Hlavní informace

Bohumil Doležal

Články

Bude se zavírat?

Piráti plní slovo.

Partie falešných hráčů

Sto a jeden důvod, proč spolupracovat s Babišem.

Hlas z ještě čerstvého politického záhrobí.

Z rakve, do níž ještě nejsou ani zatlučeny všechny hřebíky, se ozývá nešťastný expremiér Sobotka. „Přeji nové vládě, aby byla stejně tak úspěšná, jako byla naše vláda v uplynulých čtyřech letech a aby předávala ČR v lepším stavu, než jak ji v tuto chvíli přebírá.“ Je mi trochu obtížné vozit se po nešťastném nebožtíkovi, ale pan Sobotka mi připomíná starého Goethova Fausta, který slyší zvenku něco, co považuje za budovatelský šrumec - jenže ve skutečnosti je to jen rámus, který působí Lemurové, když mu kopou hrob. Sobotkova vláda je a bude symbolem pomalé, potupné kapitulace nedokonalé polistopadové demokracie před autokracií, oligarchií a buranokracií. Na to poslední dávám důraz. Celkově by se to dalo charakterizovat jako triumf prasáctví. A je přitom třeba zdůraznit, že se to vše stalo demokratickou cestou. Nebyla k tomu zapotřebí žádná revoluce ani zásah zvnějšku. „Udělali jsme si to sami.“

Psáno pro Události.

Ani hysterie, ani defétismus

Co se říká, když se chystá kolaborace s nedemokraty.

Lukáš Jelínek je šťastný člověk.

Komentátor Práva Lukáš Jelínek mne fascinuje. Je vzácná věc vidět někoho, kdo je tak bytostně a hluboce spokojen s tím, co se u nás děje někdy od roku 2013. Bere to jako výron historické spravedlnosti. V dnešním Právu se raduje z Kalouskovy porážky. Další krok k dosažení historické spravedlnosti. Závidím těmto lidem. Naše vlast jich byla plná už v době, kdy jsem začínal rozum brát, tj. zhruba od mých patnácti let (1955). A jak jim všechno už dlouho vycházelo, jak se jim všechno dařilo! A dál a dál. Dokonce i ty změny po roce 1989, které dlouho vypadaly, že jsou na furt, se zdravím přežili. A za pět miliard let, až se naše slunce scvrkne, zhroutí do sebe a změní se v bílého trpaslíka, budou tu pořád a budou zase triumfovat.

Kdybych nevěřil v Boha, asi bych se z toho zbláznil.

Psáno pro Události.

Naše demokracie není ohrožena. Zhroutila se!

Poučení z pátečního obřího happeningu.

Díky že můžeme!

(Obraz oslav 17. listopadu v Babišovinách.) 

V Mladé frontě Dnes o události referují na druhé stránce (otvírák je věnován tomu, že víceletá gymnázia selhala. V Lidových novinách se v otvíráku věnují tomu, jak stovky českých dětí mění pohlaví (nejde o samovolný biologický proces, ale o uvědomělou volbu). Na první stránce je ovšem foto. Vlastní zpravodajství je až na čtvrté stránce.

Oba listy referují o oslavách poměrně stručně a shovívavě. Velkou část zabírá fotodokumentace. Jsou tam jakési nepřesnosti. Např. Ondřej Leinert tvrdí, že Mirek Topolánek mluví o obraně hodnot první republiky (Pokud vím, mluví o obraně „první polistopadové republiky“). Ve shovívavém duchu se nese i rozsáhlejší článek Pavly Franzkiové v MfD v rubrice Praha. Dává „správnou“ atmosféru na Národní, kde se lidé nenechali rozladit „aktuálními náladami“(!) do kontrastu s Václavským náměstím, které „bouřilo“ (zvláštní je, že o tom, jak bouřilo, se z toho v článku dvakrát moc nedozvíme). Autorka zdůrazňuje horem dolem, že všichni, zejména mladí účastníci vyjadřovali vděčnost za to, že tam mohou být, protože dříve (tedy za totáče, kdy byli ještě na houbách) to nešlo. „Díky že můžeme“. Možná by bylo dobré myslet na to, co nemůžeme už teď a co nebudeme moci za pár měsíců; a dále, a že to, co můžeme (říci na veřejnosti to, co si myslíme) není vymoženost, nýbrž samozřejmost. „Celý den na Národní provázela příjemná a přátelská atmosféra. Žádné velké protesty se tady nekonaly… Mezi českými vlajkami se na Národní nejčastěji objevovala vlajka Evropské Unie. Sem tam mohli přítomní narazit i na někoho, kdo hrdě nesl transparent vyjadřující nesouhlas s vládou Miloše Zemana. Těchto osob bylo ale skutečně minimum a potkat je byla spíše náhoda… Lidé, kteří na Národní třídu přišli, občas vyjadřovali nespokojenost se současnou politickou situací. Ale zároveň i vděk za to, jakým směrem se události po listopadu 1989 ubíraly. Stejně jako Pavel Eiselt, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku vysoké školy. „Mohu porovnat a skutečně ten rozdíl je obrovský. Jsem velmi rád, že moje děti mohou cestovat a nemusí se bát říct svůj názor. Jednoduše mohou dělat to, co ony samy chtějí.“ uvedl.“ Tak sláva. Je to vlastně i návod, jak má listopadová sláva vypadat v příštích letech.

