TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Radkin Honzák

Články

Spratek ministr z kabinetu slovenského estébáka

Ministerstvo zdravotnictví – nejfrekventovaněji střídané – obsadil expert. A soudruh ministr nám oznámil v červenci v Medical Tribune, že současná psychiatrie je na úrovni rakouské monarchie. Zřejmě s úmyslem ji konečně povznést. Prohlášení hodné arogantního neinformovaného spratka, který neví, o čem mluví, však pronesl člen kabinetu slovenského spolupracovníka StB. Kolegové, volte proto tyhle odborníky.

Byl jsem na oslavách kulatého výročí svého „rodného blázince“ v Kosmonosích, kde to znám, ale kde jsem od své poslední návštěvy před rokem shledal další mohutná vylepšení. Výročí jsou časem ke vzpomínkám, a když docent Hynek, docent Bojar a PhDr. Jelínková otevřeli jen část příběhů z dob před půl stoletím, ti mladí poslouchali s otevřenými ústy. Taktéž jsem zíral já, když jsem viděl „své“ oddělení s tehdejšími 117 a dnešními 40 lůžky – personál naopak přirostl přibližně ve stejném poměru.

Pan ministr nám slíbil, jak se opře do reformy psychiatrie. Nesporně zhovadile, když o stavu současné péče ví to, co hlásá.

Za svůj krátký leč bohatý život jsem zažil už nejméně čtyři reformy, jednu jsem dokonce jako člen výboru Psychiatrické společnosti spoluplánoval. Aby se reforma uskutečnila, je zapotřebí několika věcí:

  • daleko většího objemu peněz – vezměte v úvahu jen to, že tu je 1 % = 100 000 nemocných trpících schizofrenií, kteří dosáhli na nejnižší důchod, a pokud je nebude někdo (KDO?) ekonomicky podporovat, skončí v naprosté bídě a z ní vyplývající situace.

  • všechny dosavadní úseky psychiatrie (lůžková, ambulantní, komunitní centra) si budou – a vědí proč – usilovně držet svůj ekonomický tok. Proč by měly nemocnice a léčebny propouštět pacienty, když jsou – jak v socialismu – placeny za „obložnost“, tedy, že jsou zaplněné až po střechu. Proč by si měl ambulantní sektor kazit příjmy, tím, že někoho „vyléčí“, když ho může až do Alelujá „léčit“. Proč by měly farmaceutické firmy chtít více psychoterapie, kdyby to vedlo k poklesu prodeje léků?

Ano, to co platí jako za Rakouska, je vyčerpávající pracovní doba, nízké sociální ocenění, ale také to, co jsem dnes znovu v Kosmonosích viděl a denně vídám v Bohnicích: nadšení těch lidí, kteří v téhle oblasti pracují, hrdost na to, co dokázali a oddanost pacientům.

Pane ministře, vy jste v Kosmonosích byl a práci a výsledky tam viděl. Vaše prohlášení tedy svědčí o vašich kvalitách! Mentálních i morálních. Nechcete raději mezi finančníky? Mezi námi jaksi nemáte zřejmě co dělat. My pracujem a vy si vymejšlíte zhovadilosti.

Blog R. Honzáka.

Psychopati, vlastenci, nacionalisti a novinářská etika

Uchvatitelům moci a jejich stafáži.

Sirotci skončili v guláši

Když se kácí pes, rozkřikl se ondyno, a je to opravdu už dávno, rozčílený soudruh na politickém školení, na němž hovořil „o přehmatech“, ale aby si nezadal, uzavřel větu logicky: lítají chlupy. Můžem dnes parafrázovat jeho heslo v novém duchu. Když se vaří volební guláš, humanita a etika jdou stanou. Tak nám to prezentuje nejlepší slovenský kuchár súdruh Babiš. Je evidentní nesmysl, že by sirotci ohrožovali bezpečnost státu nebo jeho finanční rozpočet. Jediné co ohrožují, je pověst tvrdého muže, který ze svého neustoupí, ač je kvůli tomu někdy nutné třikrát denně názor měnit.

„Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze,“ reagoval na iniciativu Wintonových dětí Babiš. Ten minulý čas týkající se příspěvků na české sirotky naznačuje, že také oni, naši sirotci, musí chápat, že volební guláš je významnější a zasluhuje si tudíž přednostně peníze. Brutální postup vůči nevinným nazvali soudruzi přehmatem. Zajímalo by mě, jak nazve svůj postup vůči sirotkům po čase náš premiér. Přehmaty jsou pojmem, který už málokdo pamatuje, dal by se tedy klidně použít jako nový.

Nicméně pokud jeho pražský kamarád a kandidát na primátora slibuje, že Prahu fakt nakopne, měli bychom zvýšit pozornost. Je v tom vyhrůžka, že se mu povede ještě víc, než té kr..., pardon té Krnáčové. Měli bychom uvážit, zda se i nadále nechat okopávat, počínaje strašnými kousky a konče strašidelnými výroky.

Milí spoluobčané Prahy, chcete opravdu volit za své představitele, kteří plně vyjadřují vaše postoje tyhle lidi? Co když se hodlají chovat tak, jak inzerují? Nevím, čí to je volební heslo, které vyzývá, aby občané volili srdcem, ale jasně naznačuje, že kdyby měli jen špetku rozumu, tak tuhle skvadru nezvolí.

Blog R. Honzáka.

Průhledná manipulace

Doufám, že každý, kdo nad Babišem pohoršeně volá "fuj", poslal na syrskou pomoc alespoň stovku nebo dvě. Pak má na své rozhořčení svaté právo. Ti ostatní by měli hledat především zrcadlo. (Špokův blog zde)

Této figuře se říká SPIN. Nejde o názor, jde o jeho vpletení do autorem utkané sítě souvislostí: Když nedáš na charitu, máš máslo na hlavě a nemáš právo na názor o ní. Naopak, jdi a styď se. Přestože je zatracený rozdíl mezi osobní dobročinností, právem na názor a politickou proklamací.

Ohání-li se kolega Dalibor Špok Havlovou argumentací po prodeji Lucerny, šlo tehdy vskutku jen a jen o SOUKROMÝ obchod, o transakci, která se netýkala prezentace naší země navenek a jednoduše řečeno šlo o soukromé prachy, a ne o státní principy.

Navíc na pomyslné misky vah nemusí občan s názorem klást svou hlavu, neboť proti sobě stojí nabídka Wintonových dětí a veto přistěhovalcům z úst přistěhovalce Babiše.

Já se také mohu ptát všech psycholidí, kde byli, když tady spolek dobráků deroucí se nahoru demogogicky manipuloval se strachem z imigrantů, kterých je tu všehovšudy dvanáct? Co víc, islamizují nás od rána do večera. Žejo! Zatím několik vražd je na kontě psychopatů českých.

Když si pan kolega nastaví zrcadlo, jak nabádá lidi s názorem jiným, než má pan Babiš, nebude jeho huba úplně rovná a možná na ní uvidí i toho, kdo to zaplatil. Pan Babiš není osobní charita, on je bohužel představitel tohoto státu. Jsem přesvědčen, že špatný a že to je české neštěstí.

Převzato z blogu R. Honzáka.

Dobře placené úpění

Rys povahy a národní záliba.

 

 

Kdo tu řádí jako Toxo

Významný národ, ale zdaleka ne tak, jak si myslí.

Umírejte zvesela

Když budete chtít, můžete tady i umřít.

Zajímavé narozeniny

Vidkun Quisling se narodil 18. července 1887 a byl popraven 24. října 1945 v Oslo. Byl to norský důstojník a fašistický politik. Po vypuknutí 2. světové války se zasazoval o to, aby se Norsko stalo německým protektorátem, což se mu vskutku povedlo a nebylo to od něj právě to nejchytřejší. Nicméně se zapsal do historie a do thesauru mnoha jazyků. Slovo quisling dnes platí v mnoha světových jazycích jako synonymum pro kolaboranta či vlastizrádce.

Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 a zemřel 14. března 1953 po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě. Jakkoliv byl nazýván prvním dělnickým prezidentem, v dělnické profesi strávil minimum svého života a byl s několika dalšími stranickými aparátčíky placen z Moskvy. Jako oddaný slouha nabízel na konci války Stalinovi Československou republiku jako sedmnáctý sovětský stát, což bylo i na báťušku moc. Jeho prostředky byly lži, manipulace a nakonec teror. Zavlečení ČSR do sovětského poddanství způsobilo zde škody srovnatelné snad jen s třicetiletou válkou nebo husitským obdobím. Žádná jiná země ze sovětských satelitů si neužila tolik, jako ČSR pod taktovkou zdejších rektoskopů.

Tihle dva už jsou dávno pod drnem, neměli bychom na ně zapomenout, vzhledem k tomu, že tu máme živly, které se v minulosti také poučily. Dnešek v sobě historii obsahuje, i když se to tak na první pohled nejeví.

Miloš Zeman se narodil 24. září 1944 v Kolíně.
Andrej Babiš se narodil 2. září 1954 v Bratislavě.
Donald Trump se narodil 14. června 1946 ve státě New York.
Vladimír Putin se narodil 7. října 1952 v Petrohradě.

Schůzka Trump – Putin se konala 17. července 2018 a Putin si tam Trumpa jednoznačně namazal na chleba. Patrně mu naznačil, nebo dokonce ukázal, co na něj všechno KGB dneska má. A tak jako všichni s máslem na hlavě, bude se Trump nyní snažit udržet se u vesla a také u koryta za každou cenu a můžeme na jeho výkřiky AMERICA FIRST! vesele zapomenout, protože teď bude Donald first, byť spíš potichu.

Rusko má (pro všechny to bylo dáno najevo srozumitelně) volné ruce k realizaci svých velmocenských choutek. Že o ně nepřišlo, přesvědčila nás kauza Krym, v níž „sudetský model“ perfektně zafungoval. Pobaltí už nemůže počítat s tak mocnou ochranou NATO, jak se mohlo domnívat ještě za Obamy a Evropa se musí připravit na další pokusy o její rozložení. Putin u nás má své quislingy – to také není nic nového – a ti nyní za jeho zdárné pomoci nepochybně přitvrdí.

Mám za to, že navzdory okurkové sezóně, bychom neměli sedět a čekat, až nás přijedou zachránit ruské tanky, tentokrát na oficiální pozvání ohrožených quislingů. Mám za to, že úkoly, které jsou před námi, jimž se současný vývoj víc než nelíbí, srozumitelně sdělil a přesně formuloval v DVTV Pavel Kosatík[1]. V Norsku se stal hlavou londýnského odboje král Håkon, jehož vláda nikdy nekapitulovala. My už krále nemáme, a tak nezbývá, než nekapitulovat sice bez krále, zato s lidmi, kteří chtějí pro tuhle zem a pro své potomky něco lepšího, než nabízí současná vládní garnitura a její nohsledi.

Blog Aktualne.cz


Kdo je větší hulvát?

Co si vzpomínám, Rumcajs byl vykázán z města Jičína za urážku starostenský nohy. Dnešní vládce takové prkotiny nezajímají, pohrdli také své mentální zralosti přiměřenou formou soupeření, známou jako „kdo dál a kdo vejš“ (nelze se divit, mezi nabubřelostí ega a velikostí onoho údu bývá nepřímá úměra) a hrajou novou variantu nazvanou: Kdo je větší hulvát.

Máme nesporně prvenství, pokud jde o čas, protože zásadní poselství znějící z prezidentského trůnu, jakož kanceláře zpočátku udávaly nějakou dobu tón. Ale kalibr to nebyl z nejsilnějších. Ten světu předvedl až Trump při audienci u Alžběty II. Chyběl jen požadavek: Popelníček by nebyl? Ten náš prezident je ale hulvát! museli jásat jeho příznivci. Takového hned tak někde nemají.

Když to viděl vládce šestiny světa ohrožené ze všech stran agresivními silami NATO, řekl si, že se nesmí dát zahanbit a přestože britská panovnice je bezpochyby významná, zkusme zda kvantita nepřebije kvalitu. „Dva jednou ranou“, řekl si a nechal zmoknout prezidentku Chorvatska a prezidenta Francie.

