TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
spolehnuti-na-svobodu
Jurij Pimenov, Svatba na ulici zítřka, 1962. výřez. escapeintolife.com

Spolehnutí na svobodu

Zápas o svobodu neskončil porážkou Sovětského svazu ve studené válce, ale pokračuje v polemice o tom, kde svoboda končí a kde začíná. Poslední dobou zdá se, že hlas svobody v zápase o solidaritu prohrává.

Čím dál častěji se střetáváme s názorem, že lidé ve společnosti nejsou dostatečně solidární a státy jakbysmet, a proto je potřeba jim solidaritu s druhými vštípit donucením a nátlakem. Pocit donucení se poté elitám, které takovýto postup prosazují, zpravidla vymstí a frustrace ve společnosti se zvyšuje. Komentátoři poté jednohlasně mluví o rozdělení společnosti, ale jen málokdo o tom, že jde boj o solidaritu a/nebo svobodu.

Někteří pravicový intelektuálové a polici se domnívají, že čím více se levicové proudy v Evropě prosazují, tím podstatněji se vyjevuje rozdíl mezi společností socialistickou a kapitalistickou.

Příčinu střetu lez spatřit už v povaze levicového pojetí státu. T. H. Marshall, vlivný britský sociolog, ve své eseji "Citizenship and Social Class" hledá střední cestu mezi kapitalismem a socialismem a tvoří hybrida jménem sociální stát. Chopí se marxistické představy o třídním boji, a právě třídní boj se pokouší uhladit pomocí práva, které má vytvořit prostor pro socialistické myšlenky v kapitalistické společnosti. Bystrým okem si však lze všimnout, že namísto práva se jedná spíše o nároky. Tento pokus T. H. Marshall uskutečňuje začátkem 50. let 20. stol., tedy na začátku studené války, kdy se udál významný střet mezi socialistickou a kapitalistickou ideologií.

Boj o svobodu se stal už začátkem studené války zároveň zápasem o solidaritu. Může zdát zvláštním, že otcem solidarity jako společenského principu není levice, ale katolická církev. Církev pro kterou má pravice sympatie, kdežto marxistická levice jej, jako ostatní tradice a náboženství, oceňuje spíše úšklebkem.

Boj o solidaritu: (tradiční) pravice a levice

O solidaritě se toho namluvilo hodně, ale málokdo mluví jasně o jejímu obsahu. V roce 1931, se o to pokusil papež Pius XI. v encykliceQuadragesimo anno. Solidaritu jako pojem zavádí, co křesťanský vynález, jehož zakotvený v evangeliu. Pojem solidarita z této encykliky převzala křesťanská demokracie a do svého slovníku ji následně převzala levice i pravice.

Pojem solidarita v encyklice není definován jednoznačně, a proto se doteď vykládá dvěma způsoby. Solidaritu lze chápat v levicovém významu, jako povinnost přenesenou na stát, aby donutil lid být solidární – pomocí progresivního zdanění či nyní v podobě uprchlických kvót aj. To nutně předpokládá, že solidárnější musí být vždy jen část společnosti a stát je arbitr, který rozhoduje, co je správné.

Pravice mluví spíše o solidaritě jako ctnosti. Solidarita v pravicovém podání nezavazuje, nýbrž vyzývá k aktivitě, dobrovolnosti a nemá vynucovací charakter. Vychází z individuální svobody a vyvěrá z dobré vůle. Pojetí klade velkou odpovědnost na člověka a na rozdíl od levicového chápání důvěřuje v člověka a v jeho osobní vůli uskutečňovat dobro. Solidarita v pravicovém pojetí netouží po tom, aby stát či např. EU řekla, co je správné, tedy solidární, nýbrž předává tuto úlohu lidem, jež jsou sice omylní a náchylní k neřestem, ale svobodní.

Dle Franka S. Meyera, amerického konzervativce, je nejvyšší politickou hodnotou svoboda, a má-li být člověk svoboden, musí být co možná oproštěn od státních donucení a nátlaků. Solidarita je tedy opět otázkou ctnosti a ta spočívá na svobodě, jejímž jediným skutečným protivníkem je lidská neřest.

Rozdělená společnost, svoboda a solidarita

V současném světě se tak dostáváme do paradoxní situace, kdy hlavní levicový proud dnešní Evropy hlásá, že společnost se rozdělila z důvodu třídních konfliktů. Má pravdu, ale může si za to sama, když neposkytuje prostor pro svobodu a solidaritu prosazuje silou.

Takovéto štěpení, kdy stát říká lidem, co musí obětovat a chce je za neposlušnost sankciovat, je příčinou rozložení společnosti. Levicový intelektuálové a politici vnesli do kapitalistické společnosti uměle vyvolaný třídní konflikt, tedy historické harampádí, a odepřením svobody pravicovější střední třídě, si způsobili rozbití společnosti.

Společnost se však nikdy nespojí, dokud bude levicové pojetí solidarity vládnout Evropě, a jak vidno i v USA. Střední třída se bude dále bouřit proti mainstreamové levici a volit „pravicovou“, populistickou alternativu. Jak vidíme na Trumpovi či Orbánovi, volí se cokoli proti mainstreamové levici.

Zápas o svobodu je i bojem o podobu solidarity. Dokud bude náš stát či Evropská unie prosazovat své rozhodnutí pomocí donucení a nátlaku, tak se občanská společnost nikdy nespojí a uměle vyvolaný třídní konflikt bude sílit.

 

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big