A není tomu nakonec náhodou tak, že se organizátoři podle toho už trochu předem zařídili?

Napsáno pro Události B.D.

Měl se nechat zvolit přímo do vlády

„Po čtyřech letech v opozici mohu s plnou odpovědností říct, že pokud nejste součástí vlády, neprosadíte v programu nic“, prohlásil v rozhovoru pro sobotní Právo Tomio Okamura. Pan Okamura se zjevně spletl, neměl ve volbách kandidovat do Poslanecké sněmovny, ale přímo do vlády. Problém je, že to zatím nejde. Zaráží mne, jak spontánně pohrdají představitelé Nových pořádků parlamentní demokracií a opozicí. Přímo do vládní koalice se kandidovalo za totáče: za tím účelem se voličům předkládala jen jedna jediná kandidátka, aby je to zbytečně nepletlo. Vzhledem k tomu, že takových, jako je pan Okamura, už máme v PS ústavní většinu, brzy se dopracujeme k této dokonalosti. V marx-leninské dialektice se tomu říkalo „vývoj po spirále“: dojdeme k něčemu podobnému, co už tu bylo, ale na vyšší úrovni. V tomto případě k bolševismu.

Psáno pro Události

Co je v dohlednu

Kde je dobrá vůle za „idiotskou zvyklost“, nemůže demokracie fungovat.

Krajina po explozi

Smysl má jen politické řešení.

Konec nostalgie

Bohumil Doležal takto glosoval úpadek KSČM na svých Událostech: „mají 7,76%, 15 mandátů. Ani tuto drtivou porážku jsem nepředpokládal: to je vlastně dokonalý konec nostalgie za předlistopadovým režimem. Jednou to muselo přijít: teď se nedíváme do minulosti, která už nikde nebude, ale do babišovských Nových pořádků, které velkou část komunistických voličů zlákaly. Je to docela přirozené. ,Nová jízda počata, noví andělé tu líčí, nová pějí ptáčata, nevinný je den, jenž klíčí´, jak praví básník. Té kuriózní společnosti kolem pana Filipa to ze srdce přeju: tak dlouho čekali na svůj den, až se konečně nedočkali.“

Nenalhávejme si „dilema“! Kolaborace nebo nic?

Změní se Česká republika v politický nevěstinec?

 

Rady zkušeného ďábla

Jasné slovo Miroslava Kalouska.

Na zdravý selský...

Příspěvek k ideologii Nových pořádků.

Jen proboha nejmenovat!

V minulých pátečních Lidových novinách Obmyšleného, v rubrice „Poslední slovo“ (vzhledem k poměrně vysokému věku většiny přispívajících je to skoro symbolický název) končil Jiří Hanák svůj fejeton slovy: „Když se dívám na české volební preference, vypadá to, že většina voličů by proti takovému osudu nebyla. Zvítězí-li předpokládaná strana, nedostane se nám totiž jen varovného pavince jako Německu, ale přímo zničujícího kravince. A pěkně si v něm pošmatláme.“

To je podivuhodné. V Novinách Obmyšleného všeobecně, a v této rubrice zvláště, panuje zvláštní zvyk. Autoři, kteří tvoří jakýsi pomyslný paví chvost (toho páva jsem převzal od pana Hanáka), zdobící statného tchoře, mají občas potřebu se o Obmyšleného tu a tam otřít (možná, že se v koutku duše trochu stydí, ale to jim asi moc fandím). Proto o něm mluví, aniž by ho jmenovali, se směsí tiché hrůzy a šibalského pomrkávání. Připomíná mi to dobu mého mládí, epochu Antonína Novotného, kterou jsem tu před nedávnem na jiném místě zmínil. (Z Událostí Bohumila Doležala)

 

Rekviem za „Starou svini“

Babí léto druhé České republiky.

O čem budou tyto volby

Zájmy Babiše hájí úřad Dohledu – je přece politik!

Iluze české „jedničkovitosti“

Masarykova Nová Evropa v době nastupujícího babišismu.

Máme demokracii bez demokratů?

Poznámky k volební kampani.

Příští podzim nás čeká další úděsná spartakiáda

Na svých Událostech glosoval Bohumil Doležal vyhlídky nepatřičných oslav, jejich zastírací záměr a nepřítomnost soudnosti takto: „Příští podzim bude, jak se zdá, stejně nesnesitelný, jako teď pravidelně bývá jaro. ČR a SR bude společně oslavovat sto let od vzniku ČSR. Bude to prý mít navíc i mezinárodní rozměr, oslavy mají být i v USA, ve Velké Británii a ve Francii. To výročí se jistě musí vzpomenout, ale o ČSR by se mělo mluvit věcně a kriticky. ČSR existovala v pravém slova smyslu jen dvacet let, do září 1938. To, co bylo pak (druhá republika, benešovská třetí republika, bolševická Č(S)SR), není žádný důvod oslavovat. ČSR byla po dlouhé době první realizací české státnosti, jenže v tom je právě její problém: společenství se Slováky bylo osudově nerovné; k tomu byly přibaleny statisíce až miliony dalších: Němců, Maďarů, Poláků (těch bylo jen 75 tisíc). Nikdo na nic neptal. První republika si tak nesla v sobě svou smrt. Jistě, jednání spojenců (V první řadě Francie) v roce 1938 bylo ohavné. Ale hájit ČSR bylo krajně obtížné, českoslovenští politici jim to jednání usnadnili, a to už v prvním desetiletí existence ČSR. Když pak přišel v Německu k moci Hitler, bylo už pozdě. Samozřejmě že Československo mělo pro Čechy a o něco méně i pro Slováky také pozitivní význam. Chci jen říci, že to všechno jsou věcné otázky, o nichž by bylo třeba nezaujatě mluvit. Dutá slavnostní paráda pod taktovkou Miloše Zemana a Andreje Babiše (mimochodem, ten člověk je jakési zhmotnění „českoslovenství“ v tom nejhorším slova smyslu) bude všechno jiné, jen ne tohle.