Máme co dohánět. Navzdory upoceným snahám z Hradu i ze Strakovy akademie (byť dějištěm byl parlament), jsou to proti těmto výkonům pouhé čučkařiny. V očekávání výročí památného projevu božího Milouše na Červeném Hrádku by byly namístě důstojnější činy, než něco, co lze maximálně označit za chucpe a co ho stěží přetrumfne svou velkolepostí. Pyromanský tajrdlík se sice předvedl, ale tu sílu to nemělo.

Ještěže máme opět kruhy v obilí a další tajemnosti: texty, které se objevují v diplomových pracích vládních představitelů. Pokud to není kampaň, totiž že jim je tam dodatečně vložili titíž lidé z pražské kavárny, kteří zákeřně odstranili Peroutkův článek, máme co do činění s nadpřirozenými úkazy. Škoda jen, že premiér bude vytížen kontrolou dotací z Evropské unie, že si na tohle nebude mít čas posvítit.

Přišla mi ale milá zpráva, že pro čtrnáctidenní ministryni už sehnali dobře placené místo u kopírky, kde jí to jistě půjde od ruky. Teď jde jen o to, bude-li takové ještě jedno pro kolegu, nebo zda si vláda nenechá kecat od nějakých občanů do toho, kdo tam má být ačkoliv by měl svěsit uši a vypadnout. Na druhé straně je tyhle aktivity možné vnímat jako trénink na kvalitnější hulvátství... Máme tak do budoucnosti naději na ještě lepší vládu! Na ještě hulvátštější hulváty.

Zdroj: Blog Aktuálně.cz.

 

 

Arogance a impotence moci

Kdo měl to potěšení vidět v padesátých létech ve Stavovském divadle Osbornova Komika, musí mít dodnes v paměti mistrovské výkony Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Jiřiny Šejbalové a dalších. Marvan v roli starého komika na jednom místě vzpomíná: Karlík Klein, Karlík Klein. Říkal, buď slušný na lidi, až půjdeš nahoru. Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů...

S tím zřejmě nepočítá současná místy nahoře se kochající soldateska domnívající se, že je představitelkou neomezené moci, které se musí všichni kořit. Nelze nevzpomenout perly překladu z knih Jaroslava Žáka: Seděl na trůně oděn v nach a zlatohav a stvůry mu pochlebovaly. Hradní mluvčí vzkázal do Plzně, že je hulvát první kategorie (alespoň v něčem jde o špičkové umístění), přidal urážky za to, že plzeňští radní chtějí, aby velkomožný pán prezident se choval jako spořádaný občan a zaplatil parkovné.

Slovenský donašeč na StB hulákal na mladé poslance a jeho významný spolupracovník se v neděli předvedl v televizní diskusi jako nevychovaný hospodský tlachal, kterému chybělo už jen závěrečné: Tys urazil moji matku, pojď na h*jzl! Ministryně spravedlnosti se projevila víc jako zpupná feudálka než jako úřednice, která má sloužit občanům (a mimo jiné je také informovat) a jest se divit, že dotěrné novináře ještě nenechala spráskat, nebo po vzoru Ferdinanda II. přibít k pranýři za jazyky. A to vše s požehnáním šéfa a ochránce, navzdory její hluboké myšlence o odložení celé té trapné maličkosti zatím stále trestně stíhaného.

Tahle velkolepá moc má jeden rub: není schopna poskytnout sebemenší ochranu občanovi. Když občan, pravda, ne zcela rozumně nalétne podvodníkům, jak bylo nedávno předvedeno v televizním dokumentu Obchod se zdravím, není moci, která by se ho zastala a která by udělala přítrž podobným praktikám. Všechny instituce, které vládnou nějakou mocí, daly od případu ruce pryč s patřičným vysvětlením, že k žádnému zásahu nemají kompetenci. Zato na šikanování je tu sil dost.

