zde bych se rád pozdržel a poděkoval nesčetným dobrovolníkům, silnému italskému dobrovolnickému hnutí, které je nejmohutnější, jež jsem kdy poznal. Děkuji.

Co člověka vede k odmítnutí života? Jsou to modly tohoto světa – peníze (lépe se toho člověka zbavit, protože by to moc stálo), moc a úspěch. Při hodnocení života jsou to chybné veličiny, protože jediným autentickým měřítkem je zde láska. Láska, jíž Bůh miluje život – to je měřítko. Láska, kterou Bůh miluje každý lidský život...

Radiovaticana.cz.

Trump, senátní volby a ženské hnutí

Nejprve gratuluji z druhé strany zeměkoule pražskému vítězství nad Babišovou personální politikou. Vy máte Babiše, my máme Trumpa. Krátkozraký a ekonomický nabubřelý nacionalismus sice bují, ale my v ostatních ohledech doufáme, že New York bude jako Praha a zvítězí „dobro nad zlem“ a také že pokoříme blbost, která je, jak říká pan Einstein, "nekonečná stejně jako vesmír".

Příští měsíc budou další volby do amerického senátu a doufám, že přijde volit hodně lidí, hlavně mladá generace. President Trump nám denně lže a jak víme z totalitního reži­mu, stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Trump vládne za podpory svých patolízalů v Bílém domě, kde tito jeho poradci myslí jak v padesátkách, a to jak politicky, tak co se týče životního prostředí, o kterém nemají z vědeckého hlediska ani páru.

Tento měsíc byl obzvlášť ostudný. Šlo o nominování nezávislého soudce do Nejvyššího soudu Spojených států, Bretta Kavanaugha. Dříve tento soudce prohlásil, že by za žádných okolností prezidenta neodsoudil, čímž si u Trumpa náram­ně šplhnul. Do toho se ozvala jeho bývalá spolu­žačka, profesorka Christine Fordová, která považovala za nutné upozornit na Kavanaughův charakter. Celý národ sledoval její velmi věrohodnou zpověď bez pathosu o tom, že byla v době školních let sexuálně napadena panem Kavanaughem[1].

Ten ve své promyšlené obhajobě plné zlosti a lí­tosti nad sebou vše popřel a vytahoval se svými akademickými výkony. Jakožto budoucí nezávislý soudce rozhodně neprojevil svou nezávislost tvrzením, že vše je konspirací demokratické strany. Prezident Trump opět mistrně překroutil fakt, že má „důkaz o soudcově nevině“, což není vůbec pravda, neb žádné důkazy, a to ani ze strany FBI, podány nebyly. Nicméně soudce byl jmenován a prezident Trump hned druhý den Fordovou ve svém proslovu zostudil za řevu jásajícího davu a přilil olej do ohně prohlá­šením zesměšňujícím celé ženské hnutí bojující za rovnoprávnost.

Nicméně hnutí žen dále pokračuje k nelibosti mužů, neb nelze již zastrčit problémy do temných koutů, ať jde o problémy vysoce postavených osob, veřejně postavených institucí i institucí rodinných, které zneužívají svou pozici, ať už ve vztahu k ženám, chlapcům či dětem. Je potřeba řešit a přiznat si tuto ostudnou kapitolu sexuál­ního zneužívání a pánové musí konečně pochopit, že "ne" znamená "ne", nežijeme už v době kamenné. Hrajeme si na vyspělou křesťanskou společnost místo, abychom věci řešili. Bez hysterie, beze zloby a důsledně a s pochopením. Je mnoho žen, co by mohly "vyprávět" a nemohou nic dokázat, protože policejní orgány je nevyslyšely. Kdo nevěří, ať tam běží! Ale už je pozdě, už se stalo!

Jedině velmi důležité volby do senátu příští měsíc mohou zastavit Trumpovo systematické ničení vydobyté demokracie a úcty k lidským právům.

