Hlavní informace

Jakub Wolf

Články

Prchající smrt

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil novou metodu léčby vrozené choroby oka, založenou na genové terapii. Přípravek, určený k léčbě určité formy vrozené slepoty pomocí genové manipulace, tak bude moci vstoupit na americký trh.

Ačkoliv se jedná o léčbu, která snad pomůže jen určitému počtu lidí, ukazuje se, že pokrok v genetice a souvisejících oborech je v posledních letech tak zásadní, že se v podstatě denně budíme do úplně nového světa.

Genová terapie totiž otevírá cestu nejen k léčbě vrozených poruch a některých typů rakoviny, ale i degenerativních onemocnění, takže už teď se zdá, jako by došlo k „medicínské singularitě" - výhledový průměrný věk našeho úmrtí se už možná prodlužuje rychleji, než jak rychle stíháme stárnout.

Jen by to v tom případě chtělo sskutečně pohnout s výzkumem léčby demence, která se stala rozhodujícím společenským a politickým faktorem ještě dříve, než počet stoletých překoná počet narozených dětí.

 

 

Stella Vie

Závodu solárních automobilů napříč Austrálií se letos zúčastnil i jeden dosud značně neobvyklý stroj. Nizozemský tým z Eindhovenu totiž představil rodinný vůz vybavený fotovoltaickými články, který se dobíjí i bez nabíječky, ať už právě řídíte nebo parkujete. Závod sice stroj nazvaný Stella Vie nevyhrál, ale s rychlostí téměř 70 kilometrů v hodině si nevedl zase tak špatně, pokud uvážíme, že ostatní účastníci jeli v závodních speciálech.

Solární auto prý už dnes stačí na autonomní provoz v holandském létě.

Hry s čísly

Dožili jsme se věku falešných počítačových her. Jejich výskytem a šířením se nedávno musel zabývat provozovatel distribuční platformy Steam, která v současnosti dominuje především na trhu s hrami pro PC, firma Valve. Ta nyní zarazila podařené podnikání jakéhosi vynalézavého jedince, provozujícího na stránkách Steamu uživatelský účet pod jménem Silicon Echo Studios.

Jen během července a srpna vyprodukovalo „studio" Silicon Echo a jeho „odnože", neboli další uživatelské účty pod jinými jmény, 173 her, které na uvedené platformě nabízelo ke koupi důvěřivým zákazníkům.

Co ale odlišuje falešnou hru od pravé? Především se jedná o prostou graficky upravenou verzi již existující, nejlépe úspěšně prodávané, hry. Zadruhé, pokud je výrobce napodobenin ve svém stylu práce důsledný, původní grafika hry je nahrazena grafikou, pořízenou od třetích stran, aniž by tyto třetí strany tušily, k jakému účelu. Další důležitou součástí výroby falešné hry je samozřejmě online distribuce, provázená „rozdáváním" hry v balíčcích jiným fiktivním uživatelům a tím také vytvořením fiktivního počtu stažení. Výsledkem je zdánlivě úspěšný titul. Pak už jen stačí čekat na náhodného nakupujícího, který z nudy zkusí něco, co sice nezná, ale je to „úspěšné".

Zkrátka jde o stejné know-how jako v případě pochybných vědeckých publikací. Jedinou nezodpověditelnou otázkou ohledně takového počínání tak zůstává, zda by jedinec takto pilný a vynalézavý přecijen nevydělal mnohem víc, kdyby třeba vyprodukoval aspoň jednu skutečnou počítačovou hru.

 

Kde má vzdělání stále smysl

Tuniský ministr zdravotnictví Slim Chaker náhle zemřel na srdeční slabost. Stalo se tak bezprostředně po té, co se zúčastnil části maratonu ve městě Nábil nedaleko od tuniské metropole. Zatímco Tunisko truchlí, poznamenejme, že není věrnějšího způsobu, jakým podniknout maratonský běh. Taková věrnost klasickým vzorům se zkrátka musí cenit a připomínat, i kdyby ji snad projevil Kartáginec.

 

Přítel nepřítele může být i přítelem?

Saúdský král navštívil minulý týden Moskvu, kde se sešel s ruským prezidentem. Hlavy obou ropných velmocí se dohodly na celé řadě věcí, od společných investičních projektů až po nákup protileteckých systémů S-400 saúdskými ozbrojenými silami, dosud vybavených především americkým materiálem.

Podle tisku totiž obě hlavy států svedl dohromady společný zájem na zvýšení cen ropy. Stranou tak zatím zůstala skutečnost, že Rusko a Saúdská Arábie proti sobě v podstatě vedou zástupnou válku v Sýrii, i to, že dlouhodobě nízké ceny ropy jsou hlavně výsledkem vlastní saúdské těžební politiky a snahy vytvořit tlak na regionální soupeře této monarchie i právě na Rusko, které je v oblasti chápáno jako spojenec Íránu.

Jakkoliv je tedy zatím nejasné, jak daleko takové sblížení může vést, i zda přispěje ke konsolidaci poměrů na Blízkém východě, jasné je jedno. Putinovi se podařil průlom v mezinárodní politice, který nelze podceňovat.

 

Iberský žalář národů?

Katalánské referendum o nezávislosti se proměnilo v nedozírné historické fiasko současné španělské monarchie. Neúspěšný pokus španělské policie zabránit Kataláncům v hlasování vyústil nejen v násilnosti, které si vzhledem k surovému a bezohlednému chování policie porušujícímu dokonce platné zákony vyžádaly stovky zraněných na straně obyvatel Katalánska. Hlavním důsledkem celého postupu Madridu je totiž jednoznačná podpora myšlence odtržení země od španělské koruny na straně hlasujících. A to navzdory dřívějším odhadům, které hovořily o tom, že počty hlasů na obou stranách budou zřejmě vyrovnané. Nebyly. 90 procent hlasujících Katalánců se vyslovilo pro samostatnost.

Ani snaha zmařit referendum policejními zásahy proti hlasovacím místnostem nevyústila v nějaký přesvědčivý úspěch. Přes veškeré represe totiž účast přesáhla 42 procent. To vypovídá o poměrně značném odhodlání obyvatel hlasování se zúčastnit.

Španělsko teď má vážný problém. Další kolo násilí vůči menšinovému obyvatelstvu či pokračující represe, namířené proti jeho politickým představitelům, které španělská policie pozatýkala, nejen odporují právu na sebeurčení a principům prosazování lidských práv, jak je chápeme v Evropě. Budou také kontraproduktivní a velmi rychle mohou vytvořit výbušnou bezpečnostní situaci.

Pokud nic, postup španělských orgánů totiž dodal zastáncům katalánské nezávislosti jasné argumenty. A Evropa by je neměla přehlížet, pokud si chce udržet nějakou věrohodnost.

Nakonec, například v Indii ústava umožňuje, aby se jednotlivé státy federace různě rozdělovaly a spojovaly podle přání svých obyvatel. A také se tak pravidelně děje, aniž by nově vzniklé státy přestaly být součástí Indie.

Je to totiž především republika Indů, ne států. I Evropa si bude muset mezi Evropany a státy vybrat.

 

Kdo na koho plive?

Každý může udělat chybu. Chybu lze je třeba odpustit člověku, soukromé osobě. Politická chyba je ovšem chyba, kterou udělá politik, osoba veřejná, a je to také chyba, která má politické souvislosti. Václav Havel, ať už byl osobně jakýkoliv a jakkoliv v politice představoval obří změnu poměrů v naší zemi k lepšímu, udělal také řadu politických chyb. Malých i velkých. A velká politická chyba je hanbou politika, zvláště když spočívá v podpoře něčeho, proti čemu se sám údajně politicky staví.

U takové Su Ťij a jejího ocenění nejde o to, zda nebo v co se ona dáma změnila, ale o to, že byla oceněna pouze jako představitelka opozice vůči jistému režimu, aniž by jejím podporovatelům stálo za to si zjistit, co vlastně sama tato dáma skutečně politicky představuje. Jako nepřítel nepřítele se stala pro některé nějak automaticky představitelkou myšlenky humanitní.

Nepravdivost a nesprávnost takového typu úsudku je nejen morálně pochybná, ale vytváří morální trhlinu uvnitř společnosti. Nezdá se, že by se z takového rozdělení nabízelo jiné východisko, než to, které vychází z evropské tradice – politická kritika.

Kritika, která ukazuje chybu jako chybu, a která tedy není žádným „nálepkováním nebožtíků“, ale naopak snahou o příspěvek k odnálepkování žijících. Už vůbec potom těžko představuje soudy nad exhumovanými protivníky – nevím, za jakého „protivníka“ Václava Havla mě kdo považuje, ale jsem si celkem jist jak tím, že Havel sám mě co by školou povinného za svého protivníka považovat nemohl, neb o mě ani nikdy neslyšel, a ani já jsem se nějak nesnažil bojovat s Havlem, ať už proto, že by to nemělo význam, nebo proto, že by to nedávalo smysl. Ale což.

Prezident je ale stále politik a politik je nejen „veřejnou osobou“. Je také spolutvůrcem forem soužití ve společnosti a jako takový může a musí být předmětem kritiky dokonce i po smrti své osoby soukromé. A ono ocenění nebylo Havlovou soukromou věcí. Bylo tak politické, jak jen mohlo být, a dodnes vypovídá o oné chybě v jeho politickém rukopise, která se replikuje v podobě jisté formy licoměrnosti a související morální trhliny v českém politickém prostředí. Kritika politických rozhodnutí je totiž podstatnou součástí demokracie, nikoliv „snahou o její odstranění". Zvláště, když je právě kritikou zdánlivě jasných, jednoduchých a nezaložených rozhodnutí.

 

 

Tak na zdraví!

Češi jako věčně opilí a zkouření; zkrátka nejnezdravější na světě? Nebo spíš zase jednou nejsenzačnější zpráva na světě?

Vědecké poznání, které je lepší si odříci

Co se stane, pokud se neprosadí dodržováí pařížských dohod a do roku 2100 nedojde k zásadnímu snížení emisí CO2?

Hromadění uhlíku v oceánech, k němuž zásadně přispívá činnost člověka v podobě emisí CO2, může vést k zahájení procesu, vedoucího k hromadnému vymírání. Událost, zvané hromadné vymírání, spočívá v poměrně náhlém zásadním snížení biodiverzity - zmizí při ní velká část dosavadních druhů. Na Zemi k ní přitom dochází poměrně „často" - asi každých 26 až 30 milionů let.

Vzhledem k délce této periody mají mnozí za to, že hlavní příčiny hromadného vymírání budou spíše geologické, než biologické.

Geofyzik Daniel Rothman z bostonské MIT ovšem nyní přišel s matematickým modelem pracujícím s daty z geologických vrstev z období předcházejícíh hromadným vymíráním, na základě kterého tvrdí, že právě emise mohou v důsledku představovat rozhodující prvek, který nastartuje celý proces.

Z vědeckého hlediska je to jistě nesmírně zajímavé. Nebylo by ale v tomto případě lepší vyhnout se experimentálnímu potvrzení?

 

Poprask v Barceloně

Španělská policie obsadila úřady katalánské vlády a zadržela některé její představitele. Centrální vláda v Madridu tak de facto převzala moc v Katalánsku, čímž naplnila své předchozí hrozby, založené na tom, že snahy katalánských představitelů o zorganizování referenda o nezávislosti země prohlásila spolu se španělskými soudy za ilegální. Katalánský prezident Puigdemont naopak za ilegální, protidemokratický a totalitární označil postup španělské policie. 

V ulicích katalánských měst se následně konala shromáždění desítek tisíc lidí, požadující „odchod okupantů" a dožadující se pomoci ze strany Evropy.

Buď si Španělé neuvědomují, že takto nejspíše ze všeho pomůžou k vítězství v referendu těm, kteří usilují o nezávislost, nebo už tuší, že referendum patrně nedopadne tak, jak by si v Madridu přáli, i bez mocenských excesů, takže nezbývá, než mu zabránit.

Nejpodivněji ale tento španělský postup působí ve srovnání s tím, jak si Britové poradili s podobným referendem ve Skotsku. Stačilo Skotům nalhat něco o širší autonomii a hned se našlo těch rozhodujícíh několik procent ne zcela rozhodnutých.

Diletantismus španělské moci ale spíše než Velkou Británii připomíná Rakousko-Uhersko. Z toho lze usuzovat, že i když třeba referendu násilím zabrání, totéž se bude opakovat při každé možné příležitosti, až se to nakonec stane.

 

Planetu bez atomovek nebo atomovky bez planety?

V průběhu Valného shromáždění OSN se již desítky států podpisem připojily ke tímto shromážděním 7. července přijaté Smlouvě o zákazu jaderných zbraní. Pokud smlouvu podepíší zástupci 50-ti států, její ustanovení vstoupí v platnost po 90-ti dnech. Snaha desítek zemí světa o ukončení éry těchto genocidních prostředků je ovšem medálně zastíněna zcela opačnou snahou hlavy jednoho státu, který již předem představu světa bez jaderných zbraní odmítl - prezidenta USA.

Ten věnoval svůj proslov v budově OSN především vyhrožování válkou a „totálním zničením" Severní Koreje. Vybraný slovník, jímž Donald Trump požadoval jakési konečné řešení severokorejské otázky s četnými zjevnými odkazy na myšlení i projevy jednoho bývalého říšského kancléře, zkrátka další existenci i možnost použití jaderných zbraní předpokládá.

Každý si zkrátka pod slovem budoucnost představí něco jiného. Jeden, že něco bude. Druhý, že bude jedno vělké BUM a pak už nebude nic.

Opravdu lákavá představa, kterou si nelze nespojit s garantem toho jediného správného světového uspořádání.

 

Dlouhý pochod čínské ekonomiky ke dnu

Agentura Standard & Poor's snížila rating Čínské lidové republiky ze stupně AA- na stupeň A+ (tzn.: „Ekonomické a finanční riziko") v souvislosti s obavami z rychlého růstu zadlužení. S&P tak následovala zbylé dvě velké ratingové agentury Moody's a Fitch, které již v nedávné době rating ČLR snížily.

Čína se rychle zadlužuje především v důsledku neúměrných vládních investic do obřích stavebních zakázek, které mají pomoci uměle dosáhnout tempa růstu ekonomiky, vytyčeného cíli čínské vlády, tím, že se tento růst zkrátka „vybetonuje" na dluh a bez ohledu na smysluplnost dotyčných projektů.

Podle všeho tak dosavadní snížení ratingu, které Číně prodraží nejen další zpackané investice, ale i běžné výdaje, nemusí být ani krátkodobě poslední. Rating země se navíc může začít vyvíjet velmi rychle nevítaným směrem, pokud by v zemi došlo například k bankovní krizi. Podmínky, které pro její rozpoutání Čína vytvořila, přitom dosavadní snižování ratingu neodráží.

 

Nástup halasného mlčení

Společnost Facebook poskytla zvláštní komisi amerického kongresu data, týkající se více než 3000 placených položek na sociální síti, souvisejících s ruským vměšováním do amerických prezidentských voleb. Facebook se přitom stal předmětem intenzivní kritiky ohledně toho, že umožňil zneužívání cílených reklam na své síti nejen v případě amerických voleb, kdy z ruska zřizované falešné uživatelské účty s pomocí Facebooku efektivně zasypaly některé skupiny američanů lživými informacemi a nenávistným obsahem, ale také v souvislosti s tím, že tato společnost - podobně jako další internetový gigant Google - například umožnila využití reklamy cílené na rasisticky antisemitsky smýšlející uživatele.

Google i Facebook se nyní snaží pravděpodobnost opakování podobné blamáže omezit tím, že zakazují použití některých slov v zadávání cílových skupin u svých reklam.

Jak asi bude takové opatření efektivní, jestliže jsou právě přívrženci extremistických ideologií známí již z dřívějška schopností přejít do kódové řeči? Vždyť sám Donald Trump, kterému měla ke zvolení dopomoci i ona ruská kampaň vyšetřovaná kongresem, úspěšně oslovoval své rasistické voliče pomocí rétorických figur, jasně naznačujících, že je tento kandidát „jako oni", často aniž by musel použít některého „zakázaného" slova.

Ne nadarmo řada webových stránek dosud využívá jednoduchých testů, například rozeznávání obrázků, jejichž splněním má uživatel dokázat, že je člověk a ne robot. Člověk, byť je třeba rasista nebo ruský špión, se totiž od robota liší právě tím, že může něco zkrátka neříct a nějak to opsat a přitom může být druhému člověku pořád velice zřejmé, co se říct chtělo.

 

Železná baba s dubovou hlavou

Angela Merkel drží v kancléřském křesle jako přišroubovaná patentními vruty z vyhlášené německé oceli. Odseděla si v něm 12 let a chystá se nejméně na další 4 roky. Po příštím funkčním období už jí budou na Bismarcka chybět jen další tři. Jenže délka pobytu v Berlíně z vás ještě Bismarcka neudělá a Angela Merkel zřejmě  neoplývá vlohy v oblasti mezinárodní politiky hodnými železného kancléře.

Zatímco Bismarck ještě jako pruský kancléř postupně přiměl německé státy ke sjednocení a světové mocnosti k jeho uznání, současné spolkové kancléřce a jejím vládám se opakovaně daří v Evropě živit mezi skupinami států spory ať jde o krizi finanční nebo uprchlickou. Že by to bylo alespoň z části dáno obecně kompetencemi německé kancléřky a její vlády v mezinárodněpolitických věcech?

Například minulý týden v rozhovoru pro FAZ Angela Merkel navrhla, že by Německo mohlo zprostředkovat rozhovory mezi znepřátelenými stranami na Korejském poloostrově. Asi podobně, jako když Bismarck moderoval jednání o uspořádání na Balkáně v roce 1878. Německo tehdy hrálo roli garanta dohody především mezi třemi mocnostmi, Rakouskem-Uherskem, Ruskem a Osmanskou říší, parcelujícími si zóny vlivu na poloostrově.

Jenže tehdejšího Bismarckova Německa se všechny tři zmíněné mocnosti bály, protože o pár let dříve ve válce na hlavu porazilo Francii. Případné vojenské angažmá Německa proti straně, která by uspořádání na Balkáně porušila, bylo považováno za možný rozhodující prvek příští balkánské války.

Jak je to dnes v Koreji? Jaké německé moci by se měly obávat oba korejské státy, připravující se na vzájemnou válku víc než půl století? Čeho ze strany Německa by se měly bát v korejském konfliktu zaangažované mocnosti, tedy Čína, USA, Japonsko a Rusko?

Taková absence smyslu pro proporce a realitu je skutečně k pousmání. Jestli se na to železný kancléř Otto von Bismarck dívá, asi si ve svém holštýnském mauzoleu říká, že zvláště pro některé evropské státy by definitivní sjednocení (nejen) zahraniční politiky bylo skutečným vykoupením, podobně jako pro mnohé německé státy jeho doby.

Ale to si můžete říkat pořád, protože to je jak do dubu.

 

Řekni mi, komu chceš pomoci, a já ti řeknu, kdo jsi

Oproti hurikánům, pustošícím ostrov milionářů a pobřeží Floridy - státu amerických důchodců - se u nás podstatně menší mediální pozornosti dostává podobné živelné katastrofě, která zasáhla zemi s námi mnohem těsněji kulturně a sociálně spjatou.

Tajfun Doksuri v pátek zasáhl pobřeží středního Vietnamu, tedy země původu jedné z nejpočetnějších českých menšin a tedy také jedné z mála zemí světa s početnou českojazyčnou menšinou a silným vztahem k Čechům a české kultuře.

Vítr o rychlosti až 185 km/h, záplavy a sesuvy půdy způsobily poničení desítek tisíc domů a připravily o život 4 lidi. Dalších téměř 80 tisíc obyvatel oblasti je nadále ohroženo následky přírodní katastrofy, zatímco přibližně 200 tisíc lidí vietnamské úřady evakuovaly.

Narozdíl od USA či Francie, koloniální mocnosti spravující ostrov milionářů, ovšem nebyl Vietnam bezprostředně po katastrofě zaplaven nabídkami zahraniční pomoci.

Narozdíl od potřebných Leonarda DiCapria a Billa Gatese si tak Vietnamci asi budou muset opravit domy spíše z vlastních prostředků.

Nebo snad tentokrát příjde třeba česká pomoc někomu, kdo ji bude opravdu potřebovat?

 

Největší uprchlická krize současnosti - možnost světové války?

Uprchlíků z Barmy už je v Bangladéši 400 tisíc a bangladéšská vláda proto přišla s ambiciózním plánem na vybudování celého města pro příslušníky v sousední zemi pronásledované menšiny poblíž 50-titísícového města Cox's Bazar.

Vzhledem k rozměru krize ovšem také omezila pohyb barmských uprchlíků po území Bangladéše a v oblasti sousedící s Barmou nasadila armádu. Nejen za účelem kontroly migrace jako takové, ale především na ochranu samotných uprchlíků.

Jak se totiž ukázalo, genocidní šílenství Barmánců pod vládou někdejší modly západních intelektuálů Aun Schan Su Ťij dosáhlo rozměrů, ohrožujících mírovou budoucnost celé jižní a jihovýchodní Asie. Barmské vojenské helikoptéry a bezpilotní letouny totiž nejméně v jednom případě pronásledovaly uprchlíky až na území Bangladéše.

Případný střet obou zemí by se přitom snadno mohl stát jednou z nejkrvavějších válek světových dějin. Byl by totiž střetem relativně mírumilovného obra s mnohem menší, ale po zuby ozbrojenou, zemí s bohatou tradicí válčení a hubení.

Na jedné straně by stála Barma s 51 miliony obyvatel z nichž témeř 15 milionů lze povolat do armády a s obří vojenskou silou více než 400 tisíc vojáků v aktivní službě, kteří často prošli guerrilovými válkami, které barmská vláda po desetiletí vede proti různým etnickým menšinám a separatistickým provinciím.

Proti této síle by stálo pouhých 200 tisíc bangladéšských vojáků vybavených podstatně menším množstvím klíčové techniky, ale zato doplnitelných více než 36-ti miliony Bengálců, které lze v osmé nejlidnatější zemi světa s jejími témeř 163-mi miliony obyvatel odvést.

Pokud by skutečně k napadení území Bangladéše došlo, otázkou také je, zda by se tato země znovu nedočkala vojenské pomoci ze strany jedné z rozhodujících světových velmocí - Indie - nebo naopak ze strany Pákistánu a zemí Organizace islámské spolupráce, jejímž je Bangladéš důležitým členem.

Nelze totiž jen tak pominout skutečnost, že vedle Bangladéše žije dalších 90 milionů Bengálců právě v Indii, a že obě země tak spojují četná historická a sociální pouta, a že jakékoliv ohrožení Bangladéše by zase vyvolalo uprchlickou krizi nevídaných rozměrů přímo v Indii. A tím méně lze pominout fakt, že barmské genocidní běsnění je právě genocidou muslimů, vražděných a vyháněných buddhistickými nacionalisty.

 

Španělské úsilí o odtržení části země

700 katalánských starostů protestovalo v Barceloně proti postupu španělských úřadů, které hrozí jejich trestním stíháním v souvislosti s chystaným referendem o osamostatnění země. To se přitom má konat už 1. října. Španělská vláda a ústavní soud se ale shodují na tom, že konání referenda je protiústavní, a umožnění hlasování ze strany představitelů katalánských obcí je tedy trestným činem. Totéž se týká členů katalánské vlády a parlamentu, kteří se podíleli na prosazení a schválení konání plebiscitu.

Vzhledem k tomu, že valná většina katalánských starostů, včetně některých, kteří se vyslovují proti osamostatnění státu jako takovému, hodlá hlasování zorganizovat bez ohledu na hrozby z Madridu, může ještě nakonec v Katalánsku dojít na masové zatýkání politiků.

V tuto chvíli je přitom stále považováno za spíše nepravděpodobné, že by většina voličů v referendu žádala nezávislost. Jestliže ale španělské úřady skutečně násilím zabrání konání samotného hlasování o nezávislosti a budou trestat jeho organizátory, co si z toho vyvodí katalánský volič?

 

Jednohlasý dialog a trojúhelník hrozeb

Diplomatická krize mezi arabskými zeměmi trvá a zřejmě trvat bude, bez ohledu na to, že vůbec není jasné, kdo z ní vlastně může mít prospěch. Saúdská Arábie, která se ujala úlohy vůdčí země bloku, či spíše která svým vlivem utvořila blok států, bojkotujících maličký emirát Katar, totiž zjevně nehodlá nijak napomáhat snižování napětí v oblasti.

K vojenské akci přezbrojené muslimské teokracie, vynakládající na armádu více peněz než Rusko, proti maličkému sousedovi odříznutému od světa právě saúdským územím zřejmě nedojde. A to i přesto, že saúdský princ a ministr obrany Mohamed bin Salmán katarskému emírovi, pokoušejícímu se o navázání dialogu po telefonu, zkrátka zavěsil a prohlásil, že monarcha sousední země „překrucuje fakta".

Katar by sice možná byl pro Saúdy snadným soustem, totéž se ale nedá tvrdit o největší americké vojenské základně v oblasti, která se nachází právě v Kataru - nehledě na to, že Donald Trump se v konfliktu pochlebnicky postavil na stranu saúdského nátlaku. Natož o nedalekém Íránu, který už demonstroval připravenost emirátu s jeho bezpečnostním problémem „vypomoci".

 

 

Havlova posmrtná hanba

Na světové scéně povstal přízrak, díky kterému i zahraniční veřejnost dokonale pochopí, čím nejvíc lezl Václav Havel Čechům na nervy.

Opravdu humanitární přístup

Hurikány na západní polokouli si již vyžádaly desítky obětí. Nejdříve v Texasu, kde politicky nekorektní hurikán podle jistých francouzských údajů způsobil utopení všech neonacistů, teď zase pro změnu na karibských daňových ostrovech.

Francouzská zámořská území přitom byla zasažena zvláště ničivou silou, následkem čehož zemřelo celých 9 jejich obyvatel a dalších 7 se pohřešuje. A snad nejhůře dopadl ostrov Saint-Barthélemy, kde řádění živlů způsobilo obrovské škody na majetku a v podstatě smetlo tamní osídlení z prosluněného povrchu země. 

Katastrofa francouzské kolonie nenechala lhostejným ani prezidenta Trumpa, který si ještě určitě dobře pamatuje, jak se v červenci v Paříži najedl, a tak hned nabídl americkou pomoc při rekonstrukci poničeného území, známého jinak také jako ostrov milionářů.

Peníze amerických daňových poplatníků, kteří se mezitím na vlastní náklady stěhují z Floridy a jimž pojišťovny žádné škody neuhradí, pokud žili v zatopeném Houstonu, postaveném v záplavové zóně, tak budou účelně využity k tomu, aby se z následků běsnění živlů vyhrabali chudáci majitelé domů na ostrově Saint-Barthélemy, jakými jsou například jejich spoluobčané Bill Gates a Leonardo DiCaprio. 

Zda americká pomoc bude tak rychlá a nezištná v případě Mexika, kde si v týchž dnech zemětřesení a hurikán vyžádaly 67 obětí na životech, vůbec není jisté. Mnohem větší jistotu lze nabýt ohledně 1200 obětí probíhajících záplav v jižní Asii. Indům, Pákistáncům, Bangladéšanům a Nepálcům žijícím trvale mimo ostrovy milionářů bude asi někdo z amerických věřejných peněz pomáhat s mnohem menším odhodláním.

A už vůbec se o nich nebude psát tolik, jako o těch zruinovaných nebožácích a děsivém masakru devíti lidí ze Saint-Barthélemy a přilehlých ostrovů.

 

Internet neomezených možností

Kybernetických hrozeb přibývá s tím, jak také přibývá uskutečněných kybernetických zločinů. Podobně jako různé společnosti více či méně legálně shromažďují data o uživatelích internetu, tak se také skupiny jednající zcela protiprávně pokoušejí o získání přístupu k využitelným či zneužitelným osobním datům.

Tak například poslední hackerský útok na společnost Equifax, což je jedna ze tří velkých amerických společností provozujících registry dlužníků, vedl k odcizení osobních údajů 143 miliónů lidí. Jména, data narození, adresy. V případě více než 200 tisíc osob navíc zločinci získali čísla kreditních karet a ve 180-ti tisíci případech také dokumenty, týkající se jejich závazků či právních sporů.

Za krádež a zneužití údajů k cizím kreditním kartám pomocí kybernetických prostředků je v USA v současnosti také souzen jistý Roman Selezněv, který je synem ruského poslance Valerije Selezněva, sedícího v Dumě za Žirinovského krajně pravicovou stranu. Ten byl dopaden na Maledivách a odtud transportován do vazby v USA, což Rusko označilo za protiprávní únos svého občana. Roman Selezněv se ovšem mezitím k činu přiznal.

No, a potom jsou tu ještě tisíce firem, shromažďující a využívající táž data zcela bez obav o nějaké potíže se zákonem.

 

Velkorysá Evropa

Ačkoliv Británie brzy opustí EU a její univerzity tím přijdou o možnost čerpat zdroje, tvořící většinu jejich financování, Evropa nenechá Brity úplně na holičkách a se vzděláváním jim hodlá i nadále pomáhat. Nebude se ovšem zřejmě jednat o vzdělávání terciálních jako doposud, ale spíše o nižší úrovně vzdělání a skupiny obyvatelstva, postižené jeho fatální absencí a souvisejícím nedostatkem představivosti.

Michel Barnier, kterého Evropská komise pověřila vyjednáváním o ukončení členství Británie v Unii, totiž v rámci ekonomického fóra v italském Cernobbiu řekl, že brexit bude „vzdělávacím procesem," protože „opuštění jednotného trhu má vážné důsledky, což nebylo britským občanům dostatečně vysvětleno. Máme v záměru lidi poučit... co opuštění jednotného trhu znamená.“

Zatímco náklady britského vysokého školství, vědy a výzkumu ale doposud nesla hlavně EU, u tohoto vzdělávacího programu tomu podle všeho bude jinak. Za to by mohl mít i vedlejší efekty, například v podobě poučení, které si z něj vezmou obyvatelé dalších zemí, balancujících na hraně evropského integračního procesu.

 

 

Už nejsou Charlie

Američané jsou pobouřeni počínáním časopisu Charlie Hebdo. Ten na úvodní stránce posledního vydání uveřejnil obrázek hajlujících pravic a říšských praporů vykukujících z vodní hladiny s komentářem, odkazujícím k hurikánu a povodni, pustošící jih USA: „Bůh existuje! Utopil všechny neonacisty z Texasu."

Neonacisté z Texasu jsou ovšem citlivé téma, které si, narozdíl od takových karikatur Mohameda, zaslouží nějakou tu dávku morálního rozhořčení.

Zajímavé je, že zatímco Američané, kteří teď už nejsou Charlie, dávají najevo své rozčilení hlavně v souvislosti s tím, že všechny oběti povodní prý nebyli jen neonacisté, teoreticky spornější a mnohem obtížněji ověřitelná část titulku žádnou výraznější odezvu dosud nesklidila.

Pokud snad má redakce Charlie Hebdo k dispozici informace o tom, že všichni neonacisté, co jich bylo v Texasu požehnaně, byli nyní utopeni, jedná se skutečně o platný a logicky nezvratný důkaz existence Boží?

 

Těsně vedle

1. září bylo, viděno v kosmickém měřítku, skoro po všem. Zemi totiž těsně minul asteroid Florence o průměru 4,4 kilometru, který se kolem nás mihnul ve vzdálenosti pouhých 7 milionů kilometrů. To je co by kamenem dohodil, pokud by tedy házel patřičnou silou. Jedná se o pouhých 18-tinásobek vzdálenosti Měsíce od Země.

Na oběžných drahách blízkých oběžné dráze Země se pohybuje pouze přibližně 10 asteroidů o velikosti podobné tomu, který nás právě minul.

Další šance na munomentální rozuzlení naší současné situace tak na sebe zřejmě nechá ještě čekat. Nikdy se ale nemá házet flinta do žita. Když se příroda zase jednou netrefila, najde se určitě spousta přičinlivých lidí, kteří se pokusí její omyl se zachováním života na Zemi co nejdříve napravit.

 

Trumpova Amerika jde Rusům po krku

Americký prezident Donald Trump a jihokorejský prezident Mun Če-in se dohodli na revizi smlouvy mezi USA a Jižní Koreou, omezující vojenský raketový program dálnovýchodní země na střely krátkého doletu. Jedná se zjevně o reakci na sérii severokorejských raketových zkoušek a jaderných testů, ale také o další doklad Trumpovy neschopnosti konflikt mírnit a dosáhnout shody s Čínou a Ruskem, které severokorejský režim podporují. Bude revize znamenat, že Jižní Korea začne vyvíjet a pořizovat střely s delším doletem?

Dosavadní jihokorejské střely s doletem okolo 800 kilometrů mohou zasáhnout prakticky celé území Severní Koreje, takže případné vyzbrojování Jižní Koreje raketami středního a dlouhého doletu bude v Moskvě a Pekingu nutně a v zásadě správně chápáno nikoliv jako opatření na odvrácení hrozby ze Severu, ale jako přímé ohrožení Číny a Ruska.

Z našeho hlediska, viděno čistě vojenskou optikou, to může být vlastně výhodné. Narůstající hrozba otevření skutečné východní fronty pravděpodobně časem omezí schopnost ruských vojsk soustředit se s dosavadní intenzitou na evropské válčiště.

Chceme ale skutečně svět, o kterém rozhoduje v první řadě takové vidění situace? Jsme opravdu přesvědčeni, že Rusové nakonec podlehnou vojensko-politickému nátlaku a začnou se kvůli tomu chovat v souladu s mezinárodním právem?

Ale nakonec je třeba pro doplnění položit ještě jednu otázku: nezašla už eskalace v nové studené válce tak daleko, že na dlouho nemůže žádná ze stran udělat ani krok zpět?

 

Ani smrt je nerozdělí... ale ani nespojí

V Barceloně proběhl masový pochod na připomínku obětí teroristických útoků, spáchaných 17. a 18. srpna. Na shromáždění opět přijel španělský premiér Rajoy a také sám král Felipe VI., který se tím stal prvním španělským králem od obnovení monarchie v roce 1975, účastnícím se demonstrace. A spolu s ním se jí zúčastnilo půl milionu lidí. Jen není úplně jisté, kolik důrazu položit na slova spolu s ním.

Demonstranti totiž kromě hesel proti islamofobii a za mír nesli převážně vlajky katalánské, nikoliv španělské, a také transparenty, vyzývající vládnoucí dynastii Bourbonů k odchodu či podobizny George Bushe spolu se španělským a saúdským králem doprovázené heslem: Vaše politika, naši mrtví.

Atentáty nebo ne, Katalánci se totiž chystají 1. října uspořádat referendum o osamostatnění, bez ohledu na to, že jim ho španělská vláda nechce povolit.

 

A přece se bude kácet!

Brazilský prezident Michel Temer ohlásil zrušení amazonské přírodní rezervace Renca o rozloze 46000 kilometrů čtverečních - tedy téměř o rozloze Slovenska. Na jejím území se totiž nacházejí obří ložiska zlata, mědi, tantalu, železné rudy, niklu a manganu. A také značné množství unikátních druhů živočichů a rostlin či domorodých obyvatel. Zatím.

Okamžitě se totiž přihlásilo nejméně 20 velkých investorů, kteří mají v oblasti dosavadního deštného pralesa zájem těžit zmíněné nerosty a budovat infrastrukturu.

Temer, který se stal prezdientem ne díky volbám, ale díky tomu, že se mu podařilo s pomocí parlamentu odvolat a nahradit předchozí prezidentku a vítězku posledních voleb Dilmu Rousseff, již také vetoval zákon na ochranu pralesů před kácením. Kromě toho, že jeho hospodářská politika vyhnala Brazilce do ulic. Proti demonstrantům v hlavním městě již v květnu nasadila Temerova vláda federální ozbrojené síly.

Sám Temer zatím pokusům o odvolání odolává. Jeho řádné funkční období končí až v lednu 2019.

 

Jedna země, dva kosmické programy

Soukromé vesmírné agentury už definitivně připravily úzkou skupinu velmocí o monopol v orbitální dopravě. A tím také o moc rozhodovat o tom, kdo bude či nebude mít vlastní kosmický program. Mezi země, provozující satelity vlastní výroby, se tak nově s pomocí společnosti SpaceX zařadila také Čínská republika, známá u nás spíše jako Tchaj-wan.

Tchajwanský satelit Formosat-5, nesoucí teleskop namířený na Zemi a ionosférickou sondu, dopravila z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii na oběžnou dráhu raketa Falcon-9, která mimo jiné od roku 2012 dopravuje zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tento nosič po té popatnácté úspěšně přistál na k tomu určeném robotickém plavidle.

Společnost SpaceX a její majitel Elon Musk nyní usiluje o získání všech povolení k provozování pilotovaných letů s týmž nosičem.

 

 

Od robocopa není k terminátorovi daleko

116 představitelů technologických firem včetně Elona Muska, šéfa společností Tesla a SpaceX, či Mustafy Suleymana, odborníka na umělou inteligenci ve společnosti Google, vydalo prohlášení, požadující globální zákaz autonomních zbraňových systémů. Vražedné roboty přitom vyvíjejí desítky zemí světa a od jejich uvedení do výzbroje se očekává revoluční změna podoby válčení, která by mohla svým způsobem předčít i efekt, který měly v minulém století jaderné zbraně. Především proto, že narozdíl od jaderných zbraní nebrání použití vražedných robotů obava z přímých vlastních ztrát a v případě jasné převahy jedné z válčících stran ani zaručení vzájemného zničení.

Naopak. Tak jako jaderné zbraně po jistou dobu vyloučily střet velmocí, roboti mohou válku mezi nimi umožnit. A nejen to. Autonomní rozhodování technických prostředků eventuálně umožňuje vyloučení středních a nižších úrovní velení. A to znamená vyloučení potřeby skutečného politického konsensu na použití smrtící síly. Válku proti celému lidstvu nebo vlastnímu národu může teoreticky pomocí robotů vést jediný člověk - třeba sám diktátor - a nemusí se starat o loajalitu nebo souhlas části obyvatelstva, ani o morální a psychologické dopady zabíjení na vlastní vojáky.

Doposud používané robotické zbraňové systémy nejsou ve svém rozhodování autonomní a střelbu zatím vždy ovládá přímo jejich operátor. Ten nese právní zodpovědnost, ale také rozhodování zpomaluje, což může být časem například u protiraketových a protibalistických systémů považováno za kritickou slabinu. Jedením z prvních plně autonomních mobilních bezpečnostních systémů je nově zavedený policejní robot v Dubaji, který ovšem není ozbrojen.

Současně je ale již zřejmé, že budoucnost jako ze série Terminátor nemusí být vzdálená. 2029?

 

Bič a pryč

Reakce Donalda Trumpa na teroristický útok v Charlottesville nezůstává bez odezvy. Jako důvod rezignace uvedl morální nepřijatelnost prezidentových postojů pastor A. R. Bernard, který jako první opustil Trumpův poradní sbor pro otázky náboženství. Zatímco ostatní náboženští myslitelé mají na starosti důležitější věci, než je morálka, prezidentský poradní sbor pro otázky umění pro změnu rezignoval jako celek. To sice omezuje možnosti prezidenta ve vztahu ke kulturní politice, rezignace tohoto poradního sboru ale možná Trumpa zase tolik pálit nebude - lidí, které chápe jako své voliče, se totiž kulturní politika zřejmě týká méně.

Co ale může už teď přidat pár vrásek na Trumpově čele je rozpuštění dalších dvou prezidentských poradních sborů - pro otázky průmyslu a pro otázky strategických rozhodnutí. Obě tato tělesa totiž jejich členové, jimiž byli přední američtí průmyslníci, opouštěli již delší dobu, a poslední události se staly doslova rozbuškou odpálení zbytku vztahů mezi Trumpem a velkým americkým kapitálem.

Zřejmě pod tíhou těchto událostí se Trump nyní „rozhodl", že další chystaný poradní sbor - pro otázky infrastruktury - vůbec nevznikne. On by se totiž asi musel skládat z odborníků z řad pouličních rváčů a rasistických sektářů z řad Ku Klux Klanu, protože nikdo jiný už pomalu nechce mít s rychle se odpařujícím přízrakem v Bílém domě nic společného.

 

Vědy s mírou?

Čína vyhrožuje bojkotem vědeckých publikací z nakladatelství Cambridge University Press (CUP). Ano. Zní to podivně. CUP totiž odmítlo vyhovět požadavku čínských úřadů na zablokování přístupu k více než třem stovkám článků, publikovaných v sinologickém čtvtletníku slavné britské univerzity. Články se týkají moderních dějin Číny. Teď tedy musí Cambridge čelit zlobě Pekingu, který hrozí zablokováním přístupu k publikacím celého univerzitního nakladatelství.

Západní vědecké instituce prý mají z Číny odejít, pokud nebudou „respektovat čínské zvyky". Jako je například cenzura vědeckých časopisů.

Pokud Peking nesleví a jeho cenzoři se začnou zajímat o to, co vychází i v jiných univerzitních časopisech po světě, brzy si budou moci v Číně udělat ještě jednu vědu jen sami pro sebe, protože ze světové vědecké produkce si nepřečtou nic.

Hodně štěstí.

 

Zbraně hromadného zblbnutí

Čínská státní média se odhodlala zasadit rozhodný úder takovým nepřátelům socialismu a sebeurčení čínského lidu, jakými jsou Bhútán, který si drze nárokuje právo mluvit do toho, že Číňané zabírají jeho území, nebo dokonce Indie, jejíž nestoudnost tváří v tvář našim budoucím chlebodárcům a nejlepším lidem na světě, soudruhům-loutkovodům milého Miloše, zachází tak daleko, že indická vláda vyslala vojska na obranu maličkého sousedního himalájského království proti dobru pokroku, přicházejícímu horám i lidem navzdory přímo z Pekingu.

Socialistický člověk se ale nedá takovou propradností známých imperialistických štváčů z Indie ani v nejmenším zviklat. Agentura Xinhua proto vyrobila video s názvem 7 hříchů Indie, kde si to čínští „komici" s jižním sousedem vyříkali pomocí osvědčených pokrokových metod - rasistických stereotypů a laciných propriet.

Bhútán, který zasloužilí umělci ztvárnili jako oběť indické agrese, si vysloužil alespoň to, že jeho obyvatelstvo měl představovat zkrátka Číňan a na kostýmní důvtip nebo maskérské dovednosti, jaké známe i z jiných děl čínské produkce, u něj nedošlo. Těžko říci, jestli právě z toho, že jejich obyvatelstvo má od nynějška představovat Číňan, budou mít v Bhútánu radost.

Podobné překvapení ale vzbudilo video i v samotné Indii, kde se předmětem úvah stalo především, proč vlastně Číňané zjevně útočí hlavně na sikhskou menšinu, tvořící necelá dvě procenta indické populace. Deník Hindustan Times označil video za krajně podivné a matoucí zvláště ve chvíli, kdy sikh začne ohrožovat rodilého bhútánského Číňana nůžkami.

Nejpodivnější je, že celé protiindické video natočili Číňané v absurdní „hovorové" třeskutě „americké“ angličtině a šířili jej prostřednictvím uživatelských účtů, které agentura Xinhua zaregistrovala na v Číně zakázaných sítích Facebook a Twitter.

No co, Indové se o sebe postarají, a nám asi nezbývá, než se ztotožnit s hlubokou marketignovou pravdou naší doby:

Čína, to opravdu nejsou jen ty pandy.

 

Šaškonauti

Skupina „obránců Evropy" z řad nacionalistických organizací ve Francii, Británii, Itálii, Německu, Švédsku a Rakousku, se rozhodla, že si pořídí loď a vyrazí na plavbu Středozemním mořem, během které zabrání migrantům na člunech, aby dosáhli břehů Evropy. Hlavním záměrem pak bylo bránit plavidlům různých neziskových organizací na pomoc uprchlíkům, aby migranty z moře lovila a odvážela do Itálie.

Dostatečné námořní plavidlo ale není levné, takže si tito křižáci moří uspořádali online sbírku, díky níž se jim podařilo od svých soukmenovců vybrat částku 75 tisíc euro, za kterou si loď pořídili v Džibutsku, tedy v zemi, sousedící s Eritreou, Etiopií a Somálskem, které patří mezi zdrojové země velké části oněch migrantů, plavících se na člunech do Itálie.

A tím celá výprava teprve začala. První zajímavá příhoda čekala proevropské nadšence při přistání v Egyptě, kde policie prohledala jejich plavidlo C-Star kvůli podezření na pašování zbraní. To se nakonec zřejmě nepotvrdilo, když mohla C-Star pokračovat v cestě.

Druhý konflikt s představiteli zákona, tentokrát na Kypru, už dopadl o poznání zajímavěji. Z lodi ochránců Evropy totiž v přístavu ve Famagustě vyskákala najatá posádka Srílančanů. Její členové později požádali na Kypru o azyl, v důsledku čehož byl majitel lodi Sven Tomas Egerstrom (dříve ve Švédsku odsouzený na dva a půl roku za podvod) v nepřítomnosti na ostrově obžalován z organizování pašování imigrantů.