Oslavy tohoto typu (stejně jako letošní truchlení nad Heydrichiádou a Lidicemi) čím dál tím víc bezděčně i záměrně odvádějí pozornost od toho, co se u nás odehrává zrovna teď a co má osudový význam pro naši budoucnost. Navíc je cítit, jak u nás od devadesátých let ve veřejnosti postupně a plíživě ubývá svobody a kritického ducha. Jde to pomalu, ani si to moc neuvědomujeme, a když si toho konečně všimneme, znamená to zároveň, že už je pozdě.“

 

S jezevčíkem na jatka nelez!

Na svých Událostech glosoval Bohumil Doležal nejen Bělobrádkovo pokrytecké křupanství, ale hlavně vystihl charakter několika číhačů - typů rozhojněných ve virtuálním prostoru takto: „Na twitteru exceloval předseda KDU-ČSL, zvěrolékař a zbožný katolík MVDr. Bělobrádek. Vyřídil si tam asi v pěti větách (větší prostor tam nejspíš není) účty s publicistkou Lucií Sulovskou. Vyrozuměl jsem, že paní Sulovská se dopustila hereze, vyznala se k citové náklonnosti ke svému zesnulému jezevčíkovi (adjektivum, které jsem použil, je rovněž projevem hereze, ale já si to mohu dovolit, jsem evangelík a nepodléhám jurisdikci inkvizice). Paní Sulovská se ve skutečnosti provinila jen neopatrností: svěřila se s něčím, co cítila, virtuálnímu společenství, kde vždycky za křovím číhá pár těch, kteří využijí vaší momentální bezbrannosti, dají vám najevo svou morální a intelektuální převahu, a vy jste proti nim bezbranný, protože v ryze virtuálním společenství zrovna nejsou fyzicky na dosah. Podle pana Bělobrádka, který sklidil zasloužený ohlas odprava doleva, od Miroslava Kalouska až po Jiřího Dolejše (oba poukázali na to, že pan Bělobrádek se odborně realizoval na jatkách, je tedy jakýsi dr. Mengele pro zvířátka) se v případě zvířat má říkat „uhynou, pojdou, chcípnou, padnou, zhasnou, jsou poražena“. Používat „lidské výrazy“ je prý modernistické, levicové a liberální a „hodí se k městské eko-bio-vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní a pijící čaj z misky“. Hlavní problém pana Bělobrádka je, že si neumí hledět svého. Nejsem modernista nebo levičák, ale jsem na rozdíl od pana Bělobrádka liberál. Proto mi nevadí korálky na krku, plandající sukně a pití čaje z misky. U hezké holky nakonec člověk s trochou přemáhání snese u náušnici v nose, pupku či obočí. Co mi zato připadá nesnesitelné, je povýšenecké buranství. A taky mi vadí, když někdo dejme tomu spolupracuje s Andrejem Babišem, až se mu dělají boule za ušima, a je připraven to dělat i do budoucna.

(Jistě, pan Bělobrádek si dělal legraci z paní Sulovské, které asi ten ironický portrét moc nevyhovuje. A já chci říci jen to, že jsem liberál a proto je mi to fuk. Umění hledět si svého patří do oboru lásky k bližnímu, který by měl pan Bělobrádek jako věřící křesťan taky ovládat. Jeho problém je ovšem nejspíš v tom, že je tak nějak víc zvěrolékař než věřící křesťan.)“

 

Komu jsme se to prodali?

Babiš s lidskou tváří i bez ní a tutti quanti anciáši.