Milé spoluobčanky, milí spoluobčané, svěřili jsme dílem dobrovolně, dílem z lenosti a dílem pod nátlakem, nebo se nás dokonce nikdo neptal, značnou část svých kompetencí do rukou státu. Ten si od nás sice na to vybere na daních dost, ale aby udělal něco pro občana, který se ocitl v tísni, nelze od něj požadovat. Zato mafiánské bossovské manýry od jeho představitelů (které platíme) čekat musíme. Není na čase to změnit? Má být vzorem práva, představitelkou spravedlnosti na několik dalších let, arogantní švindlující pseudoosobnost?

Zdroj: Blog serveru Aktualne.cz

Pravda vyděsí!

O lhaní a hnutém smyslu.

 

Prezidentský trus

Někdo se pro slávu narodí, někdo se k ní dopracuje a někomu spadne do klína. S blbostí je to podobné. Cesta vzhůru je lemována stromy, z nichž lze česat různé ovoce.

Prezidentské funkce se v poslední době všeobecně jeví jako stvořené nikoliv pro službu občanům, což byla jejich původní náplň, ale pro to, aby jejich vykonavatelé trousili bonmoty. Svůj trus pak považují za jazykový drahokam a v občansko-právní sféře za zákon, lhostejno jakou mírou idiocie se taková prohlášení vyznačují. Psychosomatika je jen placebo, říká Kubek. Těžko posoudit, zda to má z vlastní hlavy, nebo zda mu to nakukali představitelé farmaceutických firem. V každém případě je to nepravda.

Osobnost emeritního, dvakrát zvoleného prezidenta ČLK v tuto chvíli zmiňuji jen proto, že je na místě otázka, zda je lepší prezident-gauner nebo prezident-omezenec. Pan kolega Kubek se nejevil zdaleka tak maligní, nicméně zdá se, že o jeho kompetencích je možné pochybovat. Když se totiž čelní představitel začne chlubit svými neznalostmi, smrdí to o úpadku soudnosti, o jehož příčinách je možné začít uvažovat.

Prohlášení pana prezidenta pro DVTV, že psychosomatická medicína není nic víc než placebo, se vyznačuje takovou mírou ignorance, že je až nebezpečí, že se stane směroplatným. Tvrdí-li pan prezident, že psychosomatickým přístupem pracuje každý lékař, vědomě lže, jak když tiskne. Sám o tom totiž ví starou belu, jak plyne z jeho projevu. Kdyby to byla pravda, nehledali by lidé tak intenzivně šarlatány. Kecy podobné těm, že žijeme lépe a radostněji, těžko přesvědčí, je-li realita trochu pochmurnější.

Když už pan prezident neumí číst, měl by mít gramotné poradce, kteří by ho přiměřeně úrovni jeho chápání seznámili s náplní prozatím MZ ČR schváleném klinického oboru. Pokud jeho znalosti o placebu jsou toho druhu, že je to inertní látka, která vyvolává reakci organismu, měl by vzít pár lekcí z logiky (to ale prezidenti nemusí), aby pochopil, že inertní látka je proto inertní, že žádné reakce nevyvolává. Jedině snad, kdyby byl reinkarnací magistra Kellyho. Když někdo s opovržením říká, „je to jenom placebo“, čekám, kdy se dostane ke stejně inteligentnímu výroku, „je to jenom člověk“.

Prezidenti bývají paranoidní, neb se cítí neomylní a nedotknutelní. Škutina za laickou diagnózu – Antonín Novotný je vůl – dostal rok natvrdo a odseděl si ho.

Proto se loučím s připomínkou starých časů jen dvěma větami:

1) Buď nám pane prezidente, buď nám zachován!
2) Můj muž je opravdu vůl! Servítová

Psychosomatická medicína 1818-2018

Psychosomatika se u nás pozvolna prosazuje jako přístup nejen k nemocnému u doktora, ale díky doktoru Honzákovi také jako způsob sebevztahu. Prý se v sousedním Německu vyplácí i pojišťovnám. Jedno investované euro do celostního přístupu ušetří tři eura proti jednostranné biologické péči. To se ovšem pozná teprve tehdy, když se, jako tam, platí za zlepšení stavu pacienta, a ne jen za množství provedených výkonů jako v ČR...(D. Bartoň)

Pojem psychosomatika slaví letos dvousté narozeniny. V roce 1818 ho poprvé použil německý psychiatr Heinroth v práci o poruchách spánku. Jednu z nich podezíral, že by mohla mít psychosomatické příčiny. Ačkoliv se tohle slovo objevilo v celém textu jen jednou, začalo žít svým vlastním životem a přežilo několik systémů, panovníků, reforem, revolucí a epoch.