Aby ale ani to nebylo málo, když se loď C-Star konečně dostala do vod jižně od Sicílie, aby mohla začít plnit svůj posvátný úkol, došlo v jejím ústrojí k mechanickému selhání, takže uvědomělí Evropané museli volat o pomoc italským úřadům.

Nehoda na moři není žádná zábava. Ještě že se vody mezi Itálií a Afrikou jen hemží plavidly neziskových organizací zachraňujících uprchlíky. A jedna taková loď organizace Sea-Eye byla právě na blízku, aby nešťastníky zachránila.

Podle vyjádření předsedy této organizace je totiž úkolem Sea-Eye zachraňovat lidi na moři „bez ohledu na jejich původ, barvu pleti, náboženství či přesvědčení".

Konec dobrý, všechno dobré. Dobré by ale bylo, uvědomit si konečně, kdy by už bylo opravdu lepší, aby to vzalo konec.

 

Dvojsečná konfrontace

Otřesná situace ve Venezuele začíná sklízet mezinárodní odezvu. Peru se  rozhodlo vypovědět venezuelského velvyslance a peruánský prezident Kuczynski označil venezuelského prezidenta Madura za diktátora. Andská země také svolala konferenci diplomatů 12-ti zemí regionu, jejímž výsledkem bylo odsouzení narušení demokratického pořádku ve Venezuele.

Mezitím USA uvalily na Venezuelu a některé její představitele sankce. Ty se, narozdíl od Ruska, zatím netýkají venezuelského petrochemického průmyslu.

V prostém světě Donalda Trumpa se ale Venezuela stala jednoduše nepřítelem, takže došlo i na vyhlášení amerického prezidenta upozorňující na možnost americké vojenské intervence.

Existuje lepší způsob, jak utvrdit venezuelského diktátora v představě, že jeho vlastní propagandistické obrazy kapitalistických imperialistů se zakládají na skutečnosti?

A je k mání důkladnější metoda, která by dál zhoršila situaci zbídačeného obyvatelstva, než bombardování nebo invaze?

 

Nevyžádaná péče

Pentagon prý zvažuje útoky bezpilotních letounů na pozice Islámského státu na Filipínách. Tam náboženští fundamentalisté převzali moc ve městě Marawi na ostrově Mindanao a místním ozbrojeným silám se dosud nepodařilo situaci zvrátit. Potíž s americkým bombardováním je ale v tom, že mezi režimem současného filipínského prezidenta Duterte a USA nepanují právě kdovíjaké vztahy a někdejší blízký spojenec Američanů v regionu se začal pod novým vedením orientovat spíše na Rusko.

Ani o americkou intervenci  proti Islámskému státu na svém území tak Filipíny dosud nepožádaly a podle dřívějších vyjádření Rodriga Duterte se nejspíše ani žádat nechystají.

Jak se asi budou vztahy s Filipínami vyvíjet, pokud k takovým útokům dojde?

 

Souboj titánů

Mezi dvěma nejlidnatějšími zeměmi světa, jejichž populace dohromady tvoří více než třetinu lidstva, se schyluje k ozbrojenému střetu. Indická armáda nově přesunula 50 tisíc vojáků do oblasti trojmezí na hranicích s Čínou a Bhútánem. Ti posílí pouze šestnáctitisícovou bhútánskou armádu. Důvodem je indické odhodlání bránit územní celistvost maličké himalájské monarchie se 700 tisíci obyvatel proti ambicím obřího severního souseda. Číňané totiž nedávno začali stavět horskou silnici na území, které si nárokují, ačkoliv jej zbytek světa považuje za součást Bhútánu.

Ani jedna z velmocí nešetří bojovnými prohlášeními a požadavky. Číňané požadují okamžité stažení indických vojsk, Indové zase ukončení čínských stavebních prací, narušujících suverenitu Bhútánu.

Čínská vláda navíc směřovala Indii pohrůžku, když svému sousedovi doporučila, aby si připomněl pro Indii neslavný střet obou mocností z roku 1962.

V Dillí se ale myšlence na válku s Čínou, která by zabránila tomu, že by Bhútán skončil tak jako sousední Tibet, rozhodně nevyhýbají. Indický ministr obrany se už v reakci na čínské prohlášení nechal slyšet, že rok 2017 není rokem 1962.

Indická armáda tak byla uvedena do stavu bojové připravenosti.

 

Na morálku zákon

Francouzi zavádějí sadu opatření, zvaných „moralizace veřejného života". Co je jejich obsahem? Co znamenají například pro budoucnost krajní pravice?

Park kultivace a oddechu

Osada Nipton na hranicích Kalifornie a Nevady byla donedávna k mání přibližně za 5 miliónů dolarů. A prodala se. Zakoupila ji totiž arizonská společnost American Green, zabývající se pěstěním konopí, která se časem chystá Nipton proměnit v marihuanové lázně, kde si bude každý návštěvník vychutnat omamný kouř v klidném a čistém prostředí Mohavské pouště.

Osada je navíc plně energeticky nezávislá díky solární elektrárně a celoročnímu dostatku slunečního svitu.

Prodej marihuany a její konzumace je v USA podle federálních zákonů nelegální. V Kalifornii mají ale ještě své vlastní zákony a ty od loňska obojí dovolují. Pokud si tak nebudou návštěvníci z Niptonu odvážet suvenýry do jiných států USA a nespáchají tím čin, vymykající se kalifornské jurisdikci, bude na jejich pouštní meditaci krátká i celá FBI.

 

Puč otcem myšlenky

Venezuelským vládním jednotkám se prý v neděli 6. 8. podařilo zlikvidovat spiknutí členů armády, kteří se údajně povstat a „obnovit ústavní pořádek". Skupina vojáků skutečně  vystoupila s požadavky vůči vládě na youtube. Zda se skutečně jednalo o zpackaný pokus o puč se možná nedozvíme. Nedávno ale Venezuela zažila také granátový útok policejní helikoptéry na vládní budovy, který byl také ohllášen na internetu a vzbudil řadu pochybností ohledně možného zinscenování.

Jisté tak zatím je pouze to, že Madurova vláda zůstává i přes odpor velké části obyvatel u moci, a že vládní prohlášení tvrdí, že v ostatních kasárnách armády je klid a puč neprobíhá.

 

Otevřené Japonsko?

Japonský premiér Abe čelí vlně neoblíbenosti u voličů, kterou se rozhodl vyřešit výměnou několika ministrů. Mezi vybranými jmény je ale jedno, které svědčí o tom, že snad nepůjde jen o kosmetickou změnu, ale o dílčí obrat v dosavadním směřování Japonska, budícím obavy ve všech sousedních zemí.

Zatímco Abeho vláda totiž léta křísila démony nacionalismu, militarismu a imperialismu, jak jen to bylo možné, novým ministrem zahraničních věcí ostrovního císařství se stal Tarō Kōno.

Ten je znám jako kritik Abeho, odpůrce jaderné energie i zbrojení a zastánce otevření stárnoucího a vymírajícího Japonska, jehož ekonomika trpí nedostatkem pracovních sil a deflací, imigraci. Sám také provozuje internetový portál pomáhající na ostrovech žijícím Korejcům s potřebnými dokumenty.

A především, nepopírá japonské válečné zločiny, ale naopak je a jejich popírání považuje za skutečnou překážku rozvoje vztahů se sousedními zeměmi.

 

Popkulturní dokonalost, děsivá realita

Přestřelka v soudní budově zabránila 1. srpna přelíčení v kauze gangu, který terorizoval okolí Moskvy, kde od roku 2012 zřejmě zavraždil 17 lidí. K přestřelce, která skončila smrtí tří z devíti obviněných a zraněním jejich dvou kompliců a také tří členů justiční stráže, došlo, když gangsteři ve výtahu přemohli eskortu a zmocnili se služebních zbraní, se kterými se pokusili prostřílet ven z budovy.

Epizoda, která je zarážející už sama o sobě, má ale pozadí ještě mnohem podivnější. Dotyčný gang, jehož základnou byla vesnice Udělnaja v Moskevské oblasti, byl totiž médii přezdíván „Banda GTA" podle zřejmě vůbec nejvýdělečnější série počítačových her, zavádějící hráče do prostředí gangů v USA. (pozn.: Posledního dílu této série se do května letošního roku prodalo přes 80 miliónů kusů)

Podobně jako ve jmenované hře byla totiž činnost gangu spojena hlavně tématem honiček na dálnicích a divokých přestřelek.

Komu by ani to nebylo dost, toho snad nepřekvapí, že zatímco mnozí obyvatelé Moskvy propadali přesvědčení, že vraždy v okolí města páchají satanisté, ukázalo se, že v případě tohoto gangu šlo ve skutečnosti o islamisty.

Jejich šéf Abajdullo Subchanov, etnický Uzbek narozený v Kyrgyzstánu, dokonce v roce 2011 bojoval v řadách Islámského státu a svůj gang, založený hned po jeho návratu z války na Blízkém východě, hodlal v budoucnu využít k ovládnutí Uzbekistánu.

Tak to už mu snad nevyjde, i když mezi zastřelenými nebyl.

 

První zastávka

Pod povrchem Měsíce se zřejmě nacházejí obrovské zásoby vody. Ukazuje to studie provedená na Brownově univerzitě ve státě Rhode Island, zaměřená na útvary, vzniklé někdejší lunární vulkanickou aktivitou. Měsíční voda je přitom velkým příslibem pro případné budoucí cesty do zbytku sluneční soustavy. Na Zemi je totiž sice vody dost, její doprava na orbitu je ale velmi nákladná. Voda přitom může sloužit jak k zajištění životních podmínek pro člověka, tak k výrobě raketového paliva.

Plány NASA na stálou základnu na měsíci a Evropské kosmické agentury na zřízení mezinárodní lunární stanice ve spolupráci s Čínou se tak stávají perspektivně ekonomicky zajímavými.

James Burke z Mezinárodní kosmické univerzity ve Štrasburku, ostatně v souvislosti s představou ústřední ekonomické úlohy Měsíce v kolonizaci sluneční soustavy už v roce 2007 navrhl, aby bylo na měsíci zřízeno jakési komplexní muzeum civilizace pro případ, že by život na Zemi stihla katastrofa.

I to by asi bylo prozíravé.

 

Podpis čtyř

V Jordánsku se stal případ tak záhadný, že snad jedinou nadějí na jeho rozpletení zůstává Sherlock Holmes. U vjezdu na tamní leteckou základnu totiž došlo k náhlé a nepochopitelné přestřelce mezi příslušníkem jordánského letectva a třemi americkými vojáky. Jordánce, který všechny tři Američany postřílel a sám byl během potyčky zraněn, nyní soud v jeho zemi poslal na doživotí za mříže.

Proč ale vlastně k přestřelce došlo? Nově zveřejněné video ukazuje, že se vše ze začátku zdálo jako zcela běžný příjezd vojáků na základu. Zastavení na závoře, identifikace. Jedno auto projede, druhé. Když ale zastaví třetí vozidlo, všichni se z ničeho nic chopí zbraní a vypukne masakr.

Vrah nebyl extremista, vyšetřovatelé tápou. Možná by přecijen měli trochu pozornosti věnovat tomu, že jeden ze zastřelených Američanů byl identifikován jako seržant James Moriarty.

 

Když není kocour doma

Americký ministr obrany generál Mattis si vzal dovolenou. A možná to neměl dělat, protože ještě nevěděl, co ho bude v práci čekat, až se vrátí. Jak se totiž už několikrát ukázalo, když není Mattis zrovna na příjmu, Donald Trump, který ho jinak v podstatě poslouchá, se utrhne ze řetězu, a začne veřejně mluvit do vojenské strategie nebo jiných záležitostí ozbrojených sil.

Nově se Trump rozhodl, že prostřednictvím twitteru vyhlásí novou politiku amerických ozbrojených sil, spočívající v tom, že nadále nebudou přijímat do služby lidi, označované jako transgender.

Je takové opatření diskriminační? Samozřejmě, že je. Je nezákonné? Inu, představitelé americké armády, letectva a především námořnictva mají ještě v živé paměti horentní částky, které museli kvůli diskriminačním opatřením vyplácet na odškodném homosexuálům. Zavede se to tedy? O tom lze vážně pochybovat. I Mattis se totiž jednou musí z dovolené vrátit, a jedna věc je o takových věcech plácat na twitteru, zatímco nést za ně nějakou právní odpovědnost je věc úplně jiná.

 

Nevypočitatelnost správného rozhodování

Ti, kteří se za každou cenu snaží vměstnat Emmanuela Macrona do některé kolonky pravolevého spektra politiky, bývají pravidelně překvapeni jeho kroky, které jako by svědčily o tom, že nový francouzský prezident je pravým opakem toho, kam se ho snažili zařadit.

Mezi levicovými autory bylo například dlouho oblíbené, prohlašovat Macrona za jakéhosi „maskovaného" přívržence thatcherismu a neoliberála „s lidskou tváří".

Čím se Margaret Thatcher snad nejsilněji nechvalně zapsala do paměti Britů? Privatizací loděnic, která nakonec vedla k jejich uzavření vzhledem k neschopnosti čelit (především) korejské a čínské konkurenci.

Macronova vláda naopak znárodnila společnost SFX France, které patří loděnice Chantiers de l'Atlantique, které byly ve francouzských rukou naposledy v roce 1984, kdy je průmyslový koncern Alstom prodal norské společnosti Aker, kterou zase v roce 2008 koupila korejská korporace STX. A ta se teď rozhodla francouzské loděnice zase prodat, tentokrát italské státní společnosti Fincantieri. Tím by se ovšem jediné francouzské loděnice, schopné postavit letadlové lodě, dostaly pod přímou kontrolu cizí vlády. A tak Macronova vláda využila svého předkupního práva na podíly v této společnosti.

Vzhledem k tomu, že právě znárodnění strategického průmyslu je jednou z hlasitých priorit obou táborů Macronovy nesmiřitelné opozice - krajní pravice i levice - nezbývá těmto politikům, než teď prezidentovi aplaudovat.

A ještě několikrát zatlskají, a už o nich neuslyšíme.

 

Jak to vlastně bude s protiruskými sankcemi?

Donald Trump tak dlouho vyhlašoval jakési nové sblížení s Ruskem, až se to začalo brát jako hotová věc, skoro jako by už vlastně bylo sblíženo. Především se v Moskvě těšili na ukončení sankcí. Zatímco ale Rusové už na něj spíše věřit přestali, americkým kongresmanům, sledujícím téměř denně nové zprávy týkající podezřelých styků Trumpovy rodiny, přátel a spolupracovníků s ruskými tajnými službami a bysnysem, běhá z takové představy mráz z Kremlu po zádech pořád víc.

Obě americké politické strany se tak pro jistotu shodly na zákonech, které značně omezují možnost, že by prezident protiruské sankce zrušil.

A tak i v USA začínají zavádět takovou českou praxi. Když se bojí, co jejich prezident udělá, ale zároveň se bojí zbavit se prezidenta, tak aspoň zbaví prezidenta možnosti udělat něco z toho, co je napadlo, že by třeba udělat mohl.

Na druhou stranu, ať si to v Americe dělají, jak chtějí, jestli si myslí, že je to dobrý nápad. Mohli bychom s tím třeba docela dobře nesouhlasit, ale to je tak všechno.

Ty sankce už jen tak zrušit nepůjde. A to není zase tak málo.

 

Co znamená smlouva

Přes velkohubé vyhlašování, že Obamova dohoda s Íránem, jejímž účelem bylo zamezení případnému vojenskému využití íránského jaderného programu, měla údajně vést právě k opaku - totiž k tomu, že podle Donalda Trumpa Íránu uvolnila ruce k vývoji jaderné zbraně, uznal na základě jasných důkazů konečně i Trumpův Bílý dům, že Írán zkrátka podmínky dohody plní a žádný vojenský jaderný program nemá.

Za normálních okolností a u příčetných lidí znamená plnění dohod konec sporů. Proto právě už před časem zrušila například EU veškeré sankce vůči Íránu.

Co na to Trump? Zvažuje teď zavedení nových sankcí kvůli íránskému balistickému programu.

A kdyby se ho Írán zřekl? Ono se něco najde, dokud nebudou chtít v Teheránu  rozdat svou ropu těm správným banditům.

 

Národní fronta odvrací obavy

Francouzští nacionalisté z Národní fronty si udělali sjezd, aby dali hlavy dohromady a vydumali, proč vlastně prohráli volby. Jak se něco takového mohlo stát, s jejich báječnými kandidáty a ještě vypečenějším programem? Přemýšleli, diskutovali, až vymysleli, že za to určitě může jejich plán na opuštění eurozóny. Ten totiž, jak se ukázalo, považuje valná většina Francouzů za vůbec největší pitomost z celého toho pytle nesmyslů, kterému Národní fronta říká program. Na některé voliče vůbec z takového návrhu přicházel pocit, že den po volbách budou muset převést i zbytek svých peněz do Švýcarska.

Navíc, kdo sledoval předvolební „diskuse" mezi Emmanuelem Macronem a Marine Le Pen, tomu bylo za dámu a její vhledy do ekonomiky stydno, i když jí ty orgie trapnosti třeba i trochu přál.

Nacionalisté se tedy po takové zkušenosti uradili. Jedni trvali na tom, že konec společné měny je přece základním kamenem obnovení francouzské suverenity. Druzí si ale vždycky vzpomněli, jak trapno jim bylo u té televize, a začali pochybovat, jestli by se o takovém politickém cíli, jako je zruinování Francouzů, mělo mluvit i veřejně. Nakonec se v rámci probíhajícího „obnovení" strany Národní fronta shodla na kompromisu.

Na odchodu z eurozóny bude trvat i v příštích volbách. Ale zároveň jasně řekne, že k němu dojde až koncem volebního období, aby se Francouzi tolik nebáli, co za poprask nastane den po volbách.

A znáte ten o tom, jak se potkají dva vlastenci a...

 

Paprsknuto

Čínský vědecký tým uspěl v kvantové teleportaci fotonu z povrchu země - výzkumného centra v Tibetu - na palubu satelitu Micius, pohybujícího se po oběžné dráze ve výšce okolo 500 km. Nejedná se sice o první úspěšnou kvantovou teleportaci fotonu, ale měřítko, ve kterém se experiment uskutečnil, je přesto zcela jedinečné. Dosavadní pokusy s kvantovou teleportací probíhaly pouze v rámci jednotlivých laboratoří.

Tato událost ukazuje dvě věci:

Za prvé, distribuované kvantové superpočítače jsou možná blíže, než by si někdo mohl myslet.

Za druhé, čínská věda udělala v posledních letech skutečně velký skok vpřed, jako by snad byl způsob jejího řízení a financování dán nějakým provázáním se stavem, který budeme jednou označovat jako výsledný.

To je sice časový paradox, ale v souvislosti s paradoxem prostorovým se už skor ani není čemu divit.

Snad leda tomu, jak je řízena a financována věda v zemích, které ještě nedávno měly v takových „v praxi nepoužitelných" oborech, vyžadujících více než výuční list, před Čínou velký náskok.

Možná ten domnělý náskok byla zkrátka jen iluze, daná chybným úhlem pozorování.

 

Pro nás příliš rychlé

Společnost Hyperloop One, která slibuje, že bude v brzku přepravovat pasažéry „rychlostí leteské dopravy za cenu lístku na autobus" spustila 14. července v Nevadě testovací okruh o délce 500 metrů. Na něm zkušební kapsle „potrubní pošty na lidi", jak by se dal systém hyperloop značně zjednodušeně popsat, dosáhla rychlosti 112 kilometrů v hodině.

Hyperloop One chce přijít s plně funkčním a komerčně využitelným systémem již v roce 2021 a kromě USA má již zakázky na stavbu svých tub ve Švédsku, Finsku, Nizozemí a Spojených arabských emirátech.

Nám ovšem tento vývoj připomene naši věčnou otázku.

Co bude dřív: konec letecké dopravy, nebo „rychlodráha" na letiště v Ruzyni?

 

Kde je Amerika?

Jednání G20 v Hamburku provázejí nejen násilnosti mezi policií a demonstranty, ale také potíže s jedním z účastníků. Ačkoliv se jedná o skupinu zemí, reprezentující téměř všechny konflikty a protichůdné zájmy na světě, v jednom je mezi dvacítkou jasno.

Na čem se shodnou staří rivalové, Brazílie a Argentina nebo Indie a Čína, Čína a Japonsko, Japonsko a Jižní Korea, či země, mezi kterými panují otevřeně nepřátelské vztahy, jako třeba Saúdská Arábie, Turecko a Rusko? Co spojuje nejvzdálenější země světa, Evropu, Indonésii a Mexiko?

To, co ohrožuje všechny stejnou měrou, ať těží ropu nebo vedou agresivní války. Totiž změny klimatu.

Pokud jde o tuto otázku, která je skutečně existenční pro celé lidstvo, pak lze rozumně jednat s Putinem nebo saúdskými šejky. Ale ne s Trumpem.

Angela Merkel jednání k této otázce popsala slovy „všichni proti USA". Jinak řečeno, pokud jde o přežití lidského druhu, nepřátelé i diktátoři jsou pro. Zástupci USA jsou proti.

Domyšleno do konce to znamená něco, co internet těžko snese. Ale ono to těch 19 představitelů nejvlivnějších států myslí vážně a kde Amerika díky Trumpovi v mezinárodních vztazích je, na to se dá česky odpovědět hodně stručně.

 

Vždycky to může být ještě horší

Mezi českými poslanci i ostatními občany se jistě najde nejeden, který má pocit, že žije v zemi, jejíž prezident po celé funkční období bojuje nejen proti vládě, která zrovna vládne, a proti parlamentu v současném složení, ale proti ústavním institucím obecně. Ani tak se ale po celou tu dobu nějak nenašla vůle mu to vrátit. Ani když se samopalem v ruce „vtipkoval" o fyzické likvidaci předsedy vlády.

A jak se volby blíží, je dobré si připomenout, že s jídlem roste chuť.

Na druhou stranu, jsou na světě i země, kde něco podobného nabývá proporcí zatím zcela nevídaných v našem okresním politickém přeboru.

Nekorunovaným mistrem konfrontace s politickou garniturou vlastní země je zřejmě v tuto chvíli venezuelský prezident Maduro, jehož příznivci nedávno na výzvu viceprezidenta vtrhli na půdu parlamentu a poslance zkrátka zmlátili.

Venezuela se ale naprosto rozpadá a je možná na pokraji občanské války. A není síly, která by jí v tom zabránila. Je totiž zcela suveréním státem a rozhodně není v Evropské unii ani jiné podobné organizaci, která by jí a jejím představitelům kecala do jejích vnitřních záležitostí, jako je hladomor, střílení do demonstrantů, masové zatýkání, politické vraždy, nebo jen v tomhle srovnání vlastně docela nevinná nakládačka poslancům.

 

Pojedeme na baterky

Ve státě Jižní Austrálie vznikne dosud největší park baterií na světě. Firma Tesla tam totiž behem příštích 100 dní instaluje zařízení s kapacitou 100 MW, které o 20 MW předčí dosud největší světové úložiště elektrické energie, vybudováné Teslou v Kalifornii. Šéf Tesly Elon Musk se přitom smluvně zavázal k pokutě 50 milionů dolarů, pokud jeho společnost nedokáže Australanům dodat celé zařízení včas.

Baterie Tesla budou ukládat energii z nedaleké větrné elektrárny a mají zajistit elektřinu pro 30000 domácností v případě výpadků spojených s přetížením sítě.

Australský projekt je díky svým rozměrům a vzhledem k tomu, že v Jižní Austrálii k výpadkům sítě ve velkém měřítku občas dochází, považován za rozhodující test technologie velkých parků baterií jako prostředku zajištění stálého odběru energie, pocházející především z obnovitelných zdrojů.

A až i v tomto testu Muskova firma uspěje, můžeme čekat další a mnohem hlubší změny v energetice ve světovém měřítku.

 

Kde přesně je zelená na trikoloře?

Francouzský ministr životního prostředí s velkou slávou a publicitou ohlásil plán na zákaz automobilů na naftu a benzín od roku 2040. Je to jistě plán chvályhodný, jeho načasování ale vzbuzuje jednu otázku.

Téměř všechny významné automobilky hodlají v nejbližších třech letech přecházet stále více na výrobu elektromobilů. Volvo například ohlásilo, že od roku 2019 už bude vyrábět pouze elektrické a hybridní vozy.

Kromě toho o zákazu spalovacích motorů jednají i v jiných zemích. Norsko a Nizozemí se chtějí ropou živených smraďochů zbavit už v roce 2025. V Německu a v Indii se uvažuje o roce 2030.

A deset let po Indii...

Zakážou Francouzi, tito bojovní obránci klimatu, spalovací motor s vizionářskou prozřetelností k datu, kdy už bude k vidění leda v muzeu?

 

Bezjaderný klub

Valné shromáždění OSN přijalo 7. července Smlouvu o zákazu jaderných zbraní. Ta narozdíl od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, jejímž signatářem je i ČR, počítá s úplnou likvidací všech jaderných arzenálů. V OSN podpořilo smlouvu 122 zemí, 1 stát byl proti a jeden stát - Singapur - se zdržel hlasování. Vedle toho ale řada států, také včetně ČR, hlasování bojkotovala.

K tomuto kroku se rozhodly všechny jaderné mocnosti. USA, Francie, Velká Británie a Severní Korea se už také vyjádřily, že podle jejich mínění se na ně zákaz nevztahuje. Kromě nich hlasování bojkotovaly také například Japonsko, nehledě na zkušenosti, které s tímto typem zbraní má, a také všechny členské státy NATO s výjimkou Nizozemí, jehož zástupce se hlasování zúčastnil a jako jediný na světě hlasoval proti zákazu.

Nizozemský parlament přitom už v květnu 2016 vyzval vládu své země, aby o úplný zákaz jaderných zbraní aktivně usilovala. Podobně se dříve vyslovila také zákonodárná shromáždění v Norsku a Německu, jejichž zástupci hlasování bojkotovali.

V rámci EU má ale nová smlouva přecijen tři signatáře. Švédsko, Rakousko a Irsko. I tak je ale spíše záhadou, jak by bylo možné takovou smlouvu vymáhat.

Pokud jde o její signatáře, ti ovšem podmínky smlouvy naplní snadno. Žádné jaderné zbraně totiž nemají.

 

Válku? Děkujeme, raději levnou ropu

Zatímco USA pod novým republikánským vedením zpochybňují Obamou dosažený konsensus s Íránem a skupina zemí v čele se Saúdskou Arábií rozpoutala s Trumpovou podporou konflikt s Katarem, který lze do určité míry považovat za pokračování série zástupných konfrontací s Teheránem, Evropa zřejmě začala s politkou, která zase napomáhá jejím zájmům.

Totiž zájmu na stabilizaci oblasti, zájmu na udržení nízkých cen ropy.

Francouzský ropný koncern Total tak ohlásil uzavření dohody na investicích ve výši přes dvě miliardy dolarů do íránského ropného sektoru. Jedná se o první západní investici do tohoto odvětví v Íránu od zrušení evropských sankcí a uzavření dohody o kontrole íránského jaderného programu a partnery Totalu v investičním projektu jsou čínská ropná společnost CNPC a íránská společnost Petropars. Nejde ale o první velkou západní investici vůbec. V Íránu už mají peníze Renault či PSA.

 

Co jsou velké peníze

Evropská komise udělila firmě Google pokutu ve výši 2,42 miliardy euro za zneužívání pozice na trhu s internetovou reklamou a zvýhodňování vlastních služeb na úkor konkurence. Jedná se o dosud nejvyšší částku mezi obřími pokutami pro americké technologické molochy. Google se sice chce proti tomuto rozhodnutí soudně bránit, ale pokud do tří měsíců  nepřestane s praktikami, které se EU rozhodla postihnout, hrozí společnosti Alphabet, která je majitelem Googlu, že bude muset EU platit nejprve 5 procent svých denních tržeb, časem až 10 procent.

Těch 10 procent tržeb by v současnosti vycházelo na 90 miliard euro ročně, což je asi dvojnásobek českého státního rozpočtu.

 

I malý člověk může zničit velkou zemi

Donald Trump dál propaguje myšlenku, že volby, které vyhrál, provázely volební podvody. Čeho tím chce dosáhnout? Má snad být jeho volba neplatná? Někteří Američané si možná myslí, že je chce možná pobavit, jiní snad nechápou, že se jedná právě o ty volby, které Trump vyhrál, ale někteří propadají úplně jinému dojmu.

Trump totiž za účelem prokázání údajného volebního podvodu sestavil komisi, která teď požaduje od jednotlivých států veškerá volební data.

Řada států ale odmítá Trumpovým lidem informace o svých voličích předat, ačkoliv důvody i formulace k tomu mohou mít různé.

Například Alison Grimes, demokrat ze státu Kentucky, má za to, že dotyčná Trumpova komise je „přinejlepším vyhazování peněz daňových poplatníků, přinejhorším pokus o legitimizaci snah o potlačení práv voličů."

Republikán Delbert Hosemann ze státu Mississippi pro změnu míní, že „si klidně můžou naskákat do Mexického zálivu. Obyvatelé Mississippi by měli slavit den nezávislosti a právo našeho státu chránit soukromí svých občanů tím, že se postará o své volby."

 

Kardinální průšvih

Australská policie obvinila hlavu tamní katolické církve kardinála George Pella z několika aktů sexuálního zneužívání dětí. Ten působil od roku 2014 ve funkci prefekta Ekonomického sekretariátu státu Vatikán, tedy v zásadě ministra financí. Ačkoliv právě Pell byl v roce 1996 prvním vysokým představitelem katolické církve, který veřejně vyslovil politování nad tím, že tato církev dostatečně nejednala právě v případech sexuálních deliktů svého kléru, v Austrálii je současně považován za představitele konzervativního katolicismu.

Obviněním se Pell hodlá bránit a dlužno říci, že ani papež nemůže nikoho  považovat za viníka dokud nerozhodne soud.

Papež se nicméně mezitím rozhodl uvolnit z funkce jiného vlivného konzervativního kardinála, a to Gerharda Ludwiga Müllera, prefekta Kongregace pro nauku víry, která má na starosti morální otázky v církvi.

Müller na otázku novinářů, proč byl papežem propuštěn, odpověděl: „Nemůžu pochopit všechno. On je tady papež."

No řekněte, vy byste to pochopili?

 

Nepřátelství nanejvýš podivínské

Vláda Velké Británie v poslední době pravidelně překvapuje stále podivnějšími diplomatickými manévry, jako by snad strategie pro brexit měla spočívat především ve vytvoření dojmu naprosté nepředvidatelnosti ostrovního státu a jeho představitelů. Nejnověji zaskočila Británie Evropskou komisi hned dvojmo tím, že ohlásila, že odstoupí od Londýnské konvence, upravující záležitosti příbřežního rybolovu.

Prvním překvapením by mohlo být, že se tato země, která do budoucna usiluje především o dohodu o volném pohybu služeb s EU, rozhodne přijmout opatření, které má vést právě k omezení pohybu služeb.

Aby toho nebylo málo, nezbylo ale Komisi, než se vyjádřit, že tento nejnovější britský úskok „bere na vědomí", ale že Londýnská konvence byla v evropském smluvním systému nahrazena ustanoveními jiných smluv.

Jen aby nám příště její veličenstvo neráčilo vypovědět Versailleskou mírovou smlouvu!

 

Velká sluneční zeď

Mexiko sice za Trumpovu pohraniční zeď platit nechce a nebude, Donald ale přišel s novým plánem, jak bariéru postavit nejen zadarmo, ale ještě na ní vydělat. Zeď podle jeho nového nápadu budou pokrývat fotovoltaické panely, takže si na sebe stavba vydělá sama a „čím (bude) vyšší, tím lépe“. Toto vizionářské řešení určitě potěší čínské a německé firmy, které se dělí o světový trh s fotovoltaickými panely, a které mají dostatečné výrobní kapacity, aby podobný environmentální monstrprojekt pomohly uskutečnít. Menší radost už z jedné z největších jednorázových dotací v dějinách americké energetiky budou mít majitelé a zaměstnanci uhelných elektráren a souvisejících odvětví, kterým Trump před volbami sliboval odklon od obnovitelných zdrojů, což zdůvodňoval právě potřebou vytváření většího množství pracovních míst v energentice.

Co se dá dělat, zájem státu je zájem státu. A čí firma bude vlastně bude tuhle velkou solární zeď provozovat?

 

Válka za časů cholery

Přibližně 200000 lidí se podle organizace Unicef a Světové zdravotnické organizace již nakazilo cholerou během v současnosti probíhající epidemie v Jemenu. Dosud zemřelo více než 1300 nakažených.

Epidemie se navzdory úsilí mezinárodních organizací dále šíří, protože nemocnice jsou naprosto přeplněné a v zemi vypukl hladomor. Z 28 milionů obyvatel Jemenu 18,8 milionu závisí na potravinové pomoci.

To je také účet války, kterou proti této zemi vede sousední Saúdská Arábie, a která si již přímo vyžádala více než 10000 civilních obětí.

 

Saúdské ultimátum

Trvající krize mezi blízkovýchodními ropnými monarchiemi se nejen prohlubuje, ale také rozšiřuje o další země. Katar, na který skupina zemí vedená Saúdskou Arábií uvalila sankce, čerstvě zveřejnil ultimátum sestávající ze třinácti požadavků, kterými tyto země podmiňují ukončení sankcí. Patří mezi ně nejen ukončení tolerování některých islamistických organizací v Kataru (tedy právě těch, které nevyhovují saúdským zájmům) a spolupráce s Íránem, ale také například zrušení kanálu Al-Džazíra, zaplacení reparací, jako by snad Katar prohrál nějakou válku, nebo uzavření turecké vojenské základny na území Kataru. To již považuje za zásah do vlastní suverenity nejen Katar, ale také Turecko, které na řečenou základnu začalo dopravovat další vojáky a obrněná vozidla s tím, že je brzy doplní také turecké letectvo. Kromě toho se Turecko připojilo k Íránu a obě země nyní letecky zásobují sousedy izolovaný Katar potravinami.

Vzhledem k otevřené podpoře ze strany těchto mocností i díky skutečnosti, že v Kataru se nachází také americká vojenská základna, k válce, kterou by Katar eventuálně prohrál aby musel na uvedené podmínky přistoupit, dojde v nejbližší době těžko. Za to by se díky saúdské snaze mohly zásadně zlepšit vztahy mezi Tureckem, Íránem a dalšími zeměmi, které nejsou právě nadšené z politiky ultimát ve stylu třicátých let.

Na druhou stranu ale nelze válečné ambice Saúdské Arábie zcela vyloučit. Vždyť už od roku 2015 vedou její vojska krvavou válku v Jemenu.

 

V Japonsku přituhuje

Japonský parlament přes probíhající pouliční protesty odhlasoval nový protiteroristický zákon. Parlamentní opozice ho označila za brutální. Otevírá prý možnost zneužití státní moci proti opozičním organizacím a protestům veřejnosti. Zvláštní zpravodaj OSN pro otázky svobody projevu již dříve obvinil Abeho vládu ze snahy o potlačení svobody tisku v souvislosti s jadernou havárií ve Fukušimě a se snahou o přepisování japonské historie. Nyní se přidal Zvláštní zpravodaj pro otázky práva na soukromí, který v japonském protiteroristickém zákoně vidí opatření vedoucí k omezení svobody projevu.

 

Kdo hledá, najde

Skupina 200 demokratických kongrasmanů podala k federálnímu soudu žalobu na Donalda Trumpa pro porušování ústavy. Toho se údajně dopouští vzhledem k tomu, že má obchodní vztahy s cizími státy, což ústava prezidentovi zapovídá. Podle senátora Blumenthala ze státu Connecticut, který žalobu sepsal, má Trump závazky ve 20-ti zemích světa. Důležité prý je, že nikdo neví kolik z těchto závazků tvoří „ruské peníze".

Z hlediska politické suverenity USA to důležité je. Z hlediska právního je ale důležitější, zda se Trumpovi skutečně podaří prokázat porušení ústavou daných pravidel, což by mohlo vést k jeho odvolání. A o tom panují značné pochybnosti.

Na druhou stranu se ale žaloby na Trumpa množí a vyšetřování se stále těsněji blíží k jeho osobě. Jako by celá Amerika hledala skulinku, kudy by se tam nakonec dalo dostat. A kdo hledá, nakonec najde.

 

Putin má dvě achillovy paty

V souvislosti s Putinovým režimem se často mluví o jedné velké slabině. Totiž o samotném Putinovi. Ať už někdo upřednostní slovo nenahraditelný před souslovím kult osobnosti, jistým se zdá být, že je to právě a jedině Putin, kdo drží svůj režim pohromadě. A jestli si vybere následníka...

Druhá velká slabina Putinova režimu, o které často slýcháme, má také jméno. Alexej Navalnyj. Zrovna tuhle byl zase zatčen v souvislosti s masovými protesty proti Putinovi.

 

Jedna Čína moc velká...

Panama jako jeden z posledních států ukončila diplomatické vztahy s Čínskou republikou, známou u nás spíše pod jménem Tchaj-wan, a od nynějška uznává, podobně jako většina zemí světa, vládu v Pekingu jako jedinou legitimní čínskou vládu. Tchaj-peji tak už zbývá pouze dvacet oficiálních diplomatických partnerů, z nichž jediný je z Evropy - Vatikán.

Protože je ale Vatikán moc malý, aby se do něj vešly všechny zahraniční ambasády, sídlí jediná evropská ambasáda Čínské republiky v Římě. Tedy na území Itálie, která, stejně jako zbytek Evropy, Tchaj-pejskou vládu oficiálně neuznává.

 

Co pro vás kdy EU udělala?

Kdykoliv se u nás něco nepovede, místní potentáti mají jasno: může za to EU. Když zrovna EU za nic nemůže, tak si vypečený místní tisk něco vymyslí, nebo se jí přišije neschopnost českého parlamentu implementovat evropskou legislativu a z této neschopnosti pocházející podivnosti.

Když se naopak v Evropě zavede něco nesporně výhodného skoro pro každého, dělá se, jako by to byl vlastně český výdobytek nebo jako by to oni místní potentáti „vyjednali" a když nejde moc dobře ani jedno, prostě se o tom moc nemluví.

Tak například od 15. června vám nesmí mobilní operátoři v EU účtovat roaming. Ani za hovory, ani za sms, ani za připojení k internetu. Váš tarif platí v celé EU stejně.

Ne kvůli nějakému čskému ministrovi, ani kvůli vyjednávání, ani kvůli blahovůli vašeho operátora.

Kvůli evropské regulaci.

 

Pozvolný konec nepřátel Francie

Národní fronta pod vedením Marine Le Pen letos dosáhla svého největšího historického volebního úspěchu - získala třetinu hlasů Francouzů. Ve druhém kole prezidentských voleb. Ve volbách parlamentních si brousila zuby na další volební úspěch a průzkumy jí přiznávaly až 20-tiprocentí podporu, díky které by se FN byla mohla za jistých okolností dokonce stát nejsilnější opoziční stranou. 

Bývala by byla.

Skutečnost je taková, že s necelými 14-ti procenty zaznamenali letos nacionalisté také nejrychlejší propad podpory ve své historii. Poslanců budou mít něco mezi třemi a deseti. Jsou v podstatě tam, kde byli před pěti lety. Jenže tenkrát byli na vzestupu a Francie v útlumu.

Štěstí se ale k těm, kteří neštěstím Francie získávají, obrátilo zády.

Národní fronta je v útlumu, Francie na vzestupu.

 

Jednobarevná sněmovna

Parlamentní volby ve Francii zřejmě umlčí všechny, kteří nešetřili „obavami" o to, jak prý bude nový prezident vládnou bez podpory silné strany a parlamentní většiny a prorokovali proto Macronovi potíže s prosazováním reforem. Tak jako ve volbách prezidentských totiž i tentokrát volební zisk 32 procent pro Macronovy kandidáty naplnil předpoklady nepříliš veřejně diskutovaných průzkumů. V novém francouzském Národním shromáždění podle odhadů zasedne 390 až 455 poslanců prezidentské většiny oproti celkovému počtu 122 až 187 poslanců všech ostatních stran dohromady. Pravicových, levicových, komunistů, nacionalistů, nezávislých. 

Bude to v podstatě parlament bez opozice. A Macron tak nebude prosazovat, ale dělat své reformy.

 

Již nikdy takovou trapnost v Evropě

Myslíte si, že máme neschopné politiky? Vše je věcí měřítka. Ve Velké Británii mají premiérku, která se ujala úřadu, který nikdo nechtěl, po nešťastném referendu, když nikdo nevěděl, co vlastně dělat. Tato dáma se rozhodla, že nejlepším nápadem za daných okolností bude oddalovat vyjednávání s EU pod záminkou vypsání voleb, které jediné ji prý vybaví potřebným mandátem pro tato jednání.

A tak Britové nejednali a nejednali, a čekalo se a čekalo, až všechny v Evropě přešla chuť s nimi vůbec o něčem jednat. A potom byly ty volby...

Jak dopadly? Patem. „Mandát" který bude mít nová britská vláda pro jakákoliv jednání bude mandátem poloviny hlasů. A aby toho nebylo málo, konzervativci sami o dosavadní většinu v parlamentu přišli, takže to bude vláda koaliční, ve které jim bude partnerem strana severoirských loajalistů. 

Co od toho čekat, kromě naprosté nedůvěryhodnosti a slabosti této vlády? Především to, že se ze Severního Irska stane prvořadá otázka brexitu, a že Britové, jak se s každým svým dalším politickým projevem vzdalují planetě Zemi, si budou doma předstírat, že tahle otázka nenechá klidným nikoho v Evropě.

Přinejmenším.

Takže se máme opravdu na co těšit. Teď už nepůjde tolik o to, jestli mezi Velkou Británií a EU dojde k nějaké dohodě, ale spíše o to, jestli se Evropanům navzdory britské pomatenosti podaří zabránit občanské válce v Británii.

 

Komu nedá Katar spát

Katar se ocitl v nemilosti u svých mocných sousedů kvůli údajné podpoře terorismu. Sankce dalších arabských států již v zemi způsobily nedostatek potravin. Co tak náhle přimělo dlouholeté spojence Kataru k obratu a o jaký terorismus se vlastně jedná?

Především, zeměmi, které Katar označily za stát podporující terorismus, jsou Saúdská Arábie, Bahrajn, Egypt a Spojené arabské emiráty. Tyto státy dokonce doprovodily uvalení sankcí, čítající přerušení veškeré dopravy, také sankční listinou, na níž se ocitlo 59 osob a 12 katarských organizací.

K divokému obratu a vypuzení Kataru ze splečnosti arabských spojenců došlo krátce po té, co na veřejnost uniklo údajné vyjádření katarského emíra, že tento stát nemá žádné problémy s Izraelem a že Írán je třeba respektovat.

Takové šokující prohlášení si jistě žádá razantní odpověď.

Ve skutečnosti je ale veřejným tajemstvím, že skutečným cílem Saúdského tlaku na Katar je zrušení zpravodajského kanálu Al Džázíra, který je nejznámějším nezaujatým zdrojem informací v arabštině.

Takový terorismus, jako je nezávislá žurnalistika, nechce trpět Putin ani Zeman. Jak by ho teprve mohla snášet saláfistická velmoc?

Vzhledem k jejich shodě na tom, kdo je tu skutečným nepřítelem, by bylo zajímavé zjistit, jakpak je na tom vlastně Zeman s Katarem.

 

Ukrajinci bez víz

Ukrajinský prezident Porošenko a jeho slovenský protějšek Kiska se sešli na hranicích svých zemí u Užhorodu, aby je nově otevřeli Ukrajincům. Ti budou od nynějška (přesně od 11. června) moci cestovat bez víz do zemí Schengenského prostoru, tedy do zemí EU s výjimkou Velké Británie a Irska a dále do Norska, Švýcarska, Lichtenštejnska a na Island.

Podle Porošenka tím Ukrajinci končně vystoupili „z Ruského impéria".

Do ČR dorazili první Ukrajinci bez víz 11. června v 11 hodin letadlem z Oděsy.

 

Fašismus v USA na pochodu - Vražda jako „svoboda projevu“

Město Portland v americkém státě Oregon zažilo teroristický útok a teď ho čeká pochod fašistických bojůvek na podporu pachatele. Terorista Jeremy Joseph Christian, který právě v Portlandu podřízl dva lidi a pobodal dalšího člověka, když se zastali žen, které chtěl původně napadnout, protože je považoval za muslimské imigrantky (ve skutečnosti šlo o rodilé Američanky menšinového původu) totiž při slyšení prohlásil, že jeho vražedné běsnění v hromadné dopravě bylo výrazem „svobody projevu".

A právě na podporu „svobody projevu“ se nyní do Portlandu sjíždějí členové neonacistických organizací. Ti se o svou bezpečnost, narozdíl od cestujících v tamní hromadné dopravě, obávat nemusejí. Zajistit se ji totiž chystá krajně pravicová milice Oath Keepers (Strážci přísahy), jejíchž přibližně 30 tisíc po zuby ozbrojených členů se už se zbraní v ruce dopustilo lecjakých násilností proti etnickým menšinám i policistům.