Jinak to dopadnout nemohlo

21. srpna glosoval na svých Událostech Bohumil Doležal takto: „Opět je tu výročí srpnové invaze. Ještě před čtyřmi roky jsem si myslil, že ten srpnový týden založil nějakou tradici, na niž lze navazovat. Dnes mi to už tak moc nepřipadá. Ruská invaze byl výrazný a hnusný zážitek. Lidé dokázali pár dní držet pohromadě, a to je vše. Jinak to ani dopadnout nemohlo. Nejpozději za rok bylo po všem, a to, co přišlo pak, mi připadá dnes aktuální a inspirativní, samozřejmě v tom nejhorším slova smyslu. Že by ten srpnový týden založil nějakou tradici, je těžké si představit. Proč taky. Na počátku stál bláznivý a zároveň trochu vyčůraný projekt reformních komunistů, postavený na tezi „myšlenka byla dobrá, nějak se nám to zvrtlo, my za to nemůžeme, teď je třeba to napravit." Jistě, měli dobré úmysly, ale zároveň to stálo na písku a bylo to nezodpovědné a nestydaté. Ve chvíli, kdy vznikla patová situace mezi „reformátory" a „konzervami", obrátili se reformátoři na veřejnost a otevřeli stavidla svobodě projevu. Už jenom to samo Rusům stačilo, aby pochopili, že „obrodu" musí udusit, jinak se jim jejich impérium rozsype. Udělali to, a drtivá většina nejvyšších představitelů „ČSSR" se rázem sesypala. Lidé by je byli podpořili, ale podporovat faktické zrádce nebo aspoň defétisty je nemožné. Proto se veřejný odpor taky sesypal, i když o něco pomaleji. Na podzim 1969 už ovšem bylo prakticky odtroubeno. Nepřipomíná Vám to náhodou něco? Tak počkejte tři čtyři měsíce. Léta 1968-9 nejsou inspirace, ale zlý sen."

 

Podivné přání otcem hnusné prognózy

Ublíží Babišovi zájem policie?

Nekrolog za sebevraha...

...a komentář k jedné zprávě z černé kroniky a dnešním proměnám pochopení práva v našem státě napsal Bohumil Doležal těmito slovy:

Vůbec jsem ho neznal. Nejsem povolán o něm psát, nejsem odborník v jeho oboru a četl jsem jeden jediný jeho článek. Zaujaly mne jen dvě zprávy v novinách. Jedna v černé kronice: na Senovážném náměstí vypadl z okna muž; zraněním podlehl; nehoda přerušila tramvajový provoz na lince č. 9. Druhá v rubrice ze společnosti: tragicky zahynul vynikající odborník na trestní právo, doc. JUDr. Jiří Herczeg, Ph.D. z Karlovy univerzity v Praze. Obě se týkají jednoho a téhož člověka.

Doc. Herczeg na sebe v poslední době upozornil - tedy přesněji řečeno naopak, upozornil na něj Senát Vrchního soudu v Praze. Ve zdůvodnění rozsudku, jímž zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v kauze Rath, citoval totiž z jeho článku v Bulletinu advokacie, jenž se v závěrečné části zabývá právní doktrínou o „plodech z otráveného stromu“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že důkazy, získané nezákonnými prostředky, nejsou relevantní. V článku není ani slovo o kauze Rath. Doc. Herczeg se pak pozastavil nad tím, že důvodová zpráva cituje z jeho článku (považoval to za nestandardní), nicméně s rozsudkem VS souhlasil. Nejvyšší soud rozsudek VS zrušil. Doc. Herczeg je mrtvý. Obojí spolu samozřejmě nijak kauzálně nesouvisí. Měl prý psychické problémy: já mám taky psychické problémy, z politické situace v ČR.

Chci jen říci: podle mne (neodborníka) je doktrína plodů z otráveného stromu správná (bez ohledu na to, že na ní občas vydělá i nějaký odsouzený darebák). Jako neodborník mám naopak obavy, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je skandální. Snad by tragická smrt doc.Herczega mohla přispět aspoň k tomu, že by se problému znovu věnovala pozornost. Důvodem jsou poslední věty jeho článku. Připadají mi moc hezké: „Konsensus, na němž je založeno tzv. přirozené právo, musí být stále znovu získáván a obnovován, neboť historická zkušenost s inkvizicí a nověji s totalitními režimy s časem slábne. To pak může vést nikoli ke zjevnému opuštění, ale k postupné demontáži institucionálních a zákonných záruk v trestním řízení.“

Mějme to na paměti dnes. Protože záhy se možná z ČR stane ne snad totalitní režim, ale „jenom“ Babišova rodinná firma a zároveň policejní a prokurátorský stát.

P.S. Článek doc. Herczega stojí za přečtení. Jmenuje se „Zásada Nemo tenetur a práva obviněného v trestním řízení“. Vyšel v Bulletinu advokacie, příslušné číslo najdete na internetu zde, jen se musíte nastavit na stránku 38. (Nemo tenetur = celá latinská floskule zní „nemo tenetur se ipsum accusare“, což znamená „nikdo není povinen obviňovat sám sebe).“

 

Ne v jednotě, ale v pluralitě je síla

Proč demokracie u nás neuspěla a co potřebujeme.

Konec „Starých pořádků“

Teď nás čeká něco nepochybně hnusného, ale zároveň překvapivého, a nevystačíme s dosavadními stereotypy.

Pravda vítězí?

To, co vítězí, je fakt pravda?

Porcování Sobotky

ČSSD dala před bitvou přednost kapitulaci.

Dopadnem přesně tam, kam jsme se nakláněli

Zdravotní stav prezidenta je problém, ale ne ten hlavní.

Dokážeme to sami?

Svobodná společnost stojí na spontánním oddělení podnikání, politiky a svobodných médií.

Myšlení „nových pořádků“- servíruje vaše Mafra

Babišovy noviny se probudily z letargie.

Uměním za mír!

