Valentinské tema pojednáno s nevhodnou upřímností.

Murphyho zákony vypovídají o světě, Russelovo desatero zase o nás (V obou jazycích).

Rusko je posledním přežívajícím koloniálním impériem. Jednou se rozpadne, jen doufejme, že ne s plnou parádou.

Nečekaný protest Čechů žijících v tomto okresním městě, které sice přišlo o svou českou identitu, ale ve kterém se stále hlásí většina občanů k Praze, nikoliv k Moskvě.

Od té doby, co Rusové obsazují Krym, roste cena plynu, ale současně klesá cena rublu. Je tak otázkou, jestli Rusové bohatnou, nebo chudnou. Platí totiž obojí současně.

Na pražskou galerijní scénu se Dům fotografie uvádí výstavou Slovenská nová vlna.

I kdyby někdo mimo Kreml věřil, že Rusové chtějí bránit agresi nacionalistů na Krymu, nic to nemění na tom, že svět chce zabránit ruské agresi na zeměkouli.

Období po Ukrajině dostává své kontury v těchto dnech. Bude obdobím mnohem jasněji viditelného bloku, který by Masaryk nazval teokratickým.

Paradoxně mohou mít snahy o zvýšení ruského vlivu v oblasti východní Evropy zcela opačný efekt.

Ukrajinci už jednou dokázali vyhrát revoluci (tehdy sametovou), ale prohráli následující mírové roky.

Češi zanedbávají smysl svojí kolektivní identity, a jejich republika proto míří do bezvýznamnosti. Naštěstí každý nový den zůstává „supervolebním" dnem.

Zamyšlení na téma „Co bude znamenat být Čechem?" Být typickým Čechem vždycky znamenalo zastávat nejpohodlnější dostupný názor.

Česká republika… špatná politika, špatný prezident, líní mladí lidé, kteří si jen stěžují, ale nic doopravdy neřeší.

Olympijská vesnička, skluzavka, hřiště, stadion, vepřín a hotýlek nejlíp rostou na hromadném hrobě. V Soči se kdysi vraždilo. Jenže v Rusku se o tom nesmí mluvit.

Rusko je i nyní supervelmoc, má i nyní své velmocenské ambice, které se ani trochu neshodují s našimi národními zájmy.

„Hleďme tedy, kterak bychom žili pečlivě, ne jako nemoudří, nýbrž jako moudří vykupující čas!“