Mezi známé kousky této organizace patřilo vysílání ozbrojenců na pomoc Bundyho gangu, který do loňského roku, kdy byl pochytán a rozprášen, obsazoval federální pozemky a „rozděloval" je „osadníkům".

V podpoře terorismu ani v přestřelkách s policií tedy tito fašisté nejsou nováčky.

Teď si budou moci vyzkoušet i střet s místním obyvatelstvem v jednom z nejlevicovějších měst Ameriky.

 

Jak to, že je to tu zase?

Otřesné fotografie doprovázejí další zprávy z rychle se rozkládající Venezuely. Během protestních shromáždění bylo již zabito 59 lidí. 29. května byli policií v Caracasu zraněni také dva předáci opozice, jedním z nichž je někdejší prezidentský kandidát Capriles.

Stále existují režimy, které vystaví občany svých zemí bídě a hladu a doženou je až k zoufalství. Zkušenost Sýrie se opakuje. 

Následky ale nenesou jen přímé oběti. V podobě migrace a ekonomických faktorů se dotknou všech.

Vzhledem k tomu by bylo správné přetvořit mezinárodní právo tak, aby stálo na straně lidí, ohrožených zvůlí šíleného diktátora, a vybavit takové právo prostředky k jeho vymáhání.

Bylo by to správné, i když si Putinovo Rusko, spojenec syrského tyrana Asada i venezuelského Madura, přeje právě opak. Nadělat ze všech poddané svých oblíbených kompliců. Právě proto je cílem Putina rozložit to, čemu se říkalo mezinárodní společenství.

 

Sňatek z nově nabytého rozumu

Vztahy mezi EU a Čínou mohou být v mnoha ohledech komplikované a v ohledech dalších mohou skýtat rizika. Z hlediska nejobecnějšího ale zůstává skutečností, že světové velmoci lze rozdělit do dvou skupin podle základních ekonomických zájmů. Tedy podle zájmů v oblasti energetiky.

První skupinou mocností jsou producenti fosilních paliv. Ti si mohou konkurovat, jsou-li ceny nízké a produkce vysoká, nebo se i střetnout o pozici na trhu. Nakonec je ale jejich společným zájmem, aby závislost na těchto zdrojích energie trvala co nejdéle.

Patří mezi ně nejen Saúdská Arábie nebo Írán, ale i Rusko a USA.

Není tedy přirozené, když se tyto země čas od času sblíží a dohodnou, aby chytily svět pod krkem a vyrazily z něj o pár dolarů navíc?

Skupinu druhou tvoří mocnosti dosud zcela závislé na dovozu fosilních paliv a tím i na spojenectví s některou velmocí první skupiny.

EU, Čína, Japonsko.

Není snad přirozené, že se tyto země mohou v nejbližší době dohodnout na tom, jak se svého společného problému s Rusy a Američany - závislosti na ropě a plynu - co nejrychleji zbavit?

Přirozené, potřebné a nutné.

 

Miliardářem, protože není na prodej

V reakci na rozhodnutí Donalda Trumpa odstoupit od Pařížské dohody ohlásil šéf agentury SpaceX a firmy Tesla Elon Musk, že okamžitě odstupuje z pozice člena poradního sboru amerického prezidenta, vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo prezidenta o pomýlenosti takového rozhodnutí přesvědčit.

V případě Muska se přitom v žádném případě nejedná o prázdné gesto. Dosud ho mnozí kritizovali, že se spojuje s Trumpem, který představuje vše, co je opakem hodnot, jejichž symbolem se stal Musk, ze zištných důvodů - například Trumpem naznačované budoucí masivní investice do infrastruktury by se prý díky Muskovu kompromisnímu postupu mohly ve velké míře týkat jím vytvořeného a financovaného projektu prostředku nadzvukové pozemní dopravy Hyperloop. Jak se ukázalo, Musk ale není na prodej.

Kdo mu dříve vytýkal oportunismus musí dnes uznat, že odstoupením z funkce prezidentského poradce ohrozil všechny své investice týkající se veřejných zakázek, nebo se přinejmenším zbavil možnosti do podoby americké dopravní koncepce mluvit, protože to zkrátka považoval za správné.

Musk je zkrátka tím, čím je. Miliardářem a člověkem s globálním vlivem se stal a zůstává jím díky svým schopnostem stejně jako díky svým zásadám.

 

Další krok v těm nejvyšším cílům

Firma SpaceX dosáhla nového milníku soukromých kosmických agentur, když její orbitální modul Dragon 3. června vyrazil se zásobami na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Jedná se přitom o již jednou použitý modul. Právě vícenásobně použitelné orbitální dopravní prostředky přitom otevírají možnost výrazného snížení nákladů na kosmické lety, které by mohlo vést k rozvoji průmyslové činnosti ve vesmíru nebo k pilotovaným letům k dalším tělesům sluneční soustavy.

Šéf agentury SpaceX Elon Musk se ostatně netají tím, že by chtěl se svou firmou v příští dekádě nebo začátkem té následující dosáhnout obého - zahájení těžby na asteroidech a přistání na Marsu. Pokud jde o dílčí kroky k těmto cílům vedoucí, ty zatím SpaceX uskutečňuje úspěšně a podle plánů.

Dragon má ISS dosáhnout 5. června.

 

Putin ve Versailles

Ruský prezident přijel na návštěvu Francie, prý aby spolu s novým prezidentem francouzským zahájil novou éru vzájemných vztahů, které od ruské invaze na území Ukrajiny a přímé vojenské pomoci režimu Bašára Asada nestojí za nic. Ruská média ve zprávách o návštěvě citují přání Emmanuela Macrona nalézt cestu k dialogu, který by mohl pomoci vyřešit řadu problémů mezi oběma zeměmi, příznačně ale vynechávají jeho související prohlášení, že Rusko provedlo invazi na Ukrajinu.

Pokud jde o onen dialog, vliv na něj může mít i přijetí Marine Le Pen v Moskvě před volbami nebo obvinění Ruska z pokusů o kybernetickou špionáž proti Macronovu volebnímu štábu.

Co je ale z hlediska francouzského prezidenta na tomto zahájení dialogu možná důležitější než samotná mezinárodní situace, je skutečnost, že čím silněji se Macron angažuje v mezinárodní problematice, tím více jeho strana posiluje v průzkumech před nadchdázejícími francouzskými parlamentními volbami. Tak jako v případě USA a ostatně i Ruska se ukazuje, že zahraniční politika velmocí je nejvíce ze všeho založena na vnitropolitických zájmech.

Právě údajná schopnost najít cestu k pacifikaci Ruska je totiž něčím, co si připisují její pravicoví protivníci, tvrdící, že konfrontace s Putinem je pro Francii nevýhodná. Macronova aktivita zatím ukazuje opak a tak není divu, že vše směřuje k tomu, aby měl nový prezident i onu zaklínanou parlamentní většinu.

Putin ve Versailles, ať tam udělá cokoliv, Macronovi pomáhá, byť je to to poslední, co by si asi přál.

 

Čína se veze

Agentura Moody´s snížila rating Čínské lidové republiky ze stupně A1, který má například i Česká republika, na stupeň Aa3. Agentura to zdůvodnila rychlým zadlužováním čínského státu, současným vysokým zadlužením čínských firem a domácností, riskantní úrovní vlivu státu na ekonomiku za současných podmínek a nerozvinutostí čínského finančního sektoru.

Jedná se o první snížení ratingu ČLR od roku 1989.

Zároveň Moody´s varovala, že další snížení ratingu ČLR může v brzku následovat, pokud Čína neprovede reformy, které by její zadlužování zpomalily. Samo snížení ratingu má ovšem za následek prodražování úvěrů, takže země, která se začne v souvislosti se zadlužováním propadat v ratingu, se může dostat do nebezpečné pasti.

Nyní se čeká na to, jak se v příštích měsících k Číně zachovají zbývající dvě velké ratingové agentury Fitch a Standard & Poor´s.

 

Nestoudnost diktátora v předvečer války

Demonstranti ve Venezuele vypálili rodný dům někdejšího prezidenta a bývalé modly „nové levice" Huga Cháveze, po jehož smrti se ujal moci nynější vládce země Maduro. Zničeno bylo také nejméně pět Chávezových soch. Mezitím ozbrojené síly režimu zastřelily již 49. demonstrujícího.

Hlavním požadavkem demonstrujících se stalo otevření humanitárního koridoru pro zahraniční potravinovou a lékařskou pomoc.

Prezident Maduro ovšem na tento pořadavek odpověděl obviněním účastníků protivládních shromáždění z upálení jednoho z příznivců jeho vlády a označil účast na demonstracích za akt terorismu. Protivládní shromáždění, požadující přístup k potravinám a lékům, jsou podle něj výsledkem působení „nacisticko-fašistických elementů" ve venezuelské společnosti.

Je až zarážející, jak přímočará je cesta Venezuely pod Madurovou vládou k občanské válce, i jak nestoudně jednoznačné je chování jejího prezidenta, který si půjčuje slovník od Asada s Putinem.

 

V Evropě se otáčí vítr

Evropa se musí „postarat sama o sebe" a nemůže se nadále plně spoléhat na USA a Velkou Británii. K takovému závěru dospěla Angela Merkel po schůzce vrcholných představitelů zemí skupiny G7, na níž americký prezident odmítl další závazky týkající se snižování emisí. V souvislosti s tímto neblahým ale nikoliv překvapivým závěrem schůzky Angela Merkel v Mnichově dodala, že Německo musí vynaložit veškeré síly na obnovení silného svazku s Francií a tedy i na posílení vlivu Francie. Aplaus sklidilo její prohlášení: „Kde Německo může pomoci, tam Německo pomůže, protože Německo může být úspěšné pouze pokud bude úspěšná Evropa".

To také ve skutečnosti není překvapivé, ale neblahé je to pouze pro ty, kteří se léta snažili politicky získávat na sabotování EU a hrátkách s výjimkami.

Vítr v Evropě se totiž otáčí.

 

Nenávist je na Facebooku „lokálně ilegální“

Facebook zavedl pravidla pro své editory, kteří mají rozhodovat o tom, které příspěvky na základě stížností uživatelů odstraní, a které ne. Tato pravidla například nabádají zaměstnance Facebooku k mazání příspěvků popírajících holokaust. Ale pouze, pokud byly uveřejněny ve Francii, Německu, Izraeli nebo Rakousku.V těchto čtyřech státech by totiž Facebooku hrozil právní postih. Ve zbývajících deseti zemích, v nichž je popírání holokaustu samo o sobě trestné, totiž podle analýz společnosti nedojde k právnímu postihu Facebooku jako takového.

Popírání holokaustu je tedy v dokumentu firmy vedeno jako „lokálně ilegální" v těchto zemích.

Ve všech ostatních zemích se podle společnosti Facebook v případě popírání holokaustu jedná o záležitost svobody projevu, která naplňuje cíl Facebooku, jímž je „co nejširší diskuse".

Podobně jako s popíráním holokaustu zachází interní materiál společnosti i s projevy rasové nenávisti či nabádáním k násilí vůči skupině osob.

Nedivme se, že máme obého - antisemitismu i rasismu - v poslední době víc než dost, když se na tom dá beztrestně vydělávat. Třeba u nás.

Přestože přinejmenším morálně stále tak jako ve 40. letech platí, že kdo se nepostaví zlu na odpor stává se jeho spolupachatelem, ať se jmenuje třeba Zuckerberg.

 

Nevěřme, i když přinášejí dary

Čína chce po světě investovat miliardy a Češi věří, že si z nich ukrojí. Nechtějí si Číňané ale koupit hlavně to, abychom my museli naopak platit jejich průšvihy?

Internet na prodej

Ve stínu hovadin amerického prezidenta pracují jeho kolegové nerušeně a neúnavně na opatřeních, která poškodí USA i zbytek světa ještě mnohem více. Federální komise pro komunikace (FCC) tak například i přes odpor veřejnosti a mnoha firem z oblasti digitálních technologií odhlasovala zrušení pravidel, zavedených v roce 2015 za účelem dodržování takzvané internetové neutrality. Tato pravidla měla zajistit rovný přístup poskytovatelů připojení k poskytovanému obsahu. To znamená, že měla znemožnit, aby si někdo zaplatil vyšší rychlost vlastních stránek.

Zrušení těchto pravidel povede k ovládnutí amerického internetu velkými mediálními společnostmi a k omezení přístupu uživatele k informacím, pocházejícím z jiných zdrojů. Podle FCC pomůže nově nabytá prodejnost internetu byznysu. Záleží ale jakému.

Kromě více než miliónu lidí, kteří FCC písemně vyjádřili svůj odpor vůči tomuto rozhodnutí, se proti zrušení dosavadních pravidel internetové neutrality postavily například i společnosti Google a Facebook.

Otázka je, zda pouze proto, že jejich šéfové vědí o čem je řeč a chtěli se postavit za správnou věc, nebo i proto, že americký internet se nyní chystají ovládnout jiné společnosti, které jsou kapitálově propojeny s poskytovateli připojení, a změnit ho na jakýsi kabelový teletext s obrázky.

Ať je to tak nebo jinak, obě odpovědi se v zásadě vzájěmně nevylučují.

 

Sacramentský nápad

Před sídlem kalifornské vlády v Sacramentu se opět sešli příznivci vyhlášení nezávislosti, nyní nazývané Calexit. Ti plánují na rok 2018 referendum, v němž by měli být občané Kalifornie dotázáni, zda si přejí, aby se jejich stát stal „plně funkčním suverénním a autonomním národem v rámci USA". Jedná se už o druhé podání návrhu na referendum od zvolení nynějšího prezidenta USA. První návrh sami podavatelé stáhli vzhledem k prváním nejasnostem, provázejícím jeho znění. Předmětem prvního návrhu byla totiž nezávislost Kalifornie a vystoupení ze svazku Unie, a to podle všeho ústava USA nepřipouští. Kalifornští separatisté se tedy nově shodli na takovém znění návrhu, které by požadovalo faktickou nezávislost státu, který (nejen) podle nich na svazek s USA finančně i jinak doplácí, aniž by došlo k rozporu se zněním americké ústavy.

Kalifornie by tak podle jejich představ byla na mapě stále vedena jako součást USA, jen by z toho vlastně pro tento stát a jeho občany pokud možno plynulo co nejméně závazků.

K uspořádání referenda nyní jeho navrhovatelé potřebují sehnat 600000 podpisů mezi téměř 40-ti miliony Kaliforňanů.

 

Írán podanou rukou neucuknul

Prezidentské volby v Íránu se ziskem 57 procent hlasů přesvědčivě vyhrál dosavadní prezident a představitel reformní politiky Hasan Rúhání. Výsledek, který přivítala EU i Rusko, svědčí o tom, že většina obyvatel této země si žádnou konfrontaci se Západem nepřeje, a to i přesto, že se Írán, zřejmě v důsledku „nižší míry informovanosti" nového prezidenta USA, stal terčem různých Trumpových výpadů, včetně zákazu cestování přes USA pro jeho občany. 

Ne všude na světě ale musí hloupost vždycky vyhrát nad rozumem a Írán je po Nizozemí a Francii už třetí zemí, která to letos potvrdila.

 

50 dní samoty hladovějících demonstrantů

Masové protesty proti vládě Nicoláse Madura ve Venezuele a jejím nebývalým ekonomickým úspěchům, které přinesly zemi bídu, hlad a nedostatek léčiv, trvají už 50 dní. Během nich si střety mezi demonstranty a policií režimu, vytvořeného v březnu 2013 zesnulým Hugo Chávezem, vyžádaly už 46 mrtvých. Zatímco bylo zadrženo více než 2600 protestujících, v oblastech na venezuelsko-kolumbijské hranici vypukla vlna rabování. 

Obrázky ze země, která má největší zásoby ropy na světě, stále více připomínají někdejší reportáže z Ukrajiny, Egypta nebo Sýrie. To už záleží, jak moc černě se člověk dívá na situaci lidí, bojujících za svobodné volby proti režimu, který nezajímá ani to, že občané země, kterou ovládá, nemají ani co jíst.

Jisté se ale zdá jedno. Venezuela je stále jednou z regionálních mocností a podobně jako v případě Ukrajinců tak jistě nikdo nebude nijak proti tamnímu režimu intervenovat. Venezuelané jsou na to sami. A narozdíl od Ukrajinců či Syřanů se zatím nedočkali ani výraznější vlny mezinárodní solidarity ze strany občanské společnosti.

Jsou snad hlad a násilí podle některých lepší, když přicházejí „zleva"? Soudě podle toho, že jsou stále k nalezení texty, snažící se Madurovu vládu a její brutální zvůli omlouvat všemi možnými způsoby...

 

 

 

Macron jedná rychle a jedná o Evropě

Francouzský prezident Macron ještě ani nejmenoval novou vládu a už je na návštěvě v Berlíně. Právě s Německem totiž potřebuje Francie dosáhnout shody na dalším postupu evropské integrace. Především se bude jednat o podobu společného rozpočtu a ministerstva financí eurozóny, což je jeden z hlavních bodu Macronova programu. Jeho kritici se už ohánějí tím, že právě v Německu by mohl Macron narazit, protože tamní křesťanští demokraté kladou dlouhodobě odpor myšlence fiskálních transferů na evropské úrovni.

Jenže situace se změnila. První změnou je brexit, který může vést buď k novému kolu integrace, nebo k jejímu postupnému konci. A to v Berlíně, kde integrace jako taková není předmětem pochybností, vědí.

Druhou změnou je sám Macron. Nejenže má pro své plány řadu důležitých spojenců, jako je Itálie nebo Španělsko. Navíc je prezidentem jediné jaderné mocnosti a jediného stálého člena RB OSN, který zůstává v EU a který může zajistit obranu Evropy. Nejdůležitější ale je, že Macron není ideolog, zastávající nějaké partikulární zájmy. Charakterem je spíše manažer, kterému jde o výsledek.

Taková změna povahy celých jednání znamená, že Německo by mohlo klást plánům odpor pouze pokud by samo přijalo úlohu problémové země Evropy, brzdící integraci.

A to se stane těžko.

 

Kyberválka v plném proudu

V Praze se bude konat pětidenní strategická konference za účasti zástupců 27-mi zemí NATO včetně USA, věnovaná možnostem odvrácení dalších ruských kybernetických útoků. Konferenci hostí ministerstvo vnitra. Právě v USA se přitom rozjíždí skandál s vyšetřováním ruského vlivu na prezidentské volby, který zjevně nedává jejich novopečenému prezidentovi klidně spát.

 

Kybernetických útoků přibývá - je na čase se zabezpečit

V posledních dnech vyděsila svět zpráva o obřím kybernetickém útoku na nezabezpečené operační systémy Windows. Mezi jeho oběti patřila například řada britských nemocnic či ruská policie. Výrobce systému Microsoft považuje útok za výsledek lehkovážnosti amerických tajných služeb, které kód potřebný k útoku vytvořily a nechaly ho uniknout. Zároveň vyzývá své klienty k pořízení nové verze operačního systému.

Zatímco hackeři prostřednictvím ransowarového útoku požadovali 300 amerických dolarů, Microsoft tak lidem, kteří se něčeho podobného obávají, nabízí řešení za pouhých 199 dolarů.

To je nám ale zajímavé. Zvláště když systém Windows je zcela nahraditelný jinými systémy, které si každý může pořídit zcela zdarma i s profesionálním servisem.

Nejrozšířenějším takovým systémem je Ubuntu, které je vhodné zvláště pro zařízení s dotykovou obrazovkou.

Pro konzervativnější uživatele, kteří nejsou zvědaví na žádné novinky a chtějí zkrátka svůj internetový prohlížeč, textový editor nebo jiný užitečný software, se zdarma nabízí systém Linux Mint.

Na stránkách obou zcela bezpečných a bezplatných operačních systémů se lze v češtině vše dočíst a kontaktovat odborníky s žádostí o pomoc s instalací nebo čímkoliv jiným.

 

Další připomínka naší hanby v Letech

V Letech u Písku se konala pieta za 326 lidí, kteří přišli o život v tamním koncentračním táboře. Na jeho místě, ať je to sebeneuvěřitelnější, stále stojí vepřín firmy AGPI z Vrcovic. Ministři prý věří, že příští rok už vepřín na tomto místě nebude. Potíž ale je, že jézéďáci z Vrcovic možná naopak věří, že příští rok už dotyční třeba nebudou ministry. 

Hanbou této země ale není to, že se ministři mění. Spíše to budou některé věci, které se u nás nemění.

 

 

 

Jaký vliv bude mít Macron v parlamentu?

Ve Francii se úřadu ujal nově zvolený prezident Macron, kterému zatím mnohá světová média prorokují obtížné funkční období, protože prý za sebou nemá žádnou ze silných politických stran a bude mu tak údajně chybět podpora v parlamentu.

Tu sice francouzský prezident k řadě pro Macrona důležitých záležitostí, jako je například zahraniční politika, zase tak moc nepotřebuje, stejně je ale na místě francouzským parlamentním volbám, které se budou konat 11. - 18. června, věnovat náležitou pozornost, hlavně vzhledem k tomu, že Macron hodlá v novém parlamentu prosazovat svou reformní legislativu, a že tempo francouzských reforem jistě ovlivní i záležitosti evropské.

Pokud jde o volební vyhlídky Macronova politického uskupení, podle průzkumů ze 4. až 5. května, tedy těsně před druhým kolem voleb prezidentských, by toto hnutí získalo od voličů 24 procent hlasů a těsně by tak předstihlo Republikány (22 procent) a Národodní frontu (21), následované komunisty (15) a socialisty (9).

Protože ale i parlamentní volby jsou ve Francii dvoukolové a většinové, získalo by z 577-mi křesel Macronovo hnutí něco mezi 249-ti a 286-ti. K většině by v tom případě Macronovcům chybělo něco mezi 40-ti a dvěma poslanci, což jistě není zase tak závratné množství, zvláště když by mohlo být za stejných poměrů hlasů pokryto počtem poslanců socialistických a nejméně 200 členů parlamentní opozice by patřilo do řad Republikánů.

V průzkumech, které proběhly po volbách (9. - 11. května), se ale ukazuje, že podpora Macronova hnutí postupně sílí s tím, jak toto hnutí ohlašuje své kandidáty. Oproti předvolebním 24 procentům by jej nyní volilo 29 procent lidí, zatímco všechny zbývající relevantní strany oslabily.

Průzkumy jsou jistě jen průzkumy a do voleb Francouzům zbývá ještě měsíc. Podle všeho ale změna, která s Macronem přichází, nebude nijak povrchová, ale přinese proměnu celé struktury politických stran v zemi.

Ostatně je s podivem, že někoho, kdo z ničeho nic dokázal vyhrát volby prezidentské, dokáží mnohá média dál podceňovat.

 

Rozdělená Francie?

Emmanuel Macron vyhrál francouzské prezidentské volby přibližně dvoutřetinovým poměrem hlasů. Ačkoliv z 97-mi departementů metropolitní Francie vyhrála jeho protikandidátka jen ve dvou a v 5-ti departementech zámořských a 5-ti závyslých územích nevyhrála nikde, dá se přecijen říci, že výsledky voleb jsou geograficky různorodé.

Zatímco na severovýchodě Francie, při hranicích s Německem a Belgií, byly často hlasy voličů rozděleny spíše blízko hranice 50-ti procent, v Paříži volilo Macrona přibližně 90 procent lidí a ve 26-ti převážně jihofrancouzských obcích získal tento kandidát 100 procent odevzdaných hlasů.

Přes naprosto jednoznačné vítězství Macrona a proevropského programu v celé zemi s výjimkou dvou departementů ale volby provázelo četné teoretizování ve francouzských i zahraničních médiích na téma „rozdělené" Francie. Jako by snad bylo znamením nepřekonatelného rozkolu, když v zemi žije menšina lidí, kteří mají (zásadně) odlišné politické představy, než valná většina jejich spoluobčanů.

Relativní úspěšnost kandidátky Národní fronty není výsledkem nějaké rozervanosti Francie, ale součinnosti arogance politických profesionálů a toho, že si tato podivná kasta Marine Le Pen a její suitu dlouho účelově živila a pomáhala jí páchat mnohé, co je běžně trestné pro obyčejného člověka, až se i sama pachatelka stala pro některé svým způsobem přijatelnější než její komplicové, tvářící se navenek jako její protivníci.

Stala se pomůckou těm, kteří chtějí exponentům velkých politických stran vzkázat, že kdo čím zachází, tím také schází. A nehledě na počet voličů krajní pravice tak bude Francie od Macrona očekávat v první řadě rozchod s dosavadní politickou licoměrností ve směru k extremistům.

 

 

Jak vypadá peklo

Venezuela, země s ohromným přírodním bohatstvím a největšími zásobami ropy na světě, která se vydala na cestu k socialismu, se díky „alternativnímu ekonomickému modelu" tamní vlády cestou k onomu vyhlašovanému socialismu proměnila v peklo. Hladomor, nedostatek léků, všudypřítomný policejní útlak, bití lidí a střelba do demonstrantů, požadujících takové výdobytky jako je jídlo, která si již vyžádala 36 mrtvých, vlny zatýkání a kriminalizace opozice se staly pro Venezuelany běžnou životní realitou pod pendrekem ještě docela nedávno mezinárodně hojně oslavovaného režimu Cháveze a Madura.

Spolu s tím se také Venezuela stala největším zdrojem migrantů na západní polokouli. Co dodat. Tak už to chodí, když se některá, mírně řečeno, pomatená politická reprezentace rozhodne, že globalizaci nepotřebuje, nebo že nechce, aby se Evropa a USA „vměšovaly" do jejích záležitostí. Vzhůru k národní nezávislosti!

Z takové večeře se pak snadno může stát myšlenka revoluční - jako v Sýrii - nebo pravicová - jako ve Venezuele, která se Sýrii začíná velmi silně podobat.

 

Konec srandy v popletené době

Američtí pravicoví voliči se zase pustili do tažení internetem. Tentokrát proti známému komikovi Stephenu Colbertovi. Ten si totiž ve svém pořadu Late Show na CBS zanadával na Donalda Trumpa a jeho způsob vyjadřování, aby svůj proslov ukončil slovy, určenými americkému prezidentovi:

„Jediné, k čemu je vaše huba dobrá, je čú... Vladimíra Putina."

Že to někoho může rozčílit je naprosto pochopitelné, ačkoliv dotyčné vytečkované slovo bylo „vypípnuto" i ve vysílání, takže právně vzato není Colberta ani stanici CBS z čeho vinit.

Nepochopitelné a znechucující ale je, jakým způsobem Trumpovi příznivci Colberta napadají a co mu vlastně ve své hodnotové bezbřehosti vytýkají.

Jeho projev totiž tito jinak ultrakonzervativní agitátoři označují za „homofobní".

Máme tomu rozumět tak, že je urážkou homosexuálů myslet si, že by mezi ně mohli patřit dva jmenovaní prezidenti?

Ne. Jde o to, že lidé, o které jde, a kteří jinak na adresu homosexuálů nešetří jazykovými prostředky, řeknou zkrátka cokoliv, co se zdá, že by se jim právě mohlo hodit do krámu.

Jak vlastně takové jejich politické společenství drží pohromadě a jak se rozhodnou, co se jim hodí a co ne, to ale zřejmě zůstane záhadou i nadále.

 

Zisky a průšvihy Marine Le Pen

Kandidátka Národní fronty se ve francouzských prezidentských volbách snaží, jak to jen jde. A svým způsobem je třeba její schopnosti ocenit. Nejdříve se jí podařilo „vyhmátnout" svého protikandidáta Macrona během předvolební návštěvy továrny Whirlpool v Amiensu a nechat ho i s managementem, se kterým se pokoušel dojednat podmínky, za nichž by se továrna nestěhovala do Polska, jak má v plánu, vypískat svými příznivci z řad v brzku nezaměstnaných dělníků. To sice svědčí spíše o tom, že Macron chce hlavně jednat ve prospěch oněch dělníků, zatímco Marine Le Pen si vystačí s tím, když bude povyk, pro mnohé to ale znamenalo její úspěch.

Dále tato kandidátka „dočasně odstoupila" z funkce předsedkyně Národní fronty a aby její distancování se od krajní pravice vypadalo ještě přesvědčivěji slíbila post předsedy vlády Nicolasi Dupont-Aignanovi, politikovi „regulérně" pravicové strany Debout la France.

Její minulost a pravá tvář Marine Le Pen ale stejně dohání. Předsednictví v Národní frontě se totiž místo ní na chvíli ujal jistý Jean-François Jalkh, jen aby musel po třech dnech odstoupit, když na internetu začalo kolovat video, ve kterém zpochybňuje, že plyn Zyklon B by bylo možné použít k masovému vraždění, takže k holokaustu podle tohoto jedince zřejmě nedošlo.

Na další Macronovy štace - památník holokaustu a silně multietnické Sarcelles - už ani Marine ani její příznivci pískat nepřišli. Právě protože víme, že by chtěli, i když se to Marine Le Pen poměrně úspěšně snaží zamlčet.

 

Koule na noze

Británie se nadále pokouší zatahovat celou Evropu do svých vnitropolitických her. Nejnovější pokus v tomto směru se přitom týká jedné z nejsilněji tématizovaných evropských záležitostí - migrace ve Středozemním moři. Již odsouhlasený Evropský plán financování společné ochrany námořní hranice a boje s jevy, které migranty ženou z jejich domovů na sever, totiž narazil na to, že britská vláda v rámci předvolební kampaně zmrazila svůj finanční příspěvek a zablokovala celý očekávaný postup vetováním rozpočtu.

Je jasné, že už teď je třeba na všem pracovat bez Británie. Zároveň ale tato země bude bohužel ještě téměř dva roky členem EU, a po celou dobu se bude zjevně snažit donutit ostatní členské státy, aby co možná nejvíce společných problémů musely řešit na mezivládní a nikoliv evropské úrovni.

Jako potměšilá koule na noze se rozhodli utahat celou Evropu i za cenu očividného a otevřeného nepřátelství, na které nezapomenou nejen v Bruselu.

Jakákoliv dohoda mezi EU a Velkou Británií se pomalu ale jistě odsouvá do oblasti naprosté fikce.

 

Záhada volební mapy Francie

Kde ve Francii volili Marine Le Pen? Zažitá představa, že extremisté těží z chudoby a sociálních problémů, naráží na geografickou skutečnost.

Kohabitace?

Oba francouzští prezidentští kandidáti, kteří postoupili do druhého kola voleb, se vyznačují tím, že za nimi oficiálně nestojí žádná velká parlamentní strana. Už teď se tedy spekuluje o tom, že nového prezidenta v každém případě čeká takzvaná kohabitace - tedy situace, kdy parlament a s ním i vládu ovládá jiná strana, než ta, která podporuje prezidenta.

V takovém případě je vliv prezidenta na chod republiky značně omezený a v jeho rukou nepochybně zůstává především politika zahraniční a bezpečnostní.

To samozřejmě znamená, že i kdyby se francouzským prezidentem stal nějaký šílenec nebo nacionalista, škody, které by mohl napáchat, by byly omezené na tyto oblasti. Děsivé ovšem je, že právě škody v oblasti zahraniční politiky by mohly být největší nejen pro Francouze, ale i pro nás ostatní.

Na druhou stranu to ovšem také znamená, že jakékoliv reformní úsilí příštího prezidenta bude omezeno jeho schopností získat podporu v parlamentu.

Jaké jsou tedy Macronovy šance na prosazení hospodářských reforem?

Pokud by parlamentní volby dopadly podle předpokladů, vycházejících spíše ze zažitých stereotypů, protože žádné průzkumy zatím nejsou k dispozici, pak by měl Macron nejspíše co do činění s republikánskou většinou. A to znamená s parlamentem, usilujícím o mnohem radikálnější rozpočtovou disciplinu než sám prezident.

Ani k tomu ale nemusí nutně dojít. Poněkud se totiž opomíjí skutečnost, že Macronovo vlastní hnutí má dnes víc než čtvrt milionu členů a přidala se k němu celá liberální parlamentní strana MoDem a v předvolební kampani také řada zavedených a populárních politiků z obou velkých stran. A ti budou buďto moci znovu kandidovat za strany, jejichž kandidáty „zradili" v prezidentské volbě a po svém zvolení za tyto strany budou moci pokračovat v podpoře prezidenta, jehož podpořili jako kandidáta, nebo za své rodné strany kandidovat nebudou.

Nebylo by pak překvapivé, kdyby někteří kandidovali proti těmto stranám a dostali se do parlamentu i bez nich.

Kohabitace tak bude zcela jistě v případě Macrona znamenat něco značně odlišného od kohabitace republikánského prezidenta a socialistické vlády nebo naopak. A něco naprosto jiného, než by byla případná kohabitace prezidenta-extremisty a demokratické vlády.

 

Komunismus ještě neřekl poslední slovo

Výsledek prvního kola francouzských prezidentských voleb je stejně úlevný jako varovný. Emmanuel Macron sice získal největší počet hlasů a má také mnohem lepší šance stát se příštím prezidentem než Marine Le Pen, se kterou se ve druhém kole střetne, skutečností ale zůstává, že oba extremističtí kandidáti získali dohromady přes 40 procent hlasů.

Vývoj průzkumů během celé kampaně navíc ukazuje, že pokud by se volby konaly za dva měsíce, ve druhém kole by dost možná stanul komunista Mélenchon. Zatímco podpora Marine Le Pen totiž postupem času slábla, komunistické vyhlídky byly stále nadějnější.

Změna stranického systému ve Francii je po těchto volbách pravděpodobná a novou osou politického boje se v průběhu následujícího volebního období může stát opozice mezi Macronem a Národní frontou, tedy mezi liberalismem a nacionalismem. To nenabízí příliš prostoru socialistům ani konzervativní pravici. Zato z rozpadu sociální demokracie na část liberální a levicovou mohou dále těžit komunisté, kteří by mohli být onou třetí, protisystémovou stranou, kterou dosud byla Národní fronta.

 

Macron a brexit

Zločin, který zavede Británii do poddanství. Tak se Emmanuel Macron vyjádřil o brexitu. Pokud bude prezidentem, bude tak v jednáních podporovat jednoznačné nadřazení zájmů EU nad zájmy britské. Na tiskové konferenci, konané během jeho nedávné předvolební návštěvy Downing Street, si ještě přisadil s tím, že by chtěl povzbudit „banky, talenty, výzkumné pracovníky a akademiky" ke stěhování na kontinent.

Pokud jde o obchodní dohodu, kterou si stále Britové představují jako nejlepší výsledek, Macron má za to, že „nejlepší obchodní dohodou je členství v EU."

 

Macron a Putin

Co můžeme očekávat s ohledem ke vztahům mezi Evropou a Ruskem, pokud se francouzským prezidentem stane Emmanuel Macron? V první řadě Macronova kampaň otevřeně obvinila Rusko z pokusů o vměšování do francouzských voleb a dokonce oficiálně požádala francouzskou vládu o zajištění nestrannosti předvolebního boje vyloučením hrozby zahraničního ovlivňování. Macron byl také předmětem různých pomlouvačných zpráv a konspiračních teorií, jejichž zdrojem byly frankofonní kanály Russia Today a sputnik.fr. Putinova vláda se sice proti nařčení z pokusů o ovlivnění kampaně ohradila, ale jako jediná v Evropě a ve světě také podpořila Marine Le Pen, která byla i přijata samotným Putinem. Naopak o Macronovi ruský tisk referuje jako o „proamerickém" kandidátovi.

To je až bizarní v souvislosti s tím, kdo dnes vládne v USA. Macron totiž v zahraniční politice zastává pozici jednoduchou, ač třeba z Kremlu těžko pochopitelnou: jeho politika bude evropská a evropská zahraniční politika má být jednotná, což znamená, respektující zájmy zemí EU, včetně takového Polska nebo Litvy, a nadřazující je zájmům cizích impérií, které by, jako tomu bylo vždy, raději viděly Francii mnichovanskou a nakonec vichistickou. 

 

Macron má půl hotovo

V prvním kole francouzských prezidentských voleb zvítězil se ziskem přes 24 procent hlasů Emmanuel Macron, následovaný Marine Le Pen, která získala 21,3 procenta hlasů a o 1,3 procenta tak předstihla třetího Françoise Fillona. Výsledek tak v zásadě zcela odpovídá posledním předvolebním průzkumům. Potvrdilo se mimo jiné, že poslední útok na policii v Paříži neměl na volby žádný výraznější vliv, a pokud ano, tak pouze ten, že oproti očekáváním mnohých mohl spíše mírně oslabit extremisty z Národní fronty.

Pro druhé kolo, ve kterém se podle dosavadních průzkumů předpokládá jeho vítězství se ziskem nejméně 60 procent hlasů, už Macrona podpořili mnozí politici obou velkých parlamentních stran, republikánů a socialistů, včetně obou neúspěšných prezidentských kandidátů.

Benoît Hamon, protože rozlišuje „mezi politickými oponenty a nepřáteli republiky."

François Fillon, protože Národní fronta by podle něj zavedla Francii i Evropu do ekonomické katastrofy.

Jejich důvody jsou nejen stejně dobré, ale vlastně nejsou ani moc odlišné. Jen vyřčené odlišným jazykem.

Komunista Mélenchon se na žádnou ze stran nepostavil. Že by se snad podobná prohlášení bývala mohla týkat jeho, pokud by se střetl s kýmkoliv, kromě Marine Le Pen?

 

Jak Francouzi živili Islámský stát

Francouzský koncern LafargeHolcim, největšího světového výrobce stavebních materiálů, který by měl podle všeho získat například i obří zakázku na stavbu zdi na hranicích USA a Mexika, dohnala nedávná minulost. Ještě před fúzí s dřívější světovou dvojkou v oboru, Švýcarskou skupinou Holcim, ke které došlo v roce 2015, provozovala skupina Lafarge cementárnu v Sýrii a byla největším zahraničním investorem v zemi mimo petrochemický průmysl.

Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby Lafarge dotyčnou cementárnu neprovozoval ještě několik let po vypuknutí války a uvalení sankcí na syrský režim, a dokonce i několik let po obsazení oblasti, kde se provoz nachází, islamistickými skupinami.

Z probíhajícího vyšetřování plyne, že Lafarge zřejmě financoval některé skupiny, které jsou vedeny na seznamech teroristických organizací, a že dokonce nejméně dva roky (2013-2014) platil daně Islámskému státu.

Ironií osudu takového velkolepého kšeftování je například to, že o provozování cementárny firmou, která má stavět Američanům jejich protiimigrační zeď, dnes svědčí i bývalí zaměstnanci, žijící v uprchlickém táboře v Turecku.

To by ale skupině LafargeHolcim a její vypečené americké zakázce dost možná ani neuškodilo. Ale co to financování Islámského státu?

Nemluvě snad ani o tom, že se jedná o francouzskou firmu.

 

 

Nová, krásná, termobarická

Americká a britská média mají novou hvězdu. Miluje ji americký prezident, noviny jí vymyslely přízvisko. Proslavila se v Afghánistánu a jmenuje se GBU-43/B MOAB. Zkratka MOAB původně znamená Massive ordnance air blast - Masivní munice určená k atmosférickému výbuchu. Její dojatí milovníci ale tuto zkratku vykládají jinak. MOAB pro ně znamená Mother of all bombs - Matka všech bomb. Vlastní výbušnou silou totiž předčí všechny ostatní americké nejaderné zbraně, i když od těch jaderných je stále daleko. Způsobem použití se ale taktické jaderné zbrani může podobat - jen nezanechává radiaci a další nechtěné důsledky. Zkrátka odpaří vše živé v širokém okolí, a je to.

Rusové samozřejmě nemohou nikdy zůstat pozadu. Svou vlastní velkou termobarickou bombu AVBPM tak překřtili na FOAB, Father of all bombs, Otce všech bomb. Papínek je navíc podle svých kmotrů čtyřikrát silnější než maminka, jak to v každém pořádném manželství bývá (přinejmenším jistě v Rusku).

A jejich generálové a média milují svého cvalíka úplně stejně, jako Američané svou nemilosrdnou maminu. Jsou totiž moderním párem se vším všudy.

Ruský generál Rukšin například v televizním pořadu, věnovaném milované bombě, zdůrazňuje, že termobarická munice je přátelská k životnímu prostředí. Díky ní totiž není třeba v přírodě používat zbraně jaderné, takže se sice vše živé v dosahu odpaří, ale na místě nezůstane radiace.

Ekologii zdar. Budoucnost planety hned vypadá mnohem nadějněji.

 

 

Houellebecqovo Podvolení v realitě

Z francouzské politické reality se stává thriller, který se může změnit v horor. Úplně jako v tom bestselleru. Co s tím podvolením Francouzi vlastně mají?

Černý jestřáb zapomenut?

Vojáci USA se po třiadvaceti letech vrátí na horkou somálskou půdu, kde budou mít za úkol výcvik místních provládních sil a pomoc v boji s milicemi aš-Šabáb. V zemi, jejíž značnou část stále i přes intervenci sousedních zemí ovládají zmínění islamisté a kde občanská válka trvá od roku 1991, působili američtí vojáci, tehdy s mandátem OSN, do roku 1994, kdy je prezident Clinton stáhl kvůli odporu veřejnosti, šokované několika po sobě následujícími vojenskými fiasky, z nichž nejznámějším se stalo sestřelení dvou amerických helikoptér a následné pobití jejich posádek povstalci, které bylo také předlohou filmu Černý jestřáb sestřelen od Ridleye Scotta.

 

Zelená reklamním plochám

Paříž během letošní zimy zažila další smogovou situaci. Její obyvatelé už ale mají znečištění, kterého ani po částečném trvalém omezení provozu zase příliš nezlepšilo, plné zuby, a radnici francouzské metropole nezbývá, než se pokusit o nějaké zásadní zlepšení atmosféry ve městě. Třeba i něco úplně nového.

Náměstí Victora a Hélène Baschových ve XIV. obvodu, známé spíše pod jménem Alésia, kterým denně projede přibližně 72 tisíc motorových vozidel, tak bylo vybráno k odzkoušení biologické čističky vzduchu. Ta využívá sloupů, původně rozestavěných po Paříži v 19. století jako reklamní plochy. Do nich budou umístěny nádoby s fotosyntetizujícími mikroorganismy, spotřebovávajícími kysličník uhličitý a zachytávajícími další škodliviny, což má Paříži pomoci k naplnění podmínek pařížských dohod o životním prostředí. Tedy přinejmenším by tomu tak mělo být.

Jestli se pařížští chodci budou díky mikroorganismům nahrazujícím reklamní plakáty znovu pořádně nadechnout alespoň v tomto jižním obvodu, to se uvidí nejpozději během příštích Vánoc.

 

A je tu Křesťanský stát

Senát státu Alabama schválil poměrem 24 ku 4 hlasům zákon, který umožňuje vytvoření náboženské policie. Zákon propůjčuje církevním bezpečnostním složkám veškeré pravomoci, kterými disponuje alabamská státní policie, i když jen na území samotného kostela a s ním souvisejících církevních budov. Jako každý pořádný zákon o náboženské policii ovšem samozřejmě nepočítá s tím, že by si svou policejní složku mohla vytvořit kterákoliv církev či náboženské hnutí. Horliví katoličtí inkvizitoři, islamisté a buddhističtí mniši znalí bojových umění tak mají v Alabamě smůlu. Díky jinému alabamskému zákonu ze začátku tohoto měsíce sice mohou všechny církve v tomto státě mít své ozbrojené složky, když ale někoho zabijí, půjdou jejich členové do vězení jako každý obyčejný člověk.

To se ale netýká presbytariánů. Nově odhlasovaný zákon totiž jasně hovoří o zřízení policie Briarwoodské presbytariánské církve.

 

Moc bezmocných kreolů

Na největším souvislém a jediném kontinentálním území EU v Americe, ve Francouzské Guyaně, probíhá od 20. března všeobecné povstání obyvatelstva, ne nepodobné tomu, které přivodilo konec některých blízkovýchodních diktatur. Ne, že by se snad (Fr.) Guyana zmítala v násilí. Naopak, protestující obyvatelé násilí odmítají a ani francouzské bezpečnostní složky se do něj nijak zřetelně nehrnou.

Podobnost tkví ale v důvodech nepokojů i v rozsahu jejich dopadů. Hlavním důvodem je dlouhodobé podfinancování regionu z francouzských rozpočtů. Američtí Evropané tak nemají dost lékařů a kodrcají se po výmolech v místech, kde měly být silnice, pokud vůbec mají vzhledem k nezaměstnanosti, přesahující 21 procent (i když před deseti lety byla ještě o 6 procent vyšší) mají kam jet. Kriminalita je v Guyaně také řádově vyšší, než v evropské Francii. Zvláště ta násilná a organizovaná, spojená s drogovými gangy ze sousední Brazílie, překračujícími nehlídanou hranici.

Zkrátka, obyvatelé Francouzské Guyany mají pocit, že v Evropě je každému úplně jedno, co s nimi bude, a rozhodli se tak Evropě ukázat, že úplně jedno jí to zase být nemůže.