Narozeniny slaví pěvkyně Soňa Červená a proto jde do kin dokument o této osobnosti. Nedávno bylo o ní napsáno výstižně: „Neexistence agentů StB opět potvrzena! Pěvkyně Soňa Červená se obrátila na soud s žádostí, aby byla vymazána z evidence spolupracovníků StB, je v tom nevinně. Ministerstvo vnitra argumentovalo záznamem jakési Soni Červené, jejíž datum narození se jen shodou okolností kryje a datem narození zpěvačky, jako agentky první správy StB pod krycím jménem Fialová, a to od 4. dubna 1958. Další dokument je ručně psaný dopis paní Červené z druhé polovina prosince 1957, který Státní bezpečnost ve své bezbřehé naivitě vedla ve svazku paní Červené a vykládala si ho jako slib o spolupráci. „Vážený soudruhu náčelníku, obrátila jsem se na Váš úřad ve věci své pasové záležitosti, která už po několik let je nezjasněná v můj neprospěch… Po důkladném projednání všech okolností Vašimi dvěma úředníky jsem dospěla k názoru, že správný názor na mne a obnovenou důvěru ke mně můžete nelézt tím, že přijmete mou spolupráci ve prospěch našeho státu. Vynasnažím se o to v mezích svých možností. Uměním za mír!“ Podle soudkyně nelze dopis kvalifikovat jako závazek ke spolupráci – neví se ani, komu byl adresován. To poslední není úplně přesné, dá se vytušit, že byl adresován slavnému náčelníku Siouxů Sedícímu Býkovi. Zbývá jen dovysvětlit, proč ho tituluje soudruhu, jaký úřad měl náčelník k dispozici a proč stařičkého válečníka zdraví slovy „Uměním za mír“, přestože on zevně neměl velké zalíbení ani v míru, ani v tom, co dnes rozumíme pod uměním. Ale nebazírujme na detailech: Míru zdar!“ (30. září 2012)

 

Co teď s nejhorší polistopadovou vládou?

Nesnesitelnost současné situace.

„Realistům“ není nic nad „národ“

33 kroků vpřed mentora Robejška.

Dokonalá proměna - Čapí hnízdo

Pan Babiš si z nás dělá soustavně a cynicky srandu.

Veselka na čapím a na hradě dilema dvou zadnic

Existuje věrohodná alternativa k Babišovi a Zemanovi?

Vyhrát může jenom Antizeman

Zanechte veškeré naděje v prezidentskou volbu.

Absence Síly, Alibi Poťouchlosti

Demytizace v životě, literatuře, politice.

Babiš - podnikatel autista

Odborníci se diví, laik žasne.

Babiš - Mesiáš pro ateisty

Nestrašte nás komunismem! Bude to jiné, a možná horší.

Vyrovnávejme se hlavně s přítomností!

Zažíváme zatím najednou jakousi druhou republiku a normalizaci v soft verzi.

Diskuse expertů – inscenovaná, vybraných

Nová „kauza Lidových novin": Koudelkiáda.

S ANO do jednoho pelechu

„být u toho" + „bránit nedozírným následkům" = kolaborovat

Zájem vlasti

Na prahu supervolebního roku.

Charta 77 a já

Dnes totéž znamená bránit parlamentní demokracii před predátorem.

Narození Páně – čas báchorek?

Oblbováni kýčovitými slátaninami s třídním podtextem.

Ve smrtelném ohrožení

Tato krize není morální úpadek, ale kumulace nenávisti.

Svoboda se hroutí

Hroutí se tím víc, čím víc je podělaných lidí.

Z Buranova do Buranova oklikou přes demokracii

Výklad o dnešním stavu ze zcela osobních vzpomínek.

Vetřelec, zádrhel, horor

Dalajlámiáda a co z ní plyne.

Kýč dobrý a špatný

Obejde se člověk mezi lidmi bez účelového fixlování a lží?

Volby v prostoru, kde „každý s každým“

Bez programu se stát změní v jeden obrovský politický nevěstinec.

Zeman dělá ostudu… Komu a pro koho?

Nadáváním na toho Ostudu se zastírá skrytá sympatie pro Babišovu „firmu“.

Generálovo sbohem

Jedna velká figura padla ve studené občanské válce.

Jako sicilskou firmu

Každý se dá koupit, všichni jsou na prodej. Každý je namočený, každý se dá skřípnout.

Soudce pologramotný, prezident zavilý, situace známá

Sice tu větu nenapsal a ten článek neexistuje, ale stejně je to tak.

Kancléřka návštěvou v rozdělené zemi

Celý cirkus s „uprchlíky" a „migrací" se hraje, aby překryl klíčový vnitropolitický konflikt.

Pryč s nebezpečnými náboženstvími!

Omlouvám se, že tu píši o něčem tak bezvýznamném, jako jestrana Úsvit. Zaujalo mne vlastně je to, že její poslanci chtějí ve Sněmovně prosadit zákon, bránícíšíření nebezpečných náboženství. Bude prý stačit podezření, že ta náboženství ohrožují svouveřejnou činností zahraničněpolitický zájem země, národní pořádek či národní bezpečnost. Dá seočekávat, že pytel bude, jak tomu v takových případech bývá, náležitě nafukovací, a že se do něhonakonec vejde i křesťanství, které lidem náchylným k podobně pitomým nápadům vadí vlastněúplně stejně jako islám, jenom o tom nevědí. Normální český člověk se domnívá, že křesťanství jesice stejně zrůdné jako islám (nebo např. animismus), ale díky „moderní civilizaci“ se z něho stalajen celkem neškodná hloupost. Strach z islámu u nás v Česku, je strach z lidí, kteří něčemu věří. Zevšech, bez rozdílu. Normální je podle nich nevěřit (pokud možno vůbec ničemu).

