Jan Hájek

Jak vypadá „stabilizovaná společnost“ v Číně, referuje Jan Hájek v revue Babylon:

Dnešní Čínu popisuje Liao I-wu jako zemi, kde popravčí vyhráli na celé čáře. Celou společnost zčásti neuvěřitelně brutálními, jinak ale většinou měkčími formami zotročili, aby zemi mohli v klidu plundrovat. V tom se pro nás bohužel stává případ Číny poučný. A Západ jim v tom chtivě sekunduje. Vždyť kde jinde je možno otevřít fabriku bez omezování zákonem, veřejným míněním, ohledy k lidem či k životnímu prostředí? Jediná podmínka je, že se nebudou vytahovat lidská práva, ekologie či jiné citlivé otázky.

Čína se tak spojenými silami bolševiků a kapitálu stává jedním velkým smetištěm a montovnou. Tohle smetiště dává největší možný profit, a tak něco kápne i na obyčejné domorodce, a tím se „stabilizuje společnost“.

Je to opravdu tak, jak se obává Liao I-wu, že hodnotový žebříček smetí, kterému vládne zisk, ovládá celou planetu? V každém případě z toho plyne, že třeba takový Tvrdík, kterého jsme si všichni zvykli považovat za neškodného blba, vůbec neškodný není – samozřejmě teď nemyslím na finanční ztráty, které ho na jeho profesní pouti provázejí.

Až si zase budeme kupovat nějakou tu čínskou sračku, mějme na mysli, že vůbec není tak laciná, jak se na první pohled zdá.

Liao I-wu: Kulky a opium, život a smrt na náměstí Nebeského klidu. Mladá fronta, 2014.

Babišův kuriózní kabinet.

Zástupci lidu jsou hrubí a nenároční, pro lid jako stvoření.

Některé symbolické aspekty Číňanovy návštěvy v Praze.

Až za staletí archeologové budoucnosti vyhrabou naše sídliště a smetiště, shledají s jistotou: souložili, pili a jezdili auty.

Je stěží pochopitelné, že se k českému čtenáři dostává klíčové dílo německého filosofa Oswalda Spenglera Zánik Západu s časovou prodlevou nějakých devadesáti let. Těžko hledat lepší důkaz oprávněnosti kritiky české provincionálnosti a omezenosti. I po těch devadesáti letech je však kniha pozoruhodně aktuální.

Recenze knihy Filosofie svobodného ducha Nikolaje Alexandroviče Berďajeva a jejího českého vydání. A nevyhnutelná úvaha k ní.