Nejcitlivějším místem Evropy na jihoamerické půdě je totiž její kosmodrom v Kourou, který kvůli nepokojům a blokádám musí odkládat starty raket a EU, Francie i konsorcium Ariane tak ztrácejí obrovské sumy peněz. Narozdíl od Egypta asi povstání přímo nepřivodí konec vládnoucího zřízení v Evropě ani ve Francii. I když popularita komunistického kandidáta ve francouzských prezidentských volbách může souviset právě se sociálními jevy v Guyaně i jiných oblastech Francie, na které právě probíhající nepokoje velice razantně upozorňují.

Nebylo by lepší ty peníze vyplácet na to, aby se i v okolí kosmodromu dalo normálně žít?

 

I rudá je pořád na trikoloře

Pokud by někdo propadl pocitu, že ve francouzských prezidentských volbách nemůže dojít k dalším velkým překvapením, byl by možná na omylu. Po odrovnání obou kandidátů velkých stran a nástupu Emmanuela Macrona se teď pozornost upírá k jinému kandidátovi. Kandidátovi v zásadě protievropskému, v mnoha ohledech extremistickému, ale nikoliv pravicově. Totiž ke komunistovi Mélenchonovi, který byl ještě docela nedávno spíše do počtu a nikdo nepředpokládal, že by mohl dostat více než nějakých 11 procent hlasů (podle průzkumu BVA z 22.-24. března).

Teď si ale hvězdu televizních debat úspěšně zesměšňující své soky přišlo v Marseille naživo poslechnout přibližně 70 tisíc lidí a v nejnovějším průzkumu BVA se komunista tlačí s 19-ti procenty na třetí místo, jen o 4 procenta za Macronem a Marine Le Pen.

Jak je to možné? Především asi proto, že Mélenchon přesvědčil většinu levicových voličů, že je pro ně lepším kandidátem, než socialista Hamon, kterého podle stejného průzkumu podporuje již jen 8,5 procenta voličů.

Tak jako tak, díky Mélenchonovu úspěchu se z francouzských voleb znovu stává hra na třetího, hra otevřená.

Nejpravděpodobnější je stále druhé kolo v obsazení Macron - Le Pen. Možnost, že by se v něm utkal Macron s Mélenchonem ale není vyloučena, stejně jako ta, že by Mélenchon postoupil spolu s Marine Le Pen.

Pokud jde o druhé kolo, lidé, kteří odpovídali v průzkumu, by v případě jeho postupu s velkou převahou zvolili prezidentem Emmanuela Macrona. V případě souboje Mélenchona s Marine Le Pen by měla Francie za prezidenta komunistu.

 

Šílenec s bouchačkou

Americká letadlová loď Carl Vinson zamířila spolu s doprovodnými plavidly ke břehům Koreje. Donald Trump mezitím stihl vyhlásit, že USA jsou připraveny poradit si samy s nukleární hrozbou ze Severní Koreje i bez spolupráce s Čínou. Ještě větší dusno udělal jeho ministr zahraničí Tillerson, když v tiskovém prohlášení řekl, že „USA už o Severní Koreji hovořily dost. Nemáme dál co říct."

Těžko říci, zda takovým výhružkám v Severní Koreji, natož pak v Číně, uvěří, pokud nebudou doprovázeny praktickými ukázkami.

Ještě těžší je odhadnout, zda je skutečně v možnostech amerického letectva si se severokorejskými kapacitami poradit, aniž by to vedlo k obrovským ztrátám na životech v Jižní Koreji a Japonsku, pokud ne v USA samotných, které jsou také na dostřel raket Taepodong-2 (stejně jako Česká republika).

Tak jako tak je zřejmé, že republikánská vláda v USA oživuje někdejší strategii Richarda Nixona, která spočívala v pěstování představy, že tento prezident je iracionální a prchlivý, že je to „šílenec s bouchačkou" (Madman with a Gun).

Jen jestli taková hra může být co platná proti někomu, kdo ji hraje celý život.

 

Důvod vzniku EU je stále zde

Brexit sotva začal a v Británii se už mluví o válce s Evropou! Konzervativní poslanec Michael Howard totiž prohlásil, že jeho stranická kolegyně a britská premiérka by byla připravena zahájit válku se Španělskem kvůli případnému španělskému pokusu o připojení Gibraltaru. Gibraltar předmětem sporů mezi Británií a Španělskem skutečně je, ale Španělsko nijak neusiluje o jeho jednostranné zabrání či připojení ve stylu Putinovy anexe Krymu. Vzhledem k tomu, že je ale iberské království součástí EU, která se začíná silněji integrovat právě v oblasti obrany, muselo by napadení této země být chápáno jako napadení celé Unie. Jinak nemá o evropské obraně smysl mluvit.

Španělská vláda nicméně nepřistoupila na tuto hloupou a nebezpečnou britskou hru a ústy svého ministra zahraničí Dastise pouze vzkázala Britům, že „někteří ve Spojeném království se zneklidňují, když k tomu není důvod."

Zato důvod ke vzniku EU, jímž bylo zabránit příští válce v Evropě, tu zjevně stále je. A kdyby EU neexistovala, právě z tohoto důvodu bychom si ji museli vymyslet.

 

Skotsko přemýšlí, jak na to

Skotský parlament odhlasoval poměrem 69 ku 59 hlasům návrh na konání nového referenda o nezávislosti během následujících dvou let. Premiérka Nicola Sturgeon byla následně pověřena zahájením jednání s britskou vládou, o jehož výsledcích má podat skotskému parlamentu zprávu za měsíc.

Výsledky jsou ale v podstatě známé už teď. Britská vláda se totiž se skotskou premiérkou nehodlá k žádným jednáním ani sejít.

Skotský parlament sám ovšem nemůže závazné referendum bez souhlasu Londýna vypsat.

Na druhou stranu by ale mohl vypsat referendum konzultativní. Podobné, jako to, které britský parlament donutilo odhlasovat odchod Británie z EU.

 

Burza ve Frankfurtu bude

Evropská komise zablokovala dlouho plánovanou fúzi londýnské a frankfurtské burzy. Důvodem byla obava z vytvoření faktického monopolu v oblasti nástrojů s pevným výnosem. Navíc, plány počítaly s tím, že ačkoliv by německá burza měla ve výsledném celku nadpoloviční podíl, nově vytvořená společnost by sídlila v Londýně, který se brzy bude nacházet mimo EU.

Socialisté (nejen) ve Francii - Naprostý rozklad

Socialistický prezidentský kandidát Hamon volá po jednotě strany a jejích příznivců. Jeho někdejší soupeř z primárek a premiér Valls, který se o místo kandidáta ucházel se spíše středovou agendou, se totiž vyslovil, že v nadcházejících volbách nedá hlas kandidátovi vlastní strany, ale nezávislému uchazeči Macronovi.

Vallsovo prohlášení následuje nedávnému podobnému rozhodnutí ministra obrany a nejpopulárnějšího politika v Bretani Le Driana. Hamon, který představuje levicové křídlo socialistů, se tak ocitá ve stále větší politické izolaci a strana, jejíž šance na obsazení úřadu prezidenta jsou už spíše mizivé, se mu rozpadá pod rukama.

To je zřejmě z části dáno právě volbou Hamona. Zatímco během končícího volebního období totiž mnozí socialistům vyčítali, že dělají středovou a nikoliv levicovou politiku, teď, když se strana k jednoznačně levicovému programu přihlásila, přecházejí tito její leví kritikové ke komunistům, od kterých už socialisté nejsou zdaleka tak rozlišitelní, jako dříve.

Socialistická strana totiž až do těchto voleb představovala spojenectví zájmů levicových a středových. Vypovězení tohoto spojenectví se jí vyditelně nevyplatí a je přesným opakem toho, co dělají úspěšní sociální demokraté v Německu.

Nemělo by to být poučením pro sociálně-demokratické strany i jinde - například u nás - že nechat se strhnout tématy, se kterými jsou úspěšné jiné politické strany a opustit sociálně-demokratický pakt, je cestou za hranice volitelnosti?

 

Kam jste se poděli?

Velké politické strany nejspíše čeká ve francouzských prezidentských volbách fiasko. Pravicový kandidát Fillon byl oficiálně obviněn a bude trestně stíhán. Jeho křečovitá snaha držet se vlastní kampaně už spíše vzbuzuje otázku, zda se Fillon při tom všem bude volit aspoň sám. Kandidát socialistů Hamon si zase od velké televizní debaty 21. 3. vydobil čestné páté místo v pořadí pěti kandidátů, kteří mají byť jen nějakou šanci na druhé kolo. Je před ním nejen nešťastný Fillon, ale i komunista Mélenchon.

V průzkumech od oné debaty vede Emmanuel Macron, následovaný Marine Le Pen. Druhé kolo se tak už zdá být jasné.

Kam se poděly obě velké strany ve Francii, ale i v jiných zemích?

 

Postkomunistický ekonomický teror

V Bělorusku vypukly masové protesty, proti kterým policie Lukašenkova režimu brutálně zasahuje. Zmláceni a zatčeni byli protestující i novináři, včetně těch zahraničních. Proti čemu ale v postkomunistickém chlívku protestovat právě teď? Důvod mají Bělorusové více než dostatečný. Režimu v Minsku se totiž konečně podařilo překročit hranice představitelného a postavit vlastní obyvatelstvo do situace, kdy nemá co ztratit.

Minsk se totiž rozhodl vytáhnout do boje proti lidem, které po bolševicku nazývá „příživníky". Tedy proti dlouhodobě nezaměstnaným. Těch je podle oficiálních statistik mezi 4,5 miliony ekonomicky aktivních Bělorusů pouhé 1 procento.

O to záhadnější je skutečnost, že podle údajů téhož běloruského státu dopadne nové opatření až na 470 tisíc lidí, což je více než desetinásobek oproti první udávané cifře.

O jaké opatření vlastně jde? V Bělorusku se rozhodli, že lidé, kteří déle než 183 dní v roce nemají zdanitelný příjem, budou od nynějška povinni uhradit penále ve výši dvacetinásobku minimální sazby daně z příjmu, tedy 360 běloruských rublů, což je asi 5750 českých korun.

Průměrná mzda v Bělorusku přitom činí něco přes osm tisíc českých korun měsíčně. V připadě lidí, kteří nějakou mzdu mají.

Na Západě nepředstavitelný problém „osob bez samostatných zdanitelných příjmů", které jsou nuceny přispívat do systému, tiše trvá i v ČR. Narozdíl od Běloruska se ale tyto ohrožené skupiny obyvatel - studenti, dlouhodobě nezaměstnaní a podobně - alespoň zatím nestaly oficiálním veřejným nepřítelem. Penále, vznikající vždy, když dojdou peníze na zdravotní, si každý takový „příživník" zkrátka platí sám a vláda se mu do toho výnosy nemíchá.

Otevřenost socio-ekonomické brutality postkomunistického kapitalismu v Bělorusku je v tomto ohledu nepopiratelná.

To u nás se to přece dělá tak, aby se nikdo nebouřil, protože vlastně nikdo nic neví...

 

Trumpova hospodářská politika v praxi

Donald Trump ohlásil schválení dokončení výstavby projektu energovodů, zvaného Keystone XL. Jedná se o obří projekt, který má zajistit ropě z kanadských těžebních oblastí cestu k terminálům v Mexickém zálivu. Projekt ale od začátku provází řada kontroverzí, ať už ekologických, sociálních či právních.

V první řadě, ropa je v příslušných oblastech Kanady získávána metodou hydraulického štěpení, jejíž dopady na živou i neživou přírodu nejsou dostatečně zjištěné, ale zato jsou zřejmě nedozírné. Počínaje obří spotřebou vody z přírodních zdrojů, přes znečištění prostředí (a případně spodních vod) touto vodou, kontaminovanou chemikáliemi v průběhu dopravy a těžebního procesu, až po možné ovlivnění stability podloží.

Kromě toho ale ropovod Keystone XL povede přímo středem významného rezervoáru pitné vody, zvodně Ogallala ve státě Nebraska. Na pitné vodě z tohoto zdroje přitom závisí téměř 2 miliony lidí.

Nakonec, ropovod má také vést přes pozemky domorodých obyvatel ve státě Jižní Dakota bez jejich souhlasu. Demonstrující domorodci a jejich podporovatelé z řad válečných veteránů se na protest proti projektu občas připoutávají k potrubí a policie i armáda proti nim násilně zasahují.

Na jednu stranu tak americká vláda čelí žalobám nevládních organizací, na stranu druhou ale i žalobě společnosti TransCanada, která požaduje finanční kompenzaci 15 miliard dolarů za zdržování výstavby.

Nehledě na všechny tyto problémy ale bude moci ropný průmysl tento projekt dokončit. Podle Trumpa jde o „velký den pro zaměstnanost a energetickou nezávislost" díky „nejlepší technologii, jakou kdy muž či žena poznali".

Stavět se bude přes nízké ceny ropy už letos a práci dostane 3900 stavebních dělníků. Až bude hotovo, vytvoří ropovod v USA celých 50 pracovních míst.

Zachrání ale možná až 100 tisíc pracovních míst v kanadském průmyslu, ohrožených stěhováním za nižšími náklady do USA.

 

Putinovy goliášské ambice

Selhání světové velmoci tváří v tvář Putinovým ambicím v Sýrii může brzy napravit izraelská armáda.

Je Skot Britem anebo není?

Skotská premiérka Nicola Sturgeon ohlásila záměr uspořádat opakování skotského referenda o nezávislosti. Podle představ její ve Skotsku vládnoucí Skotské národní strany by k němu mělo dojít na podzim roku 2018 nebo na jaře roku 2019. Britská vláda se ovšem na vůli Skotů vystoupit ze svazku Spojeného království, raději než ze svazku Evropské unie, dívá jako na něco, co by se dalo utopit v administrativních odkladech.

Britská premiérka Theresa May se totiž už vyjádřila, že opakování referenda by nemělo předcházet definitivnímu ukončení členství Velké Británie v EU.

To je ale právě přímým útokem na vlastní smysl hlasování, od kterého si Skotové slibují šanci na setrvání v EU nebo na zrychlenou proceduru obnovení jejich členství.

Je možné, aby se demokratická vláda v tomto století chovala k části svého území jako impérium k provincii a zkrátka upřela lidem, které prohlašuje za své občany, právo na hlasování, a dala jim tak pocit, že nejsou ani tolik občany, jako spíše stále poddanými veličenstva z jiné země?

 

Falcon znovu doletěl

Soukromé kosmické agentuře SpaceX, jejímž ředitelem a vlastníkem je šéf automobilky Tesla Elon Musk, se podařilo z Kennedyho vesmírného centra na Floridě dopravit na geostacionární orbitu, nacházející se ve výšce přibližně 36-42 tisíc kilometrů, více než 5-titunový telekomunikační satelit EchoStar XIII. Použila při tom vlastní nosič Falcon 9, který je na danou orbitu schopen vynést až 8300 kg.

S tímto nosičem už SpaceX dokázal mnohé, včetně zásobování mnohem níže (přibližně ve výšce 400 kilometrů) operující Mezinárodní vesmírné stanice, odzkoušení modulu Dragon, který je schopen dopravit do vesmíru lidskou posádku, vyslání satelitu na orbitu Slunce nebo přistání prvního stupně rakety v rámci skutečné mise, které má do budoucna vést k výraznému snížení nákladů na kosmickou dopravu.

Každý další úspěch Falconu 9 je ovšem spojen nejen s finančním zabezpečením agentury, ale i s pokračujícím vývojem několikanásobně výkonnějšího nosiče Falcon Heavy, který má agentuře SpaceX zajistit schopnost dopravit až 13,6 tuny materiálů na oběžnou dráhu Marsu a otevřít tím možnost pilotovaných letů k rudé planetě v režii této společnosti.

 

 

Erasmus a Comenius se už dnes doplňují

Kromě evropských programů je zde přece ve vzdělání i dlouhá tradice celospolečenské snahy české, a ta vydá za deset Erasmů.

Damoklův meč

Na letiště Amari 25 kilometrů od estonského hlavního města Tallinnu dorazilo 120 britských účastníků mise NATO, jejímž účelem je odstrašení „jakéhokoliv agresora", který by hodlal ohrožovat baltské státy. Jedná se o jednotku, jejímž úkolem je vybudovat velitelský štáb britského úseku obrany východní hranice aliance. Po zřízení štábu bude počet vojáků pod britským velením doplněn na 800, včetně Francouzů, Dánů a 4 německých stíhaček Typhoon.

Souběžně probíhá vyloďování vojáků NATO v Lotyšsku, jehož obranu má na starosti velení kanadské, které bude doplněno kontingenty z Itálie, Polska, Španělska, Slovinska a Albánie na celkový počet 1200 vojáků.

Obrana Litvy byla svěřena pod velení německé. Na tomto úseku budou operovat opět Francouzi a dále vojáci z Belgie, Lucemburska, Chorvatska, Nizozemí a Norska v celkovém počtu 1200.

Kromě 3000 vojáků aliance v samotných baltských zemích se operace účastní 4000 amerických a rumunských vojáků, umístěných na základnách v Polsku, kteří budou střídavě vysílání do všech tří baltských republik. Dalších 300 příslušníků americké námořní pěchoty operuje v Norsku. Na západních hranicích Ruska se tak bude od května kromě samotných vojsk dotyčných zemí nacházet 7300 aliančních vojáků ve stavu bojové připravenosti a stovky nejmodernějších tanků Leopard 2, Challenger či Abrams a dalších obraněných vozidel.

Na jižním křídle, v Rumunsku, sousedícím s Moldávií a Ukrajinou, bude umístěna „černomořská" brigáda NATO (tzn. přibližně 5000 vojáků), tvořená vojáky z Kanady, Německa, Polska, Turecka, Nizozemí, Velké Británie a USA.

Podle všeho jde ale jen o skromné začátky napětí, které teprve přijde. Podle údajů NATO totiž Rusko rozmístilo při své západní hranici přibližně 330 tisíc vojáků. Záruky aliance ohroženým zemím je ale třeba chápat ze strategického hlediska. Pokud by ruský útok přišel v plné síle, není pravděpodobné, že by se ho podařilo okamžitě zastavit. Díky rozmístění aliančních sil je ale jisté, že by Rusové museli hned od začátku střílet i po Američanech, Britech, Francouzích, Němcích či Kanaďanech.

A po těch se nestřílí zase tak snadno, když víte, že to znamená válku s nimi.

 

Odcházení králů

18. března zemřel ve věku 90-ti let Chuck Berry, jeden z králů Rock and rollu. Není moc co dodat. Snad jen to, že přežil konec století, jehož se stal nedostižnou hvězdou, ačkoliv si v oné době ve své vlastní zemi musel dávat pozor i na to, kam si sedne v autobuse a z kterého kohoutku se napije vody.

 

2033 - vesmírná odysea!

Americký kongres schválil 7. března zákon, přidělující kosmické agentuře NASA prostředky ve výši 19,5 miliardy dolarů a ukládající jí, aby zahájila program, který povede k pilotované cestě na Mars v roce 2033.

Mimo jiné.

NASA má také za úkol:

- Zprovoznit orbitální prostředek Orion v roce 2018 a dopravit lidskou posádku na Měsíc v roce 2021.

- Rozšířit program trvalé přítomnosti člověka na nízké orbitě.

- Pokročit ve vývoji nadzvukových dopravních letounů a hypersonických letounů.

- Vyslat na Mars v roce 2020 dalšího robota, který by se měl zaměřit na pátrání po možných stopách někdejšího života na rudé planetě.

- Vyslat sondu na Europu, měsíc Jupitera, v jehož oceánu skrytém pod zamrzlým povrchem by se mohl ukrývat mimozemský život.

- Vybudovat ochranu před asteroidy.

- Připravit zprávu o plánech na využití jaderné energie a radioizotopových termoelektrických generátorů ve vesmíru.

Plány jsou to velkolepé a pokud se bude NASA dařit, výsledky budou spektakulární. Možná je škoda, že prostředky na vyslaní lidí na Mars byly odebrány z dřívějšího programu, věnovaného průmyslovému využití asteroidů.

Na to si ale v USA brousí zuby i soukromé firmy. A co udělá chudým republikánským voličům větší radost, než národní úspěch v televizi, zatímco si miliardáři tiše zprivatizují nerostné zdroje v okolí Země díky technologiím, vyvinutým v souvislosti s cestou na Mars, i těm, které jim budou patřit aniž by jim státní agentura mohla konkurovat?

A co jiného by současně potěšilo bohaté republikánské sponzory?

Na druhou stranu, podívaná to určitě bude.

 

Příliš tvrdý brexit

Britská premiérka Theresa May se s blížícím se ukončením členství své země v EU nechala v lednu slyšet, že prý „žádná dohoda (s EU o podmínkách obchodu, pozn. red.) je lepší, než dohoda špatná pro Británii." Je tomu ale skutečně tak, že existuje jakákoliv dohoda, která by byla špatná pro Británii ve srovnání s možností, že tato země žádnou obchodní dohodu s EU mít nebude?

Podle listu The Guardian se tím Velká Británie stane mezi vyspělými zeměmi tou, jejíž postavení v mezinárodním systému obchodních dohod bude vůbec nejhorší - nějakou obchodní smlouvu s EU nad rámec pravidel Světové obchodní organizace totiž mají všichni ostatní.

Vypsání referenda byla zjevná politická chyba Davida Camerona. Rozhodnutí britských občanů na ni navázalo. Tím ale podle všeho ještě celá smutná série nekončí.

 

Soudruzi ještě neřekli poslední slovo

Jako probuzení pro všechny, kteří by si mysleli, že žijí v době nábožensky motivovaného terorismu, zatímco teror ve jménu politických ideologií je už věcí minulosti, přišla zpráva o posledním útoku maoistické gerily v indickém státě Čhattísgarh, při němž přišlo o život 11 tamních policistů.

Dvacetimiliónový stát na východě indického subkontinentu sužuje teror komunistických bojůvek dlouhodobě, stejně jako celou širší oblast indického severovýchodu.

Důležité přitom je, že na jednu stranu může eventuálně komunistický teror destabilizovat jadernou velmoc, na druhou stranu má ale také, stejně jako terorismus nábožensky motivovaný, potenciál se globalizovat.

Kromě Indie jsou totiž stále činné komunistické gerily i v jiných oblastech světového Jihu. Druhým důležitým prvkem, kromě obliby a srozumitelnosti příslušné ideologie, je vzik nadnárodních skupin organizovaného zločinu, které mohou tuto ideologii využít jako součást své identity - podobně jako je tomu v případě organizací islamistických, přežívajících hlavně díky různým vrchovatě „neislámským" aktivitám.

Abychom se po eventuálním rozmetání Islámského státu nedivili, až se nám terorismus vrátí jako starý známý - rudý teror.

 

Aperitiv věcí příštích?

Donald Trump přišel s plánem na navýšení rozpočtu ozbrojených sil USA, který už bez toho činí přibližně šestinu celého federálního rozpočtu, což je podíl ve světě málo vídaný, o dalších 9 procent na částku 603 miliard dolarů. Rozpočty jiných rezortů a vládních agentur naopak čekají škrty. Ty se podle očekávání dotknou například v mezinárodním měřítku zaostávajícího amerického školství, agentury pro životní prostředí, která zřejmě přijde téměř o třetinu svých programů, nebo ministerstva zahraničí, které by mohlo být do budoucna nuceno redukovat stavy diplomatického personálu. Pověst USA ve světě a jejich vztahy s dalšími zeměmi jsou totiž zřejmě podle Trumpa také už natolik vynikající, že nemá cenu do nich dále investovat.

Zbrojení a zmrzačení americké diplomacie tak vhodně doplňují předchozí Trumpovy kroky: Ukončení jednání o mezinárodních smlouvách o volném obchodu i o omezení množství zbraní hromadného ničení; nezákonná rozhodnutí, vedoucí k diskriminaci osob na základě jejich původu; prosazování hospodářského protekcionismu.

Jako by snad tohle všechno už tu kdysi bylo.

Co za pachuť jen tenhle manhattanský koktejl opatření připomíná?

 

Má jednotné Irsko zelenou nebo oranžovou?

V Severním Irsku proběhly 2. března za účasti přibližně 65-ti procent voličů volby, jejichž výsledek, který může zatřást celou Británií, je - nejistý. Největší počet hlasů i mandátů sice stejně jako ve volbách minulých obdržela unionistická strana DUP (Demokratická unionistická strana), ztratila ale celých 10 křesel ve shromáždění, jejichž celkový počet se po těchto volbách snížil ze 108-mi na 90, a bude tak mít jen 28 poslanců.

Vzhledem k tomu, že ji z tábora loajalistů doplní ještě 10 poslanců strany UUP (Unionistická strana Ulsteru) a jeden poslanec strany TUV (Tradiční unionistický hlas), zdálo by se, že je ruka bezpečně v oranžovém rukávě monarchie.

Ne tak docela. Vítězná DUP totiž oproti minulým volbám přišla o 10 poslanců, UUP o 6 a na svém z unionistů zůstal jen osamělý poslanec TUV.

Naopak republikánské strany o poslance při redukci shromáždění nepřišly. Druhá nejsilnější strana v zemi, Sinn Féin, získala 27 křesel. Tedy pouze o jedno méně, než DUP. Třetí nejúspěšnější strana, republikánská sociální demokracie SDLP, ji pak doplní s 12-ti poslanci. 

To znamená, že jak unionistické tak republikánské strany budou mít po 39-ti poslancích. Doplní je 12 poslanců liberálů, zelených a komunistů.

Toto zcela rozdělené shromáždění bude přitom zastupovat občany Severního Irska během doby, po níž bude Velká Británie opouštět EU - a irští republikáni se budou pokoušet využít této příležitosti ke sjednocení Irska.

 

Končí bezvízový styk s USA?

Evropský parlament 2. března vyzval Evropskou komisi, aby do dvou měsíců podnikla „potřebná zákonná opatření" vedoucí k zrušení bezvízového programu pro občany USA a obnovení vízové povinnosti na dobu 12-ti měsíců. K tomuto rozhodnutí vedla europoslance skutečnost, že dotyčná země nebyla dosud schopna na základě výzvy Evropské komise z 12. dubna 2014 zavést bezvízový program pro občany pěti evropských zemí - Bulharska, Rumunska, Kypru, Chorvatska a Polska. Legální lhůta pro vyplnění výzvy Evropské komise přitom činí 24 měsíců, takže USA dokonce dostaly nějaký čas navíc. Zůstaly tak jedinou zemí, neplnící podmínky recipročního bezvízového styku s EU. Společně s nimi Evropská komise vyzvala k plnění podmínek ještě další čtyři státy, z nichž tři - Austrálie, Japonsko a Brunej - bezvízový styk pro občany všech zemí EU zavedly, zatímco Kanada se zavázala jej zavést do prosince letošního roku.

Vzhledem k tomu, jakým směrem se vydává zahraniční politika USA pod vedením republikánů, se ovšem zatím jeví jako spíše nepravděpodobné, že by Poláci a další začali do této země cestovat bez víza během dalších dvanácti měsíců.

Možná se tak jedná o počátek konce bezvízového styku mezi USA a EU jako takového.

 

Švédi a švédky rukují

Švédsko se po sedmi letech provozu čistě profesionální armády rozhodlo obnovit brannou povinnost. Ta se bude od příštího roku vztahovat na všechny Švédy a Švédky narozené po roce 1999.

Švédsko, které stejně jako sousední Finsko není členem NATO, a které se tak spolu s Finskem, s nímž úzce spolupracuje i v oblasti obrany, stále více obává možné ruské agrese. Ruské ponorky totiž v posledních letech pravděpodobně několikrát narušily švédské výsostné vody, zatímco ruská letadla si loni udělala výlet do finského vzdušného prostoru.

Švédská diskuse případném vstupu do NATO trvá již delší dobu. Spolu s ponorkami a letadly v ní ale hrají roli i pravidelná varování Kremlu, určená oběma neutrálním severským zemím, že jejich přihlášku do aliance bude Rusko chápat jako zásah do svých zájmů.

Pochopitelně. Vždyť i Švédi, o Finech nemluvě, dobře vědí, jaké zájmy to jsou.

 

Ať si žije barbarství?

Žijeme v době velkého paradoxu. Ti, kteří nemají tušení, co je civilizace, se stavějí jako její zachránci a zároveň hlásají: „Ať žije barbarství!"

Macron, prezident?

Ve francouzské předvolební kampani ubylo kandidátů. Představa o tom, co rozhodne volby, je tak nyní mnohem jasnější.

Hvězda mezi hvězdami

Trappist-1, jinak též známý jako 2MASS J23062928-0502285, je červený trpaslík spektrální třídy M8V, vzdálený přibližně 39 světelných let od slunce. A má své vlastní webové stránky. Proč? Protože kolem této na svou třídu mimořádně chladné hvězdy, která není o moc větší než planeta Jupiter, obíhá 7 planet. Na tom by snad ještě nebylo nic zásadně přitažlivého pro svět nových médií, nebýt toho, že všech sedm planet systému Trappist-1 jsou planety terrestrického typu, velikostí blízké zemi, že hned tři z nich se nacházejí v obyvatelné zóně kolem své mateřské hvězdy, a že podle všeho, v závislosti na jejich atmosféře, by mohla být voda v kapalném skupenství přítomna na všech sedmi planetách.

Tato nedávno publikovaná zjištění pochopitelně vzdálené a nevelké hvězdě zajistila slávu. I když je to sláva, související více s otázkami z uvedených zjištění vyplývajícími, než se zjištěními samotnými.

Malý a chladný systém se zkrátka stává vedoucím populárním kandidátem na hostitele mimozemského života.

Na první z otázek, týkajících se skutečných podmínek na planetách tohoto systému, bychom ale mohli znát odpovědi už ve dvacátých letech, díky příští generaci teleskopů, které budou schopny zkoumat atmosféru takto vzdálených exoplanet metodou absorbční spekroskopie.

 

Teflonová lady

Marine Le Pen se rozhodla postavit problémům s nejasným a krajně podezřelým financováním své strany a soudními obsílkami způsobem jasně ukazujícím, co si představuje pod pojmem demokracie. Nejen, že totiž výzvy aby se dostavila k podání vysvětlení ignoruje. Vyhlásila dokonce, že to, že po ní francouzský soud nějaké vysvětlení žádá, je zásahem do voleb, a že ona se k žádnému takovému podání vysvětlení až do voleb dostavit nehodlá, protože samotné její předvolání je podle ní výsledkem jakéhosi komplotu „systému" proti její osobě a straně. Tím si od Le Monde vysloužila přízvisko „živoucí reklama na nepřilnavé nádobí", neboli, česky řečeno, splachovací paní.

Nejen, že totiž zákony s klidem porušuje a ignoruje právo. Není jí ani proti mysli postavit se proti právnímu státu jako takovému, protože v její představě stojí nad zákonem nejen francouzský prezident, ale i prezidentský kandidát, zastupující vůli lidu nebo jeho části.

Představa, že zákon je zákonem pouze z vůle většiny je právě základním společným znakem všech tyranů a zločinců.

A tak i Marine Le Pen může být pouze tyranem, nebo zločincem. Čím bude, to už záleží na síle francouzského právního státu a také na vůli oné většiny tuhle paní konečně jednou provždy spláchnout. Pokud se to totiž nepodaří, spláchne ona francouzskou republiku i její zákonný pořádek s gestem naprosté samozřejmosti.

 

Když není dost teroristů...

...je třeba si nějaké vymyslet. K takovému závěru zjevně došel Donald Trump, který se 18. února v projevu ke svým příznivcům na Floridě rozpovídal o tom, jak nebezpečné je přijímat uprchlíky, což podle něj dokazuje skutečnost, že Švédsko, země v tomto ohledu nejvstřícnější, se o den dříve stalo dějištěm teroristického útoku.

Ve Švédsku se ovšem nic podobného nestalo, snad až na incident, o kterém se v reakci na Trumpovo tvrzení zmínil jeden ze švédských europoslanců. Jeho synovi totiž upadl párek na zem. Jak se ale  této tragédii dozvěděli až v Americe?

Páteční švédská tragédie, informacemi k níž začal Bílý dům okamžitě obšťastňovat internet, není ale prvním smyšleným teroristickým útokem, použitým k ospravedlňování Trumpovy politiky. Již dříve se totiž Trumpova poradkyně Kellyanne Conway proslavila vytrvalým opakováním sousloví masakr v Bowling Green v Kentucky, který podle ní měli na svědomí Iráčané napojení na organizaci al-Káida.

Co naplat, že v Kentucky o takovém masakru slyšeli poprvé. Většina Američanů stejně v Bowling Green ani ve Švédsku nikdy nebyla, a určitě se mezi nimi najde pořád dost takových, které skutečnost zkrátka vůbec nezajímá.

 

Dvojrychlostní realita

Na summitu EU v Římě, který se bude konat 25. března, a jehož hlavním oficiálním bodem jsou oslavy 60. výročí uzavření Římských smluv, se italský premiér Gentiloni chystá předložit plán další integrace, založený na faktickém odklonu od principu konsensuálního rozhodování.

Italové, kteří mají pro svůj plán údajně (a velmi pravděpodobně) silnou podporu ze strany Německa a Francie, totiž míní, že hlubší integrace EU jako 27 zemí až na úroveň, týkající se například sjednocení některých rozpočtových položek či ministerstev, je v dohledné době pochybná, a že bude lepší spolehnout se na integraci původní šestky - Francie, Německa, Itálie a Beneluxu - a ostatní země nechat, ať se integrují tempem, které jim vyhovuje.

To samozřejmě vzbudí odpor ze strany zemí, jako je ČR či Polsko, tedy těm, které v tomto případě zůstanou stranou a pozbydou vlivu na další podobu integrace. Nelze se jim divit.

Na druhou stranu, chtějí skutečně Češi a Poláci sjednocenou Evropu? Pokud ano, je důležitější, zda takový superstát brzy vznikne, nebo zda v něm sami budou od začátku? A pokud si většina Čechů a Poláků sjednocení Evropy nepřeje, co jim dává právo mluvit do něj Němcům, Francouzům a Italům?

Vedle takových otázek morálního charakteru se ovšem nabízí ještě také mnohem přízemnější, zato ale praktičtější otázka. Pokud se původní šestka na zařazení nového rychlostního stupně integrace skutečně domluví a nechá jiné země stranou, jaké mají asi země jako ČR či Polsko prostředky, aby tomu zabránily?

Jediné, co může skutečně Gentiloni plány případně narušit, jsou letošní prezidentské volby ve Francii. A v těch to zatím na žádné narušení nevypadá, protože nejlepší šanci na zvolení má v tuto chvíli Emmanuel Macron, silně proevropský kandidát, zastávající představu vytvoření evropského státu, následovaný (zatím) Françoisem Fillonem, propagujícím právě myšlenku dvojrychlostní Evropy.

 

Stav ruského těla i duše

Vladimír Putin podepsal novelu trestního zákoníka, prakticky rušící tresty za domácí násilí. Od nynějška si tedy Rus bude moci ženu bít jako žito. Co k tomu ruský tisk? Jaroslav Korobatov v deníku Komsomolskaja pravda napsal:

„Ženy, které manžel mlátil, nacházely po léta útěchu ve spíše pokryteckém přísloví: Když tě bije, znamená to, že tě miluje!"

V novém Rusku, vlasti vědecko-technického pokroku, se ale už ženy k pověrám a lidové moudrosti zřejmě uchylovat nepotřebují.

„Nová vědecká studie ovšem dává ženám se vznětlivými manžely nový důvod k hrdosti nad modřinami, protože bité ženy, jak potvrzují vědci, mají cennou výhodu: je pravděpodobnější, že porodí chlapce!"

Rusko je zkrátka země, ve které si tradice a věda rozumějí, způsobem, který je jinde zcela nepředstavitelný. Skoro by se spíš zdálo, že Rusové nemají ani jedno. Na druhou stranu - nenašli by snad ruští badatelé nějaké vědecké vysvětlení toho, proč cizinci nemohou plně pochopit cenné výhody zmrzačení ruského těla i duše?

 

 

Ohňostroj na pacifikem

Severní Korea provedla 12. února test balistické střely. Raketa při něm dopadla do Japonského moře ve vzdálenosti 500 km od místa svého vypuštění. Těžko říci, co si nový Kim právě teď od testů, považovaných v Jižní Koreji, Japonsku a USA za provokace, slibuje. Možná čichá nejistotu na straně svých protivníků.

Donald Trump se totiž dříve nechal slyšet, že by byl ochoten se severokorejským diktátorem jednat o ukončení Kimova jaderného programu. Následovat by přitom prý podle Trumpa měl zásadní obrat v americké politice vůči Severní Koreji.

Pokud není na místě chápat takové řeči jako projev slabosti, což je možná Kimův případ, pak přinejmenším je zjevně na místě, chápat je jako projev slabosti duševní. Zvláště v kontextu Trumpova souběžného šikanování Íránu, který, narozdíl od Severní Koreje, žádné jaderné zbraně nemá a nevysílá balistické střely k hranicím svých sousedů, mimo jiné protože přesně takovou smlouvu, jakou by Trump chtěl se Severní Koreou, s USA už uzavřel. Což ostatně Kimovu vidění celé věci jako projevu slabosti nejen duševní dává nemálo za pravdu.

Kdo by na tohle skočil?

 

V Británii nevítán

Britská premiérka Theresa May se možná poněkud unáhlila, když během návštěvy ve Washingtonu pozvala nového amerického prezidenta do Velké Británie. Podle všeho se tam totiž Trump jako prezident možná nepodívá. Jeho výkonné nařízení, omezující pohyb lidí, pocházejících ze sedmi vybraných většinově muslimských zemí, totiž právě ve Spojeném království vyvolalo značnou vlnu nevole.

70 britských poslanců navrhuje, aby bylo Trumpovi znemožněno mluvit na půdě parlamentu, jak je u významných státních návštěv zvykem. U parlamentní půdy ale nemusí zůstat, protože britský parlament bude nakonec 20. února projednávat jiný návrh. 1,6 milionu Britů totiž podepsalo petici, požadující, aby Trump nevstoupil vůbec na půdu Velké Británie. Naopak petici na podporu jeho pozvání podepsalo za stejnou dobu asi 140 tisíc osob, čímž také došlo k naplnění požadovaného počtu podpisů, takže parlament bude ve výsledku moci o Trumpově návštěvě jednat hned dvakrát.

Dokonce i sama premiérka, která se několik dní snažila své pozvání Trumpa hájit s tím, že se jedná o představitele důležitého spojence, čímž se podle mnoha svých spoluobčanů, zvláště z řad levice, před Trumpem uboze plazila, nakonec jeho diskriminační výkonné nářizení odsoudila.

Pokud se parlament usnese v jeho neprospěch, Trump si nejspíš bude muset vybrat k návštěvě některou zemi, kde jsou hodnoty jako zbabělost, sprostota, sobectví a pokrytectví pořád více v kurzu, než je tomu ve Velké Británii. Kdo by tak připadal v úvahu?

 

Terorista vraždil v Kanadě

Kanadský premiér Trudeau volá po národní solidaritě po teroristickém útoku, ke kterému došlo 29. ledna v Québecu, a jemuž dosud padlo za oběť šest lidí, přičemž zraněno bylo dalších 19 osob ve věku od 39-ti do 70-ti let. 5 postřelených je nadále v kritickém stavu.

Terčem útoku střelnou zbraní bylo shromáždění místních občanů ve Velké mešitě v Sainte-Foy v Québecu, ústřední muslimské instituci ve 33-milionové Kanadě, kde žije přibližně milión muslimů. Za oběť vražednému běsnění dosud padli:

Azzedine Soufiane, 57 let, pekař.

Khaled Belkacemi, 60 let, profesor bromatologie na Lavalově univerzitě v Québecu.

Abdelkrim Hassane, 41 let, počítačový technik pracující pro kanadskou vládu, otec dvou narozených a jednoho ještě nenarozeného dítěte.

Mamadou Tanou Barry, 42 let, zaměstnanec veřejné správy, otec dvou dětí ve věku 2 a 4 roky.

Ibrahima Barry, 39 let, zaměstnanec veřejné správy, otec čtyř dětí ve věku do 12-ti let.

Boubaker Thabti, 44, lékárník, otec dvou dětí ve věku 3 a 10 let.

Jejich vrahem byl podle kanadské policie 27-letý student Lavalovy univerzity Alexandre Bissonnette. Ten byl podle vyjádření sdružení Bienvenu aux réfugiés, které v Québecu pomáhá uprchlíkům, známou firmou už dříve - patřil totiž mezi jedince, vytrvale „trollující" jejich internetové diskuse výlevy na podporu Donalda Trumpa a Marine Le Pen a naopak proti feminismu, levicovým názorům a imigrantům.

Takové zdánlivě neškodné internetové sprosťáky se tedy zjevně nevyplácí podceňovat. Bissonnettův případ ukazuje, že mezi nimi a pachateli jiných projevů extremismu nemusí být velký rozdíl - jak daleko je od slov k činům, to nikdy nemůžete vědět dopředu.

Premiér Trudeau tedy sice neváhal a nazval věc pravým jménem - teroristickým útokem - tím to ale nekončí. Teď se ještě musí Kanada (a nejen Kanada) začít vůči podporovatelům a potenciálním pachatelům teroristických útoků chovat podle toho, čím skutečně jsou. Jako vůči příznivcům teroristických organizací.

 

Hodnotami proti vlastním zájmům

Trumpova administrativa zvažuje zavedení nových požadavků na cizince, hodlající navštívit USA. Ty by měly obnášet povinnost turistů prokázat, že sdílejí „americké hodnoty" tím, že poskytnou americkým úřadům veškeré kontakty ve svých mobilních telefonech a na sociálních sítích a dále seznam internetových stránek, které navštěvují.

To se nám ty „americké hodnoty" vybarvily mnohem jasněji než kdy dřív. A mnohem jasnější také je, jak takové hodnoty bránily americké tajné služby, když špiclovaly půlku světa - těmi hodnotami je totiž zjevně míněno právě ono špiclování. Určitě jimi tady nejsou hodnoty takového Benjamina Franklina.

Nehledě na morální marasmus, kterým si samozřejmě může každá země procházet dle libosti, je ale jisté jedno - za těchto podmínek nepřijede do USA už ani jeden jediný byznysmen. Ani čínský, ani jiný. Svými kontakty a obchodním tajemstvím se totiž živý každý.

 

Bestseller roku 2017 je na světě

Rok ještě pořádně ani nezačal, ale díky Donaldu Trumpovi, nestolujícímu zjevně v USA nové pořádky, a také díky jeho poradkyni, nastolující tamtéž platnost alternativních faktů, se prvním velkým bestsellerem letoška stal Orwellův román 1984.

Američanů je zkrátka hodně, takže když něco začnou kupovat, hned je z toho světový bestseller. A kolik jich je, tolik jich chce přece vědět, co je letos čeká.

 

Alternativní fakta

Trumpova poradkyně Kellyanne Conway zastínila svou nehorázností snad i svého šéfa. V rozhovoru pro stanici NBC News totiž přišla s vysvětlením toho, o co opravdu jde, když se zdá, že Trump a jeho lidé prostě lžou.

Nelžou. To, co říkají, když říkají něco, co odporuje faktům, jsou zkrátka „alternativní fakta".

 

Už jen u vedlejšího stolu?

V kazašské Astaně probíhají jednání o příměří mezi zástupci syrské opozice a Asadovy vlády. Garanty jednání a autory návrhu smlouvy jsou Rusko, Turecko a Írán a jako pozorovatel se jich účastní také americký velvyslanec v Kazachstánu a zvlástní zmocněnec OSN pro Sýrii.

Nevypovídá to snad o tom, jak dokonale Američané promrhali své postavení rozhodující velmoci na Blízkém východě?

 

Hra na třetího

Ve Francii probíhají primárky socialistů. Pozornost se ale upírá k jiným – i v zahraničí známým firmám se totiž zřejmě přecijen objevila konkurence.

V Japonsku už si (snad) dojde každý bez problému

Devět japonských průmyslových koncernů, hrajících první ligu na tamním trhu se záchody, se dohodlo na standardizaci svých produktů, aby si cizinci, kteří zemi vycházejícího slunce navštíví v průběhu mistrovství světa v ragby v roce 2019 a olympiády v Tokiu v roce 2020, mohli vychutnat sportovní zážitky se vším všudy, a netrávili, jako dosud, tolik času studiem ovládání pokročilé japonské technologie, která je zbytku světa téměř neznámá.

Z průzkumu provedeného v roce 2014 mezi 600 cizinci vyplynulo, že asi čtvrtina dotyčných nešťastníků si s něčím na japonském záchodě nevěděla rady.

Nově tak budou všechna zařízení tohoto typu instalovaná v Japonsku od letošního dubna vybavena zcela totožnými tlačítky pro funkce splachování (větším nebo menším objemem vody), otevírání a zavírání prkýnka, předního a zadního čištění a osoušení a samozřejmě i totožně označeným vypínačem.

Japonští výrobci, kteří zásobují ostrovní trh se záchody výrobky založenými na pokročilých technologiích už od 60. let, doufají, že nová standardizace dosud se lišících tlačítek na jejich produktech pomůže ke vzniku světového standardu v tomto odvětví.

To je ostatně více než pravděpodobné.

Nebo že by si jinde na světě postavili hlavu a nenechali si na svůj symbol, řekněme, předního osoušení sáhnout?