Psáno v New Yorku.


Narozeninový koncert Světlušky představí duety hvězd s nevidomými

Už 20. října rozezní Pražskou křižovatku benefiční koncert Světlo pro Světlušku. Koncert je vyvrcholením sbírky na pomoc nevidomým a letos je zároveň oslavou 15. narozenin Světlušky.

“V průběhu večera zazní celkem osm hudebních vystoupení známých českých zpěváků, a to vždy v duetech s nevidomými interprety. Hudební vystoupení bude navíc doprovázet smyčcový kvintet a Světluščí sbor složený z Kűhnova dětského sboru a nevidomých dětí Školy J. Ježka a ZŠ pro zrakově postižené na nám. Míru v Praze. V Pražské křižovatce vystoupí také Xindl X, který s kapelou Jananas složil píseň speciálně pro Světlušku a na koncertě ji společně představí,” přiblížila průběh večera ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu Gabriela Drastichová. Diváci u televizních obrazovek budou moct po celý večer posílat dárcovské SMS a přispět tak do sbírky Světluška Nadačního fondu Českého rozhlasu. Ten  pak výtěžek přerozdělí nevidomým dětem a dospělým prostřednictvím grantů určených například na vzdělávání, speciální pomůcky, studium či sport.

Moderátory benefičního večera Světlo pro Světlušku budou Lucie Výborná a další osobnosti, které se Světluškou v minulosti spolupracovaly. Návštěvníci a diváci se mohou těšit například na Pavla Kříže, Sašu Rašilova, Elišku Balzerovou, Kláru Melíškovou či Marka Adamczyka. Speciálním hostem bude  youtuber Kovy, který bude z call centra streamovat na sociálních sítích a ujme se také role jednoho z moderátorů.

Více na www.svetluska.net.

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK JE ZDE.

Spolčení kumpánů uměle rozděluje společnost a slušnost považuje za slabost

Momentálně vítězné a vládnoucí spolčení kumpánů rafinovaně a důkladně rozděluje společnost, zejména tandem Babiš–Zeman. Je to taková plíživá hybridní válka, kterou vedou se všemi, kteří nepatří do jejich světa. Neměli bychom jim skákat na ty jejich špeky. Je zavádějící tvrdit, že se naše společnost ostře dělí na pražskou kavárnu a venkovské hospody, na mladé a starší, na vzdělané a nevzdělané, na podnikatele, živnostníky a zaměstnance, na ochránce liberální demokracie, občanských svobod a na zastánce vlády tvrdé ruky, na občany s prozápadní orientací a na ty, kteří preferují posun na východ atd.

Rozkastovaná a znesvářená společnost se pak lépe ovládá a manipuluje. Každý má svého nepřítele a zároveň viníka svých obtíží, k těm domácím se pak přidají ty uměle stvořené příběhy o vnějším ohrožení, ať již ze strany EU či imaginárních migrantů. Rozum prohrává s marketingově přifouknutými emocemi.

Často slyšíme, že hlavní problém dnešní neutěšené situace je pro svobodomyslné jedince ve lhostejnosti spoluobčanů. K té lhostejnosti je třeba si přidat pasivitu, oddání se kultu konzumu a mravní relativizaci. Ano, to je jistě pravda. Bohužel. Já si však troufnu tvrdit, že má ta lhostejnost různé podoby, různé motivace a různé základní parametry.

Podle mého lze společnost i různé komunity dělit spíše do tří základních skupin. Ta první je tvořena jedinci, kterým je vše tzv. jedno, vystačí si ve své sociální bublině, ve svém mikrosvětě, nechodí k volbám, nemají vůbec žádný zájem o věci veřejné a společné a politický provoz je pro ně dirty svět, a to bez výjimky. Nemusí jít vždy o rezignaci. Může jít, a často jde, svým způsobem o racionální volbu neúčasti. Charakteristická je pro tuto skupinu vysoká míra nedůvěry ve společnost jako celek.