Události 25.8.

Komu u nás chybí teroristé z IS?

Nebezpečím pro ČR není Islámský stát, ale MK, MZ, AB a ...

Andrej Babiš a jeho užiteční pomocníci

Z naší nedbalosti, lenosti a lehkomyslnosti se po 89 otevřel prostor pro tzv. kmotry z minula. Zabydlili se, zbohatli a teď už jim nic nestojí v cestě.

Pořádek musí být

Co se spropitným v našem dnešním revolučním světě.

Babišáci útočí

Podstatnou součástí establishmentu je „vetřelec“ v jeho těle, politické křídlo Babišova ekonomicko – politicko – mediálního impéria, hnutí ANO.

Skutečné je rozumné?

Vyznání víry Václava Bělohradského.

Tvář v hnusné době

„Zlatá šedesátá" - falešný kompromis, který se táhne až k dnešku.

Politická krize pokračuje

Čeká nás demokracie nebo „malounko upravený bolševický model"?

Komu není pomoci…

Společenství zájmů mezi vášnivým pragmatikem a stejně vášnivými počestnými fanatiky.

Osobnosti organizují volbu spasitele

Výsledkem společného úsilí má být výběr osobnosti ze všech osobností nejosobnostňovatější.

Překrucování neboli trolling

Svoboda médií v ČR je vážně omezena - novináři a konzumenti také (vědouce nebo nevědouce).

Reforma, ne revoluce

Jak proměnit Českou republiku?

Chovejte se tak, jak si to přeje náš pracující lid!

Jak je ošidné dělat, co teď v Právu radí vládě „čitelný Petr Robejšek“.

Xenofobie a nacionalismus

...důsledky bezradné evropské politiky.

Poučení z návštěvy čínského prezidenta

Muži za pultem - Zeman s Babišem ohlašují výprodej Česka.

Průzkum bojem

Agentury pro průzkum veřejného mínění mají už i svého disidenta! Je jím agentura PPM Factum, která se odvážila odhadnout, že by volby do PS nyní vyhrála ČSSD. A další důkaz občanské odvahy: TOP09 má podle nich nad 10% preferencí! (Hned vzápětí ovšem přispěchala TNS AISA a všechno to popřela, aby si snad někdo nemyslil). Jistě, třeba je to jinak, třeba jim to všem tak opravdu vychází. Ale člověk dnes už nevěří ničemu. Divíte se?

Čínský vůdce v Česku: hlavní roli hraje byznys

Návštěva čínského prezidenta v ČR překonává všechna očekávání. Obludná pompa, s jakou byla zorganizována, patří k věci a odpovídá jejímu významu.

Babiš v nesnázích a jeho kritici

Kdo společně pochopí a pojmenuje vlastní, vzájemné zpustnutí?

Čert se, mrcha, přelstít nedá

Rozsudek ohledně Peroutky: radost je velmi přehnaná

Politický gruppensex

Sesterská smlouva v Praze: ODS na cestě do Babišovy kapsy.

Od demokracie k buranistánu 1989-2016

Náš stát není nutné přímo zbořit, stačí ho jen rekonstruovat.

Co s EU?

Zárodky EU vznikly v době, kdy byla Evropa vážně ohrožována a tísněna ruským bolševickým impériem. Jak ji reformovat dnes?

Buranismus

Kultura a systém víry Vlastimila Vondrušky.

Pravda a Láska. Politický kýč. Zrada vzdělanců.

Nejde o to, získat v zápase o lidské duše přívržence a pomoci tak bližním, ale líbit se

Na Bílé hoře jsme prohráli

P. Šafr bojuje podle svých vlastních slov proti „nacionalistickému a bolševickému výkladu českých dějin“, který údajně „ohrožuje naši přítomnost“.

Oslava české státnosti v době krize

Problém naší dnešní krize je v tom, že český stát jak je vymezen existuje dnes v mnoha ohledech jen virtuálně.

Hejtman Rozbořil by neměl za žádných okolností rezignovat

Zatím sociální demokraté bohužel předvedli jen vrchovatou míru kapitulantství a defétismu. Vzdávají jednu pozici za druhou.

Směrš po česku

Bezprostřední reakce na další kapitolu naší velké protikorupční revoluce, která se právě otevřela.

Za všechno nemůžou Maďaři

Zdá se, že ideový odkaz sapéra Vodičky je u nás stále živý. V českých médiích se v souvislosti s uprchlickou krizi píše o Maďarsku neuvěřitelným způsobem.

Obavy bagatelizované, umlčované a skandalizované?

Exprezident Václav Klaus představil v sobotu na brífinku v Lysé nad Labem výzvu Proti migraci, kterou sám inicioval.