 

„Pozdě, ale přece“ je pořád pozdě

Milióny lidí, hlavně američanů, po celém světě, především pak v USA, protestovaly proti nejrůznějším obludnostem, kterých se obávají od Donalda Trumpa, a zvláště proti jeho postojům k ženám a ženské otázce. Otázkou nejen ženskou ovšem je, jak je možné, že demonstrovat se lidem chce, ale zabránit tomu, proti čemu teď demonstrují tím, že by šli volit, se jim zase tak moc nechtělo.

Velké protesty se totiž nekonaly jen ve státech, kde Trump jednoznačně prohrál, ale i třeba v Texasu nebo na Aljašce, kde jednoznačně zvítězil. A dokonce i v těch nešťastných rozhodujících státech, kde k porážce Trumpa chybělo jen pár tisíc hlasů.

Například hlasů žen se středoškolským a nižším vzděláním, které se nehlásí k etnickým menšinám. Mezi nimi totiž Trump dostal 62 procent odevzdaných hlasů, jen o procento méně, než mezi muži s podobným etnickým profilem.

 

Rychlostní rekord

Filipínský prezident Duterte usiluje o nový rychlostní rekord. Totiž o prvenství v tempu rozpadu osobnosti diktátora. Nejen, že za pouhého půl roku stihl rozpoutat krveprolití a v jeho zemi jsou vražděni opoziční politici. Nově je totiž Duterte, vychloubající se tím, že sám zavraždil tři lidi, přesvědčen o tom, že jeho vlastní viceprezident Leni Robredo se ho chystá sesadit. Podkládá to jakýmisi konspiračními emaily.

V knize neslavných činů a rekordů má tudíž slušnou šanci na prvenství v kategorii rychlosti, jíž autoritářský vládce propadl stihomamu.

Nebo snad v kategorii rychlosti, jíž byl autoritářský vládce sesazen vlastními lidmi. Ale to by si možná Filipínci příli příliš.

Německo není ještě z nejhoršího venku

Německé policii se nejspíše podařilo zhatit další plánovaný teroristický útok, který hodlali jeho zosnovatelé podniknout za použití 155-ti kilogramů výbušnin, nalezených u nich v obci Lautrecken v Porýní-Falci. Terčem bombových útoků měly zřejmě být novoroční trhy v Kaiserslauternu.

Kdo jsou dopadení jedinci, podezřelí z plánování teroristických útoků?

Jedná se o dva muže ve věku 18 a 24 let, příslušníky neonacistické organizace zvané Oldschool Society. Kromě výbušnin u nich policie zajistila například insignie SS či vlajku s hákovým křížem.

Bylo by snad i pochopitelné, ač nikoliv ospravedlnitelné, kdyby například islamisté útočili většinou na ty, které považují za nepřátele islámu, a neonacisté naopak na ty, které vyhlašují za nepřátele toho... ať už to má být cokoliv, co vlastně chtějí „zachraňovat".

Převratná blbost těchto bojovníků různých ideologií se ale ukazuje nejlépe na tom, že nejčastěji plánují zabíjet právě ty, jejichž jménem údajně jednají.

82 až 97% obětí islamistů jsou muslimové a neonacisté zase zabíjejí hlavně v Evropě a USA. Co z toho vyvodit? Že není rozdíl mezi Evropanem a neonacistou, což je tvrzení utvořené podle známého vzorce kladoucího rovnítko mezi muslima a islamistu? Nebo spíše to, že terorismus a násilné ideologie nejsou právě projevem příčetnosti a rozumu?

 

Zločin lze zamlčet, ale to neznamená, že se nestal

Buddhistický mnich se podpálil v Soulu na protest proti důsledkům smlouvy, kterou jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje v roce 2015 uzavřela s Japonskem, a podle které se Japonci mají podílet na financování nevládní organizace, pomáhající obětem japonských zvěrstev v Koreji za Druhé světové války.

Celá věc, končící zatím pokusem o sebeupálení na jedné straně a diplomatickou roztržkou na straně druhé, začala tím, že na protest proti tomu, že japonský premiér Abe opět navštívil svatyni Jasukuni, zasvěcenou duchům japonských vojáků, padlých ve službě císaři, včetně mnoha válečných zločinců, byla před japonský konzulát v Pusanu umístěna bronzová socha klečící dívky.

To rozlítilo japonskou vládu. Klečící dívka totiž svou přítomností před japonským konzulátem připomíná skutečnost, že japonští okupanti ve 30. a 40. letech odvlekli desítky až stovky tisíc žen a dívek z Koreje, Číny a řady dalších okupovaných zemí, které souhrnně nazývali Velkou východoasijskou sférou vzájemné prosperity. Tyto ženy a dívky se pak staly sexuálními otrokyněmi v bordelech japonských vojsk.

Jenže Jižní Korea uzavřela s Japonskem onu smlouvu, jejímž předmětem bylo, že Japonsko začne přispívat na odškodnění korejských žen, které byly do bordelů zavlečeny, ale Jižní Korea za to zajistí, že se o těchto zločinech už nikdy nebude mluvit. Šinzó Abe se dokonce v souvislosti s uzavřením smlouvy těmto ženám omluvil! Žen, které se odškodnění dožily, bylo v Koreji celkem 46. Takže, co jsme si...

V důsledku celé této hanebnosti se nyní podle japonské vlády Jižní Korea dopustila porušení mezinárodní smlouvy, když na jejím území byla umístěna socha, která japonské válečné zločiny na ženách připomíná.

Japonsko odvolalo svého velvyslance ze Soulu a pozastavilo jednání o hospodářské spolupráci se svým kontinentálním sousedem.

A jeden mnich se podpálil, možná aby se nemusel dívat na celou tu nemravnost, a možná, aby ji uviděli ostatní.


Pro úplnost je třeba dodat, že za uznání japonských zločinů na ženách v asijských zemích a proti snahám japonské vlády cenzurovat informace o válečných zvěrstvech bojuje také řada Japonců a Japonek.  

 

Neříkej hop, dokud jsi neupadl

7. ledna se v osmi městech Afriky a Evropy konala shromáždění a konference, požadující zrušení Západoafrického franku CFA, považovaného účastníky za pohrobka kolonialismu. Západoafrický frank, za jehož emisi odpovídá Centrální banka západoafrických států v Dakaru, je měnovou jednotkou některých zemí Hospodářského společenství západoafrických států, jež je v zásadě uskupením bývalých francouzských kolonií v regionu - frank tak používá Benin, Burkina-Faso, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal a Togo.

Západoafrický frank, jehož zrušení se stalo cílem jmenovaných shromáždění v Abidžanu, Bamaku, Dakaru, Kinshase, Ouagadougou, Paříži, Londýně a Bruselu, je přitom svou hodnotou vázán na euro vůči němuž se dá směnit v kurzu přibližně 656 franků za jedno euro.

Vedle Západoafrického franku existuje ještě Středoafrický frank CFA, emitovaný Centrální bankou středoafrických států v kamerunském Yaoundé. Ten má hodnotu totožnou s hodnotou franku západoafrického a používá se v Kamerunu, Středoafrické republice, Čadu, Kongu, Rovníkové Guineji a Gabunu.

Na jednu stranu je asi pravda, že společná měna vázaná na euro činí z vlád členských států rukojmí evropské měnové politiky a omezuje jejich možnosti ve snaze dostat se ze situace států závislých především na primárním sektoru.

Na druhou stranu jde ale o jistý druh integrace, který omezuje možnosti týchž zemí činit fatální rozhodnutí v monetární politice.

Uvažme, že taková Středoafrická republika prochází občanskou válkou, ale za stejné peníze se v ní dá pořád koupit totéž.

Naopak jiná na primárním sektoru silně závislá země Afriky, Zimbabwe, kde žádná válka není, a které není v žádné podobné měnové unii, v důsledku hyperinflace už prakticky žádnou měnu nemá a její obyvatelé platí na trzích právě eurem, americkým dolarem, jihoafrickým randem a čínským jüanem.

Frank je tedy jistě omezující, pokud jde o možnosti růstu. Je ale také omezující, pokud jde o možnosti pádu.

Jak to s měnovou unií u slabších partnerů bývá.

 

Saúdská velká hra

Prvním velitelem vojsk organizace Islámské vojenské aliance (IMA) sdružující 39 států a v tisku občas přezdívané „muslimské NATO" se stane pákistánský armádní generál a bývalý náčelník generálního štábu jediné jaderné mocnosti v celém uskupení Rahíl Šaríf.

Organizace vznikla v průběhu minulého roku z popudu ministra obrany Saúdské Arábie, prince Mohameda bin Salmána. Srovnávání s NATO je ale nejspíše dosti přehnané, protože smyslem IMA má být boj proti terorismu, což zřejmě znamená hlavně vzájemnou pomoc proti povstalcům. Lépe by tedy bylo organizaci přezdívat „muslimská Svatá aliance".

Jejími členy se již vedle samotné Saúdské Arábie, ostatních ropných monarchií Perského zálivu a Pákistánu stalo také Turecko, které je vedle toho členem „běžného" NATO. Vedle mnoha dalších zemí stojí za pozornost také členství regionálních mocností, jako je Egypt a Nigérie.

Členství zvažuje dokonce nejlidnatější většinově muslimská země, Indonésie, a také Afghánistán. Z postsovětských republik vidina aliance láká Ázerbajdžán a Tádžikistán.

Naopak mimo alianci zůstává hlavní saúdský protivník, Írán, který se dlouho pokoušel odradit od členství své pákistánské sousedy, a také Irák. Před vyloučením šíitských vlád z boje proti terorismu přitom v souvislosti s IMA varovala například i německá ministryně obrany.

Ačkoliv tedy IMA není organizací kolektivní obrany, na postupném vytváření dvou znepřátelených bloků na Blízkém východě asi právě neubere.

 

Grázlové celého světa, spojte se, četník zaspal

Filipínský prezident Duterte doufá, že se Rusko stane „přítelem a ochráncem" jeho země. Řekl to v průběhu své návštěvy na palubě ruského raketového torpédoborce Admiral Tribuc, který se v Manile zastavil cestou na společné cvičení s filipínským námořnictvem.

Filipínské ozbrojené síly byly přitom dlouhodobě budovány s pomocí USA a tamní námořnictvo až do nedávna pravidelně cvičilo s US Navy. Tedy až do chvíle, kdy tato společná cvičení nový prezident Filipín zrušil.

Vzhledem k tomu, že Dutertemu jen po několika měsících hrůzovlády hrozí trestní stíhání v jeho vlastní terorizované zemi, není asi divu, když se vypečený prezident obrátí s prosíkem o spojenectví na někoho, kdo si vybudoval reputaci v oboru ochrany tyranů před jejich spoluobčany.

Ať už to Dutertemu vyjde nebo ne, je zřejmé, jak moc se nepovedl Obamou proklamovaný obrat v americké zahraniční politice, který měl spočívat v posílení důrazu na oblast Asie a Pacifiku na úkor Evropy.

Výsledkem je ztráta vlivu v Evropě i na Dálném východě současně.

 

Pohřeb jako řemen

Dopravu v tchaj-wanském okrese Ťia-i na okraji stejnojmenného města zablokovalo barevné pohřební procesí džípů, vezoucích 50 spoře oděných tanečnic. Jinde neobvyklá podívaná prý není na Tchaj-wanu zcela ojedinělá, protože móda erotických show na pohřbech údajně na ostrově trvá už od 80. let. Rozměry průvodu na pohřbu místního politika ale tentokrát dokázaly zřejmě zaskočit i otrlé Číňany.

Syn zesnulého jako důvod monstózní akce uvedl, že se mu ve snu zjevil duch jeho zesnulého otce a sdělil mu toto své poslední přání.

Ať už chtěl dívky u tyčí na střechách barevných džípů skutečně vidět duch nebo někdo jiný, jisté je, že procesí ve všech směrech kvantitou i kvalitou viditelně převyšovalo někdejší nejapnou šarádu Konvičkovců před brněnskou mešitou. Navíc, vzhledem k tomu, kde se takové show provozují opravdu ve velkém stylu, nabízejí se jisté pochybnosti ohledně toho, co vlastně ti Konvičkovci a jim podobní míní svými evropskými hodnotami.

Dělat to, co je právě módní v Číně, jenom mizerně?

Pravda, to by nám asi šlo.

 

A co roboti, mají si kde hrát?

Elon Musk, miliardář a šéf automobilky Tesla či kosmické agentury SpaceX, začal investovat značné prostředky do vývoje umělé inteligence. Pro tento účel založil neziskovku OpenAi, která do začátku dostala miliardu dolarů.

Na hernu pro roboty. Tou je totiž centrum, nazvané OpenAi Gym, kde se roboti učí tím, že hrají počítačové hry, aby se u nich rozvinula všestranná inteligence díky zpětné vazbě, kterou hry poskytují během procesu učení.

Jen co si roboti zahrají dost, aby přestali na každém kroku vrážet do věcí a padat, budou ovšem nutně vykonávat valnou většinu pracovních činností mnohem lépe než lidé. A vždycky z vesela. A bez nároku na mzdu.

Co pak s námi? Podle Muska nebude nejspíše po ruce jiné řešení, než nepodmíněný základní příjem. Takže, spousta času, práci udělají roboti...

...a pro lidi se dají otevřít centra, aby se uklidnili u počítačových her.

Protože kdo si hraje, nezlobí.

 

Kimův atomový žolík

Severní Korea je podle svého vůdce Kim Čong-una připravena vyzkoušet vlastní mezikontinentální balistickou střelu. Ačkoliv západní odborníci čas od času technologické možnosti podivínského severokorejského režimu zpochybňují, skutečností zůstává, že již panuje obecná shoda na tom, že Severní Korea vlastní jadernou zbraň. Pochybovat je tedy spíše třeba o tom, jestli náhodou na tom, co Kim teď říká o raketě, není pěkný kousek pravdy. Pokud by totiž byla Severní Korea schopna svou jadernou zbraň použít nejen proti svým sousedům, ale i například proti území USA, znamenalo by to jediné...

Dokonce Donald Trump, který si jinak již vysloužil pověst politika, vyhýbajícího se bezpečnostním poradám, které ho prý nudí, nechal již k této záležitosti svolat schůzku se zástupci tajných služeb. Co mu povědí, to bude přísně tajné, ale můžeme se pokusit toto nejpřísněji chráněné tajemství USA poodkrýt.

- Řeknou mu totiž, že Severní Korea skutečně má jadernou zbraň, narozdíl od Íránu, jehož vojenský jaderný program si Američané jen vymysleli, stejně jako dříve v případě Saddámova Iráku.

- Potom mu řeknou, že Severní Korea skutečně vyvíjí mezikontinentální balistické střely, a že důkazem pokročilosti její raketové technologie je to, že vypustila vlastní satelit na oběžnou dráhu.

- A nakonec mu řeknou, že Severní Korea je hned vedle Číny, která poslední válčení Američanů v Koreji považovala za ohrožení vlastní bezpečnosti a právě proto Číňané Američany ze Severní Koreje pěkně hnali. A že totéž se dá čekat znovu, až na to, že Čína není co bývala v 50. letech.

Až se Donald Trump tyhle supertajné americké informace dozví, co udělá se severokorejským raketovým a nukleárním programem, který právě dosáhl ohono zaklínaného stádia, umožňujícího Kimovi zasáhnout území USA jadernou zbraní?

Přesně: Nic. Nebojte se, jste-li právě v Pchjongjangu. Neudělá vůbec nic, protože ani nic dělat nemůže. Oni ti Severokorejci totiž vážně tu atomovku i tu raketu mají.

Prostě začne radši brojit proti někomu, kdo je v jeho očích ohrožením celého světa právě proto, že žádnou jadernou zbraň nevyvíjí, takže se Donald nemusí bát, že by mu taky jedna přiletěla. Ono je vždycky lepší zachraňovat svět před někým, kdo má tu atomovku jenom jako.

 

Máme nandu!

Austálie má svého králíka, Mauricius kočky a krysy, ostrov Guam mírně jedovatou bojgu hnědou a naše končiny mají zase konečně svého nandu pampového. Ten byl totiž viděn na Náchodsku. Nejedná se jistě o náš první invazní druh. Vždyť takový bolševník už viděl pomalu každý. Nejsme ani první zemí regionu, která čelí tohoto běžce. V Německu jsou samozřejmě zase napřed a nanduů mají v přírodě kolem stovky.

Otázka je, zda si takový Václav Klaus myslí, že se nanduové z Argentiny na Náchodsko doplavili sami, a nebo je přecijen možné si připustit, že člověk tu a tam přírodu ovlivňuje.

Otázka je to ale spíše řečnická, protože odpověď na ni by mohla být pro posluchače podobně zničující, jako ten králík pro Austrálii.

 

Kabinet kuriozit

Do nového roku nadělí politika Američanům i všem ostatním naplnění mnoha nechtěných očekávání. Kdo přesně zasedne v Trumpově vládě a proč?

Dobré důvody proč se stát uprchlíkem

První afghánská pilotka Nílúfar Rahmání rozzlobila vládu a internetové trolly své země, když požádala o azyl v USA s odůvodněním, že jí v Afghánistánu hrozí nebezpečí, protože absolvováním vojenského a pilotního výcviku porušila tamní zvyky.

Mluvčí afghánského ministerstva obrany k její žádosti uvedl, že doufá, že USA, které platily její výcvik, její žádost zamítnou. „Našla si své důvody, ale u nás jsou stovky vzdělaných žen a aktivistek, které pracují a je to pro ně bezpečné," dodal.

Afghánistán, v němž zcela bezpečně pracují stovky vzdělaných žen, má přibližně 33 milionů obyvatel. Pokud jde o samotnou Nílúfar Rahmání, ta se stala terčem štvavé kampaně na afghánských sociálních sítích, které už si stihly vymyslet všechno možné i nemožné, včetně nesmyslné představy, že zatímco se podrobovala vojenskému výcviku u amerických letců, využívala svého postavení k tomu, aby nadělala miliony dolarů na pašování lidí.

Sebebezpečněji je snad v Afghánistánu pro ty stovky žen, z reakce tamního ministerstva obrany i internetové spodiny je jasné jedno. I kdyby při podání žádosti Rahmání přeháněla, to, co se děje nyní, její důvody jen potvrzuje.

 

 

Další podivné Vánoce

Zatímco u nás zase Vánoce vypadají skoro jako by se slavily v polovině března, v alžírském městě Ain Sefra na Sahaře sněží. Sníh na Sahaře sice napadl poprvé za 37 let, nejedná se ale o jev zcela nový a ojedinělý. Přesto jde o značnou podivnost, která jako by snad naznačovala, že s tím počasím zkrátka není něco v pořádku.

 

Opravdová kuráž

Kdo se postaví vrahovi? Kdo bude odporovat diktátorovi, který rozpoutal krveprolití? Filipínský prezident Duterte, který právě takovým maniakem, který rozpoutal krveprolití, je, už zná odpověď. Filipínská Komise pro lidská práva, což je nezávislá organizace s pravomocí vyšetřovat zločiny zřizovaná ústavou ostrovního státu, totiž ohlásila, že se předmětem jejího vyšetřování stanou právě zločiny uřádujícího prezidenta, k nimž se Duterte doznal, nebo spíše jimiž se chvástal, v rozhovoru s BBC, ve kterém se přihlásil k tomu, že vlastnoručně zabil tři lidi.

Vzhledem k tomu, že Duterteho eskadry smrti už kromě tisíců dalších lidí odpravily i několik opozičních politiků, nezaslouží si členové jmenované komise nic jiného než obdiv.

I když, nebo právě protože, se jim dost pravděpodobně dostane ještě něčeho úplně jiného.

 

Věci soukromé, věci veřejné

Společnost Yahoo přiznala, že se v roce 2013 stala obětí útoku hackerů, kteří odcizili data více než miliardy jejích uživatelů. Jednalo se o údaje, jako je jméno, datum narození, telefonní číslo, hesla a ověřování změny hesla. 

K velkým únikům dat došlo v posledních letech u řady obřích společností, spravujících účty milionů či miliard zákazníků, včetně sociálních sítí LinkedIn či Twitter, operátora T-Mobile či hotelového řetězce Hilton.

Internet zkrátka rychle překonal nejhorší Orwellovy i Leninovy představy toho, jak by se ze všech věcí soukromých mohly stát věci veřejné.

A stejně i naopak. Ti, kteří takto data miliard lidí získávají, získávají především moc. Pro takového Lenina moc ležela na ulici a stačilo ji zvednout. Pro ty, kteří moc uchvacují dnes není ani třeba se zvednout a vylézt na ulici, aby z věcí veřejných udělali otázku svých soukromých zájmů.

Stačí posbírat informace, které internetu udají nejspolehlivější udavači - sami okradení uživatelé, jejichž identita se stává majetkem někoho jiného.

 

Kdo si umí vybrat

Donald Trump ještě ani není prezidentem a už stihl vyvolat více mezinárodního napětí než je zdrávo. Především s Čínou, kterou nejnověji počastoval představou, že USA by se mohly přestat držet politiky jedné Číny, tedy uznávání toho, že ČLR a Čínská republika tvoří dvě frakce jedné země, pokud ČLR nepřijde s návrhem obchodních dohod, které by pokračování dosavadní americké politiky vůči Číně „podpořily".

Kromě toho, že si touto formulací Trump zjevně říká o to, aby Číňané přišli s podobnou iniciativou jako Japonci a nabídli mu něco bokem, si budoucí americký prezident zahrává, aniž by skutečně tušil s kým.

Číňané totiž na jeho vydírání reagovali okamžitě. A nikoli nabídkou provize. Vypravili totiž skupinu diplomatů do Mexika, jehož vláda se obává ekonomických následků budoucího Trumpova protekcionismu, aby druhou nejlidnatější zemi severoamerického kontinentu přetáhli do skupiny svých blízkých spojenců. K menšímu než malému překvapení se v Mexiku čínská mise setkala s úspěchem.

Karikaturní charakter Trumpových představ o výběru spojenců tak bledne ve srovnání s jeho představami o výběru nepřátel či obětí vydírání.

 

Politický fantomas se zlobí

Filipínský prezident Duterte, který se nedávno chvástal tím, že jako starosta města Davao jezdil po ulicích na motorce a zabíjel lidi, si myslí, že zpravodajství západního tisku je vůči němu zaujaté. Rozzlobil ho totiž článek v New York Times, obsahující fotoreportáž z 57 vražd v zemi, nazvaný „Zabíjejí nás jako zvířata".

Za necelý půlrok od počátku Duterteho vlády povraždila filipínská policie nejméně 2000 lidí a dalších 3500 vražd zůstává neobjasněno.

Ďábel, blb či fašista, pořád je to prezident

Do jaké míry může prezident představovat pravý opak hodnot, kterých si společnost údajně cení, a přitom zůstat prezidentem? To je otázka, kterou si asi kladou lidé v mnoha zemích.

Například proti řádění prezidenta Duterte vypukly na Filipínách demonstrace. Dodejme, že se nejedná o demonstrace proti jen tak nějakému řádění, ale proti řádění násilnému, čítajícímu mimosoudní popravy a eskadry smrti, takže odhodlání demonstrovat si také žádá nějakou dávku odvahy.

Co zřejmě Filipínce pohnulo k demonstrování i přes uvedené hrozby byl Duterteho poslední nápad exhumovat a slavnostně pohřbít dávno mrtvého a pohřbeného diktátora Marcose. Na silně katolických Filipínách jsou totiž podobné kousky s již pohřbenými těli, mírně řečeno, nepříliš vítané.

Kromě pověsti fašisty si tak nově Duterte mezi Filipínci vysloužil spodobnění coby ďáběl.

Uvidíme, jestli to pomůže zastavit jeho ďábelské počínání.

Mohou mít katolíci za prezidenta někoho, koho mnozí považují za ďábla? To by přece bylo skoro jako by v nějaké většinově ateistické zemi měli za prezidenta někoho, koho mnozí považují za blba.

 

Ropa zdraží - Co my s tím?

Poprvé po 15 letech bylo v minulých dnech dosaženo globální dohody mezi zeměmi vyvážejícími ropu o omezení produkce, které má napomoci zvýšení cen suroviny. Po dosažení konsensu v organizaci OPEC se k dohodě připojily i další země, které se zavázaly odpovídajícím způsobem snížit svou produkci, včetně Ruska.

To znamená naprosté fiasko americké, evropské i čínské zahraniční politiky. V minulých letech mohla Evropa a Čína nakupovat levnou ropu, jejíž ceny se propadly hlavně díky soupeření o vliv na Blízkém východě mezi Ruskem a Saúdskou Arábií, která si tak zajišťovala od nynějška zřejmě méně zajímavé nebo méně spolehlivé spojenectví s USA.

Znovunalezení schopnosti zemí vyvážejících ropu dohodnout se na společném postupu je nejvíce ze všeho možné chápat jako politické a ekonomické vítězství Ruska a Íránu a také jako nepochybnou známku fatálního oslabení americké moci na Blízkém východě.

Těžko k tomu přistupovat jinak.

Jinak je totiž v první řadě třeba začít přistupovat k blízkovýchodní situaci. To z našeho, evropského, hlediska znamená ptát se - kdo má ve skutečnosti podobné zájmy, jako my? A možná větší možnosti, než máme my...?

 

Mír není nutně výsledkem války, ale je jejím opakem

Nobelovu cenu míru za letošní rok obdržel kolumbijský prezident Juan Manuel Santos, kterému se podařilo uzavřít mírovou dohodu s povstaleckým hnutím FARC a ukončit tak občanskou válku v zemi, která trvala od roku 1964 a vyžádala si celkem přes čtvrt milionu mrtvých.

Proslov při udílení ceny věnoval Santos problému takzvané války proti drogám, tedy tvrdého postupu včetně vojenských akcí proti drogovým gangům, což je praxe, kterou je podle Santose třeba odmítnout.

Ostatně, občanská válka, kterou se mu podařilo ukončit, nezačala v Kolumbii samotné, ale v USA, kde válku proti drogám vyhlásil prezident Nixon, aby v ní pokračovala většina jeho následovníků až do George W. Bushe, který místo ní za prioritu amerického zasahování do situace v jiných zemích vybral válku proti teroru.

Kolumbie byla po celou dobu amerického angažmá ve válce proti drogám a následkem rozvratu, který tato globální vojensko-zpravodajská válka působila i několik let po jejím faktickém vyhasnutí, hlavním bojištěm, a hnutí FARC mělo v amerických médiích podobný status, jaký má dnes třeba Islámský stát.

Mír, který Santos s hnutím FARC uzavřel, spočívá na principech pravdy a usmíření, tedy doznání a odpouštění, nikoliv odplaty.

 

I na prezidenty občas dojde

Chcete být prezidentem a obklopovat se lidmi, kteří nemají potřebné bezpečnostní prověrky pro výkon jim svěřených funkcí, nebo kteří zjevně reprezentují úplně jiné zájmy, než zájmy Vašich voličů?

Snadná rada: Nedělejte to v Jižní Koreji. Tam totiž prezidentku Pak Kun-hje odvolal parlament právě na základě řečeného.

Neztrácejte ale dobrou náladu, vždyť jsou pořád na světě i země, kde si může prezident držet ve funkcích lidi nejpodezřelejších konexí, a poslancům tamního parlamentu je to úplně jedno.

Nebo si na žádnou takovou zemi nevzpomenete?

 

Možná už je pozdě

Dvě třetiny korálů v 700 kilometrů dlouhém útesu, který tvoří součást Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie, odumřely během posledních devíti měsíců následkem zvýšení teploty mořské vody v této oblasti. Jedná se o dosud největší přímo zdokumentovaný případ vymírání živočichů vůbec.

Velký bariérový útes je tvořen systémem 2900 menších útesů a 900 atolů o celkové délce 2300 kilometrů a vzhedem k tomu, že jde o korálový útes, lze jej považovat za největší živou formu, kolonii živočichů, nebo také za největší stavbu v dějinách života na Zemi. To podle toho, co si kdo vybere.

Koráli ovšem nepředčí člověka jen svými architektonickými výkony, ale dost možná také schopností přežít. Na Zemi se totiž vyskytují nejméně 542 milionů let, což znamená, že zažili trilobity a přežili několik hromadných vymírání, včetně toho největšího, na rozhraní Permu a Triasu, před 252 miliony let, kdy vyhynulo více než 90 procent všech druhů, i toho křídového, před 66 miliony let, při kterém ze světa zmizeli například dinosauři.

Jestli takoví tvorové vymírají, není to tak, že už je pro nás pozdě, jen to ještě, snad z evoluční nezkušenosti, nějak nevíme?

Nebo se přece dá pořád něco udělat?
Možná, že je nejvyšší čas, začít se chovat jako Homo Sapiens.
Nebo si tak přestat říkat, přejmenovat se na prase nenažrané a udělat si epitaf z umělé hmoty, aby po nás něco zbylo pro ty, co ho najdou, až se biosféra jednou z našeho úchvatného působení vzpamatuje.

Ona se totiž umělá hmota rozkládá dlouho.

 

Sliby a skutečnost v americké politice

Donald Trump v předvolební kampani odsuzoval Bushovo rozhodnutí zaútočit na Irák a sliboval, že nebude zatahovat USA do dalších válek na Blízkém východě. Teď ale ohlásil svého kandidáta na ministra obrany. Má jím být penzionovaný generál James Mattis, řečený „Vzteklý pes". Taková volba ovšem leccos nasvědčuje ohledně skutečné podoby budoucího amerického angažmá v oblasti - a Trumpovi voliči budou mít další důvod divit se, že „jejich" prezident dělá i v zahraniční politice pravý opak toho, co dříve sliboval.

Generál Mattis - jehož jmenování ministrem ostatně provází menší procedurální problém, spočívající v tom, že dotyčný je mimo vojenskou službu tři roky, takže mu zákon zapovídá, aby se ujal funkce, a Trump bude muset kvůli jeho jmenování předkládat legislativní změnu - je totiž znám především jako velký přívrženec myšlenky války s Íránem.

Že to není ve Washingtonu myšlenka vůbec vyloučená naznačuje i nejnovější prodloužení amerických sankcí vůči Íránu o 10 let, které nějakým zázrakem nebere v úvahu ani uzavření dohody mezi oběma zeměmi, v níž si Írán zapověděl jaderné zbraně, ani skutečnosti že Írán tuto dohodu také dodržuje.

Válka USA s Íránem se stává jaksi reálnou možností, nehledě na to, že Írán je blízkým spojencem Ruska a Indie, že je vybaven nejmodernějšími ruskými zbraněmi a obrannými systémy, že se 79-ti miliony obyvatel, více než půlmilionovou armádou, témeř dvěma miliony rezervistů a vlastním kosmickým a raketovým programem není Islámská republika žádná muší váha, ale obr, tahající za nitky v Iráku, Sýrii či Jemenu, nebo že se jedná o zemi, jejíž protilodní střely a torpéda mohou snadno uzavřít Hormuzský průliv a odříznout tak zbytek světa od veškerých zásob ropy v Perském zálivu ze dne na den.

Nehledě na to, že napadnout Írán je naprosté šílenství, které nemůže skončit jinak, než fiaskem.

Poučení pro Trumpovy voliče by mohlo znít: Je lepší dát si pozor, koho vlastně volíte. Pokud by takoví voliči byli poučitelní.

Poučení pro země, na které příště Američané ukáží prstem v televizi a začnou požadovat jaderné kontroly bez ohledu na důkazy, je ještě jednodušší a jasnější: Jediným způsobem, jak skutečně vyloučit válku, je si jadernou zbraň skutečně opatřit, a ne se podrobovat podmínkám, které zítra přestanou platit.

Protože vládci takových zemí jsou zpravidla poučitelnější než voliči, výsledkem republikánského válečnického řinčení může být v brzku svět plný jaderného vyzbrojování mnoha jiných „nedostatečně spojeneckých" zemí, svět na pokraji jaderné války.

 

Majestátní nápad

Excesy filipínského prezidenta Duterte neberou konce. V úterý 29. 11. rezignovala předsedkyně Národní komise historiků Filipín, která nechce mít nic společného s Duterteho nejnovějším výstřelkem, totiž plánem na uspořádání státního pohřbu pro téměř třicet let mrtvého a dávno pohřbeného diktátora Ferdinanda Marcose, který na Filipínách vládl po dobu téměř celé jedné dekády v letech 1972-1981 za pomoci stanného práva, a který si za své vlády vysloužil i místo v Guinnessově knize rekordů pod hlavičkou Největší krádež všech dob, když se mu podařilo z veřejných peněz vyvést něco mězi pěti a deseti miliardami dolarů.

Duterte zkrátka dokáže zastínit i jiné prezidenty naší doby. Vždyť považte - koho by tak mohl chtít Miloš Zeman vyhrabat a pohřbít?

Kdo by se dal navrhnout, aby svými váženými ostatky dostatečně podtrhl jeho prezidentský majestát?

 

Nákaza lokálně zastavena

Opakované rakouské prezidentské volby dopadly o poznání lépe, než minulý pokus, i než volby americké. Prorokování věštců soudného dne, že vítězství populistické pravice v USA jistě spustí lavinu jimi snad kýžené z řetězu utržené politické stupidity i v Evropě, zatím narazilo na realitu. Nákaza nahnědlé blbosti totiž dosud nedokázala rozežrat Rakousko. 

Zda se jedná o odchylku z pravidla, stanovujícího, že co se může pokazit, jistě se i pokazí, a nebo o systémový jev, spočívající právě v tom, že teprve Trump konečně přivedl Evropany k rozumu a vůli neskončit jako jejich méně opatrní zámořští příbuzní, se ovšem ukáže teprve až podle toho, zda se bude tento v našich dobách nevídaný výkon ducha - nezvolení naprostého zhovadilce a neuvržení vlastní země do úplného morálního marasmu - opakovat i jinde na kontinentě.

Co to třeba zkusit u nás?

 

Že by nebyl všem dnům konec?

Americké státy Wisconsin, Pensylvánie a Michigan, ve kterých podle volebních komisí zvítězil Donald Trump, by měly přepočítat volební hlasy. Podle kandidátky americké Strany zelených Jill Stein totiž zveřejněné údaje o volebních výsledcích v těchto třech státech vykazují známky výskytu „statistických anomálií", protože Donald Trump zde podle údajů volební komise (stát Michigan ještě oficiální výsledky voleb neohlásil) obdržel hlasy v počtech, které narozdíl od jiných oblastí USA zásadně nekorespondují s předvolebními odhady. 

Zároveň s přepočítáváním hlasů požaduje Jill Stein revize elektronických systémů, které jejich evidenci zajišťují, vzhledem k obavě z jejich možného napadení hackery.

Američané letos evidují dva případy hackerských útoků vedených z Ruska proti infrastruktuře Demokratů. Šéf amerických tajných služeb také přímo obvinil Rusko z kybernetických útoků proti USA

Donald Trump označil myšlenku na přepočítávání hlasů za podvod, jehož účelem má být navýšení rozpočtu Zelených. Tak totiž Trump politicky uvažuje.

K žádosti o přepočítání hlasů v uvedených státech se již připojil volební štáb Hillary Clinton. Pokud by po přepočítání vyšlo najevo, že dříve zveřejněné výsledky neodpovídají skutečnosti, a pokud by došlo ke změnám ve všech třech státech, jichž se má ověřování týkat, stala by se ještě vítězkou voleb kandidátka Demokratů.

Pokud by k tomu ovšem došlo, USA by čekalo asi největší dilema od jejich vzniku. Poprvé v dějinách změnit výsledek voleb ex post, nebo zkrátka jmenovat prezidenta, který je nevyhrál? To v americkém systému hrozí vytvořením politicko-právního paradoxu nebývalé síly.

Nestabilita, kterou Trump tak jako tako způsobí, ještě nemusí být ničím ve srovnání s nestabilitou, kterou by způsobilo jeho případné sesazení ještě před jeho jmenováním. Nebo že by ne? To si řekněme za čtyři roky.

Každopádně ovšem, mírně řečeno, zdaleka není jisté, že volby v alespoň některém z oněch tří států Trump skutečně nevyhrál. Je totiž docela dobře možné i to, že Rusové skutečně americké systémy napadli, Trump opravdu dostal jiný počet hlasů, ale i tak vyhrál.

Nebo třeba, že vyhrál jen v jednom z těchto tří států, zatímco ve zbývajících by výsledky neseděly, což by ovšem stále znamenalo, že by se stal prezidentem.

A to by teprve s politickou nestabilitou v USA i ve světě nebyl všem dnům konec.

 

Pohroma pro demokracii

Právě tak se v roce 2012 podle BBC vyjádřil na síti Twitter o americkém volebním systému Donald Trump. Pohroma pro demokracii - systém, ve kterém může vyhrát i někdo, kdo obdrží menšinu hlasů. Prorocká slova, Donalde, zvláště s ohledem k tomu, o koho se jedná.

 

Kalifornie, republika

Hnutí Ano Kalifornie (Yes California) ohlásilo oficiální podání návrhu na konání referenda o opuštění Unie v roce 2018. Přímým důvodem snahy o nezávislost ze strany některých obyvatel nejlidnatějšího a ekonomicky nejsilnějšího státu USA nejsou výsledky posledních prezidentských voleb, které ale podle kalifornských separatistů mohou k jimi požadovanému hlasování přitáhnout mnohem více pozornosti, protože právě v Kalifornii, kde Hillary Clinton volilo dvakrát více lidí, než Donalda Trumpa, je nespokojenost se současnou situací možná největší v celých USA.

Ve skutečnosti ovšem autoři v pondělí 21. 11. podaného návrhu pracovali na přípravě kalifornského hlasování přes dva roky. Kalifornie je totiž podle nich kulturně odlišná od zbytku USA - 40 procent jejích obyvatel mluví španělsky - a má tedy právo na sebeurčení.

Kromě toho ovšem zmiňují, že bohatá Kalifornie, jejíž HDP je vyšší než HDP Ruska či Itálie, odvádí do federálního rozpočtu podstatně více, než kolik z něj dostává. Tím se kalifornská kauza také podobá například té katalánské.

Samostatná Kalifornie by byla osmou největší ekonomikou světa. A Kalifornie už jednou samostatná byla. V létě roku 1846, kdy Kalifornie Republika vyhlásila nezávislost na Mexiku, jen aby byla po pouhých 25-ti dnech včleněna právě do USA v rámci Mexicko-americké války, kterou právě její osamostatnění pomohlo rozpoutat.

 

Budou popravovat děti?

Filipínský prezident Duterte pokořil novou metu. Kromě eskader smrti, policejního vraždění politických oponentů a snahy o rozvrácení základů lidských a občanských práv v zemi nově přišel také s návrhem na reformu trestního zákoníku, která by vedle oficiálního obnovení trestu smrti (uplatňovaného již beztak mimosoudně) snížila věk trestní odpovědnosti z 15-ti na 9 let.

Na Duterteho Filipínách bude možné uvěznit a možná i odsoudit k smrti devítileté dítě. Svůj vzor, Adolfa Hitlera, následuje Duterte důsledně.

 

Skotové nebudou cestovat jako Britové

Skotsko začne nejspíše brzy svým občanům vydávat vlastní cestovní pasy. Tedy pasy nikoliv britské, ale skotské. Skotská vláda totiž doufá v to, že by si Skotové mohli zachovat svobodu pohybu o kterou Angličané a Velšané přijdou.

Ačkoliv tedy ještě neproběhlo opakování skotského referenda o opuštění svazku s Anglií, Edinburgh činí první konkrétní kroky k plné samostatnosti. Volný pohyb osob je totiž možný pouze v rámci mezinárodních smluv a ty může uzavírat jen suverénní stát.

 

Neutrálně, tedy na východ

Prezidentské volby v Moldávii vyhrál proruský kandidát Igor Dodon, který hodlá okamžitě rozvázat dohody s EU, uzavřené roku 2014, a to za účelem navázání „přátelství s Ruskem“ a dosažení „neutrality“, což jsou podle Dodona dvě věci, které si moldavští voliči přáli, a kvůli který se „sjednotili".

Sjednocení voličů přitom spočívalo v tom, že pro Dodona jich ve druhém kole hlasovalo 52,2 procenta. Přátelství s Ruskem a neutralitu, jakkoliv není zcela zřejmé, jak spolu tyto dvě věci mají souviset, tedy dokázalo sjednotit tu polovinu lidí, na kterých bude v Moldávii po navázání takového neutrálního přátelství záležet.

Dalším v brzku chystaným Dodonovým počinem má být rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb. My se pro změnu nejspíš můžeme těšit na další a další Moldavany v našem okolí.

 

Sarko se pakuje

Francouzská pravice si odbyla první kolo svých nově zavedených primárek. Trojice favoritů Sarkozy, Fillon, Juppé v nich podle očekávání obsadila první tři příčky. Jen ne v pořadí, které očekával Nicolas Sarkozy, který s necelými 22 procenty hlasů skončil právě na onom nezáviděníhodném třetím místě s poměrně velkým, sedmiprocentním, odstupem na druhého Alaina Juppé. Prozatím vedoucí François Fillon posbíral téměř 44 procent hlasů.

Ve druhém kole se tak bude rozhodovat mezi bývalým Sarkozyho premiérem Fillonem, který je považován za pravicovějšího z obou pravicových kandidátů, a rovněž bývalým premiérem za vlády Jacquese Chiraca, Alainem Juppé.

Sarkozyho politický comeback se konat nebude.

 

Proč nás mají v Koreji tak rádi?

Mnozí Korejci mají, jak známo, rádi Prahu a vůbec všechno české. Tento záhadný jev asi nemá rozumné vysvětlení, leccos ale snad může napovědět nejnovější korejský politický skandál, který stihl prezidentku Pak Kun-hje.

V jihokorejských městech totiž proti ní demonstrují tisíce lidí, protože si pořídila poradkyni, která nemá bezpečnostní prověrku.

Připomíná to i jiné prezidenty?

Ne, Pak Kun-hje není zkrátka jako Zeman. Její poradkyně bez bezpečnostní prověrky je totiž současně v čele jakési sekty, která si v Jižní Koreji vybudovala vlivové sítě, o jakých se i Klausovu Hájkovi mohlo tak akorát zdát.

Jako by jihokorejská prezidentka byla takovým spojením několika vynikajících stránek dvou prezidentů českých.

Až na to, že Korejci ji budou soudit. Korejci totiž nejsou zbabělci.

Proč tedy mají rádi zrovna Čechy? Možná jen nemohou vyjít z údivu, že někdo neprosto veřejně dělá ze svého státu jeho vlastní karikaturu a přitom to celé bere tak nějak vážně, dokonce i s těmi Hájky a Nejedlými, ale důsledky to pro něj nemá žádné.

Takový ten český humor, kdy nevíte, na čem vlastně jste. To bude určitě u Korejců terno.

 

 

 

Do basy jen tak, jakoby nic

Filipínský Hitler, totiž prezident, Duterte, nabyl zřejmě dojmu, že zabíjení tisíců lidí, včetně opozičních politiků, ještě z člověka Hitlera neudělá. Ještě je třeba rozbít základy lidských a občanských práv. Ve jménu obrany republiky se tedy rozhodl, že v případě potřeby zruší nutnost vydávání soudních příkazů, které dosud filipínské právo vyžaduje pro případ něčího uvěznění.

Na Filipínách se tak od těď bude chodit do basy jen tak, jakoby nic.

Po asijských ekonomických tygrech minulého století se pro změnu v naší době rozkladu státu i rozumu objevil první tygr politický. A je to lidožrout. Zatímco u nás se s každou právní institucí babráme pomalu jako by na ní záleželo, rychle zaostáváme za asijskou zemí, která začala s málem, ale i to dokáže zničit s rychlostí, kterou by mohl Dutertemu takový Zeman jen tiše závidět.

 

První mezinárodní smlouva za Trumpa bude...

...o přijetí uprchlíků internovaných na tichomořských ostrovech australskou vládou. Na druhou stranu Trump vyhlašuje deportování až 3 milionů ilegálních imigrantů z USA, čímž zcela vybočuje z tradice amnestie ze strany nově zvolených prezidentů.

Ve skutečnosti nemá ovšem americká vláda nejspíše k dispozici prostředky k provedení takové masové deportace. Ilegální imigranti mohou v USA pobývat, ač jsou tam ilegálně, ne proto, že by jim to dosavadní vlády dovolovaly, ale protože v zemi, kde neexistuje občanka, bývá často poněkud obtížné zjistit, o koho se vlastně jedná, nebo kde takové ilegální imigranty hledat.

Pitomečkové si ale budou určitě připadat dobře, když se bude v televizi dál blábolit o milionech vyhoštěných a o dalších zázračných a neúprosně tvrdých opatřeních, zatímco reálná politika zajímá tak možná onu nevýznamnou většinu lidí, která volila Hillary Clinton v menšině států.

 

Pomsta (ne-)nápadných blbců

Americká média ztratila hlas. To, co se povedlo voličům, si nikdo nechtěl do poslední chvíle připustit. Těžko co dodat. Částečně je na vině americký volební systém, ve kterém mají hlasy z méně obydlených a zaostalejších států mnohem větší váhu, než hlasy z populačních center, což znamená, že volič z Kalifornie či New Yorku je ve srovnání s jinými ve výsledku téměř bezmocný.