Pochopitelně, že za dobu své existence nabralo mnoho různých významů, z nichž nejslavnější v minulém čase bylo učení amerických badatelů Franze Alexandera a Flanders Dunbarové, kteří ve 30. letech minulého století vyvolili celkem sedm „psychosomatických chorob“, u nichž předpokládali psychogenezi, tedy intrapsychický konflikt jako hlavní a jedinou specifickou příčinu. Sami autoři ale podrobili své učení revizi, zejména pod tlakem Selyeho objevů, které se týkaly nespecifické stresové odpovědi.

Dnešní medicínské (to podtrhuji) psychosomatické koncepce zcela opustily teorii psychogeneze a stavějí na biopsychosociálním přístupu s přijetím dimenze spirituální v konkrétních případech (většinou jde o otázky týkající se smyslu života). Nejde tedy o žádnou duchařinu, „vyloupnutí konfliktu“, tím méně o nějaké nadpřirozené skutečnosti a tajemné energie. Plně uznáváme výsledky a postupy současné převážně biologicky orientované medicíny.

Co chceme navíc? Aby byly brány stejně vážně, jako faktory biologické, také faktory psychologické a sociální. Biomedicínský přístup nebere v úvahu emocionální výbavu člověka, která je zatraceně biologická, protože emoce jsou řídící systémy, které nastavují organismus k nějakému pohybu (e-motio). Tím nejprimitivnějším, který zde je už od dinosaurů, je rvačka nebo úprk. A to je organismus biologicky nastavený úplně jinak, než v klidu a relaxaci. Máte jiné reakce těla v období radosti a jiné v době smutku. Sociální zařazení (šéf nebo bezprávný poddaný) vyvolá úplně jiné reakce řídících systémů. Člověk není rozumný stroj, jak nám odkázal Descartes, ale dynamicky reagující živá bytost, a nelze tedy úspěšně uplatňovat mechanické rigidní postupy. Konfliktní situace, které neumí řešit, mohou spustit stresovou reakci, která se při delším trvání odrazí ve zdravotním stavu, uskřinuté emoce jen svými projevy mohou vyvolávat pocity považované za příznaky nemoci (bušení srdce, stažení žaludku, svalové napětí atd.). Na to se biomedicínsky orientovaný doktor nezeptá.

To že si někdo pověsí na dveře ceduli PSYCHOSOMATICKÉ PRACOVIŠTĚ a provozuje tam kejkle nebo čáry, nemá s psychosomatikou nic společného. A to by měli ti, kteří hledají psychosomaticky orientovanou péči, vědět. A když si nejsou jistí, zjistit si, jakou akreditaci to které pracoviště má.

Z blogu Radkina Honzáka.

Vožralej jak prase – 5B8 1568

Vypadá to jako šifra odkazující na narození svatého Aloise, patrona studentů a asociovalo mi to příhodu, která se odehrála před více než půlstoletím, o níž jsme se nedávno s pár lidmi podělili a tak si ji osvěžili. Stalo se to v dobách, kdy naše republika ještě nebyla socialistická, třídní boj furt zuřil a pěst dělnické třídy bděla. Jeden z našich kolegů se tehdy s prominutím vožral jak prase (komu se zdá, že je to silný výraz, nechť si přečte Haškovu povídku Třídní rozdíly, kde se verbatim uvádí, že Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej). Kolega byl ten první případ. Cestou z vinárny Viola, která tehdy ještě nebyla poetickou kavárnou, na sebe upozornil ruku zákona a ta ho popadla a odvedla „na čtyřku“ do Bartolomějské.