„Kulturní boj s islámským nepřítelem za naše hodnoty“

Českou veřejnost zachvátil Kulturkampf. Vede se hlavně, ne-li výlučně v Babišových listech, a má nikoli pouze národní dimenzi, ale globální povahu.

Změní se Česká republika v policejní stát?

Pokud v nouzi zradíme své spojence a rezignujeme na civilizované uspořádání vlastní společnosti, nestaneme se obětí islamismu, ale sežere nás Rusko.

Běsnění kolem imigrantů

Slovanští bratři jsou pro nás větším nebezpečím než imigranti. Vzpomeťe na jejich poslední migrační vlnu ze srpna 68.

Rozvrat české demokratické politiky I.

Východiska občanského i kritického postoje. Od Tváře k Demokratické iniciativě a listopadu 89 jako předpoklady (analýzy) dnešního stavu.

Padouši naší doby

Současnost se nám výrazně nepovedla. Odmítáme ji se vším všudy. Zasloužili bychom si jinou, daleko lepší.

Na téma Havlova mládež

Po mládeži Gottwaldově a Husákových dětech přichází mláděž jaká? Havlova?

Vyhnání a osvobození

Vyhnání je nedílnou součástí osvobození. Zasloužili jsme se o ně v daleko větší míře než o porážku německých armád ve druhé světové válce.

Držet a zachránit! Ale co?

To, co dnes probíhá, už není „komercionalizace“ některých médií, kterou zmiňuje pan Fišera, ale daleko spíš jejich prostitucionalizace.

Třetí vlna sametové revoluce

Když uvažujeme o možném protidemokratickém převratu, jsme chtě nechtě v zajetí vlastních zkušeností a tradičních představ.

Hi, girls!

Po desetiletí a vlastně už po staletí u nás probíhá nikdy nekončící zápas demokracie (vlády lidu) s buranokracií, tedy „vládou buranů“.

Nezraďme sami sebe

Zdá se být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů nikdo neutrousil veřejně na obranu svých politických svobod ani slovo.

Cesta k vítězství Pravdy, Lásky a Babiše

Tři výrazné symptomy latentní choroby, která předznamenala faktické zhroucení „polistopadových pořádků“.

Co by blbej neřek

Bohumil Doležal krásně upozornil na úžasnou úroveň a užitečnost politologické vědy v Čechách.

 

Užiteční pomocníci

Minulé úterý se po půlroční pauze probudila k životu Sabina Slonková, předtím šéfredaktorka Babišovy MF Dnes, a poskytla rozhovor Karlu Hvížďalovi.

S vlky výti?

Skrytým záměrem celé akce i Zemanova projevu bylo, jak se zdá, odvést pozornost od obnovených imperiálních záměrů Putinova Ruska.

Teroristé v Paříži a naše svoboda

Jednota je hezká až moc a zaslouží si jakýsi rozbor.

Povolební koalice: každý s každým

Jak v předvolební kampani, tak v komunálních volbách, se znovu ukázalo, jak velký problém je u nás „rozpojení“ komunální a celostátní politiky.

Konec starých časů

Základní otázka dnešní doby je to, nač narazil ve svém rozhovoru pro Babišovy LN K. Schwarzenberg: co to vlastně jsou „ideje listopadu 1989".

Co mohou přinést tyto volby

Dvojími volbami, které propuknou příští pátek, skončí více než roční volební seriál, během něhož se proměnila politická mapa České republiky.

Ke dni české státnosti

O svou příslušnost k Západu jsme museli po staletí těžce bojovat a v tom boji byli i padlí.

Už zase bratrská pomoc

Jde o specifickou ruskou formu pomoci lidem, tzv. „bratrskou pomoc", u níž nezáleží na tom, zda ji přijímající potřebuje nebo chce. Rusové poskytují bratrské pomoci zpravidla v druhé půli srpna.

Rodí se v Maďarsku fašismus?

Naše nejdůležitější současné problémy se ukazují jasněji srovnáním se sousedovými.

Babišův boj

Předseda ANO v souvislosti s posledními tahanicemi o spotřební daň pohonných hmot shrnul své politické názory, které dosud dával k dispozici spíše útržkovitě.

Druhá fáze Nových pořádků

V posledních několika dnech se odehrály tři věci, které nás posunuly zase o kousek dál směrem od Velké protikorupční revoluce k následné Normalizaci.

Udávat se nemá

Nikdo už si nesmí myslet, že pan Babiš spolupracoval?

Noam Chomsky a disidenti

Podstatou a smyslem svobodné diskuse není říkat pitomosti a drzosti. Naopak, pitomostem a drzosti je nutno ve svobodné diskusi za všech okolností čelit.

Od demokracie k autokracii a oligarchii

Demokratická politika by měla spočívat ve vyrovnávání konfliktu zájmů ...a průběžném, nikdy nekončícím snižování hladiny nenávisti ve společnosti.

Polopřekvapení

Babiš tedy v Blitzkriegu pokračuje, zarazit se může až na komunálních volbách napodzim.

Ukrajina

Ukrajinci už jednou dokázali vyhrát revoluci (tehdy sametovou), ale prohráli následující mírové roky.

Máme se bát?

Rusko je i nyní supervelmoc, má i nyní své velmocenské ambice, které se ani trochu neshodují s našimi národními zájmy.