Přesto je výsledek těžko pochopitelný. Už jen proto, že 31 procent registrovaných voličů v USA jsou příslušníci národnostních menšin. Pravda, z velké části žijících v oněch volebním systémem znevýhodněných státech.

Jestliže ale Trump pravděpodobně zvítězil téměř výhradně hlasy oněch 69 procent voličů, kteří se nehlásí k národnostním menšinám, pak ho muselo volit téměř 73 procent příslušníků oné většiny.

To už samo ukazuje, že rasismus a národnostní nesnášenlivost jsou v USA pořád hluboko zakořeněné a v rozhodující chvíli tyto „hodnoty" převažují například i nad vlastními ekonomickými nebo bezpečnostními zájmy obyvatelstva, pro které volební výsledek znamená katastrofu.

Další možností je, že Trump získal i dostatek hlasů mezi příslušníky menšin. V tom případě už vůbec není co dodat.

Tak jako tak, všichni blbci Ameriky, nápadní svými projevy a nenápadní v odhadech a kalkulacích, se konečně dokázali pomstít především sami sobě.

 

Největší trouba v Americe?

Ředitel FBI Comey ohlásil, že emaily Hillary Clinton neobsahují nic, co by svědčilo o nějakých jejích nelegálních aktivitách. Mluvil přitom o oněch záhadných 60000 emailech, které FBI objevila jen o devět dní dříve.

Pan Comey tedy nejdříve naštval Hillary Clinton, kterou naprosto nesmyslně a aniž by k tomu byl povolán (FBI vyšetřuje, ale nemá pravomoc vznášet obvinění) veřejně obvinil z jakési možné nezákonné činnosti, přičemž ovšem ani nevěděl z jaké, protože to se mělo ukázat teprve z oněch emailů. Demokraty tohle Comeyovo extempore rozhodně znejistělo a možná i stálo spoustu volebních hlasů.

Následně ale týž Comey ohlásí, že na tom celém nic nebylo, čímž naopak dokonale naštval Donalda Trumpa a jeho stranu. Možná si prostě milý pan Comey spočítal, že ten Trump přecijen nejspíš nevyhraje. A ředitele FBI přece jmenuje... prezident.

Napadlo ale pana Coneye, co se stane, když nevyhraje Trump?

Podle všeho to totiž vypadá, že v tom případě vyhraje Hillary Clinton.

Největší záhadou těchto amerických voleb se tak zřejmě stává, jak mohlo dojít k tomu, že Barack Obama jmenoval právě ředitelem FBI člověka s takto osobitým talentem předvídat i poměrně předvídatelné situace.

 

 

Prvotřídní prevít

Donald Trump má o starost méně. Nepůjde do vězení kvůli znásilnění 13-tileté dívky. Alespoň pokud jde o jednu kokrétní ženu, která svou žalobu, týkající se právě toho, že ji Trump údajně znásilnil, když jí bylo 13, stáhla kvůli výhrůžkám fyzickou likvidací.

Trumpovi tak odpadly starosti ohledně žaloby kvůli znásilnění nezletilé, zato na něj teď podávají žalobu demokratické stranické organizace ve čtyřech státech, a to kvůli zastrašování voličů. Tím je míněno veřejné pobízení jeho příznivců k násilným akcím vůči menšinám a voličům jiných kandidátů.

No, hlavně že nemá skandál s emaily. Totiž... nemá, protože on ani jeho společnosti za sebou nezanechávají dokumenty. Podle časopisu Newsweek smazaly Trumpovy firmy v průběhu několika let tisíce emailů a zničily tisíce dokumentů, týkajících se právních sporů, které vedly (hlavně žalob na Trumpa a jeho firmy), a to často v rozporu se soudními příkazy.

Že ho ještě nezavřeli, to je na pováženou. Že ho ale někdo volí, to je na diagnózu.

 

Afričtí kacíři nedbají Klausova učení

V Maroku byla uvedena do provozu první z chystané série obřích solárních elektráren, Noor-1, o výkonu 160 MW, což má pokrýt spotřebu elektrické energie 600000 obyvatel severoafrického království. Do roku 2020 chtějí Maročané za pomoci několika takových elektráren získávat ze slunce 2000 MW. Spolu s větrnými elektrárnami pak mají solární zdroje energie zajistit, že Maroko, které již dnes produkuje jedny z nejnižších hodnot emisí na počet obyvatel na světě, bude ve dvacátých letech tohoto století vyrábět 42 procent energie z obnovitelných zdrojů a do roku 2030 navýší podíl takto získávané energie na 52 procent.

Nic ovšem není zadarmo. Maroko se sice stane energetickým gigantem a zemí, přitahující investice do pokročilých technologií, ale zase si třeba nevyslouží pochvalu od Václava Klause. My přece víme, že tolik energie ze slunce a větru zkrátka získávat nejde a emise jsou bezvadné, protože žádné globální oteplování stejně není. Nebo snad ano?

 

Britské dilema

Britská premiérka Theresa May je přesvědčena, že parlament její země musí odsouhlasit vystoupení z EU. Nemusí. Musí o něm pouze hlasovat, ale co odhlasuje, to už je na parlamentu. Vzhledem k tomu, že poslanci jsou si narozdíl od většiny účastníků britského referenda k této otázce vědomi toho, že omezení volného pohybu osob povede také k omezení přístupu Britů na evropské trhy, spekuluje se, zda parlament neodhlasuje něco úplně jiného, než o čem si občané mysleli, že hlasují v referendu.

Britští politici jsou totiž v nezáviděníhodné pozici. Pokud skutečně podniknou kroky k omezení pohybu osob mezi Velkou Británií a EU, bude to mít pro ostrovy zničující ekonomické důsledky, a oni za to ponesou odpovědnost před svými voliči.

Jestli to ale neudělají, ponesou odpovědnost za to, že se nezachovali podle hlasu lidu, který jeden nezodpovědný premiér nechal spíše omylem promluvit.

 

Vyřizování účtů pokračuje

Na Filipínách byl zabit další politik. Rolando Espinosa, starosta města Albuera, byl zastřelen v policejní cele, když podle tvrzení policie zahájil palbu na její příslušníky, kteří celu zadrženého starosty prohledávali, aby zjistili, zda v ní nejsou skryty zbraně.

Jak se zbraň do ruky starosty dostala, je dosud záhadou. Jisté ale je, že zastřelený byl obviněn z účasti na obchodu s drogami, stejně jako jiný, dříve zastřelený politik, a stejně jako další 4000 lidí, které filipínská policie a polovojenské jednotky pozabíjely od chvíle, kdy se moci v zemi ujal obdivovatel Adolfa Hitlera Rodrigo Duterte.

 

Náboženské běsnění pořád táhne

V indonéském hlavním městě Jakartě došlo v pátek 4. 11. k násilným střetům mezi místní policií a desítkami tisíc nábožensky zapálených demonstrantů. Ti požadují trestní stíhání jednoho z indonéských politiků, který se podle nich dopustil rouhání.

Jakartský guvernér Basuki Tjahaja Purnama je totiž jednak po matce Číňan, což v Indonésii samo o sobě člověku na oblibě nepřidá, a navíc je křesťan. Dovolil si přitom označit za klamání voličů, když někteří z jeho oponentů používali jako politického argumentu proti jeho osobě verš z koránu, který nabádá muslimy, aby si nevolili jinověrce jako své vůdce.

Teď davy požadují jeho potrestání. A ačkoliv se guvernér už veřejně omluvil, policie uprostřed masových násilností zahájila jeho vyšetřování.

Indonésie se může někomu zdát jako vzdálené souostroví na opačné polokouli. Jedná se ale současně o nejlidnatější muslimskou zemi, ve které žije čtvrt miliardy lidí, a která je tak současně čtvrtou nejlidnatější zemí planety. A co se z takové země stane, to ovlivní celý svět.

 

Další majdan v Kišiněvě?

V Moldávii proběhly prezidentské volby. S téměř 50-ti procenty hlasů zřejmě vede Igor Dodon, který hodlá rozvázat asociační dohodu s EU a vstoupit do organizace Eurazijského ekonomického svazu, což je název ruské hospodářské sféry vlivu, odrážející její uspořádání jistě lépe než někdejší společenství nezávislých států.

Dodonova proevropská protikandidátka Maia Sandu získala přibližně 37 procent hlasů.

Volební účast dosáhla 49 procent, což sice značně převyšuje požadovaných 33 procent, zároveň to ale poukazuje k tomu, že více než polovina Moldavanů, přibližně třímilionového národa, z nějž asi milión lidí žije trvale v zahraničí a čtvrtinu jehož HDP tvoří peníze, posílané těmito migranty rodinám, se bude po volbách divit, co že se to v jejich zemi, která od rozpadu SSSR bojuje s ruskými separatisty v Podněstří, děje.

To by bylo překvapení, kdyby takhle začali dřív nebo později demonstrovat, svrhli nového prezidenta a vládu, Rusové vysadili v Podněstří vojska a vyhlásili si připojení k Rusku. To by se asi celá Evropa moc divila a nikdo by nevěděl, co si myslet, co dělat a co bude dál.

 

Pirátský ostrov

Na Islandu proběhly 29. října parlamentní volby. Ač nezískali největší počet hlasů, jejich vítězem se nejspíše ze všech stali piráti, jichž v 63-členném parlamentu zasedne 10, stejně jako zelených. Obě uvedené strany tak sice zaostaly za středopravou Stranou nezávislosti, která bude mít 21 poslanců, ale předběhly dosud vládnoucí Progresivní stranu s osmi křesly. Sociální demokraté budou v parlamentu tři, což je méně než 7 poslanců druhé islandské ekologické strany Viðreisn (Reforma) a dokonce méně než 4 poslanci strany Zářná budoucnost, která vznikla z někdejší Nejlepší strany.

Většinu tvoří 32 poslanců, takže koaliční partneři budou muset být alespoň tři z uvedených sedmi. Žádná ze stran nemá současně účast ve vládě zaručenu.

Island tak zřejmě nachází novou, inkluzivní identitu, a z posledního vikingského ostrova se může stát první ostrov pirátský.

 

Oheň na střeše světa

Indie a Pákistán si začaly vzájemně vyhošťovat diplomaty v souvislosti s rostoucím napětím mezi oběma jadernými velmocemi, týkajícím se sporů o území z devadesáti procent muslimského Kašmíru a také teroristických útoků v Indii, prováděných podle úřadů militanty, přecházejícími z Pákistánu.

Jižní Asie je nejhustěji zalidněnou oblastí Země a zároveň oblastí, v níž vedou územní spory tři jaderné mocnosti - Indie, Pákistán a Čína.

Vzhledem k tomu, že válka v Kašmíru dlouhodobě neuhasíná, ale spíše občas doutná, může světový konflikt vzplanout na střeše světa... když třeba někdo moc foukne.

 

Narko-diktatura, jako Islámský stát, jen mnohem větší?

Stomiliónová země ovládaná drogovým bossem? Starosta obce Datu Saudi-Ampatuan na ostrově Mindanao právě z obchodu s drogami obvinil prezidenta Filipín. V pátek 28. října byl dotyčný starosta rozstřílen dálniční policií spolu s osmi dalšími lidmi, z nichž někteří byli jeho osobní strážci. Policie incident vede jako protidrogovou operaci.

Nový filipínský prezident Duterte rozpoutal cosi, co nazývá válkou proti drogám. Jeho válka ovšem spočívá v tom, že filipínská policie a samozvané polovojenské jednotky prezidentových stoupenců vraždí kohokoliv, koho on nebo jeho spojenci označí za dealera či narkomana. Tato kampaň si již během pouhých čtyř měsíců Duterteho vlády vyžádala tisíce mrtvých.

Droga, ze které má podle rozstříleného starosty Duterte příjmy, se nazývá shabu a jedná se o typ metamfetaminu, rozšířený téměř výhradně v Asii a vyráběný téměř výhradně v Číně, sblížení s níž na úkor vztahů s USA vyhlásil Duterte jen před několika dny během své návštěvy Pekingu.

Pokud by se tedy na Filipínách jednalo o to, že jeden gangster povraždí všechny ostatní, aby se zbavil konkurence, vznikla by v zemi narko-diktatura. Podobně jako v případě Islámského státu, jehož závislost na captagonu (fenetyllinum) je známa již více než rok.

 

Kdo jsou ti slouhové Tchaj-wanu?

„Nejvyšší ústavní činitelé v dopise čtyř slibují oddanost Čínské republice." Zní to překvapivě? Právě to ovšem můžete slyšet od Vojtěcha Dyka během videa, ve kterém vystupuje s Jiřím Bartoškou, aby společně vyjádřili rozčarování nad tím, že republika česká zřejmě nabrala kurz na východ. K republice čínské.

Dost možná. Kteří nejvyšší ústavní činitelé ale slibují oddanost Čínské republice, což je oficiální název státu, nacházejícího se témeř výhradně na ostrově Tchaj-wan?

Pomahače Čankajškovy kliky u nás Dyk s Bartoškou nechtějí.

I když už jeden začne mluvit proti něčemu, pánové, není k zahození udržovat zdání, že máte potuchy nejen proti čemu mluvíte, ale i o čem mluvíte.

Jinak se pak nemůžeme divit, když u nás vládne ta parta, která aspoň tyhle základní rozdíly chápe. Ono se řekne, jedna Čína. Stejně ale není jedna Čína jako jedna Čína, víte? Vedle toho Tchaj-wanu, jen co by raketou dohodil, je totiž k nalezení ještě jedna Čína lidová.

 

Marnost diplomacie proti bombardování

Ruské letouny obnovily bombardování Aleppa po 72 hodinách příměří. Oblast, kterou ovládají povstalci proti Asadově vládě, a která je vystavena ruskému bombardování, obývá podle odhadů asi 250000 lidí. Humanitární pomoc ani potraviny do obklíčeného města, bombardovaného Rusy i Turky, není možné dodávat již od 7. července. Podle odhadů OSN tedy lidem v Aleppu zbývají potraviny přibližně do konce října.

Francouzský ministr zahraničí a bývalý premiér Ayrault v sobotu předložil Radě bezpečnosti OSN návrh rezoluce, odsuzující používání chemických zbraní Asadovou vládou. Dále označil to, co se v Aleppu odehrává, za nelidské chování a pohrdání mezinárodním právem, jehož výsledkem bude masakr.

Otázka je, co proti tomu hodlá udělat. Předkládat návrhy je pěkná věc, ale i ministr Ayrault si je asi vědom toho, že v Radě bezpečnosti sedí také zástupce Ruska, jehož letectvo se na Asadově kampani podílí.

 

 

Sarkozyho návrat nebude tak snadný

Bývalý francouzský prezident Sarkozy se znovu snaží ujmout role prezidentského kandidáta strany, známé dříve jako UMP, která se před více než rokem přejmenovala na republikány. Zřejmě pod vlivem tohoto americky znějícího jména si ovšem strana zavedla i otevřené primárky. V nich se Sarkozy utká s celou řadou kandidátů, z nichž se ovšem nejvážnějším zdá bývalý premiér Juppé. Proč? Protože se pro něj v otevřených stranických primárkách chystá volit pomalu celá Paříž. Totiž hlavně voliči socialistů, zelených a komunistů, kteří ucítili šanci, nechat Sarkozymu zajít chuť na návrat do úřadu.

V lednu budou otevřené primárky republikánů pro změnu napodobovat socialisté, a tak asi nebude zase tak moc překvapivé, pokud se v prezidentských volbách v dubnu a květnu nesetkáme ani s jedním z kandidujících prezidentů - se Sarkozym ani s Hollandem, jehož protikandidátům zase určitě rádi pomohou voliči pravicoví.

 

Skutečné šance v amerických volbách

Nejnavštěvovanější české zpravodajské weby se z neznámých důvodů stále snaží předstírat, že Ameriku čeká volební drama. Skutečné šance kandidátů na úřad amerického prezidenta shrnuje agentura Reuters.

Podle ní vede Hillary Clinton před Donaldem Trumpem v poměru, který pravděpodobně znamená zisk 326 hlasů volitelů pro kandidátku Demokratů a 212 hlasů pro kandidáta Republikánů.

To v americkém volebním systému znamená, že šance Hillary Clinton na zvolení první prezidentkou USA přesahují 95 procent.

Z jakého důvodu se stále některé tiskoviny snaží předstírat cokoliv jiného, než že v USA už je fakticky dávno po volbách? Vždyť ti Češi ani hlasovat nebudou. Nejsou to vyhozené peníze a promrhané úsilí, jen aby se udržovala bezvýznamná dezinformace? Nebo mají vydavatelé, podporující i jiné xenofobní kampaně, pocit, že tlačením Trumpa se zalíbí nějakému typu čtenáře?

 

 

Smutná fraška pohlcuje americké volby

Od vypuknutí skandálu s nahrávkami, na nichž se Donald Trump vychloubá sexuálním obtěžováním, se už přihlásilo devět jeho údajných obětí. Jak si s tím poradil Trumpův volební štáb? Rozhodl se rozpoutat něco ještě nepředstavitelnějšího.

Trumpův poradce a bývalý starosta New Yorku Guiliani, jinak podivná figurka, člověk známý hlavně tím, že si z nějakého důvodu připisuje jako zásluhu, že byl starostou města v době teroristických útoků, přišel s tím, že v nadcházejících volbách zvítězí Hillary Clinton.

Ano.

Zvítězí, protože pro ni budou hlasovat mrtvé duše! Tato bizarní konspirační teorie ostatně pouze rozvíjí Trumpem již nějakou dobu hlásané přesvědčení, že volby budou zfalšované, a dává mu nejen konkrétní formu, ale, a to je nejdůležitější, také rasový podtext. Ony mrtvé duše, které zvolí Hillary Clinton, totiž mají přijít z center měst. Co to v USA znamená?

...

Ledaže by to snad mělo znamenat, že nehoráznost celého Trumpova podniku už dosáhla míry, která zvedne i mrtvé z hrobů, jen aby tohle nebylo prezidentem.

 

Putinovy velmocenské šachy, které se nemusí vyplatit

Indický premiér Módí a ruský prezident Putin podepsali v sobotu 15. 10. dohodu o spolupráci v bezpečnostní oblasti a energetice, která mimo jiné obnáší mnohamiliardové vzájemné investice.

Podle Módího je totiž partnerství mezi oběma superstáty zásadní a osvědčilo se hlavně pokud jde o oblast Blízkého východu.

Je zřejmé, že taková dohoda především nebude právě vítaná v Pákistánu, který, kromě toho že vede s Indií tichou válku v Kašmíru, pro změnu spolupracuje zase s Čínou. Ta má ostatně sama s Indií nevyřízené územní spory jak ve jmenovaném Kašmíru, tak na indických východních hranicích, v oblasti  Ásámu.

Nezapomněl takhle Vladimír Vladimírovič, kdo je jeho skutečným chlebo- nebo snad spíše nudlodárcem?

 

Konec lhaní, nebo nový začátek?

Google zavede od středy do svého vyhledávače mechanismus, který má zajistit ověřování pravdivosti zpráv z politiky. Vydavatelé, kteří chtějí, aby jejich stránky bylo možné najít na internetu, se tak budou muset přizpůsobit pravidlům, která pro zveřejňovaný obsah stanoví Google, a aktivně prokazovat pravdivost zpráv jakémusi robotu.

Vzhledem k tomu, jaké potíže roboti s politikou mívají, nezbývá, než se nechat překvapit, jak takové úsilí v boji za pravdu dopadne.

Nebo se možná nechat nepřekvapit.

 

 

Idiotům na internetu nadcházejí těžké časy

Pokoušeli jste se někdy účastnit se internetové diskuse nebo si ji aspoň přečíst, ale rychle jste zjistili, že je zase kompletně zatrolená idioty, kteří nemají na práci nic lepšího, než pod pofidérní rouškou digitální anonymity propagovat hnutí směřující k potlačení lidských práv a svobod?

Netřeba snad ani odpovídat. Zmíněným idiotům, kteří nás stále všechny obšťasťňují svými velkolepými názory na cokoliv bez ohledu na souvislosti ale snad vzcházejí těžké časy. Aktivistka Sarah Nyberg totiž pro tyto jedince vytvořila právě takového diskusního partnera, jakého už dlouho potřebovali - trollovacího robota jménem Argutron 4000 a vystupujícího pod přezdívkou Liz, který se zaměřuje na trollování trollů.

Argutron vyhledává twitterové diskuse  s příslušným typem obsahu a zahnojuje je prohlášeními, která zkrátka dokážou naštvat každého takového... 

Příklady:

Muslimky by měly smět nosit hidžáb, kdy si zamanou.

Nikdy neposlouchejte Donalda Trumpa.

Jestli máš rád Juliena Assange, je mi tě líto.

Takové věci stačí sypat do diskusí bez ohledu na souvislosti, přesně jako to s těmi svými pravdami dělají ti, jimž je robot určen.

Pochybujete? Jeden idiot se prý už s Liz vydržel hádat deset hodin v kuse.

Aspoň mu pak nezbyl čas na to, aby se šel hádat s někým, komu by to nemuselo být úplně jedno.

 

 

Tvrdý brexit: Propad britské libry

Britská libra se během pátečního obchodování krátkodobě propadla na hodnotu 1,13 libry za americký dolar. Následně se pozvolna vrátila na hodnotu 1,24 libry za dolar, což je stále blízko 30-tiletému minimu. Příčinou byly zřejmě finanční algoritmy, které obchodování řídí, a způsob, kterým ovlivnily reakci trhů na tweet francouzského prezidenta Hollanda, který napsal, že „jestli chce (britská premiérka) Theresa May a spol. tvrdý brexit, tak bude mít tvrdý brexit."

Na jednu stranu se nejedná o největší finanční propad způsobený přehnanou reakcí v souvislosti s finančními algoritmy. Tím zůstává propad amerického akciového trhu v roce 2010 o 1000 bodů během několika minut následkem horečného automatického prodávání.

Na stranu druhou to ale vypadá, že ten Hollande měl možná pravdu.

 

Je Donald Trump opravdu úchyl nebo jen hlupák?

Předvolební kampaň v USA se dostává do stádia naprostého zmaru, když se oba kandidáti velkých stran předhánějí hlavně ve snaze volby prohrát. Navrch má v tomto souboji přecijen Donald Trump, který se čerstvě odepsal u velké části Republikánů díky nyní zveřejněné nahrávce z roku 2005, na níž se holedbá svým osahávačstvím, zálibou v sexuálním obtěžování a tím, že si může „dělat co chce." Například líbat zcela cizí ženy a sahat jim do rozkroku.

Trump ovšem nepoužil výrazu „rozkrok," ale výrazu, odpovídajícího slovníku Miloše Zemana v hovorech z lán.

Zkrátka, konzervativní kandidát s podporou křesťanských spolků.

Zvláště zábavné na celé historce ovšem je, že z nahrávky se zdá, jakoby si Trump vůbec nebyl vědom toho, že je nahráván, ačkoliv byla pořízena během natáčení televizního pořadu o něm.

Záhadou tak není tolik to, jestli je Trump skutečně úchyl, jako spíše to, jestli je tak pitomý jak se zdá, nebo tak mazaný, že nikomu jinému ani nedochází, jak by na tomhle mohl získat.

 

 

Britové nepotřebují ani fotbal

Nedávné výtržnosti anglických fanoušků ve Francii zůstávají ještě v živé paměti. Europoslanci za nacionalistickou stranu UKIP ale nyní ukázali světu, že k ublížení na zdraví ani ten fotbal v Anglii nepotřebují. Stačí třeba politika.

Europoslanec jmenované strany Steven Woolfe totiž skončil v nemocnici se zraněním hlavy, které utrpěl během výměny názorů se svým stranickým kolegou a bývalým příslušníkem britského letectva Mikem Hookemem. Ten mu totiž vrazil takovou, až nešťastný Woolfe přepadl přes lavici rovnou na hlavu.

Podle vyjádření předsedy UKIP Nigela Farage se jednalo o „jednu z těch záležitostí, které se mezi muži přiházejí."

Takové vyjádření si lze vykládat různě. Například s ohledem k politickému procesu v Evropském parlamentu se zdá, že brzký brexit by nejspíš neuškodil.

 

Zpátky do pravěku?

Časopis Nature zveřejnil klimatologickou studii Stanfordovy univerzity, podle níž je povrch planety země v současnosti nejteplejší za posledních 120000 let a vývoj jeho teploty spěje k hodnotám, kterých teplota Země nedosáhla během posledních dvou milionů let.

Pokud se závěry studie potvrdí, bude to zatím přinejmenším znamenat, že lidstvo zažije klima nejteplejších úseků dob meziledových. Pokud i to přežije, třeba do bude teprve začátek cesty do pravěku.

 

Každému miliardáři vlastní planetu

Miliardář Elon Musk, který vlastní firmu SpaceX, minulé úterý na Mezinárodním astronautickém kongresu ve městě Guadalajara v Mexiku ohlásil program kolonizace Marsu. Během několika následujících dní stihla jeho společnost vyzkoušet raketové motory, které prý mají dostatečný výkon, aby tyto plány bylo možno uskutečnit.

Musk se již dříve nechal slyšet, že kolonii na Marsu chce vybudovat hlavně proto, aby tam sám mohl dožít.

Nevídaný nárůst nerovnosti v příjmech z posledních let se tak možná vyřeší snáz, než by si kdo myslel. Každý miliardář si do budoucna zkrátka pořídí nějakou planetu a hned se nám příjmy na Zemi trochu srovnají.

Pokud tedy budeme statistiky počítat výhradně pro planetu Zemi.

 

Je to už válka?

Indické úřady oficiálně ohlásily, že zvláštní jednotky indické armády pronikly na území Pákistánem kontrolovaného „Svobodného Kašmíru" a provedly tam operaci proti vybraným cílům, jimiž měli být ozbrojenci, kteří se údajně chystali proniknout do Indii a spáchat tam teroristické útoky.

Napětí v Kašmíru tato operace, kterou bude Pákistán nepochybně považovat za narušení vlastní suverenity, asi uvolnit nepomůže. Otázkou je, zda se v Kašmíru chystá válka, nebo zda válka mezi oběma jadernými mocnostmi už nějakou dobu tiše probíhá, pouze ještě nedospěla do stupně intenzity, ve kterém by se otevřeně nazvala válkou.

A nebo snad: Války nevyhlášené se v naší době staly běžnou věcí. Přicházejí teď i války nepojmenované?

Češi se dusí

Světová zdravotnická organizace publikovala seznam zemí podle počtu úmrtí, spojených se znečištěním ovzduší. Jak si v dušení stojíme my? Lépe než třeba Čína, ale ne o moc. V nejlidnatější zemi světa zemře ročně v souvislosti se znečištěním ovzduší 76 lidí ze 100 tisíc, což dá dohromady něco přes milión lidí, další světový rekord do čínské kapsy.
V ČR jde o 58 úmrtí na 100 tisíc obyvatel.

Podle očekávání jsme na tom hůře než Německo (33 úmrtí), ale zase lépe než Slovensko (64) a Polsko (69), o Maďarsku (82) nemluvě.

Nejhorší na světě je to, opět nepříliš překvapivě, na Ukrajině (120 úmrtí), v Bělorusku (100) a v Rusku (98).

Ano, dusíme se méně než Ukrajinci a Rusové. Dokonce méně než Poláci a Slováci. Jsou to ale skutečně zase tato srovnání, o která stojíme? Jak to, že v Británii jde jen o 26 a ve Francii o 17 úmrtí?

A jestli má někdo stále pocit, že na srovnání s těmito zeměmi přecijen pořád nestačíme, ať vysvětlí, proč u nás umírá v souvislosti se znečištěním ovzduší v poměru k počtu obyvatel více lidí než v Egyptě (51), Indii (49) nebo Turecku (44).

 

Hitler má hrdého následovníka

Filipínský prezident Duterte, který za dva měsíce úřadování stihl rozpoutat v zemi masakry, konečně vynesl karty na stůl. Snaží se totiž připodobnit Adolfu Hitlerovi.

Duterte totiž během návštěvy Vietnamu prohlásil: „Hitler zmasakroval tři miliony Židů. My teď máme tři miliony drogově závislých... Rád bych je pobil."

Vietnam přitom patří do skupiny států, které se v poslední době připojily k podpoře Duterteho Filipín v jejich územních sporech s Čínou.

Dodejme ještě, že mezi historiky panuje konsensus na tom, že nacisté během války zavraždili šest milionů evropských Židů, nikoliv tři miliony, jak se domnívá Duterte. Zlehčování rozsahu holokaustu se přitom obecně považuje za jednu z forem jeho popírání.

Duterte tak zvládl dvě věci naráz - připojit se k popíračům holokaustu a zároveň se přihlásit k jeho „odkazu".

 

 

Maďarské referendum proti logice

Maďaři si udělali referendum o uprchlících. Otázka, na kterou mají tamní voliči odpovědět, zní: „Chcete, aby EU mohla v Maďarsku usidlovat lidi, kteří nejsou maďarskými občany, i bez souhlasu maďarského parlamentu?" 

Vzhledem k tomu, že otázka se týká pravomocí evropských orgánů, není ovšem jasné, k čemu má referendum sloužit, snad kromě vytváření iluze krásné národní jednoty v boji proti cizákům a odrodilcům.

Pokud totiž EU tuto pravomoc některá smlouva propůjčuje, nemůže na tom takové referendum nic změnit a otázka by měla správně znít, zda si vážený maďarský volič ráčí přát setrvat v EU. Ne zda si hodlá ze smluv vybrat jen to, co se mu líbí. To smlouvy z pravidla nepřipouštějí, jinak by si například kupující jistě rádi vybírali, že z kupní smlouvy berou paragraf o nabytí vlastnictví, ale odmítají ten, který hovoří o uhrazení ceny zboží.

Pokud naopak EU žádnou takovou pravomoc nemá, pak už vůbec není jasné, o čem se vlastně má hlasovat.

Ale v Maďarsku už zřejmě dávno nejde o to, jestli něco dává logický smysl. A to je zřejmě právě to, co má tohle referendum stvrdit.

 

Čínské oko do vesmíru

V jihozápadní čínské provincii Kuej-čou byl uveden do provozu největší radioteleskop na světě, jehož talíř má průměr 500 metrů a překonává tak téměř dvojnásobně velikost dosavadního největšího zařízení tohoto typu, teleskop v portorickém Arecibo. Pokud jde o citlivost zařízení, ta je prý dokonce desetkrát vyšší, než v případě teleskopu na Portoriku.

Čína má jistě dost prostředků, aby investovala do kosmického výzkumu. Důležitější než velikost jejích teleskopů ale bude, zda Číňané budou chtít s ostatními mocnostmi na tomto poli soutěžit, nebo se radši zapojí do mezinárodní spolupráce v té míře, v jaké tak dlouhodobě činí například Evropa či Rusko.

 

Čínské dobívání vesmíru si žádá odklad

Zatímco Evropa, Rusko a USA se podílejí na provozování přesluhující Mezinárodní vesmírné stanice, Čína se rozhodla jít cestou stanice vlastní a v září 2011 vypustila na oběžnou dráhu první 8,5 tunový modul Tiangong-1, neboli Nebeský palác-1. K dobití orbity ovšem zřejmě lidovou republiku čeká ještě dlouhý pochod, když podle všeho čínské řídící středisko v červenci letošního roku ztratilo nad kosmickým zařízením kontrolu

Dopad Nebeského paláce na planetu zemi se očekává začátkem příštího roku a to uprostřed oceánu. Pokud tedy správně spočítali jeho dráhu.

Podle vyjádření čínské kosmické agentury bude modul naveden na přistání, protože jeho mise byla splněna.

 

Katalánsko na nohou

800000 lidí demonstrovalo minulý týden za jednostranné vyhlášení nezávislosti Katalánska. Podle španělských úřadů to ovšem vůbec nebylo tak horké a šlo pouze o 370000 lidí. Tak jako tak, ve španělskou vládou neuznaném katalánském referendu z roku 2014 se pro vyhlášení nezávislosti vyslovilo 81 procent účastníků (zúčastnilo se 42 procent voličů).

Demonstrace se od té doby opakují a katalánské secesionistické strany jednoznačně vyhrávají všechna hlasování. Pokud politici v Madridu věří, že se takové hnutí dá nějak technicky vyřešit nebo dokonce zkrátka zlehčovat, tak jako počet účastníků nedávných demonstrací, pak zřejmě žijí v iluzi, která bude Španělsko stát mnoho.

 

Časy se mění i v Japonsku

Japonská Demokratická strana si zvolila svou vůbec první předsedkyni. 49-tiletá Renhō Murata je přitom nejen první ženou v čele druhé nejsilnější strany v Japonsku. Je také dcerou imigranta z Taiwanu a japonské matky a její rodné jméno zní Xiè Liánfǎng.

I japonská společnost se zřejmě postupem času mění.

 

Přetlačovaná mocností také v Pacifiku

Námořní síly Japonska a USA budou společně hlídkovat v oblasti Jihočínského moře, kde v současnosti na druhé straně probíhá společné cvičení ruského a čínského námořnictva. Japonsko vedle toho zahájilo program vojenské pomoci Vietnamu a Filipínám, které stejně jako samotné Japonsko vedou územní spory s Čínou.

Americká vojenská přítomnost na případném pacifickém bojišti přitom bude nadále narůstat a do roku 2020 tam bude čínsko-ruským ambicím stát v cestě přibližně 60 procent amerických námořních a vzdušných kapacit.

Vytížení Američanů v Pacifiku ovšem také znamená, že Evropa potřebuje najít způsob, jak se v případné válce postarat o své vlastní bojiště.

 

Nejlepší stát pro záškoláky

Nedávným propouštěním tisíců učitelů údajně napojených na pučisty řízené z USA zdaleka účtování s těmito škůdci turecké demokracie nekončí. Těsně před začátkem nového školního roku propustili v Turecku dalších 11 tisíc učitelů. Tentokrát prý proto, že se jednalo o přívržence Kurdské strany pracujících. 

Erdoganův režim tak buduje ideální zřízení. Ideální pro záškoláka.

Oni jsou stejně ti absolventi škol nespíš všichni podezřelí.

 

Každý potřebuje vzor

Že každý diktátor - nebo aspoň prezident, který provádí psí kusy - potřebuje kromě politických výstřelků ještě nějaký ten vzor, který by mohl oslavovat, víme z příkladů po celém světě. Nový filipínský prezident Duterte, který se už stihl proslavit i na mezinárodním poli, se tak rozhodl začít oslavovat někdejšího diktátora ve své zemi, Ferdinanda Marcose, kterého mimo jiné Guinnessova kniha rekordů vede jako pachatele největší krádeže v dějinách lidstva. Tento rekord zajistila Marcosovi ona drobná mravenčí práce vyvádění peněz z veřejných rozpočtů, která mu prý vynesla 5-10 miliard dolarů.

Když vzor, tak jedinečný.

Když se něco rozpadá, něco jiného se sjednocuje

Předseda irské vlády se odhodlal k prohlášení: Součástí jednání o odchodu Velké Británie z EU by se mělo stát projednávání otázky sjednocení Irska. Přes politicky velmi zaobalenou formu, kterou k předání tohoto svého stanoviska irskému národu zvolil, a přes ohledy k situaci Velké Británie za každým druhým slovem, je asi docela jasné, že otázka sjednocení Irska se dostává na pořad dne, ať už jako součást procesu odchodu Velké Británie z EU či nikoliv.

Nebo snad, ať už po dobrém, nebo jinak.

 

Důkaz: Blbost světu vládne

Na žádost uživatelů blokoval nějakou dobu Facebook stránku norského listu Aftenposten, který uveřejnil fotografii, kterou uživatelé sociální sítě označili jako dětskou pornografii. Jednalo se přitom o slavný a mnohokrát oceněný snímek z války ve Vietnamu.

Facebook nakonec záležitost prozkoumal a stránky znovu uvedl do provozu.

Nehledě na dočasné vítězství rozumu je ale zjevné, že máme co dělat s masami lidí, kteří jsou připraveni a cítí se oprávněni rozhodovat okamžitě a o čemkoliv, a nevědí o ničem vůbec nic, ani je nic nezajímá.

 

Jak se zelení jedné „zelené“ firmě

Korejská společnost Korindo má reklamní slogan „učinit Zemi zelenější". Má ovšem také problém - její obchodní partneři od ní dávají ruce pryč kvůli vypalování deštných pralesů v provincii Papua v indonéské části Nové Guineje.

Nevládní skupina, nazývající se Mighty, obvinila Korindo z uvedených nezákonných aktivit a toto obvinění doplnila důkazním materiálem, sebraným především za pomoci dronů s kamerami.

Korindo údajně už vypálilo přibližně 500 kilometrů čtverečních primárního pralesa, a to především za účelem vysazení plantáží palmy olejné. Olej, který firma ze svých plantáží získává, je určen hlavně pro evropský trh, kam ho dosud dodávaly firmy Wilmar, Musim Mas a IOI.

Zatímco tedy například světový gigant Wilmar dostal od „své" vlády v Singapuru, ponořeného do kouře z hořících pralesů, ocenění za úsilí o vyloučení vypalování lesa z výrobního procesu, vypadá to, že za něj vypalovaly lesy společnosti, jako je Korindo.

Kromě nedozírných ekologických škod za sebou vypalování pralesů v Indonésii v roce 2015 nechalo asi sto tisíc mrtvých, jejichž smrt lze přímo spojit s ohněm a splodinami.

A hned je na světě zeleněji.

 

Největší v dějinách: 180 milionů stávkuje

V Indii byla vyhlášena generální stávka proti ekonomickým opatřením pravicové vlády premiéra Módího. Stávky se podle vyjádření indických odborových svazů účastní přibližně 180 milionů státních zaměstnanců, zaměstnanců bank, pošt, těžebního průmyslu a stavebních firem.

Následkem toho byla značná část Indie údajně v pátek zcela paralizována. Jako hlavní důvod stávky uvádějí organizátoři chystané privatizace a nízké mzdy.

Nutno ovšem poznamenat, že se Módího vláda kromě privatizace a podpory přímých zahraničních investic, které od jejího zvolení raketově rostou, vyznačuje také plánováním velkých rozvojových a sociálních projektů, dotýkajících se nejen infrastruktury, ale i příjmů a bydlení mas chudých Indů.

Nakolik se ovšem ze strany Módího jedná spíše o velkolepou politickou hru je skutečně otázkou. Když mu stávkuje 180 milionů lidí.

 

Elektrický blesk

Největší zrychlení na silnicích už nepatří Ferrari ani Porsche, ani jinému sportovnímu vozu. Mezi sériově vyráběnými vozy současnosti dosáhne z nuly rychlosti 100 km/h nejrychleji... čtyřdveřový sedan Tesla Model S. Z amerických údajů se dozvíme, že 60 rychlosti mil za hodinu, tedy 96,5 km/h, dosáhne za 2,5 sekundy.

Pitomci na silnicích se mohou začít chovat šetrně k životnímu prostředí.

 

Největší ekologická katastrofa pokračuje

Jihovýchodní Asie se opět ponořila do mlhy, jako každý z posledních 54 let. Nikoliv obrazně, ale skutečně. Singapur a okolí jsou pokryty kouřem, pocházejícím z vypalování pralesů na území Indonésie, převážně za účelem vysazovaní palmových plantáží. Katastrofa, která se započala už v roce 1972, a která v roce 2015 dosáhla rozměrů, umožňujících její pozorování pouhým okem z oběžné dráhy země, neskončila a neskončí, dokud bude poptávka po palmovém oleji trvat.

 

Pokus o vraždu Merkelové v Praze!

Tak referuje britský bulvární deník Daily Mail o dopravním incidentu mezi jakýmsi pražským řidičem a kolonou německé kancléřky. Řidič Mercedesu, který byl podle deníku ozbrojen pouty a slzným plynem, se prý pokusil najet do kolony. Dále klade řečený deník incident do souvislosti s tím, že proti Merkelové se v Praze demonstrovalo.

Ať šlo při incidentu o cokoliv, snad se přecijen nejednalo o pokus vyřídit Merkelovou pouty a slzným plynem. I když, pokud uvážíme co za lidi proti ní demonstrovalo a jaké jsou asi jejich duševní kapacity...

Poučení pro českého čtenáře je ale jasné: Přesně tak jako se Britové dozvídají o ČR se zase my dozvídáme z podobně důvěryhodných zdrojů v jazyce českém o tom, co se děje v jiných zemích.

Senzace, vražda, konec světa! Že ne? Nuda.

 

Na novou vlajku nebude

Tichomořský stát Fidži odložil plány na zavedení nové vlajky, jejíž součástí by nebyly symboly Velké Británie, a která by tak představovala zbavení se stínu koloniálního dědictví. Premiér Bainimarama prohlásil, že k ponechání dosavadní vlajky alespoň ještě na nějakou dobu ho vedly dva důvody.

Jednak, devítisettisícové Fidži právě získalo svou první olympijskou medaily - a hned zlatou v rugby. Při oslavách nečekaného vítězství se pak prý lidé na ostrovech měli i k vlajce.

Za druhé, peníze ušetřené za nové vlajky bude moci vláda použít k záchraně země před zkázou, vzniklou při další nedávné historické události, která se týkala Fidži, tedy při úderu cyklónu Winston.

Který z důvodů byl pro ostrovní vládu důležitější?

 

Srozumitelné předání vojenských informací

Velitel operací amerických vojsk v Iráku a Sýrii generál Townsend varoval Rusy a Syřany před chybami, které by je mohly vyjít draho. Syrské i ruské vedení bylo podle generála informováno o přítomnosti amerických zvláštních jednotek v oblastech, obsazených kurdskými silami, a také o tom, že v případě známek ohrožení z jakékoliv strany bude tyto jednotky americké letectvo chránit.

Prohlášení následuje nedávnému incidentu mezi americkými a syrskými letouny, k němuž došlo právě v souvislosti s bombardováním oblasti, ve které oparují americké zvláštní jednotky.

 

Kdo může udělat ostudu i Trumpovi?

Paul Manafort. Nyní již bývalý šéf Trumpovy předvolební kampaně, který rezignoval po té, co vyšlo najevo, že se jedná o překvapivě podezřelou existenci, která by jen svou účastí na kampani mohla zdiskreditovat dokonce i kandidáta, který ani sám nevěří tomu, co říká.

Paul Manafort byl totiž dříve poradcem proruského prezidenta Ukrajiny Janukoviče. Zrovna v době, kdy proti němu na Ukrajině vypukla revoluce. Ještě předtím, v letech 2007-8 investoval společně s Olegem Děripaskou, aluminiovým magnátem a Putinovým komplicem.

Celým USA tedy zatrnulo při pomyšlení, že Trumpa snad skutečně řídí někdo, kdo se tak nápadně zdá být ruským řídícím důstojníkem.

Pokud to tak skutečně je, pak je ale asi jedno, že odstoupil. Pokud to tak není... Inu, ještě před tím, totiž před rozpadem SSSR, dělal Manafort poradce filipínskému diktátorovi Marcosovi, zairskému vládci Mobutu Sese-Seko, nebo veliteli angolské bojůvky UNITA Savimbimu, což byli spíše protivníci Východu.

Je tu ale něco jiného, co mnohé z bývalých zaměstnavatelů Paula Manaforta spojuje. Snad je to zkrátka jen tak, že Paul Manafort má talent na to, stát se poradcem někoho, kdo brzy prohraje a přijde o všechno. Snad.

 

Barbarství se trestá

Islamista Ahmad al-Mahdí, který se podílel na ničení středověkých staveb v malijském Timbuktu, stanul nyní před Mezinárodním trestním soudem v Haagu a stal se tak vůbec první osobou, souzenou za zločiny proti důstojnosti a identitě lidí. Zároveň se spekuluje, že tento zhýralec dosáhne ještě jednoho prvenství mezi válečnými zločinci - vzhledem k povaze obvinění se počítá, že by se mohl přiznat.

Jeho parta totiž jak má známo rozbíjení mešit a jiných památek za výbornou věc, kterou je třeba se řádně pochlubit. Mahdí pochází z okolí Tumbuktu a během obsazení oblasti ozbrojenci z organizace al-Káida islámského Maghrebu v roce 2012 se údajně přidal k této bojůvce.

 

Roboti brzy zvládnou vše - k čemu ještě lidi?

Na Hannoverském veletrhu se letos veřejnosti představila řada nových robotů. Jedním z nich byl kuchyňský robot - nebo spíše robotická kuchyně - od firmy Moley Robotics. Samočinný stroj, učící se nyní od kuchařů jak porcovat a vařit, má být už příští rok k mání asi za 300000 korun, což je cena, která se docela dobře schová do rozpočtu kdejaké dražší úpravy kuchyně i u nás.

Možná že většina lidí si stejně radši uvaří sama, i když to zvládnou i roboti. Že to roboti zvládnou ale ukazuje, že dnes už zvládnou i většinu jiných činností, které zase tak moc v oblibě lidé nemají.

Nástup robotů do každodenního života, do společnosti a především do většiny hospodářských odvětví, tak už není otázkou nějaké budoucnosti. Na trhu, a to i na tom spotřebitelském, se tyto univerzální stroje objevují právě teď.