Zde se jeho hodnota plazmatické koncentrace alkoholu zasloužila o to, že snahy o jakoukoliv dohodu vypadaly jak současné Babišovy volební námluvy. Navíc kolega neměl u sebe nic, než v kapse složený seznam členů studijní skupiny, od nichž vybíral příspěvky na ROH. Když to při šacování našli, probudili ho a hlasitě se tázali, co to je. „Tak já se vám přiznám“, pravil namazaný medik, „já jsem americkej špion a tohle jsou moji pomocníci, lidi u kterejch můžu přespat, když je potřeba“, pravil a usnul tvrdým spánkem opilců.

Do několika hodin byli všichni zapsaní na seznamu svezeni do Bartolomějské, ukázán jim spící kolega a na dotaz, zda ho znají – kdy všichni a všechny přikývli a přikývly s dodatkem, že to je přece..., zde byli zastaveni a vstrčeni do cel. Ráno se vše vysvětlilo a budiž řečeno ke cti tehdejšího děkana, že s argumentem, že kolega je již plánován do péče o zdraví lidu, ho z bryndy vytáhl.

Nevím, zda řidič auta, jehož SPZ se skví v nadpisu, byl vožralej jak prase, ale v každém případě jel jak prase a vybržďoval mě na silnici číslo 16 mezi Žídněvsí a Sukorady, protože měl zřejmě pocit, že jsem mu měl po vyjetí z Žídněvsi zdvořile uhnout a ne z padesátky zrychlit tak, že mě mohl předjet až po 200 metrech. Pak udělal myšku a přibrzdil. V Sukoradech se rychle schoval. Zajímalo by mě, co takové prase ve své prasečí prasomysli předpokládá? Není každý pohotový!

Přeju mu tedy ze srdce, aby se mu splnil jeho sen a někdo, kdo bude mít těžší vozidlo a pomalejší reakce, mu rozmlátil zadek.

Z blogu R. Honzáka.

Vrchní velitel armády, která vyrábí novičok

Zeman ve čtvrtečním pořadu Týden s prezidentem prohlásil, že v roce 2017 byl v Brně testován nervově paralytický jed označovaný jako A 230. Mělo se tak dít v jakémsi armádním zařízení. Pan prezident jako vrchní velitel armády jistě musel o tak závažném počínání vědět a také je schválit. Nebo ne. Vyplývá z toho logicky několik možností:

  1. Pan prezident o tom věděl a schválil to, tudíž by mělo být s ním co nejdřív jednáno někde v Haagu. Otázkou je, proč to nechal takovou dobu šetřit, když to věděl, ale není vyloučeno, že už na to zapomněl při hledání Peroutkova článku.

  2. Pan prezident o tom nevěděl, tudíž je jako vrchní velitel nekompetentní, protože tak závažnou věc přece nemůžou podřízení dělat bez jeho souhlasu a když to dělají, není to armáda, ale bordel. (O tom konečně uvažoval i nadporučík Lukáš v souvislosti s Balounem, kamže dospěje armáda, v níž pucflekové sežerou důstojníkům menáž.) 

  3. Pan prezident o tom věděl a neschválil to a přesto se to odehrálo, což je ještě tragičtější varianta než případ ad 2, protože to už zavání vzpourou.

  4. Pan prezident o tom nevěděl a schválil to v jednom z momentů, kdy jeho vědomí nebylo zrovna na úrovni, kdy byl schopen rozpoznávat a/nebo ovládat své jednání, což je docela pravděpodobná varianta vzhledem k některým jeho činům.

  5. Pan prezident si to celé vymyslel jako řadu dalších bonmotů – a v tom případě je to jeden z jeho nejlepších žertů. K tomu by nahrávalo i přeřeknutí, že šlo o vojenský historický ústav. 

V každém případě je v tom pan prezident jako vrchní velitel armády namočen a měla by se z toho vyvodit opatření. Také by bylo dobré prošetřit, nechce-li se tu zmocnit vlády – po dlouhém bezvládí v demisi – nějaká vojenská junta!

Z blogu Radkina Honzáka.

Bohatství dnešního dne

O každodenní věrnosti hodnotám.

Kam jede můj vlak?

Poděkování těm, kteří jedou se mnou.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1