Osoby samostatně výdělečně činné

Naše společnost prošla v posledních dvaceti letech velkou transformací. Když ale člověk dnes pozoruje výsledky, měl by chuť v mnoha ohledech mluvit o recyklaci.

Normalizace bez komunismu

To, co se v ČR v minulém roce započalo a v současné době pokračuje, je normalizace tom slova smyslu, jak se pojem u nás zavedl.

Poznámky k povaze nového režimu

Českou politiku dnes ovládá triumvirát, útvar typický pro starý Řím v přechodu od zahnívající republiky k teokratickému císařství.

Změnil se režim

V tomto roce se u nás změnil režim. Potichu a nepozorovaně, nejvýznamnější změny přitom proběhly v létě, kdy si většina národa užívala dovolených.

New Deal

Ve včerejší Babišově Mladé frontě Dnes zveřejnil pozoruhodný sloupek Jiří Kubík. Normalizace, o to dnes běží!

Jako by se nechumelilo

Naše společnost prochází zásadní změnou: potichu a skoro nepozorovaně se zhroutil starý režim („Staré pořádky“, jak říká oligarcha Babiš).

Rhinoceróza

Rhinoceróza je strašlivá nakažlivá choroba, která čas od času jako pandemie zachvacuje evropský kontinent.

Karel Havlíček dnes

Stálost, vytrvalost a neohroženost politická jsou vlastnosti, které nevyhnutelně národ míti musí, chce-li upevniti svoje práva a svou svobodu.

Mnichovanství a ostrůvky pozitivní deviace

Celý letošní rok zažíváme plíživý sešup od (relativní) svobody k (relativní) nesvobodě. Všechno je relativní.

Ve volbách už o mnoho nepůjde

Se začátkem školního roku se rozjela předvolební kampaň. Vévodí jí bezbřehá slibotechna, v níž dominuje opozičně vyhladovělá ČSSD.

Výročí, na něž bychom rádi zapomněli

Kdyby bylo svátkem, úřední název by nejspíš zněl: „Vstup vojsk Varšavské smlouvy“. Svátkem není, je možné ho označovat plným jménem.

Návrat Václava Klause se odkládá

Sobě už asi moc nepomůže, kdežto ODS ještě pořádně zavaří.

Vyhlídky české politiky

Hlasatelé vyhraněných ideologických projektů jsou schopni se jeden vůči druhému ostře vyhraňovat – ale jen velmi obtížně spolupracovat.

Krize české demokracie

Lidé dnes často dávají najevo jakési zarážející pohrdání svým státem:  shledávají ho lehkým.

Komunistické nebezpečí v České republice

Komunisté se v českých volbách do krajských samospráv etablovali jako druhá nejsilnější strana. Dýchají na záda ČSSD.

Poznámky k politické situaci

Česká republika právě vstupuje (možná by bylo lépe říci „propadá se“) do další, nové etapy své existence.

Všichni se, jak se zdá, zbláznili

Ač se prezident Klaus během státní návštěvy Rakouska snažil, seč mohl, nakonec se ukázalo, že se přece jen neumí chovat. Přes všechny krásné řeči jsou česko-rakouské vztahy křehká a choulostivá věc dokázat to, byť nechtěně, není via facti až tak těžké. První den dopoledne na tiskovce v Hofburgu mluvil v souvislosti s využitím jaderné energie o „iracionálním fanatismu některých aktivistů v Evropě“.

Česká republika mezi Západem a Východem

Počínaje nástupem nového prezidenta ČR žijeme ve změněném světě. Zemanovo vítězství bylo přesvědčivé

Jde o víc než jeden článek

Rada ČRo vyhověla oznámení Š. Kotrby ve věci komentáře publicisty A. Drdy. Záležitost, přesahující případ jednoho autora.

Miloš Zeman určitě nesvrhne vládu. Aspoň ne teď

V novinách se objevily spekulace o tom, že by Miloš Zeman mohl využít nejasnost Ústavy a odvolat premiéra, potažmo celou vládu.

Vyhlídky pro druhé kolo volby

Předpokládaná reakce voliče, který se svým kandidátem neuspěl, je, že v druhém kole už volit nepůjde. Proč má volit a koho má volit?

Co zbylo z Havla

Uplynul rok od úmrtí V. Havla, což je příležitost vyrovnat se z jakéhosi odstupu s tím, co pro ČR znamenal a co jeho odchodem ztratila.

Průzkum: máme se dobře, ale celkem je to bída

Jak je možné, že hospodářská situace je setrvale tak špatná, a v naší životní úrovni se to nijak dramaticky neprojevuje? K průzkumu CVVM.

Volejte prezidentovi

Přítomnost předává pozvání k povedenému pořadu s Bohumilem Doležalem na TV Pětka nejen o prezidentských volbách.

Chvála polistopadového režimu

Polistopadový režim je na tom dnes špatně. Veřejnost je rozhořčená, zdvihá se tsunami lidového hněvu. Nejvyšší čas režim bránit.

Dá se vlastenectví měřit hrdostí?

Člověk se narodí do nějakého národního společenství. Nevybral si ho, spadl do něho. Kdyby si byl mohl vybrat, dokázal by si asi vybrat lépe.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...