Nejdůležitější politická otázka současnosti tedy je, jak a podle jakých pravidel živit ty masy lidí, kteří budou během několika let v práci nahrazeni roboty, kteří budou levnější a mnohem výkonnější.

Tím spíše, že málokterá politická reprezentace na světě se touto otázkou skutečně vážně zabývá.

 

Salám nebo kriminál

Berlusconiho strana Forza Italia usiluje o prosazení zákona, který by v Itálii umožňoval uvěznit rodiče, kteří svým dětem dávají veganskou stravu. Podle poslankyně Elviry Savino je totiž šíření veganství příčinou nárůstu výskytu podvýživy u italských dětí.

Berlusconiho lidem se tedy nezdá, že by podvýživa souvisela například s bezdomovectvím. Bezdomovců ovšem v Itálii přibývá asi o tisícovku ročně a jejich počet už překonal 50 tisíc osob.

Každopádně, o to se spor v italském parlamentu nevede. Zákonodárce ostatních stran spíše zajímá, jak by se taková norma v praxi vykládala. Zvláště pokud jde o děti, které v důsledku podvýživy utrpí zdravotní následky a jejichž rodiče by měli jít do vězení na 4 roky, nebo děti, které na následky podvýživy zemřou. To bude jejich rodiče stát šest let za mřížemi.

Otázky, které teď poslance trápí, se týkají například toho, zda si podvýživa, způsobená vegetariánstvím nebo jinou dietou, zaslouží stejně přísné potrestání.

O lidech, kteří prostě málo jedí, protože nemají na jídlo, zatím řeč nebyla.

 

Kde je konec Venušanům?

Mezinárodní vědecký tým přišel s tvrzením, že ještě před 715 miliony let byly na Venuši podmínky vhodné pro život pozemského typu. Na některých místech planety prý dokonce mohlo sněžit, k čemuž při současných teplotách atmosféry při povrchu planety, které činí minimálně 462 °C, dojde stěží. Někdy v uvedené době, která odpovídá střednímu neoproterozoiku na Zemi, tedy období vzniku prvních mnohobuněčných organizmů, došlo ovšem na Venuši k nevratným klimatickým změnám a vytvoření skleníkového efektu, který z této planety učinil nejteplejší těleso ve sluneční soustavě. Vyjma samotné Slunce, samozřejmě.

Co bylo příčinou tohoto vývoje, se zatím neví. Ač vliv člověka je v tomto případě skutečně méně pravděpodobný již vzhledem k tomu, že i první obratlovci se vyvinuli přibližně 200 milionů let po té, vyhlídka na něco takového je více než nepříjemná.

Vždyť považte - možná tolik nechybělo a mohli jsme mít sousedy, žijící jenom nějakých 38 až 261 milionů kilometrů od nás.

 

Továrna na absolutní salát

V opuštěné budově bývalé ocelárny v Newarku v New Jersey zřídila firma AeroFarms aeroponickou plantáž, která bude produkovat téměř tisíc tun salátu ročně. Technologie aeroponií je podobná hydroponiím, až na to, že kořeny rostliny nejsou při jejím využití přímo ve vodě, ale visí ve vzduchu, naplněném aerosolem s živným roztokem. Jedná se o vůbec nejefektivnější způsob pěstování rostlin pokud jde o spotřebu vody a ve velkém měřítku i pokud se jedná o energetickou náročnost, a to i přesto, že salát se v uvedeném provozu pěstuje pod lampami a nikoliv na přímém slunečním světle.

A nejen to. Zástupci firmy dokonce tvrdí, že se to dá jíst.

 

Kolik lidí vlastně kandiduje na amerického prezidenta, a proč o všech nevíme?

V souvislosti s prezidentskými volbami v USA se v zásadě mluví jen o dvou kandidátech. Totiž o kandidátovi Republikánů a kandidátce Demokratů. Ve skutečnosti je ale kandidátů mnohem více. Jistě, šanci vyhrát mají mizivou. I když v souvislosti s nízkou oblibou obou kandidátů velkých stran v letošních volbách se mluví o tom, že by snad tentokrát, poprvé od roku 1968, mohl nějakého dílčího úspěchu, například vítězství v jednom státě, dosáhnout i někdo jiný.

Proč se ale veškerá pozornost před volbami věnuje jen oněm dvěma stranám, od kterých se jakoby samozřejmě očekává, že se utkají o vítězství?

Protože pro účast v předvolebních televizních debatách je potřeba mít nejdříve alespoň patnáctiprocentní podporu v průzkumech veřejného mínění. To je pro nové a malé politické strany začarovaný kruh. O ostatních kandidátech se tak většina voličů nikdy ani nedoslechne, takže nemají patnáctiprocentní podporu, takže se o nich většina lidí ani nedoslechne, takže...

 

Není boj proti rasismu jako boj proti rasismu

Londýnské letiště Heathrow se v pátek 6. srpna pokusili zablokovat aktivisté hnutí Black Lives Matter, neboli Černošské životy mají cenu. To jistě. Jakou cenu má ovšem ve skutečnosti toto hnutí mimo USA?

Hnutí Black Lives Matter vzniklo v Americe v reakci na sérii vražd černochů policisty a především na skutečnost, že řada pachatelů těchto zločinů byla v poslední době osvobozena ve zjevně zmanipulovaných procesech.

To se týká především nechvalně proslulého bývalého policisty George Zimmermana, který v únoru 2012 střelil do zad a zabil tehdy 17-tiletého studenta High School v Miami na Floridě, Trayvona Martina. Od svého osvobození pro nedostatek důkazů (které mimochodem shromažďovali bývalí střelcovi parťáci z oddělení) v únoru 2015 se Zimmerman několikrát veřejně svým činem chlubil.

Tento jedinec není ovšem vlastním důvodem vzniku hnutí Black Lives Matter v USA. Spíše ilustrací tohoto důvodu. Tím je totiž institucionální rasismus. Pokračování segregace a nerovnosti mezi americkými občany, zvláště v jižních státech, „jinými prostředky". Je skutečně podstatné si uvědomit, že se jedná o zemi, ve které tvoří významnou část populace potomci lidí, zavlečených na americké plantáže otrokáři, a také o zemi, která se v souvislosti se zrušením otroctví propadla do občanské války.

Nic takového Velká Británie ani jiná země v Evropě ovšem není. Černošské životy proto nemají v Británii smysl méně než v USA. Je jasné, že i v Anglii jsou rasisté. Co má ovšem zjevně jiný smysl než Black Lives Matter v USA, je stejnojmenné hnutí ve Spojeném Království, které poukazuje mimo jiné na počet „hnědých a černých těl" lidí, kteří utonuli na cestě do Evropy, jako na jeden z důkazů, že agenda Black Lives Matter patří i na starý kontinent.

Nikoliv. Black Lives Matter v USA bojují za rovná občanská práva občanů, kteří jsou stále protiprávně představiteli systému vedeni nikoli jako občané, ale jako „černoši". Jde mu tedy v jádru o to, černocha jako zvláštní typ člověka zrušit a dosáhnout zkrátka rovného přístupu.

Hnutí Black Lives Matter v Británii naopak nepohrdne ani „hnědými" těly, aby  černocha jako zvláštní druh člověka - totiž člověka trpícího, a to pomalu na celém světě - zavedlo a podpořilo.

Nesnižuje to ve skutečnosti původní úsilí bojovníků za rovná práva Američanů?

 

Profil jednoho extremisty

Ve Washingtonu, hlavním městě USA, zadržela FBI příslušníka místní policie, který se údajně stal přívržencem Islámskému státu a podle obvinění plánoval teroristům napomáhat. Jde o první případ policisty v USA, obviněného z trestné činnosti související s terorismem. Mnohem zajímavější je ale celkový profil zadrženého, který poukazuje jak k tomu, co jsou islamisté vlastně zač, tak také k tomu, co nejspíš není úplně v pořádku s americkou policií.

Zadržený Nicholas Young byl dopaden agenty FBI, jimž jmenovaný poskytl řadu informací, týkajících se toho, jak se dostat na blízkovýchodní bojiště, založených především na znalostech situace, získaných během jeho předchozích dvou výletů na bojiště v Libyi, kde se tento účastnil bojů proti vojskům Kaddáfího režimu.

Kromě toho se Young agentům svěřil s tím, že má z dřívějška sbírku nacistických artefaktů, a ukázal jim také nacistickou říškou orlici, kterou má vytetovanou na krku.

Dále se jim svěřil s tím, že si je vědom toho, že ho americké orgány sledují, a také s několika osobnějšími informacemi, jako například s od dětství pěstovanou zálibou v mučení zvířat.

Jako přívrženec islamismu se poprvé projevil po teroristickém útoku na redakci Charlie Hebdo, který v něm vzbudil takové nadšení, že se s ním Young musel svěřit internetu.

Zda nabyl dojmu, že IS je ještě násilnější a tedy lepší než jeho původní oblíbenec Hitler, nebo je v současné době příznivcem obou těchto hnutí, není úplně jasné. Vyloučit to ovšem úplně nelze, protože obě ideologie mají pokud jde o získávání stoupenců společný základ. Co je mnohem jasnější, je skutečnost, že se jedná o jedince se závažnou duševní poruchou, což ho mezi teroristy také nečiní výjimečným.

Nejotřesnější ze všeho asi je, že až dosud byl tento naprosto choromyslný patologický násilník a vyznavač jakékoliv genocidní ideologie, která je po ruce, policistou v aktivní službě.

 

Manifest nepřizpůsobivých občanů

Zdeněk Škromach vyrukoval s manifestem, jakého by se mohl dočkat příslušník městské policie od perlustrovaného ve tři ráno před hernou. A bohužel opět potvrdil všechny české předsudky ohledně nepřizpůsobivých jedinců.

Víno, škvarky. Zapalte ohně, my se integrovat nebudeme. 

Jistě, co na srdci, to jazyku. Jak ale potom vysvětlit lidem, kteří se bojí nepřizpůsobivých občanů, že je těmto třeba dát šanci se integrovat. Kolikrát jsme už od těch vyděšených jedinců, kteří žijí v lokalitách postižených zvýšeným výskytem nepřizpůsobivých, slyšeli, že nepřizpůsobiví se především sami nechtějí integrovat? Že jim k životu stačí víno a škvarky a že když dostanou obecní byty, zapálí si v nich ohně? A když je pak například strážník upozorní, že ohně si rozhodně rozdělávat nemají, ani v lese, natož ve svých příbytcích, odbydou ho s tím, že si budou dělat co chtějí, protože oni jsou tam doma?

Někteří představitelé různých etnických skupin a alternativních životních stylů, byť jsou třeba senátory, si zkrátka asi neuvědomují, že většina české společnosti je schopná tolerovat jejich odlišnost pouze pokud se nedotýká práv ostatních.

Je snad rasismus, když někomu vadí, že se v jeho okolí shlukují polonahá opíjející se individua, která rozdělávají ohně? Je příliš, žádat po těchto lidech alespoň nějakou míru integrace?

Nejen v zájmu své skupiny a ve svém vlastním zájmu, ale i s ohledem k dalším skupinám obyvatel, potýkajícím se s pocitem vykořenění a nerovným přístupem v české společnosti, by si měl pan Škromach uvědomit, že takto veřejně potvrzovat stereotypy, které už bez toho v českém obyvatelstvu bují, se nemusí vyplatit.

Oni totiž ti Češi, pane Škromach, taky dovedou bejt pěkný svině, když na to přijde. Víte?

 

Katalánsko míří k samostatnosti

Katalánský regionální parlament 27. července odhlasoval poměrem 72 hlasů pro a 11 proti plán na jednostranné odtržení země od Španělska. Hlasování přitom následovalo rozhodnutí španělského ústavního soudu, který takový plán prohlásil za protiústavní.

Španělský premiér Rajoy v reakci na hlasování prohlásil, že španělská vláda nic takového nedovolí.

Nezávislost má ale v Katalánsku podporu nejen v průzkumech veřejného mínění. V posledních volbách do regionálního parlamentu dostala separatistická strana Junts pel Sí (Společně za Ano), jejímž programem je právě odtržení Katalánska od Španělska, téměř 40 procent hlasů, volby jasně vyhrála a sama obsadila téměř polovinu místního parlamentu.

Ten následně loni v listopadu odhlasoval zahájení procesu odtržení od Španělska a nyní, vzhledem k nevůli centrální moci o rozluce diskutovat, také vůli k jednostrannému odtržení. K dalšímu klíčovému hlasování katalánských poslanců má dojít 28. září letošního roku - bude se jednat o hlasování o důvěře regionální katalánské vládě a prezidentovi - a podle představ katalánské vlády má po vyslovení důvěry následovat referendum o nezávislosti.

Španělská vláda zatím zvolila politiku jednoznačné konfrontace, což se nemusí vyplatit. Jak daleko je Španělsko ochotno případně v konfrontaci s katalánským separatismem zajít? Soudě podle toho, jak se dříve španělská vláda postavila k separatismu baskickému, možná hodně daleko.

7,5-milionové Katalánsko, nejbohatší region Pyrenejského poloostrova a za občanské války jedna z posledních bašt poražených Republikánů, ale není 2,5-milionové Baskicko uprostřed hor, jehož touha po nezávislosti může ostatně v souvislosti s katalánskými událostmi také znovu vyplout na povrch.

Z katalánské konfrontace a španělského regionalismu se možná díky neschopnosti a nepřizpůsobivosti vlády v Madridu stává jeden z největších bezpečnostních a politických problémů Evropy.

Nelze tak vyloučit, že si EU bude již velice brzy muset připomenout, jaké heslo stálo u jejího zrodu. Bylo to Nepřipustit rozpad Španělska, nebo Již nikdy válku v Evropě? Co kdyby mezi těmito větami právě vznikal rozpor?

 

Se sluncem v zádech

Švýcarský stroj Solar Impulse 2 se stal prvním letounem na solární pohon, který obletěl zeměkouli. Cesta stroje, vybaveného 17248 solárními články a pilotoveného střídavě konstruktérem André Borschbergem a pilotem Bertrandem Piccardem, začala 9. března 2015 a skončila 26. července 2016 v hlavním městě Spojených arabských emirátů Abú Zabí a byla rozdělena do 17-ti etap. Letoun při ní urazil vzdálenost 42000 kilometrů průměrnou rychlostí okolo 80-ti kilometrů v hodině.

Na úseku mezi Japonskem a Havají dosáhl Borschberg rekordu pokud jde o vzdálenost i délku letu na solární pohon, když bez mezipřistání urazil 7212 kilometrů za 117 hodin a 52 minut - tedy za necelých pět dní.

Vlastnosti letounu Solar Impulse 2 jsou jistě vzdálené čemukoliv, co by bylo použitelné v běžné osobní dopravě. Rekord je ale přesto důležitý. Jednak ukazuje použitelnost solárního pohonu v jiných oblastech letectví, než je doprava pasažérů, ať už by se mělo jednat o využití vojenské nebo hospodářské. Za druhé, a především, demonstruje veřejnosti i investorům, že elektrický pohon, byť třeba ne ve spojení se solárními panely, se může v letectví prosadit úplně stejně, jako v jiných typech dopravy.

 

...hvězd se dotýká

Tokyo představilo plán na dostavbu nové části města přímo na moři. Uprostřed soběstačné čtvrti pro půl milionu obyvatel má stát mrakodrap vysoký 1600 metrů, který sám pojme 55000 lidí.

Plán byl představen právě v době, kdy byla v New Yorku otevřena nová budova 432 Park Avenue, stý dům na světě vyšší než 300 metrů. Do kategorie vůbec nejvyšších budov světa ale patří výhradně nové mrakodrapy v Asii. Tři dosud stojící domy o výšce alespoň 600 metrů jsou k vidění v Dubaji, Mekce a Šanghaji. Další čtyři se v současnosti staví v saúdskoarabské Džiddě (ten má dosáhnout výšky 1 km), malajsijském Kuala Lumpuru, a v čínských městech Wuhan a Šen-čen.

Mezi stovkou nejvyšších budov, které se v současnosti stavějí, je pouze 12, které nebudou stát v Asii. 8 z nich bude v USA, 4 v Rusku.

59 bude stát v Číně. V Japonsku v současnosti žádný takový dům ve výstavbě není, ale projekt Tokyo 2045 to má zásadně změnit.

Taková je tedy bilance světového stavebního průmyslu a rozvoje.

 

Stává se Vietnam spojencem USA?

Prezident Obama minulý týden během návštěvy Vietnamu ohlásil zrušení desítky let trvajícího embarga na dodávky zbraní. To představuje další výrazný posun v normalizaci vzájemných vztahů, kterou zahájilo navázání diplomatických vztahů v roce 1995 za vlády prezidenta Clintona a která pokračovala uzavíráním smluv hospodářského charakteru během vlád Bushe i Obamy.

Teď se z Vietnamu pro USA rychle stává země prvořadého strategického významu. O hospodářském potenciálu a vojenské síle více než 90-ti milionů Vietnamců může těžko někdo pochybovat. Zvláště pak v USA.

Co se ale zdá ještě důležitější, je skutečnost, že Vietnam je sousedem Číny a spolu s dosavadními spojenci Západu v blízkosti ČLR, tedy Malajsií, Filipínami, Tchaj-wanem, Japonskem a Jižní Koreou, může zajistit úplné uzavření čínského námořnictva v pobřežních vodách v případě konfliktu. Nemluvě o tom, jak je politický vliv Vietnamu v oblasti potřebný pro prosazení zájmů jmenovaných zemí namísto zájmů čínských.

Nejdůležitější ale zřejmě je, že Vietnam chápe své zajmy podobně. Nebyl by totiž, jak známo, dobrý nápad, pokoušet se ho do něčeho nutit.

Pikantním výsledkem americko-vietnamského sbližování ale přecijen nejspíš bude hlavně to, že vedle řady vojenských junt a polofašistických režimů přibude do portfolia spojenců světového ochránce demokracie konečně také jedna komunistická země.

 

Nedopadnout jako Evropa?

Organizace zemí jihovýchodní Asie a Oceánie ASEAN prý musí zůstat jednotná, jestli nechce „dopadnout jako Evropa". Alespoň podle jistého indonéského diplomata, který se takto vyjádřil k nejnovějším neshodám mezi členskými státy ASEANu, týkajícím se mezinárodní arbitráže, která přiřkla sporné oblasti v Jihočínském moři ke zlosti Číny Filipínám.

Protože Filipíny narozdíl od Číny členem sdružení ASEAN jsou, přichystaly členské země společné vyjádření, které mělo výsledek arbitráže podpořit. To ale blokuje jiná země ASEANu, Kambodža.

Táž Kambodža, která, jak se ukázalo, shodou okolností v poslední době získala čínské úvěry ve výši 600 milionů dolarů.

Ať už tedy „dopadnout jako Evropa" má znamenat cokoliv, asi to dnes ve světě neznamená nic z toho, co by si lidé v Evropě přáli a představovali.

 

40 let Vikinga

20. července letošního roku uběhlo 40 let od prvního úspěšného přistání sondy Viking na Marsu. Přistání s lidskou posádkou je i po těch 40-ti letech podle všeho stále v nedohlednu. Nebo že by nebylo? Nizozemská společnost Mars One, která se v nejbližší době chystá představit svůj vesmírný modul, plánuje vyslat k Marsu loď s osadníky, kteří tam založí stálou kolonii, právě za dalších 10 let, v roce 2026.

Jestli má takové tempo dobývání vesmíru pro lidstvo nějakou výhodu, pak snad tu, že budoucí první Marťané budou moci rovnou na nové planetě zavést i památkovou ochranu, když už tam budou mít sondy Viking z minulého století.

Pokud je to ve vesmíru zase taková výhoda, tedy. Vyvážet ze Země všechny místní zvláštnosti najednou.

Každopádně by asi bylo lepší, kdyby se to aspoň v tomhle století už stihlo.

 

Česká armáda bojuje udatně

Česká armáda bojuje udatně jistě i se zbraní v ruce, o to udatněji se ale postavila nepříteli zvláště záludnému - vymírání divokých koní. Vedle českých vojáků a prezidentů závisí také přežití těchto lichokopytníků ve volné přírodě na operaci Armády ČR, která výjimečně není vedena v součinnosti s partnery z NATO, ale s těmi ze ZOO. Konkrétně ze ZOO Praha. 

Bez jakékoliv ironie je ale nutno říci, že pokud uspěje v této operaci, budeme mít veškeré právo být na svou armádu hrdi. Byť je to jen bitva a ne celá válka, ve které může padnout ještě řada jiných živočišných druhů.

 

Americká eskalace

Další případ střelby na policisty v USA vyvolává otázky ohledně další eskalace násilí v americké společnosti. V roce 2015 došlo v USA k 372 činům takzvaných šílených střelců, které si vyžádaly 475 obětí na životech a při nichž bylo zraněno dalších 1870 lidí. Celkově bylo v témže roce v USA zastřeleno 13286 lidí. Z toho odhadem 930 - 1240 zastřelili policisté. Ti přitom střílejí na černochy a původní obyvatele Ameriky více než dvakrát častěji, než na ostatní. Pokud jde o počet lidí, zastřelených americkou policií, k dispozici jsou pouze odhady, protože se ví, že část incidentů, při kterých policisté někoho usmrtí střelnou zbraní, není nikdy a nikam nahlášena. Washington Post nicméně napočítal 990 obětí mužů a žen v uniformách.

Amerika je stále zemí pistolníků. Kromě toho se ale ze skříně jejích problémů zase sype kostlivec nerovného přístupu na rasovém základě. Teprve kombinace obou těchto místních specialit slibuje ještě do budoucna opravdu nebývalé zážitky.

 

Budoucnost: Sebevražedné útoky na teroristy

Američtí policisté se nedokázali zbavit útočníka, který jich pět postřílel v texaském Dallasu. Poslali na něj tedy robota s trhavinou. Děsivá příhoda ukazuje dvě věci. Jednak, američtí váleční veteráni, mezi něž dotyčný útočník patřil, jsou pro americkou policii běžnými prostředky vlastně nezastavitelní a zároveň někteří z nich mohou mít zřejmě důvod obrátit schopnosti, získané vojenským výcvikem, proti americkým úřadům. Za druhé, nejen tito váleční veteráni, ale i americké bezpečnostní složky leccos okoukaly na bojištích Blízkého východu. Když se totiž ukáže, že protivník je zkrátka silnější, situaci může vyřešit sebevražedný atentátník - a co je snad ještě děsivější, sebevražedný atentátník, který je robot.

To samozřejmě neznamená, že bychom se měli nějak sklánět před teroristy. Jen aby se z toho třeba nestala docela běžná a rutinní věc. Roboti se totiž do statistik ztrát nepočítají.

Evropská armáda?

Podle předsedy Evropské komise Junckera potřebuje Evropa jednotné vojsko, aby „ukázala Rusku, že myslí vážně obranu hodnot EU." Myšlenka sjednocení evropských ozbrojených sil se setkala s velmi příznivým přijetím u poslanců německého Bundestagu. Předseda jeho výboru pro zahraniční politiku Röttgen z vládní strany CDU k návrhu dodal, že EU vynakládá na obranu mnohonásobně více prostředků než Rusko, ale její vojenské kapacity tomu neodpovídají.

Jediným státem EU, který je v současnosti víceméně schopen samostatné zahraniční ozbrojené intervence, je Francie. I ta ale z finančních důvodů upustila od stavby druhé jaderné letadlové lodi, která měla doplnit plavidlo Charles de Gaulle, jedinou loď této třídy v provozu mimo námořnictvo USA, které jich vlastní deset.

Je snad únosné, aby bezpečnost Evropy donekonečna garantoval někdo jiný? Co když je to přestane bavit? Vůli Američanů intervenovat totiž evropské vlády narozdíl od sjednocení svých vlastních ozbrojených sil zajistit nemohou.

 

Žádné takové

Evropská unie zarazí Švýcarsku přístup na jednotný trh, pokud tato země zavede opatření, omezující pohyb občanů EU, k čemuž její vládu nejpozději do roku 2017 zavazuje výsledek referenda z roku 2014.

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz situaci vyložil poměrně prostým a jasným konstatováním, když řekl, „Myslím, že Švýcarsko potřebuje EU o něco víc, než je tomu naopak."

Asi by to šlo říct i lidovějším způsobem, ale snad tomu budou představitelé některých zemí okolo EU rozumět i tak.

 

První nehoda robota skončila smrtí

V květnu došlo na Floridě k první nehodě samořídícího vozidla, která skončila smrtí pasažéra. Tedy řidiče, který použil funkci „autopilot" vozu Tesla. Ani robot, ani řidič sám si totiž nevšimli nákladního vozidla, které nečekaně odbočilo do nešťastníkova jízdního pruhu, a to prý proto, že na boku přívěsu mělo bílý pruh, který se robotovu i řidičovu zraku „slil" s dělícím pruhem na vozovce, takže nebylo patrné, že druhé vozidlo náhle změnilo směr jízdy.

Vozy Tesla dosud na autopilota, tedy samočinně, urazily po amerických silnicích 130 milionů mil bez nehody. Na jednu smrtelnou nehodu přitom průměrný Američan potřebuje urazit 94 milionů mil.

Z toho plyne, že nechat řídit robota je přecijen o dost bezpečnější. Dokonce i v případě, že okolní vozy stále řídí lidé. Otázka je, kolik milionů mil budou roboti potřebovat, než nehodu zaviní nebo než dojde k nehodě mezi roboty. Jestli k ní vůbec někdy dojde.

 

Muslimské oběti teroru buddhistů

Asi sto tisíc muslimských Rohingyů žije v utečeneckých táborech, kam je vyhnal teror jejich buddhistických myanmarských spoluobčanů v letech 2012-13. Diskriminace muslimů je přitom nadále v Myanmaru zcela běžnou věcí. Po dvanáctidenní inspekční cestě učinila tyto závěry vyslankyně OSN Yanghee Lee.

Dlužno dodat, že muslimové tvoří v padesátimilionovém Myanmaru asi 4% populace. Mnoho se jich před násilím a diskriminací pokouší uprchnout do Bangladéše, jinak taktéž zdrojové země migrace.

Myanmarská vláda ze přitom v poslední době těší mezinárodní podpoře díky postupné demokratizaci země. Jak ale vidno, volbami demokracie nekončí. Ani pro občany Myanmaru, ani pro občany dalších zemí, které budou muset v Myanmaru pronásledovaným lidem nějak pomoci, byť, jako v případě Bangladéše, mají vlastních starostí víc než dost.

 

 

Kurdů začíná být všude plno

Kurdské milice jsou v poslední době úspěšné v Iráku i Sýrii a ani turecká kampaň proti nim se nezdá vést k nějakému rozuzlení. K tomu začíná být více slyšet i o kurdských bojovnících v Íránu, v jehož provincii Západní Ázerbajdžán došlo tento týden ke střetu mezi silami Kurdské demokratické strany Íránu a íránskými Revolučními gardami.

Zprávy o počtech obětí se liší podle toho, která ze stran střetu je podává. Co je ale pozoruhodné, je, že každá ze stran hovoří o větším počtu obětí na straně protivníka, což zřejmě svědčí o tom, že se již jedná o zcela otevřený konflikt, v němž ani Revolučním gardám nijak nejde o to, naklonit si veřejné mínění mezi Kurdy.

Tak jako tak, kurdské milice jsou vidět v celém regionu a doba, kdy se tento třicetimilionový národ dočká svého státu, nemusí být vůbec vzdálená. Z našeho hlediska se nabízí otázka, zda by takový stát mohl představovat dosud chybějící dostatečně spolehlivý prvek stabilizace blízkovýchodního regionu. Tedy, vzhledem k tomu, že kurdské milice v Iráku a Sýrii NATO již vyzbrojuje.

 

Ruský postup na jihu

Zatímco Američané uvedli nedávno do provozu protiraketový systém, v němž hrají roli základny v Polsku a na Balkáně, Rusové odpovídají budováním protileteckých kapacit na Kavkaze. Arménský parlament 30. 6. ratifikoval rusko-arménskou smlouvu o sjednocení systémů protivzdušné obrany obou zemí. To znamená faktické podřízení ochrany arménského vzdušného prostoru ruské kontrole.

Za připomenutí stojí, že Arménii od Sýrie, kde rovněž operuje ruské letectvo, dělí asi 400 kilometrů tureckého a iráckého území. 400 kilometrů je přitom udávaný operační dosah ruského protileteckého kompletu S-400 Triumf. Dohodou tak prakticky může vzniknout nepřerušený pás území, sahající až ke Středozemnímu moři, v němž budou Rusové efektivně a snadno schopni udržet vzdušnou převahu.

Jedná se přitom právě o místa, kde dochází v poslední době k incidentům mezi ruským letectvem a jeho americkými a tureckými protějšky.

Funkce pro masového vraha

Prezident Obama se chce sbližovat Vietnamem. Nově ohlásil otevření americké univerzity Fulbright-Vietnam, v jejímž čele stane člověk, považovaný ve Vietnamu za válečného zločince. Senátor Bob Kerrey, o něhož se jedná, totiž velel zvláštnímu komandu námořní pěchoty, které 25. února 1969 vyvraždilo vesnici Thanh Phong v tehdejším Jižním Vietnamu.

Muzeum pozůstatků války (Bảo tàng chứng tích chiến tranh) v Ho Či Minově městě, kde ostatně má působit i nově vypečená americká univerzita, provozuje k vyvraždění řečené vesnice expozici s podrobnými a dosti děsivými popisy vražd, zohavení těl a věku obětí, včetně dětí a těhotných žen, a jméno Boba Kerreyho je tak Vietnamcům dostatečně známo. 

Sám Kerrey, který za své chování ve válce obdržel od amerického velení hned 14. března 1969 Medaili cti, se k masakru veřejně přiznal až v roce 2001, ovšem dodnes tvrdí, že všechny jeho oběti se skrývaly v chatrči, a že až po rozstřílení této chatrče ke své hrůze zjistil, že to nebyli vojáci.

Toto jeho tvrzení rozporuje dokonce jeden ze členů jeho vlastní jednotky, jistý Gerhard Klann, který se přiznal k účasti na plánovitém chladnokrevném masakru, a jehož verze koresponduje s výpověďmi vietnamských svědků.

Nehledě na to, že není jasné, jak by asi střelba přes stěny chatrče oddělila končetiny od těl nebo vyvrhla něčí vnitřnosti, o dalších záležitostech raději nemluvě.

Jestli si takhle Američané představují upevňování svých vztahů s Vietnamem, který je v současnosti strategicky nebývale důležitý vzhledem k rostoucím ambicím Číny v Jihočínském moři... budiž.

Pokud ale Obama plánuje pana Kerreyho do Vietnamu skutečně poslat, může to dokonce svědčit o nějakém kousku svědomí amerického prezidenta. Oni totiž i mrtví mají příbuzné a ti by to za Kerreyem do USA asi měli moc daleko...

Kdo ví.

 

Vystoupení z vystoupení

Skotská premiérka Nicola Sturgeon oznámila 25. 6. návrh na opakování referenda o osamostatnění země. Současně ohlásila snahu skotské vlády o co nejrychlejší zahájení diskuse s Bruselem ohledně prostředků, které by Skotsku umožnily „uchránit si své místo v Evropské unii."

Maloevropské řešení

Výsledek britského referenda mění situaci evropského projektu způsobem, připomínajícím zvrat v procesu sjednocování Německa.

Odejít znamená odejít

Předseda Evropské komise Juncker se stručně vyjádřil k otázce, zda po britském referendu dojde na úpravy přístupových smluv, týkajících se Velké Británie, jak si přeje britská vláda. Junckerova odpověď zněla: „out is out," tedy v tomto kontextu „odejít znamená odejít." Pokud jde o britské požadavky na úpravy smluv, Juncker ještě doplnil, že britský premiér Cameron už „dostal maximum toho, co dostat mohl" v únoru.

 

Povedené záběry

Při příležitosti návštěvy ruského ministra obrany Šojgu v Sýrii se ruské televizi RT povedl další báječný kousek. Omylem totiž odvysílala záběry, nepřímo dokazující válečné zločiny ruských sil na syrském obyvatelstvu. Totiž, záběry kazetových pum, zavěšených pod křídly ruského letadla, účastnícího se bombardování země.

Kazetové pumy jsou zakázány v řadě zemí světa právě proto, že jsou jakýmsi opakem přesně naváděné munice - účinek mnoha malých výbušných zařízení, která tyto kontejnery rozesejí na poměrně rozsáhlém území je příliš malý, aby přestavoval vážné nebezpečí pro chráněné vojenské cíle. Zato se ale výborně hodí k vybíjení civilního obyvatelstva nejen v samotném průběhu bombardování. Je totiž běžné, že část munice neexploduje ihned, ale zůstane někde ležet, až dokud se rozehnaní civilisté nevrátí...

 

Britské hlasování a rozpad

Blížící se britské referendum vyvolává celouřadu spekulací, které jsou do velké míry bezpředmětné, pokud si Britové odhlasují setrvání v EU. Pokud by ale hlasování dopadlo opačně, dojde na posouzení předpovědí, týkajících se údajného dalšího rozkladu Unie.

Nabízí se totiž i úvaha zcela opačná. Samozřejmě za předpokladu, že si Britové svůj odchod z EU odhlasují.

1) Následovat totiž bude opakování skotského referenda, které v takovém případě už nejspíš dopadne odtržením Skotska. Jedním z rozhodujícíh faktorů v minulém skotském referendu totiž byla právě obava z toho, zda by nově samostatné Skotsko mohlo být členem Unie, či zda by jeho členství mohl zabránit Londýn.

2) To ještě ale nic není ve srovnání s tím, co může v případě odchodu Británie z EU nastat v Severním Irsku, které je stále de facto ve stavu latentní občanské války. Pokud by nově bylo za hranicí stále „evropské" Irsko a hrozilo by omezení pohybu přes tuto hranici, mají se Britové v Belfastu jistě na co těšit.

K ničemu s řečeného pravděpodobně nedojde, ale i tak je třeba si říci, že nikoliv rozpad EU, ke kterému odchod Británie nedává žádný logický důvod, ale právě rozpad Velké Británie je záležitostí, kterou by referendum mohlo značně urychlit.

 

 

Čeká se brexit trhů

Britské referendum 23. června může mít podle agentury Reuters závažné dopady na globální ekonomiku a americké finanční trhy. Pokud by se Britové rozhodli EU opustit, očekává se údajně příkrý propad a následné vážné problémy v USA a tedy i na celém světě. Pokud by se rozhodli zůstat, čemuž přecijen vše nasvědčuje, nic to prý sice na finančních trzích nezlepší, ale ani to nebude tak zlé, protože se očekává, že se vůbec nic nestane.

 

Japonské dilema

Asi 65000 lidí demonstrovalo o víkendu na ostrově Okinawa za okamžité zrušení amerických vojenských základen v Japonsku po té, co vyšlo najevo, že jeden z příslušníků amerických ozbrojených sil na ostrově je veden jako podezřelý v případu znásilnění a vraždy místní 20-tileté dívky. Nejedná se přitom zdaleka o první případ tohoto druhu. Jedna z amerických základen v hustě zalidněné části ostrova musela být například v roce 1996 uzavřena kvůli masivním protestům, které vyvolalo znásilnění 12-tileté školačky členem osazenstva základny.

Odpor k americkým základnám má sice na ostrově letitou historii a také zjevné příčiny, Japonsko ale zároveň stále spoléhá na přítomnost amerických vojsk pokud jde o bezpečnost ostrovního státu, sousedícího s Čínou. Otázka je, zda se Japonsko bude muset i bez Donalda Trumpa, který už ohlásil, že to po něm bude chtít, vydat cestou garantování své vlastní bezpečnosti, což znamená, jaderného zbrojení.

Kapacity k tomu nepochybně má a bez jaderných zbraní i americké vojenské přítomnosti zcela jistě Číně čelit nemůže.

Je to ale Japonsko. Jediná země, která účinek jaderných zbraní okusila. Navíc, japonský jaderný program by nepochybně vyvolal nové závody v jaderném zbrojení.

Americká vojska jsou tak pro Japonce zatím nejen nepřijatelná, ale současně asi i nevyhnutelná.

 

Kdo to začíná

UEFA za řádění chuligánů ve Francii trestá pouze Rusko, ačkoliv ruští násilníci se opakovaně rvou s těmi anglickými. K dalším bitkám mezi oběma skupinami došlo ve městě Lille po zápase mezi Ruskem a Slovenskem.

To naznačuje jedno. Zatímco po násilnostech v Marseille se některá média snažila podporovat tvrzení, že rvačky vyvolávali jednoznačně ruští chuligáni, útočící na angličany, zde bude takový výklad skutečností obtížnější.

Anglie totiž v Lille vůbec nehrála, její zápas s Walesem se konal v Lens. Co tedy ti Angličané v Lille hledali? Jsou jen dvě možnosti. První je, že přestupovali z vlaku na vlak, protože v Lille staví linka z Londýna do Paříže. Zjevně ale opustili prostor nádraží. Že by byla pravděpodobnější druhá možnost, totiž, že se Angličané jeli poprat s Rusy i do úplně jiného města, kde jejich mužstvo ani nehrálo?

Pokud si UEFA chce s Ruskem vyřizovat politické účty, měla ho jako válečného agresora vyloučit už před turnajem, a ne ho nechat hrát a potom nerovně posuzovat chování ruských a anglických chuligánů.

Ne, že by ti ruští nebyli hrozná banda.

 

NATO dalo Ukrajině za pravdu

Ministři obrany zemí NATO se dohodli na tom, že Ukrajině bude poskytnut „komplexní balíček pomoci," který má posílit její obranyschopnost a modernizovat její ozbrojené síly. Ukrajinská vláda tak nakonec zřejmě dosáhla toho, co prezentovala jako jediné možné řešení krize na východě Ukrajiny už dávno před takzvanými Minskými dohodami i před tím, než tyto dohody začala (pro-)ruská strana systematicky porušovat.

Pozorovatelé, kteří příliš pozorují

Separatisté v Doněcku na východě Ukrajiny organizují protesty proti pozorovatelské misi OBSE. Ta totiž prý hlásí přílišný počet obětí na životech, způsobených právě separatisty. Celkem podle bylo v oblasti bojů RFE/RL od dubna 2014 zabito již 9300 lidí.

Mise OBSA čítá 580 neozbrojených pozorovatelů. Separatisté přitom zorganizovali protesty proti přítomnosti ozbrojené mise. Ta se ovšem nekoná.

Když už někdo pozabíjí takovou spoustu lidí (jistě, separatisté je nezabili všechny - jen jich zabili hodně), asi nebude chtít, aby ho u toho někdo další pozoroval.

 

Volání po krvi

Turecký prezident Erdogan podle RFI vedl úvahu ohledně německých poslanců tureckého původu, kteří hlasovali pro rezoluci uznávající genocidu Arménů. Prohlásil je za „prodlouženou ruku teroristů" a dodal, že „jejich krev by se měla laboratorně prozkoumat," aby se prokázal jejich původ.

Možná jsou ti poslanci o to spokojenější, že žijí v zemi, kde se krví už nikdo prokazovat nepotřebuje.

 

Třetí světová - zatím v tréninkové fázi?

Vojska NATO, včetně českých, zahájila velké cvičení v Polsku, jehož se účastní 31000 příslušníků ozbrojených sil 24 států. 14000 z nich tvoří vojáci z USA. Na programu je hlavně překračování vodních překážek a postup pozemních vojsk terénem.

Jedná se již o třetí velké cvičení vojsk NATO v Polsku od začátku roku. Další tři velká cvičení mezitím proběhla v Pobaltí - cvičení koordinace obrany, námořní cvičení a cvičení speciálních jednotek.

Celkem to vychází na jedno velké nekolikatýdenní cvičení vojsk NATO ve východní Evropě měsíčně. A to jen pokud nebudeme počítat cvičení na Balkáně, ve Skandinávii, ani cvičení protiraketové obrany.

 

Děsivá představa

Co je děsivější, než jakýkoliv teroristický útok? Představa, jak by mohl teroristický útok ovlivnit volby. Například v USA.

...se platí (někdy i životem)

Angličtí rváči neobtěžují jen východ Evropy. Pod záminkou fotbalu jich asi 80000 nyní navštívilo také Marseille, kde rozpoutali své opilecké náslinosti, na které možná první člověk doplatí životem. Nejmenovaný 51-letý anglický fotbalový fanoušek totiž bojuje o život v místní nemocnici s vážným zraněním hlavy, které utpěl během masových potyček mezi anglickými a ruskými chuligány, místní mládeží a policií.

Po pravdě řečeno, nezdá se jako nejlepší nápad jet se poprat kvůli fotbalu. Co se ale zdá jako ještě horší nápad, je (1) jet se poprat s Rusy a (2) navíc se jet rvát do Marseille, proslulé metropole gangů ve Francii.

Věřme, že pán jel zkrátka na fotbal, a i pokud ne, přejme mu, aby přežil a uvědomil si, na čem se případně podílel.

Pakultura anglických kolektivních chlapáckých výjezdů a následných opileckých rvaček totiž i bez fotbalu zjevně vyniká nad podobné počiny obyvatel (zbytku) Evropy. Zlí jazykové by si při obrázcích z Marseille snad i řekli, už aby si to tedy v té Anglii odhlasovali a dala se jim zase zavést víza. Ale to by si určitě řekli jedině ti zlí jazykové...

 

Platí Evropa i vyhánění lidí, utíkajících do Evropy?

26 ozbrojených a bombových útoků od začátku roku spáchala organizace Mstitelů delty Nigeru, které se v pátek podařilo zničit ropovod italské korporace ENI (Agip). Nigerie je jedním z největších světových producentů ropy a také jednou z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik - hlavně pokud jde o rozvoj bohatství těch jejích obyvatel, kteří už bohatí jsou. Určitě také některých, kteří jsou napojeni na evropské těžařské firmy. Naopak v jižních oblastech, kde se nigerijská ropa těží, probíhá dlouholetá partizánská válka místních organizací proti těžařům i centrální vládě. 

Jen pro doplnění: V severních chudých oblastech „bohatnoucí" Nigerie ohrožených vysycháním pro změnu řádí islamistické hnutí Boko Haram.

Vnucuje se pocit, že by možná Evropa mohla do budoucna například i s přílivem uprchlíků něco udělat třeba tím, že by se evropské a v Evropě působící firmy přestaly angažovat ve zbídačování a ničení jiných zemí nebo jejich částí, a že by se pro jejich aktivity v zahraničí stanovily nějaké kontrolovatelné podmínky.

Pokud tedy dnes už lidem nestačí prostý fakt, že kšeftování s bídou a válkou nebo s vládami, žijícími na úkor obyvatelstva, je zkrátka a dobře svinstvo.

 

Teror nebo totalita?

Kazašská policie ve městě Aktobe při zásahu 5. června postřílela 5 údajných islamistů, kteří měli být odpovědni za nedávné ozbrojené útoky ve městě. K útokům ovšem došlo krátce po masových násilnostech, provázejících schválení pozemkové reformy, při nichž místní policie zadržela přes 1000 osob.

Co ohrožuje střední Asii? Teror nebo totalita?

 

Význam suverenity v ruštině

Rusko vyhrožuje odvetnými opatřeními v reakci na to, že v bulharském přístavu ve Varně zakotvil americký raketový torpédoborec USS Porter. Bulharsko je ovšem členem NATO. Až tedy půjdete třeba na návštěvu k někomu, kdo Vás pozve, zeptejte se raději nejdřív Putina, jestli by ho to nemrzelo. Jenom pro jistotu.

Slovo suverenita má totiž zjevně v ruštině dva významy: Tím prvním je právo Ruska mluvit všem do všeho, tím druhým je potom povinnost ostatních zemí nepřijímat americká vojska.

 

Divočiny v Kurdistánu

Turecké letectvo zabilo během pátku a víkendu 27 ozbrojenců kurdské organizace PKK na území Iráku a na turecko-iráckém pomezí. Turci se zjevně snaží, co jim síly stačí, aby zabránili vzniku samostatného Kurdistánu. Pokud se jim podaří PKK zlomit, potíže ale dost možná mohou mít s Kurdy do budoucna o to větší, pokud se situace podaří využít jiným kurdským organizacím.

 

Fiasko pod Alpami

Švýcarští voliči v hlasování většinou 77 % odmítli zavedení základního nepodmíněného příjmu ve výši 2500 franků. Nepochopitelné na celém hlasování je ovšem především to, proč navrhovatelé hovořili o zavedení této dávky v tak nepřiměřené výši a tím Švýcarům nejspíš na čas zavřeli cestu k zavedení nepodmíněného příjmu ve výši, o jaké se uvažuje například ve Francii, tedy okolo 500 euro, což by nevyžadovalo zvyšování daní ani rušení většiny dalších dávek.

 

Smyčka se utahuje

Podle izraelského listu Haarec zesílilo ruské letectvo v posledních dnech bombardování pozic Islámského státu v souvislosti se zahájením ofenzivy Asadových sil v provincii Rakka. Vypadá to, že pozice samozvaného kalifátu je už zcela neudržitelná.