Druhou skupinu tvoří zdatní normalizační následovníci. Nejlépe je kdysi nazval Jan Zábrana, když jim říkal praktici života. Dnes máme na scéně několik generací praktiků života. Dokáží se vždy dobře zorientovat. Dnešní situace jim nejen nevadí, ona jim vyhovuje. Nevadí jim nějaké střety zájmů, koncentrace moci či omezování osobních a občanských svobod. Chtějí plout ve vítězném proudu a mít vždy ze všeho benefity. Silný autoritářský vůdce jim také nevadí, budou-li mít z jeho podpory prospěch, tak se rádi přizpůsobí. Konzumenti jejich produkce jsou ti, kteří sami sebe degradovali na to husákovské schéma o klidu na práci, samozvané oslavě průměru, kusu žvance a zavřených ústech.

A pak je ta třetí skupina, které to není jedno. Vidí ta rizika spojená s dnešním vývojem. Hledá a analyzuje si informace z různých zdrojů, tedy nejen z mediální divize vůdcova impéria. Ale jen hrstka z nich je ochotna k nějaké formě veřejně prezentovaného protestu a srozumitelně formulovaného vzdoru. Ty ostatní nejčastěji blokuje obyčejný strach, obava z možných důsledků. Je to strach nezřídka existenční a vlastně i existencionální. Jenže jsou mezní situace, kdy musí platit jasně definované imperativy, když můžeš, pak musíš, kde je vůle, tam je i cesta. A nejde jen o nás, ale i o naše potomky. Zabředáváme do stále hlubšího marasmu, jehož ozvěna se může táhnout velmi dlouho. Stačí se podívat na dějiny našeho národa ve dvacátém století a těch vykřičníků tam najdeme více než dost. Další případnou emigraci elit bychom jistě nepřežili bez podstatné újmy, s nebezpečím budoucího modelu existence v mixu ruské gubernie a čínské kolonie. A to opravdu není žádné sci-fi, byť se to tak může na první pohled zdát.

Spojení rozumné politické, občanské, ale i nekonečné množiny osobní opozice je nezbytné. Ta kumpačka uchvatitelů moci se proti nám totiž spolčila už dávno. A vlastně nám vyhlásila svou verzi hybridní války. Myslíte, že přeháním? Ani trochu. Vůči zlu a lži nemůžeme být neutrální, zvláště když očividně demontují půdorys liberální demokracie a právního státu.

Petr Fiala, fíkový list ODS, ale jaký?

Když jsem zaslechl výrok předsedy Pirátů Ivana Bartoše, že Fiala je fíkovým listem ODS, smutně jsem se pousmál. Pousmál proto, že to bylo vtipné, smutně proto, že to vystihlo realitu. V duchu jsem k tomu dodal: na nemravném, pudy ovládaném těle, a ani ten fíkový list tělo nijak nezdobí, neboť není zelený, ale je spíše nahnědlý, nakažený chorobou touhy po moci.

ODS má za sebou nemravnou minulost, a přestože i poměrně nedávnou, ožívá nyní díky jevu zapomnění, v politice bohužel tak častému. Ti nejhorší její členové, pamatující a přeživší aféry nejen Klausovy, ale též Topolánkovy a Nečasovy éry, v ní zůstali; jsou nyní jen částečně zasunutí a čekají na nové šance.

ODS se je naší nejekonomističtější stranou, tj. „nejpříkladnější“ součástí Nového světového řádu, který s demokracií nemá nic společného a vede svět k pohromám, „paradoxně“ též k ekonomickým.

A pan Fiala? Jak se může vydávat za politologa, když je to evidentně tendenční neboli nevědecký demagog? Sdílí osud všech pravičáků, opakující se od nepaměti: aby získali chudší voliče, musí je ohlupovat. Jen tak dokážou zastřít, že jim jde hlavně o jiné – o ty nejbohatší.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1