 

Správné i když nevýhodné rozhodnutí

Německý Bundestag odhlasoval rezoluci, uznávající genocidu Arménů. Bez ohladu na to, že to nepochybně vážně ovlivní vztahy mezi Německem a Tureckem, které již odvolalo svého velvyslance z Berlína na konzultace. Nemluvě o pravděpodobných vnitropolitických důsledcích v zemi s početnou tureckou menšinou.

Němečtí poslanci se totiž zjevně rozhodovali podle toho, co je správné, a ne podle toho, co je nejvýhodnější, protože také ve většině chápou, jaký je mezi obojím rozdíl.

 

Dvacet sedm let poté

Na třetího a čtvrtého června připadlo výročí masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Připomeňme ho i Miloši Zemanovi.

Nová, čistá, krásná „levice“ a zbraně pro Saúdy

Nástup nové kanadské vlády, v jejímž čele v listopadu stanul předseda Liberální strany Kanady Trudeau, byl celosvětově médii považován za začátek konce konzervativní politiky Kanady na světové scéně. Táž vláda teď ve své zemi čelí sílící kritice. Je snad důvodem zvyšování daní, zpřísňování ekologických limitů nebo něco podobného, co bychom všichni považovali za očekávatelné u vlády, která byla tolik propagována jako představitelka levicového obratu v politice země?

Nikoliv. Důvodem kritiky je, že tato nová, čistě a krásně „levicová" vláda v čele se svým věčně se zubícím premiérem právě uzavřela dohodu o dodávkách zbraní do Saúdské Arábie v hodnotě 15 miliard dolarů.

Jak si připadá kanadský volič si asi bohužel dovedeme představit.

 

Putin vyhrožuje

Vladimír Putin se pustil do vyhrožování Rumunsku a Polsku v souvislosti se zprovozněním protiraketového systému v těchto zemích. Prý teď poznají, jaké je to být na mušce, protože Rusko podnikne jakási „odvetná opatření," jejichž povahu ovšem vládce Kremlu neupřesnil.

Chtělo by se namítat, že možná Rumuni a Poláci tak nějak už dříve tušili, jaké to je, být na mušce Rusů. Ono je totiž něco docela jiného, být na jejich mušce a nebýt s to s tím cokoliv udělat, a být na jejich mušce pěkně za přehradou protiraketové obrany provozované Američany.

Nebo že by snad Rusové zásadně přepadávali jenom země, ve kterých jsou rozmístěna americká vojska? To asi ne. Spíš naopak...

 

Nepřátelé Kalašnikova v akci

Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen se stal poradcem ukrajinského prezidenta Porošenka. Jeho posláním je „posílení bezpečnosti, ekonomických reforem a posílení vazeb s EU." Rusko na jmenování regovalo ústy místopředsedy zahraničního výboru Dumy s příznačným jménem Leonid Kalašnikov, který prohlásil, že se jedná o „nepřátelské gesto" vůči Rusku.

To si v tom případě umí Rusko vybírat nepřátele, Kalašnikove!

 

Seli vítr

Islámský stát se pokouší, jak mu jen stačí síly, o rozšíření oblasti, ve které probíhají boje. Od začátku roku si raketové útoky islamistů na město Kilis v jižním Turecku vyžádaly 21 obětí na životech. 

Místo rozšiřování bojů do Turecka ale došlo tento víkend k turecko-americké operaci v přilehlé části Sýrie, během níž bylo údajně zničeno místní velitelství IS a zabito 104 jeho bojovníků.

 

Tři ve při

Velení Islámského státu se v severní Sýrii dostává do obklíčení. Zároveň se ale jeho bojovníkům povedlo zasáhnout ruskou leteckou základnu na jihu. Prohrávají nebo postupují? Jak se v tom vyznat?

O postupu kurdských sil a syrské opozice proti opevňujícímu se městu Rakka, v němž se nachází jakési polooficiální sídlo Islámského státu, informují mezinárodní i české servery.

V úterý ale také Novinky.cz přinesly zprávu o výrazném úspěchu bojovníků IS na opačném konci země, jímž bylo zničení několika ruských vrtulníků a nákladních vozidel. Z toho autor dovozuje, „že Islámský stát je od úplné porážky ještě daleko."

Proč takto rozvažuje? Článek totiž trpí předpokladem, který by někdo mohl považovat za prostou chybu, jiný zase za nápomoc ruské propagandě, která má vytvořit obraz Ruska, stojícího jaksi na naší straně, protože bojujícího s teroristy. Taková jakoby armáda-osvoboditelka to je, skoro, ta ruská armáda.

Druhému výkladu by mohlo nasvědčovat i to, že zatímco Novinky.cz o obklíčení města Rakka tvrdí, že kurdsko-arabský postup „ze vzduchu podporují americká i ruská letadla", ve zprávě Reuters se dočteme, že souběžně s kampaní opozice, podporovanou USA, probíhá jinde kampaň Asadovy armády s podporou Ruska. Jak to tedy je?

Za prvé: Válka v Sýrii není dvoustranná. Není to válka jakési široké koalice Bašára Asada a povstalců s podporou velmocí na jedné straně proti IS na straně druhé. Je to válka trojstranná, v níž dvěma původními válčícími stranami jsou Asad a povstalci, tedy strana podporovaná Ruskem proti straně podporované Západem. IS se přidal jako třetí, parazitická síla využívající situace až později.

Za druhé: Strategie IS se vyznačuje logikou bleskové války - vedením bojové činnosti v místě nejmenšího odporu. Současné napřažení IS proti Asadovi a Rusům a útok na ruskou leteckou základnu tedy znamená, že tato fronta je aktuálně na bojišti pro IS schůdnější, než ta druhá. Američané prostě Rusy v Sýrii přezbrojili a přestříleli.

Závěrem nutně není, že se konec IS neblíží, i když ani to nelze bez ohledu na uvedené zprávy vyloučit. Co naopak z uvedeného plyne je, že čím delší bude ruské angažmá v Sýrii, tím větší vojenské i politické fiasko to bude, protože Rusko na zástupnou válku s USA zkrátka nestačí.

Co budou na Novinkách psát potom? Ale oni si nějak poradí...

 

Miru mir aneb vždy po jejich

K čemu jsou takzvané Minské dohody, které mezi Ukrajinou a Ruskem slavně prostředkovaly Německo s Francií? Během pondělka a úterka padlo na východě Ukrajiny 7 ukrajinských vojáků. Takzvaní proruští povstalci totiž zahájili novou ofenzivu a nasadili množství těžkých zbraní, jejichž nasazení mimo jiné Minské dohody vylučují.

Kde asi tak „povstalci" vezmou těžké zbraně? V autobazaru? 

Nemá smysl nějak dokazovat přímé angažmá Ruska. Má smysl znovu dokazovat Němcům a Francouzům, jak se může celé Evropě vyplácet takové mnichovanství, jako je vyjednávání s někým (tedy s Ruskem), kdo tvrdí, že se konfliktu vůbec neúčastní, a přitom se současně účastní oněch mírových jednání, jako by se nechumelilo?

Nebo by snad v Německu a Francii považovali za potřebné, dohadovat se například s Českou republikou na tom, že v Somálsku bude klid zbraní? Rozdíl by byl v tom, že když by Češi současně tvrdili, že jejich armáda v Somálsku neválčí, tak by od začátku nelhali. Takže by to nakonec mohlo mít i větší význam pro mír v Somálsku, než dohadovat se o čemkoliv s Ruskem. Tedy, mělo by to význam nulový, což je více, než význam negativní.

 

 

Úleva

Rakouským prezidentem se nakonec po sečtení korespondenčních hlasů stal Alexander van der Bellen ze strany Zelených. Rozdílem 0,6 % se tak Rakušané rozhodli, že půl století své blahobytné demokracie zatím nezahodí.

Kreml nechce Černou Horu v NATO

Mluvčí Kremlu Peskov, jehož jméno mimochodem připomíná legendárního Petkova, v pátek prohlásil, že blížící se přijetí Černé Hory do NATO přiživí geopolitické napětí v Evropě. Jakým způsobem konkrétně tento krok Černohorců napětí v Evropě přiživí, to už se od Peskova ani Petkova nedozvíme.

Že by v tom byl záměr?

 

Návrh zamítnut

Ruský ministr obrany Šojgu ohlásil, že jeho země navrhla Spojeným státům koordinaci ruských a amerických válečných operací v Sýrii, která měla být dopněna postupem vojsk Bašára Asada proti pozicím Islámského státu. Pentagon ovšem jednoznačně takový nápad odmítl.

Nevšimli si snad Rusové, že Američané nemají velký zájem na tom, podporovat Asada, a že kurdské a syrské milice, které naopak USA ze vzduchu podporují, dosahují v poslední době jednoho vojenského úspěchu proti IS za druhým?

Nebo si toho všimli a vlastně to celé nemysleli až tak úplně vážně?

 

Tak nám (asi) zvolili nahnědlíka

Rakouské prezidentské volby podle zatím nejsou rozhodnuty, ale vše nejspíše spěje k tomu, že příští spolkový prezident bude zastupovat stranu Svobodných. Podobně jako v případě nedávných parlamentních voleb v Polsku se totiž i v Rakousku stala hlavním tématem voleb uprchlická krize.

V Polsku nejspíš proto, že tam nikdo nechce. Proč ale v Rakousku? Asi proto, že uprchlíků přicházejících do Evropy začalo v poslední době rychle ubývat, a tak to chtěli Rakušané ještě stihnout... než by bylo pozdě a zase by se po nich chtělo, aby volili podle něčeho, co se jich týká.

Běsnění živlů v Bengálském zálivu

Čtyřmilionovou aglomeraci města Čattagrám na jihovýchodě Bangladéše zasáhl v sobotu tajfun Roanu, který způsobil rozsáhlé sesuvy půdy. Obětí na životech je zatím známo 21, evakuováno bylo na půl milionu lidí.

Bangladéš, zemi s více než 145 miliony obyvatel ležící takřka cele při ústí Gangy a Brahmaputry témeř na úrovni mořské hladiny, stíhají cyklóny a s nimi spojené přírodní katastrofy poměrně často. Připravenost místní vlády katastrofám čelit ale podle všeho naštěstí narůstá. Zatímco tajfun Sidr si v roce 2007 vyžádal přibližně 3000 obětí, tajfun Aila v roce 2009 připravil o život asi 200 lidí.

 

Baghdád v obležení

Povstání přívrženců šíitského duchovního Sadra v Baghdádu pokračuje. V sobotu irácké bezpečnostní síly zastřelily nejméně 4 protestující. Dalších asi 90 lidí bylo zraněno. Účastníci protestů se stále pokoušejí ovládnout takzvanou Zelenou zónu, sídlo oficiání moci v zemi.

Nehledě na to, že irácká armáda začíná konečně zaznamenávat úspěchy v bojích s islamisty, je otázkou, jak dlouho lze udržet pohromadě stát, čelící povstání vlastního obyvatelstva.

Sadr jistě není představitelem všech iráckých šíitů. Za zmínku ale stojí několik skutečností. Jednak, šíité tvoří v Iráku nejpočetnější skupinu obyvatelstva pokud jde o náboženské vyznání. Za druhé, šíitské milice významně přispívají v boji proti Islámskému státu a jakmile zvítězí, vrátí se jejich členové do Baghdádu. A nakonec, vůdcové šíitů mohou rozhodně počítat s nějakou formou pomoci ze strany Íránu.

 

 

Na dvou frontách

Ofenziva proti Islámskému státu znamená úspěchy nejen v Sýrii, ale také v Iráku, jehož ozbrojeným silám se s pomocí americké vzdušné podpory podařilo obsadit pouštní město Rutbah v provincii Anbar, kterého se islamisté zmocnili v červnu 2014.

Islámský stát se zřejmě ocitl v kleštích.

 

Zapomenutá ruská okupace pokračuje

Ruští vojáci zastřelili 20. května gruzínce Gigu Otkhozoriu. K incidentu došlo na území Gruzie, poblíž hranic separatistické provincie Abcházie, kterou Rusové okupují od rusko-gruzínské války v srpnu 2008, stejně jako další gruzínskou separatistickou provincii Jižní Osetii, jejímž obyvatelům dokonce rozdali ruské občanství. 

Za připomínku stojí, že pro Gruzii, která je od roku 2006 čekatelem na členství v NATO a jejíž vojska se účastnila válek v Afghánistánu i Iráku, NATO ani USA tehdy ani později nic neudělaly.

 

Putinovi k zlosti zazpívala

Vítězkou letošní soutěže Eurovize se stala krymsko-tatarská zpěvačka Jamala, která reprezentovala Ukrajinu, a proti jejíž účasti vehementně protestovali Rusové. Její píseň 1944 o stalinských represích vůči tatarům získala 534 bodů oproti 511 bodům pro druhou Dami Im z Austrálie a 491 bodům pro třetího Sergeje Lazareva z Ruska.

Nezdá se, že by z třetího místa měli letos v Kremlu právě radost.

Znárodňování na pochodu

Venezuelský prezident Maduro vyhlásil v zemi výjimečný stav a prohlásil, že stát se musí ujmout výrobních prostředků. Zároveň pohrozil uvězněním těch majitelů firem, jejichž provozy budou uzavřeny.

Venezuela, země s pravděpodobně největšími ropnými rezervami na světě, se potýká s hlubokou hospodářskou krizí, související s nízkými cenami ropy. Zároveň se situace socialistického režimu může v brzku rychle zhoršit v důsledku politických změn v Brazílii, která byla v posledních letech nejvýznamnějším spojencem Venezuely v regionu, a kde byla v posledních dnech odvolána socialistická prezidentka Dilma Rouseff, kterou nahradil pravicový a pravomocně za korupci odsouzený politik Michel Temer.

Největší stát jižní polokoule ovšem prochází nejen politickou, ale i hospodářskou krizí, podobně jako Venezuela. Stane se následkem současného vývoje Jižní Amerika budoucím světovým ohniskem nestability?

 

Vítězství se v tichosti blíží

Syrská opozice podporovaná americkým letectvem postupuje proti Islámskému státu, jehož vedení zřejmě propadá panice a připravuje se na obranu svého hlavního štábu ve městě Rakka, kde islamisté vyhlásili výjimečný stav a v jehož okolí se začínají horečně opevňovat.

S odvoláním na americké vojenské zdroje o tom informuje CNN.

Tomu, že snad konečně dochází ke zlomu ve vývoji syrské války, nasvědčuje i zpráva agentury Reuters na stránkách news.trust, týkající se úspěchu společného postupu Turků a Američanů proti islamistům v okolí Aleppa.

 

Štít spuštěn, Putin se zlobí

Američané spustili systém protiraketové obrany v Evropě, jehož základem je i nám známý radar, nacházející se ovšem nakonec v Rumunsku. Vladimír Putin neotálel s pohrůžkou, že Rusko systém „neutralizuje", doplněnou ujištěním, že se „nenechá vtáhnout do závodů ve zbrojení".

Tak, jak to tedy vlastně bude?

 

Zbytečná válka nabírá na obrátkách

Válka na východě Turecka eskaluje. Boje mezi tureckou armádou a kurdskou organizací PKK si vyžádaly v posledních dnech desítky obětí na životech. Během pátku a soboty padlo 8 tureckých vojáků a 22 kurdských bojovníků.

Jedná se přitom o válku, kterou nemůže Turecko skutečně vyhrát, aniž by se jeho ozbrojené síly angažovaly v genocidě. Navíc obě válčící strany spojuje to, že současně nezávisle na sobě bojují proti Islámskému státu. Dlužno dodat, že Kurdové nesrovnatelně aktivněji, než Turci.

Zkrátka, je to válka z turecké perspektivy bezvýchodná a také zbytečná, ke které nemuselo dojít, protože ještě docela nedávno byla kurdská organizace PKK připravena složit zbraně výměnou za politické ústupky.

Co vedlo tureckého vůdce Erdogana k rozpoutání této kampaně? Byl za tím nějaký nedomyšlený kalkul, nebo prostá etnická nenávist?

 

Sociální demokraté ve svém živlu

V Rakousku mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb podal demisi sociálně-demokratický kancléř Faymann, který údajně ztratil důvěru části straníků po té, co se jejich kandidát do druhého kola prezidentských voleb nedostal.

Na jednu stranu se to dá chápat jako výraz politické odpovědnosti. To je něco, o čem se i u nás občas hodně mluví, ale téměř nikdy se v souladu s takovými řečmi nejedná.

Na druhou stranu může také zamrazit z toho, když se sociálně-demokratické vlády rozpouštějí uprostřed voleb, kterých se účastní kandidáti krajně pravicových stran. To totiž nemůže nepřipomínat třicátá léta. Když ne jinak, formálně v každém případě.

Sociální demokraté měli bohužel vždy talent umetat svou pasivitou v rozhodujících chvílích cestu režimům, které pak mimo jiné kriminalizovaly sociální demokracii.

 

Plán P

Donald Trump představil na CNBC svůj „hospodářský plán", který je prostý. Napůjčovat si, kde to půjde, vyhlásit státní bankrot, a nikomu nic nevracet. Jaký je právě kurz na to, že ho CIA nechá zastřelit ještě před volbami?

Putin a pěkná pálka

Podle deníku The Guardian dosahuje celková suma prostředků, vyvedených z ekonomik rozvíjejících se zemí pomocí offshoreových firem, přibližně 12 bilionů dolarů. Asi desetina jsou peníze ukradené z Ruska, které tak spolu s penězmi z Číny (z níž pochází podobné množství těchto prostředků, ačkoliv její ekonomika je mnohonásobně větší, než ta ruská) tvoří dvojici hlavních zdrojů financí offshoreové ekonomiky.

Inu, velká vlastenecká šaráda.

 

Zima se neomrzí

Vynikající materiál představuje rozhovor s rektorem UK Zimou, zveřejněný na stránkách Českého rozhlasu. Hned od začátku je jasné, že rektor dělá vše, co dělá, aby se mohl „sám sobě podívat do očí". Jak to chce technicky provést, profesor věd neupřesňuje.

Dohra války o španělské dědictví

5. května 2016 došlo k námořnímu incidentu, zahrnujícímu střelbu, mezi hlídkovým plavidlem britského námořnictva a španělskou pobřežní stráží. Španělé se údajně pokoušeli zabránit americké ponorce USS Florida v cestě do Gibraltarského přístavu, načež se britové odhodlali k varovným výstřelům.

Gibraltar, který se stal britskou državou v rámci Utrechtské mírové smlouvy z roku 1713, je od té doby předmětem územního sporu mezi Španělskem a Velkou Británií, a ani jedna ze stran se netají ochotou do budoucna spor o tuto skálu dále příležitostně eskalovat.

Zpráva o čerstvé střelbě je zde.

 

Ostuda Ruska je zase i naše

Česká policie 7. května vzorně asistovala ruskému motorkářskému gangu, který se předvedl i s vlajkami bojůvek z východní Ukrajiny, v jejichž řadách ostatně mnozí členové příslušného gangu působili a působí.

To, že se ke gangu v Rusku veřejně hlásí i prezident, to je ostuda dost velká, aby ji neunesla ani taková obrovská země. Když se taková obrovská země rozhodne využít motorkářského gangu jako chapadla, kterým bude demonstrovat svou moc i u nás, a naše policie vehementně odklidí každého, kdo by se oněm gangsterům odvážil vlézt do cesty, ostuda je to o to větší.

Pokud byl jejich průjezd Prahou povolen, bude se veřejně zodpovídat ten, kdo ho na magistrátu musel povolit?

 

Přistání na robotu

Firmě Space-X se podařilo dosáhnout hned dvou výrazných úspěchů současně. Vypustit satelit na geostacionární orbitu a přistát s nosičem na robotickém plavidle, které bylo k tomuto účelu zkonstruováno. První z obou úspěchů znamená, že soukromá kosmická agentura se zase v jedné oblasti vyrovnala těm státním, provozavaným světovými velmocemi. Ten druhý úspěch znamená, že soukromá kosmická agentura zase v jedné oblasti všechny světové velmoci překonala.

Zpráva zde.

 

Londýn zpět na levoboku

Londýn si zvolil nového starostu. Bude jím labourista Sadiq Khan, první muslim v příslušném úřadu v metropoli s početnou muslimskou populací. Kromě toho Khanovo vítězství znamená nadějnější vyhlídky jak pro britskou levici, která nejspíš pro nejbližší dobu přišla o jednu ze svých hlavních opor - hlasy Skotů - tak eventuálně i pro Velkou Británii jako celek.

Pokud totiž budou labouristé dále sílit, zvyšuje se šance, že Británie neopustí EU, a že tak Skotsko neopustí Británii. Vláda konzervativců, která s možností opuštění EU pracuje, totiž pomocí této agendy zatím dosahovala pro sebe důležitého stranického cíle. Oslabení labouristů v parlamentu, vyplývajícího z toho, že právě mnozí Skoti přešli ke Skotské národní straně. Naopak, odklon Anglie od konzervativců a návrat labouristů k moci by mohl nakonec znamenat, že se záležitost skotské nezávislosti opět odloží a hlasy Skotů se vrátí levici celobritské.

 

Tři tváře 1. května

1. května proběhla veřejná shromáždění na mnoha místech světa. Jak se od sebe lišily prvomájové události ve Francii, Rusku a Turecku? Ve Francii pokračovaly násilnosti minulého týdne, spojené s protesty proti navrhovaným změnám zákoníku práce. Policie již počítá zraněné ve vlastních řadách v desítkách a zatčené z řad protestujících ve stovkách. 

V Moskvě se slavilo v sovětském stylu. Na 100000 lidí se údajně účastnilo slavnostního průvodu s prapory a balonky v národních barvách na Rudém náměstí.

V Istanbulu se naopak shromáždili ve značném počtu výhradně policisté, jejichž úkolem bylo zamezit jakýmkoliv veřejným shromážděním, především pak na náměstí Taksim. Kromě policistů měli Turci na první Máj zaracha.

Jedno datum, a tři tak odlišné události, rozdíl mezi nimiž smutně nepřekvapí.

Zdroj zpráv zde.

 

Chaos v Iráku

Jižní Irák během víkendu zažil několik sebevražedných útoků na šíitské cíle, ke kterých se přihlásil Islámský stát. Lidé v baghdádské zelené zóně se mezitím údajně ve velkém snaží proniknout na západní ambasády.

Chaos následuje obsazení parlamentu příznivci Mahdího armády, jejíž vůdce Muktada Sadr koncem týdne prohlásil iráckou vládu za zkorumpovanou a nelegitimní. Irácká vláda naopak vyzvala k zatýkání těch, kteří se obsazení parlamentu účastnili.

K celé konfrontaci dochází bezprostředně po čtvrteční návštěvě Joe Bidena, během níž americký viceprezident vyzval k jednotě Iráku v boji proti Islámskému státu. Vypadá to, že Biden možná slaví větší diplomatický „úspěch", než by si snad kdy mohl přát - Irák, tedy alespoň ten jižní - se totiž může v boji sjednotit velice rychle, pokud ho, jak už to působí, celý přeberou mahdisté.

Proti Islámskému státu ale bojovat budou, to je jisté.

 

Zajíc v pytli

Potají připravovaná obchodní dohoda mezi EU a USA, nazývaná TTIP, má možná za jeden z cílů umožnění obcházení evropských norem týkajících se ochrany zdraví a životního prostředí. Na základě získaných a zveřejněných informací z neveřejných jednání to alespoň tvrdí organizace Greenpeace.

 

Baltská konfrontace

V pátek došlo k dalšímu z řady incidentů mezi americkým a ruským letectvem nad Baltským mořem. Ruská stíhačka při něm údajně agresivně manévrovala v blízkosti amerického špionážního letounu nedaleko ruských hranic. Současně Američané umístili na Litvě dva letouny F-22, které jsou technologicky nejpokročilejším strojem amerického letectva v aktivní službě, a jejichž vývoz je striktně zakázán dokonce i v případě nejbližších spojenců USA.

Pokud někdo zpochybňoval ochotu Američanů pustit se do případné války kvůli východoevropským členům NATO, asi se hodně pletl.

 

Na finanční frontě klid

Hospodářský růst v eurozóně zrychluje a v prvním čtvrtletí letošního roku přesáhl úroveň růstu HDP ve Spojených státech. Průměrná nezaměstnanost v devatenácti zemích platících Eurem zároveň klesla na 10,2 %. Ekonomika eurozóny tak konečně počátkem roku 2016 dosáhla výkonu z období, těsně předcházejícího krizi.

Vypadá to, že by se Evropa mohla pomalu vracet ke své příjemné nezajímavosti.

 

Uvolnění může pokračovat

Parlamentní volby v Íránu přesvědčivě vyhráli kandidáti, stranící současnému prezidentovi Rúhánímu, považovanému na Západě za představitele reformního a umírněného směru íránské politiky. Dohoda o íránském jaderném programu, která přinesla zrušení amerických a evropských sankcí, se zřejmě setkala s pochopením i u íránských voličů.

Sadr City úřaduje

Dav přívrženců šíitského duchovního Muktady Sadra v sobotu vstoupil do baghdádské zelené zóny a obsadil budovu parlamentu. Ve městě byl následně vyhlášen výjimečný stav. Mahdího armáda, jak se Sadrovi následovníci, byla hlavní silou ozbrojeného odporu proti americké okupaci.

K obsazení parlamentu došlo na protest proti nepotvrzení několika nových ministrů ve funkcích.  Je Muktada Sadr, jeden z nejmocnějších a nejobávanějších nepřátel USA a také Islámského státu a naopak důležitý spojenec Íránu, již de facto neformální hlavou iráckého státu?

 

Zelený a hnědý

První kolo rakouských prezidentských voleb skončilo. Podle odhadů v něm vyhrál se ziskem 35,5% kandidát krajně pravicové strany Svobodných (FPÖ) Norbert Hofer, následovaný kandidátem strany Zelených Alexandrem van der Bellenem (21,1%) a nezávislou kandidátkou a bývalou předsedkyní nejvyššího soudu Irmgard Griss (18,8%).

Zdá se, že rakouský volič opět neusiloval o nic menšího, než je naplnění všech českých stereotypů, týkajících se našich dávno bývalých spoluobčanů.

V tom případě nezbývá, než si říci: Volili jsme blbě před Rakouskem, a budeme volit blbě i po něm!

 

Jako u nás, za oněch časů

V Turecku nejspíš skutečně přituhuje. Nejen, že státní moc tu a tam nechá zmlátit nějakou demonstraci a porůznu omezuje místní tisk. Ani zahraniční novináři už si nemohou být svým bezpečím jisti. Turecká policie totiž kvůli kritice prezidenta Erdogana nedávno zadržela nizozemskou novinářku Ebru Umar. Ta byla následně propuštěna, ale turecké úřady jí zakázaly vycestovat ze země. Kromě toho stihli Turci vykázat jednu německou novinářku a jednoho ruského novináře.

Jakým právem? Právem toho, kdo se cítí silnější. Alespoň tedy silnější než novináři. Nebo že by to tak nebylo?

Nizozemí, Německo, Rusko... usiluje Ergoganův režim o totální diplomatickou izolaci na všech představitelných stranách?

A pokud si v Ankaře myslí, že si mohou leccos dovolit vzhledem k současné roli Turecka v evropském přístupu k uprchlíkům, není na základě uvedeného na místě se ptát, zda by nebylo lepší hledat postup bez spoléhání se na takového partnera, jakým dnešní Turecko je?

 

Rozjíždí se mašina...

...kterou nebude snadné zastavit. Firma Mitsubishi představila prototyp prvního japonského letounu nezachytileného radarem. Japonsko se tak zařadilo do nepočetné skupiny zemí, kterou dosud tvořily pouze USA, Rusko a ČLR, a předstihlo další uchazeče o členství v neviditelném klubu. Na základě probíhajících zkoušek se v roce 2018 rozhodne o jeho zařazení do výzbroje.

Japonsko oficiálně ani nemá armádu. Místo ní má „pouze" takzvanou domobranu (Japonské pozemní síly sebeobrany), čítající asi 150000 členů, z toho na 9000 příslušníků speciálních jednotek, a vybavenou například asi 600 moderními tanky.

Stejně tak Japonsko nemá námořnictvo. Jen takzvané Japonské námořní síly sebeobrany s „pouhými" 154 plavidly, z toho dvěma lehkými letadlovými loďmi (zvanými „vrtulníkové torpédoborce") a 17-ti ponorkami.

Nakonec, a nikoliv překvapivě, Japonsko samozřejmě nemá ani letectvo, jen Japonské vzdušné síly sebeobrany. S 289 bojovými letouny.

Sebeobrana je dosti široký pojem. V japonském jazyce může zahrnovat například misi v Iráku, na Golanských výšinách nebo v Adenském zálivu.

Jestliže se takový velkorysý přístup k sebeobraně pojí s technologickými kapacitami supervelmocí a narůstající ochotou obojí rozšiřovat, máme se možná s Japonci ještě na co těšit. Každopádně, vojenská sebejistota Číňanů, pokud jde o poměry v jejich vlastním „blízkém zahraničí", asi nemůže být ani do budoucna zcela bezbřehá.

 

Nukleární hry

Vladimír Putin obvinil USA z obcházení rusko-amerických dohod o omezování počtu jaderných zbraní. Američané podle ruského prezidenta udržují část uskladněného jaderného materiálu ve stavu, který umoňuje jeho eventuální opětovné použití k výrobě jaderných zbraní.

Máme tomu rozumět tak, že se Rusko necítí dohodami vázáno, nebo že je nemá v záměru dodržovat?

USA možnost, že smlouvy nějakým způsobem obcházejí, oficiálně popřely.

 

Non sanz droict

Před čtyřmi sty lety, 23. dubna 1616, zemřel William Shakespeare. To za zmínku stojí. Přesné datum jeho narození není známo. Pokřtěn ale byl 26. dubna 1564, takže v úterý mu můžeme napočítat 452 let.

Upřímnost více než přátelská

Během své návštěvy Londýna kazil Barack Obama Britům iluze ohledně vystoupení z EU a uzavření obchodní dohody s USA slovy, že v případě brexitu spadne Velká Británie „na konec fronty" čekatelů na americkou přízeň protože Ameriku zajímá dohoda s EU. Dodal, že to Britům říká, protože skuteční přátelé jsou upřímní, a že rozhodnutí o setrvání či opuštění EU je věcí britské suverenity.

Těžko říci, zda si britští snílkové, kteří si takovou dohodu s USA vymysleli, představovali, že se bude americká politika řídit nějakou ideologií pan-anglosaského bratrství.

Asi nebude.

 

Slabá síla Talibanu?

Americký generál Nicholson, velící misi NATO v Afghánistánu, prohlásil, že teroristické útoky v Kábulu 19. 4., které si vyžádaly 64 mrtvých a 327 zraněných, jsou známkou slabosti hnutí Taliban.

Těžko říci. Nabízí se ale obava, zda množící se útoky Talibanu nemohou přecijen být známkou jisté slabosti mise NATO v Afghánistánu.

 

Zjištění za pět dvanáct

Americké primárky spějí ke konci a mezi Hillary Clinton a Bernie Sandersem stále není rozhodnuto. A z čista jasna - komu platili kampaně lidé, kteří vydělávali na panamských daňových únicích?

Správně. Hillary Clinton.

Finanční ředitelka její senátní kampaně z roku 2000 Gabrielle Fialkoff vlastnila firmu na Britských Panenských ostrovech, jejímž prostřednictvím sizjednodušovala účetnictví při dovozu čínského zboží do USA.

Tamtéž měl firmu i Franck Giustra, velký dárce nadace Clinton Foundation a obchodník s kazašským uranem. Jeho obchodním partnerem v offshoreovém kšeftu byl ruský oligarcha Sergej Kurzin.

Dalším z povedené party lidí, financujících aktivity manželů Clintonových, je nigerijský miliardář Ronald Chagoury.

Že je to jako z dobrodružného románu?

Jen aby si to uvědomili i voliči v primárkách a včas odkázali Hillary do řádu fikce, kam poprávu patři.

Rozhodnutí totiž může přijít už 19. 4., kdy se bude hlasovat v New Yorku, druhém nejlidnatějším státu USA.

 

Vypečení vlastenci

Kdopak to zase měl nezdaněné peníze v hodnotě přes milion liber v daňových rájích? Vlastenec příkladný, Jean-Marie Le Pen. Kromě něj v dokumentech firmy Mossack Fonseca figuruje také několik poradců současné předsedkyně francouzské Národní fronty, Marine Le Pen.

Co že mnozí nejhlasitější obhájci národní suverenity jsou zapleteni do daňových úniků?

Koho to překvapuje, ten si asi představoval, že Le Penovi a jemu podobným šlo někdy o něco jiného, než o prachy a o moc. Nešlo. To by totiž hlásali názory, které dávají smysl i lidem, které jejich kejkle nepřekvapují.

 

Přibývající incidenty

Mezi ruskými a americkými ozbrojenými silami v Baltském moři přibývá incidentů. Ve čtvrtek ruské stíhačky Su-27 přelétaly těsně nad americkým raketovým křižníkem USS Donald Cook. V sobotu zase letoun téhož typu dorážel na špionážní stroj RC-135.

Americký ministr zahraničí Kerry varuje: k sestřelu ruského letadla by mohlo dojít.

Na obranu Rusů je třeba dodat, že k incidentům došlo nedaleko jejich námořní hranice, a že na americké straně se jich účastnila technika, vybvená ke sledování vojenských zařízení na přilehlé ruské pevnině.

To sice jistě dává Rusům dobré důvody k oběma incidentům, nic to ale nemění na tom, že se do situace, kdy k incidentům dochází, nikdy neměli dostat. A hlavně, že by si neměli přát v ní setrvávat.

 

Papežovy rušné hodiny

Papež v pátek přijal ve svém sídle kandidáta v amerických demokratických primárkách Bernie Sanderse. V sobotu zase naložil do svého letadla 12 syrských uprchlíků na ostrově Lesbos a odletěl s nimi do Vatikánu. Na ostrově se mimo jiné setkal s řeckým premiérem Tsiprasem.

Za pár hodin se tak papež stihl prakticky vyjádřit ke třem velkým politickým tématům současnosti - americkým volbám, uprchlické krizi a řecké pozici v Evropě.

Škoda je, že si církev dokázala zvolit takového papeže až v době, kdy už jí zbyla jen moc docela symbolická.

Ani ne tolik kvůli církvi, jako spíš kvůli té době.

 

Kdo si koleduje

Saúdská vláda má možná značné mezinárodní ambice, o to méně má ovšem pudu sebezáchovy. Když totiž komise amerického kongresu pro vyšetření událostí 11. září přišla s návrhem legislativy, která má umožnit pozůstalým po obětech žalovat vlády cizích států ohledně podílu na útocích, Saúdi nelenili a začali vyhrožovat USA výprodejem jejich dluhopisů.

Přečetli si šejkové nějaké noviny za posledních sto let? Možná by to měli udělat, aby se dočetli, že taková věc jako konfrontace USA se nemusí dvakrát vyplatit.

Na druhou stranu, třeba vědí, proč si nepřejí ty žaloby. Že by tušili, jak dopadne související vyšetřování a následné soudní procesy?

To by ovšem potom dávalo smysl, že by klidně mohli uvalit na USA sankce. Protože pokud je to tak, tak jim asi už může být všechno jedno.

 

Putin má jasno

Odkud se vzal skandál Panama Papers? A proč vlastně vypukl právě teď? Vladimír Putin v tom má jasno. Jde o operaci amerických tajných služeb, jejímž účelem je destabilizovat Rusko před zářijovými volbami. Co premiéři Velké Británie a Islandu, kteří na skandál doplatili?

Inu, asi se budou divit, ale diváky ruské televize, kterým se Putin se svým odhalením svěřil, nejspíš Velká Británie ani Island moc nezajímají, a o skandálu toho z téže televize takoví diváci asi také příliš vědět nebudou. Ono by totiž nemuselo být tak snadné vysvětlovat ho lidem, kteří o něm něco vědí.

Zdroj zprávy: CNN.

 

Šovinista ve funkci?

Jakým právem a z jakých důvodů chce Univerzita Karlova feministky na své půdě zahnat do jakési ilegality nebo učinit neviditelnými?   

Revenant

Film o stopaři a lovcích kožešin, který sleduje pohyb mrtvého těla světem a následuje dekonstrukci Západu.

Co se to děje?

Jak se to mohlo stát znovu, po 10-ti měsících? Další pařížské události ukazují potřebu lepšího uchopení podstaty a fungování islamismu a organizace ISIS.

Bernie Sanders? ...Bernie Sanders

Asi za rok budou mít USA nového prezidenta. Jeden u nás zatím neznámý uchazeč už teď víc než jiní ukazuje, jak moc se Amerika (z)mění.

Může zmizet velký průmysl?

ČR patří mezi státy, oddané zvyšování objemu průmyslové výroby. Prý bychom potřebovali více vyučených a méně univerzitně vzdělaných. K čemu to povede?

Další německý „hospodářský zázrak“

Povýšením podvodu na systém, „dieselovou bublinou“ se stává Volkswagen ztělesněním krize. Vysvětluje ji příkladem. Může i rozpoutat její další kolo?

Uprchlíci třikrát jinak

V různých jazykových prostředích vypadá situace, týkající se uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí, hodně odlišně. Jak to vypadá z ČR a jak od jinud?

Poslední generaci lidí náboženství nespasí

Proč není křesťanství „pro svět“ o nic lepší než islám a o humanismu už skoro nemá smysl mluvit.

Zong po 233 letech

Na 29. listopadu připadá podivné výročí. Výročí masakru na lodi Zong. Co plyne z toho, když se pro někoho z člověka stává položka?

Víte, co znamená Passy?

Řečnická otázka, kladená prezidentem, zněla jasně: Co znamená Passy? Místo úvahy nad ní se začal národ rozčilovat nad údajnými vulgarismy.

Změna času

Změna času chystá překvapení. Příjemné nebo nepříjemné.

Ke svobodě volby (komunální)

Do zastupitelstev kandiduje množství stran a hnutí. Novou odpovědností voliče je poznat, o koho vlastně jde. Může pluralita svobodu voleb ohrožovat?

Paraziti s právem v hubě

Co se teď stane v Británii, a nejen tam, snad největším politickým tématem? Zloba a znechucení nad islamistickým vražděním.

Střet kultur a představivosti

Teplice se prý mohou stát arabskými Karlovými Vary. Jenom v tom nevidí příležitost, ale problém.

Dvojí podivení nad palestinskou otázkou

V Anglii i Francii je slyšet hajlování. Rozbíjejí se okna synagog, košer krámů i lékaren.

Národ proti lidem: Causa Falklandy

Falklandy jsou nám sice geograficky vzdálené, problém, na který jejich záležitost poukazuje, se nás ale přesto dotýká.

CH jako chucpe

Švýcarsko dovede předvést, co je to chucpe, jak ve fotbale tak v politice.

Kde se berou lepenisté?

Francouzi se snaží dát najevo otřesení. Kde se vzala ona čtvrtina voličů, proti jejichž hlasu se teď zvedají hlasy ostatních?

Podstata ruské lži

Ruská moc už dávno užívá jeden zvláštní druh lži - Lež očividnou.
V čem spočívá, o čem vypovídá
a čemu slouží?

Hospodářská studená válka?

Rusko se snaží vzbuzovat dojem, že je velmocí, bojující s USA o podobu mezinárodní politiky.

Konec Ruského impéria na dohled?

Rusko je posledním přežívajícím koloniálním impériem. Jednou se rozpadne, jen doufejme, že ne s plnou parádou.

Agresor

I kdyby někdo mimo Kreml věřil, že Rusové chtějí bránit agresi nacionalistů na Krymu, nic to nemění na tom, že svět chce zabránit ruské agresi na zeměkouli.

Sovětská estetika beznaděje

Z čeho vyvěrá vzdor na Ukrajině, to je možná otázka hloupá, protože skutečně nezodpověditělná.

Možnosti minimální koalice

Mluví se teď hodně o rozdrobení sněmovny, o nemožnosti sestavit koalici, dokonce už zase o předčasných volbách. Možná je to nakonec úplně jinak.

Zakázat kšeftování s blbostí?

Zákaz dabingu má prý podpořit znalost jazyků. Co naopak podporuje dabing? Kšeft s obecnou blbostí.

Odumírání státu a asistovaná sebevražda

Dovede nějaká ekonomická ideologie státy k popření vlastní suverenity? Možná už se tak i stalo.

Kartografie naděje

V galerii DOX se dějí věci. Výstava Kartografie naděje není jen výstavou, ale v důležitém smyslu středem tohoto dění.

Nevěřili, rudne se

Sloupek k úspěchu komunistů ve volbách a k obavám a spekulacím, které vyvolalo již tušení takového úspěchu.

Kalousek cílí tam, kam vždy

Leckoho může chování ministra financí v posledních dnech překvapovat. Zato lze snadno sledovat prvky jeho strategie a tím i jeho cíle.

Summit posílí suverenitu států eurozóny

Summit EU v těchto dnech vyústí v pomoc Itálii a Španělsku prostřednictvím krytí jejich dluhopisů z ESF. Otevírá cestu hlubší integraci.

Jsou ještě Češi Evropané?

Evropský prezident údajně připravuje plán politického sjednocení EU. Jisté je, že i Češi se k němu musejí nějak postavit.

S Rathem přichází cargo na krám

Rathův případ ohrožuje obraz ČR týmž, čím dává místnímu obyvatelstvu jakous takous naději na zásadní změnu poměrů.

Velikonoce na hniličku

Jako u ostatních patologických jevů i u rasismu rozeznáváme formu akutní a latentní. I ta druhá může být smrtící. A šíří se vzduchem i jinými živly.

Návrat do budoucnosti totality

Kladou si řečnickou otázku, zda lze dál vládnout. Otázku technickou. Zvládnou-li to. Žít s tím je něco jiného. A to aby zvládli ostatní.

Proč ohrožení demokracie tiskem?

Klaus se staví proti zájmu veřejnosti na rozkrytí případného zločinného spolčení mocných. Proč zase? Podívejme se na jeho důvody.

Pí riot

Soud s několika nebožačkami, které už nějakou chvíli vyváděly v Rusku, až se jim to nevyplatilo, zaměstnal v poslední době mnohé.

Stát-otvor

Český stát se řítí do propadliště dějin.

Je libo plukovníky nebo raději šašky?

Jeden se obává policejního státu. Druhý bojuje se spiknutím plukovníků.

Velryby na šestce padesát za kilo

Za co stojí zachování živočišného druhu? A dají se tvorové poměřovat? Kolik pomněnek je třeba za velrybu?

Kdo by neměl jet na fotbal

Sloupek k bojkotu ME v fotbale ze strany evropských politiků

Lidé mají dost

Lidé mají dost. Nemá to co dělat s tím, že někdo už má dost a jiný zase nemá nic?

Peníze nebo život

Lokální měny se šíří nejen v prostorech různě rozsáhlých, ale i v prostorech různých. Třeba v takovém kyberprostoru.

Budoucnost světa bez kouřových signálů

Ještě ke dvěma vzájemně nesouvisejícím volbám hlav dvou států na dvou kontinentech, jejichž podstatnost je nesrovnatelná.

12 hodin budoucnosti

Sloupek - pozvánka k diskusnímu dni v galerii DOX. Diskuse mají navazovat na témata, otevíraná také výstavou Kartografie naděje.

Zeman děsí

Zatímco 55 procent občanů mu dalo hlas, nevyjádřitelná většina komentátorů veřejného dění propadá z nového prezidenta běsu.

Protikandidáti za nepřijatelné

Otázka voleb zní: Proti komu jste volili? Z toho plyne povaha Zemanova mandátu i důvody, proč proti němu mnozí brojí. Co s tím dál?

Amnes(t)ie pro Zemana?

Amnestie udivuje. Co by z ní kdo mohl mít, kromě propuštěných? Někdo se ale přece najde, kdo si s Klausem vždy nakonec porozumí.

Zrušit ministerstva - která, proč?

Se záměrem rušit ministerstva není česká vláda originální. Oproti jiným evropským zemím je tu ale několik rozdílů. Co z toho vzejde?

Komunikace konečně zlepšena

V sezóně sjezdů si ODS vytkla cíl zlepšit komunikaci s občany. A hned jej také splnila na 110 procent.

Dovoleno

Zase jednou je dovoleno. Volby skončily úspěchem komunistů, o tom nemůže nikdo pochybovat. Otázka teď zní: Co dělat?

Češi zvenku a zevnitř

Komentář, nabízející pohled na základní zjištění průzkumu, týkajícího se vztahu respondentů k otázce jejich národnosti.

Čechové se zamýšleli

Zkoumat mínění Čechů jistě není snadné. A odvážlivec, který se o to pokusí, zjistí řadu věcí, ze kterých jde hlava kolem.

Velké potíže s malými ostrůvky

Čína rozehrála velkou hru o malé ostrůvky. A jak to už bývá, je o mnoho tahů napřed. Mohou ještě soupeři dohrát se ctí?

Školství: Vepřový gambit

Ve školství se něco stalo. Je to konec? Nový začátek? Nebo jen jedna nevýznamná epizoda dějství, které trvá už dlouho a ještě neskončilo.

O co jde akademickým obcím?

Rozhovor s Jakubem Jirsou o aktuálních postojích akademických obcí a jejich důvodech.

Podporují nás:

Nadace Karla Janečka

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big

Inzerce

loading...